Maminkovský virtuální svět řeší dokument Pět zrození. Neviděla jsme ho, chystáme se na něj podívat s Honzim. Ke shlédnutí je v archivu ČT. Právě on byl spouštěčem našeho domácího večerního povídání. Vím, že hodnotit něco, co jsem neviděla není správné, ale stejně mi to nedá a pár poznámek si neodpustím. Prošla jsme několik diskusí, četla rozhovory s autorkou. Na jejich základě si myslím, že tento dokument byl natočen s jasným záměrem podpory porodů mimo porodnici. Proto vyzněl, tak jak vyzněl. Myslím si, že by více méně stejně vyzněl asi i kdyby byl natočen v nějaké jiné větší porodnici. Takhle to odnesly Vinohrady, které mají - dle mého názoru - ještě tu smůlu, že jejich pověst mezi pražskými rodičkami není moc dobrá, byť v posledních letech už se to lepší. Asi né na dlouho, tenhle dokument tomu moc nepřidá. My jsme si jí ale k narození Toníka vybrali. Důvod byla hlavně blízkost a pak jsem jí volila také proto, že je menší než všechny ostatní a není to tak velká továrna na děti. Ale je to nemocnice, se vším, co k tomu patří. Při výběru jsem pročetla mnoho hodnocení od rodiček a postupně jsem dospěla k názoru, že v Praze je to všude prostě zhruba stejné a ať vyberete, jak vyberete, vždy to ve finále je o lidech, na které tam narazíte a jak jste si spolu sympatičtí. V hodnocení porodnic ze zkušeností rodiček na emiminu jsou dokonce Vinohrady druhé - před nimi je jen Podolí. A naše zkušenosti? Vinohrady jsou malé - úpravami byly předělány pokoje, které jsou 3lůžkové s vlastním sociálním zařízením, ale vlastní porodní sály jsou hodně nemocniční. Není tam zkrátka místo, jak je předělat na boxy či něco podobného. Porod jsem měla klasicky medicínský. Nešla jsem do porodnice s žádnou představou, jak bych vše chtěla. Mým jediným přáním bylo porodit zdravé miminko. Vše, co se se mnou dělo, mi bylo vysvětleno. Nebylo mi provedeno nic, o čem bych nevěděla. Ano, došlo ke konci na oxytocin, ale zcela subjektivně musím přiznat, že byl na místě - Toník stále nebyl správně sestouplý a kontrakce slábly - po něm se povedlo vše zdárně dokončit. Proto jsem psala, že šlo o klasický medicínský porod - oxytocin, nástřih, porodnická koza - proti kterému spousta lidí brojí. Já ale neměla jinou představu. Vím, že to jinak jde, ale ani dnes bych neměnila. Nejsem prostě ten tip. Kromě oxytocinu jsem žádnou jinou látku do těla nedostala. Všichni na mě byli milí, podporovali, na přístup si nemůžu stěžovat. Musím ale souhlasit s kritikou toho, že po porodu děti odnášejí. To je jedna z věcí, co bych chtěla jinak - mít Toníka déle u sebe a poté být dříve spolu na pokoji. Ale z několika popsaných zkušeností od jiných rodiček vím, že to i tady jde. Jen si to člověk musí vybojovat. Což, je ten problém, mělo by to být automaticky. O všem jsme se bavili s Honzim a shodli jsme se, že jestli někdy bude ještě nějaké příště, bude opět na Vinohradech. Jen tedy budeme bojovat za to, aby s námi mohlo miminko po porodu už zůstat. Dále jsem měla trochu problém s následnou péčí o novorozence. Tady je to prostě o lidech, někdo se vám věnuje, někdo i přes urgence ne. Chybělo mi třeba ukázání poloh ke kojení, což jsem pak doháněla doma. Kdybych byla vytrvalá, tak se toho asi dočkám i v porodnici, což jsem ale nebyla. Uznávám, že ale zde je co zlepšovat. Někdo někde doporučoval Vinohrady spíše pro druho a více rodičky, což je pravda. Taky byl Toník automaticky dokrmován, což bylo zdůvodněno, mají těhotenskou cukrovkou a tím, že mu museli srovnat hladinu cukru. Vím, že je to diskutabilní. Z dnešního odstupu to ale vidím tak, že díky dokrmu přibíral, pustili nás tak hned čtvrtý den domů a já se tam v klidu rozkojila - mléko se mi spustilo až právě čtvrtý den. Kdyby na dokrmu nebyl, jsme v porodnici déle. Doma je doma. Následnému kojení to nevadilo. Toník je prsomil doteď. Je ale pravda, že by toto mohli řešit s maminkami předem a né to oznámit až s tím, že to bylo uděláno a má se s tím pokračovat. Když to shrnu: Vinohrady jsou porodnice s klasickým nemocničním přístupem. Nějaké praktiky jsou zastaralé (odnášení dětí po porodu), ale celkový obrázek není tak černý, jak se ho snaží podat onen dokument. Alespoň za mě. Jestli bude ještě někdy nějaké podruhé, bude opět tam, byť tedy něco budeme chtít jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat