čtvrtek 30. června 2016

P7: Den 182.

Honzi na denní, já s Toníkem doma. Nezvyk. Rodiče na chatě, tudíž fakt sama. Ale rolety fungují, Toník spí ráno déle, tak to zvládáme v pohodě. Kór když je to Honziho poslední směna před dovolenou. Povede se, že se i Toník s Honzim večer asi na 10 minut vidí, tak je to na obou stranách hned veselejší. Jak denní má Honzi málo, je to pro Toníka dost nezvyklé, že je celý den jen s mámou. Radost v Toníkových očích, když se večer táta objevil ve dveřích byla nepopsatelná ♥


středa 29. června 2016

P7: Den 181.

Dopoledne Honzi vezl moje rodiče na chatu. Byli jsme jim s Toníkem zamávat. Odpoledne jsem měla mít sraz s B., ale nakonec ho zrušila. Důvody chápu, bylo to tak správné, ale líto mi to bylo, to zase jo. Těšila jsem se na pokec. Obhlídka místního RC - s Toníkem jsme se zapsali od září na cvičení. Usoudila jsem, že se oba potřebujeme socializovat. Jsem zvědavá, zda ho to bude bavit. Pak do parku na mašinku, Honzi pak k zubaři. Dlouho čekal, měl to aspoň se slevou. Večer dolaďujeme detaily, dovolená se blíží.


úterý 28. června 2016

P7: Den 180.

Kluci dnes byli na posledním plavání a rovnou se zapsali i na další kurz od září. Toník si to prý náležitě užíval a Honzi tím pádem taky. Já zatím byla doma - vařila a dělala dozor montérům, kteří nám přidělávali venkovní rolety. Budou na celém domě. Jsem hodně zvědavá, zda budou mít vliv na Toníkovo brzké vstávání. Necháme se překvapit. Zatím je výsledek pouze ten, že se jich Toník bojí. Odpoledne venku, obhlédnout pokračování bourání. Toník nadšen z aut. Večer Honzi pokec s kamarádem, já se snad dočkám zítra.


pondělí 27. června 2016

P7: Den 179.

Honzi na poradu do práce a pak na nákupy dárků k různým příležitostem, já k rodičům. Odpoledne s mámou do parku a pak domů. Honzi tam opravuje kamarádova kola.

Došlo na bourání druhé části domu. Tak jsme cestou k rodičům i domů museli aspoň chvíli pozorovat.


neděle 26. června 2016

P7: Den 178.

Naprosto úžasná  neděle, kdy jsme všichni spolu doma. Toník sice ráno vstával opět brzo. Já tak s ním po nějaké chvíli šla do obýváku a nechali jsme Honziho si trochu pospat. Toník mu dopřál hodinu navíc. Pak jsme se s Honzim vystřídali. Mě taky byla dopřána hodina navíc, ale rozdělená na několik dílčích úseků - Toník vletěl do ložnice, vyšplhal se na postel a na mě, chvíli tu řádil a mazlil se a pak zase si šel s tátou hrát. Takto to dal 3x, po čtvrté jsem už raději vstala:-) Byl ale tak skvěle naladěn, že mu to člověk hned odpustil:-) Dopoledne se plácáme doma. Toník jde spinkat, my zase máme čas na Kriminálku. Odpoledne jdou kluci sami ven. Já tak mám čas na nabarvení si hlavy. Kluci mi poslali pozdrav z hřiště.


sobota 25. června 2016

P7: Den 177.

U Honziho rodičů. Koupačka na zahrádce.


pátek 24. června 2016

P7: Den 176.

Návštěva u M a holek. Ráno opět budíček v půl šesté. Toník nechce promeškat ani kousek dne. Cestou M. jsem se skoro rozpustila. Odpoledne na zahradě. I s vodou a bazénkem. Pak pro nás přijel Honzi a hurá domů. Honzi na poslední červnovou noční.

Honzi má dnes svátek a Toníkovi je 20 měsíců.


čtvrtek 23. června 2016

středa 22. června 2016

P7: Den 174.

Toník se prvně budí 5 minut po páté. Jsem tím potěšena. Bohužel ale se Toník cítí natolik vyspán, že už pořádně neusne. Do šesti podřimujeme každý ve své posteli, pak už chce ke mně, po chvíli už rovnou do obýváku za hračkama. Energetická krize přichází kolem desáté, tu ještě spasí jídlo, ale klid je jen chvilkový. Nevýchovně oběd u PC a pak honem do postýlky. Ve čtvrt na 12 se už spí. Já dovařuji oběd, balím dárky, budím Honziho. Obědváme, Honzi jede k zubaři. Vrací se brzo. Pouze přeobjednán, doktor díky komplikovanému zákroku měl velký časový skluz. Dochystáváme věci a před druhou budíme Toníka. Pak hurá k rodičům. Máma měla včera narozeniny a zítra má svátek. Tak jdeme přát. Toník je suprově naladěn, pohodové odpoledne. V půl šesté domů. Honzi na noční a mě po uspání Toníka čekalo klasické večerní kolečko - sundat prádlo, pověsit prádlo, umýt nádobí, probrat fotky z dalšího dovolenkového dne, udělat koláž, nahrát na blog a doplnit dnešek. U toho sleduji na webu mistrovství ČR v autostopu. Ty GPS sledování jsou fakt super:-)


úterý 21. června 2016

P7: Den 173.

Noční vývoj nedosáhl žádných změn, budíček v půl sedmé. Přesouváme se s Toníkem do obýváku, Honziho necháváme vyspat, večer ho čeká další noční. Známí končí se svou miniškolkou, od včera nám tak obývák zdobí "nové" dřevěné hračky. Toník je nadšen. Necháváme ho si jich důkladně užít, než některé poputují zase dál. Od rána tak řinčí kostky, pracuje bagr a jezdí mašinky. Honzi v půl deváté odjíždí pomoci kamarádce M. s plaváním s jejími dětmi, aby 5 minut po svém návratu šel plavat pro změnu s Toníkem. Přišel nadšen, Toník totálně grogy, vypil flašku a před 12 už spal. Já jsem během klučičího plavání multifunkční žena, kdy zároveň myju okno, tisknu fotky pro mámu a vařím brambory. Fotky dotiskávám ještě po o, ale jinak stihnuto. Odpoledne na hřišti. Přiznávám bez mučení, že raději chodím s Toníkem do parku, ale socializovat se to dítě někde musí, tak se snažíme zavítat i na hřiště. A dneska tam byla hodně zajímavá skupina dětí a rodičů. Toník klasicky měl zájem o cizí hračky, ty jeho ho nechávaly naprosto bez zájmu. Za to ostatní děti byli po nich jak divé. Na hřišti vyšel sám schody a snažil se jít sám i dolů. Samozřejmě nechtěl jít ve finále domů a to i na nákup šel Honzi sám, aby mohl být na hřišti déle. Večer povlékám postel nám i Toníkovi a po uložení Toníka peču mámě narozeninovou bublaninu a doplňuji blog. Květen komplet. První část naší Třeboňské dovolené je tak na okouknutí :-)


pondělí 20. června 2016

P7: Den 172.

První část noci byla naprosto v pohodě. Budíček přišel až ve čtyři. Asi moc brzy jsem se zaradovala, že dnes bude budíček jen jednou a tudíž Toník rychle zvolil strategii, že když jednou, tak pořádnej - tudíž vzhůru do pěti a pak raději už od šesti se tvářil, že to se spaním už fakt stačí. Podle toho pak vypadalo celé dopoledne - chvíle pohody se střídaly s chvílemi extrémní protivnosti. Honzimu se povedlo si trochu pospat v práci, tak byl dopoledne vzhůru s námi. Zatímco já uklízela, Honzi uvařil. Toník vypadal, že už po jedenácté by šel z fleku spát, ale oběd do něj vlil novou energii a na opravdové spaní musel být odnesen za hlasitého protestu. Klasika:-)
Odpoledne se vyčasilo a tak hurá ven. Vzali jsme spolu motorku. Byť Toník tvrdil, že si jí ven chce vzít, s vlastním poježděním to bylo hodně špatné. O proti minulému pokusu se povedlo alespoň to, že díky hraní v louži byl ochoten na hlavě strpět helmu. Takže aspoň tento trénink:-) Pak už do parku na mašinku. Toník spokojeně pobíhal mezi mašinkou a autíčky. Cestou domů pak opět okruh přes bagry.
Hurá, dnes je zase večer, kdy jsme všichni spolu doma!



neděle 19. června 2016

P7: Den 171.

Jestli jsem včerejší noc hodnotila jako né moc dobrou, moc dobře jsem věděla, že ale může být ještě hůř. A bylo. Vstávačka v 0:15. 2:30 a 4:30. Pokaždé důrazné dožadování se mléka. Voda z flašky neprochází, hodně naředěné (2 odměrky místo 5) mléko ano. Trpím a hlavně to první buzení nedávám. Nechci Toníkovi tak brzo dávat mléko, bojím se zhoršení návyku a taky toho, že to není dobré pro zuby. Ale asi ho teď opravdu potřebuje. Při třetím buzení doufám, že ještě bude spát. Vypadá to totiž špatně. Dlouho spolu bojujeme. Toník nechce spát v postýlce, chce ke mě do postele. Když si ho tam vezmu, okamžitě to skončí šťoucháním do očí apod. Kolečko postýlka postel jedeme několikrát. Nakonec někdy po páté usíná. U mě v posteli. Budíme se po hodině a naštěstí ještě na chvíli znovu usínáme. Nakonec jsme v posteli až do sedmi.
Chvíli po probuzení v pohodě, pak se zase dostáváme do prudérní nálady. Nic nezabírá. Nakonec náladu vylepší až láhev s mlékem. Jak jinak. Nu, jídlu teď Toník moc nedává, ale mléko by pil na litry. Už aby byla akce zuby za námi.
Dopoledne k rodičům. Tam pohoda, klídek. Pohodové usínání i spaní. Odpoledne domů za Honzim. Cestou se potkáváme v parku a jdeme s Toníkem na hřiště. Hlídáme oblohu a odcházíme s hromovým doprovodem. Dnes hřešíme - k večeři pizza.
Toník se nechce večer koupat, tak se dohodneme, že dnes bez. Zkouším zase jinou variantu čištění zubů. Čištění nic moc precizní, ale aspoň bez boje. Uvidíme, jak to půjde v dalších dnech.
Večer zase duha:-)




sobota 18. června 2016

P7: Den 170.

Noci jsou teď 2x vstávací, mléko potřebující a někdy brzky začínající. Dnes naštěstí to Toník ještě zalomil a spalo se skoro do sedmi. Vzhledem k tomu, že stoličky se vydatně prořezávají, necháme to zatím tak a pak uvidíme, zda se to vstávání a noční pití nějak uklidní. Toníkova potřeba mlíčka z flašky roste i přes den, stejně tak tulení a mazlení. Je prostě vidět, že úplně v pohodě není. Tedy abychom si rozuměli, to mazlení mi nijak nevadí:-)
Honzi ráno přišel z noční. S Toníkem tak zase naše klasické dopoledne, kdy táta spí. Dneska to bylo fajn. Uvařeno od včera, tudíž se mohlo jít dříve ven. Je super, že se Toník se svou chudou slovní (spíše citoslovní) zásobou snaží dorozumět. Cestou do parku tak jasně dal najevo, že chce jít na mašinku. Tak jsme byli na mašince:-) Jen je občas problém, že krom těch pár slov, které ovládá bravurně (máma, táta, bába, nána) jsou zbylá "slova" v podstatě jen první slabiky a špatně se tak určuje, co má zrovna na mysli. Ba je baf, bác a nově i bagr:-)
Po spaní hrátky doma s tátou. Vytáhli jsme koberec se silnicí, nejvíc je z něj nadšen Honzi. Ten Toníkovi složil papírový model autobusu. Toník nadšen. Autobus s námi musel jít i do parku. Opět na mašinku:-)
Na chvíli se tu zastavili Honziho rodiče, kteří se vraceli z dovolené. Toník dostal k svátku kreslící tabulku, my nějakou dovolenkovou výslužku.
A večer opět Honzi na noční.


pátek 17. června 2016

P7: Den 169.

Ráno zpestřené výpadkem proudu a tím i netekoucí vodou. Naštěstí vše netrvalo zas tak dlouho. Kluci jdou po dlouhé době na náhradní plavání. Vzhledem k tomu, že se teď měsíc nebylo plavat, je to hodnoceno kladně. Řešíme, zda s plaváním pokračovat i po prázdninách. Zatím nejsme rozhodnuti. Ještě o všem musíme podumat. Já během jejich nepřítomnosti vařím (omáčku z pečené dýně, kuřecí maso a těstoviny) a vytírám. Se vším končím v momentě, kdy se ozývá klíč v zámku. Toník je grogy, ani nechce jíst, jen mléko a spát. To je tím dnešním brzkým vstáváním.
Odpoledne doma - vypeckováváme třešně, pak na hřiště a nákup. Před Honziho odchodem do práce ještě rychle stíhám upéct bublaninu. Musím se dnes pochválit, jsem dnes užitečná mašinka:-) Ukrojen zase malý kousek blogového projektového restu. Ale teď už je čas jít spát.




čtvrtek 16. června 2016

P7: Den 168.

Cestovní den. Nejprve dopoledne za pratetou na zahradu. Toník to tam moc nedával, byl chvílemi dost protivný a opakovaně kýval na to, že chce jet domů. Nevím, nějak není ve své formě. Vše přisuzuji zubům. Už aby byl zase klid.
Hodinový přesun přes Prahu za Honziho tetou byl v pohodě jen díky tabletu. Ač vypadal, že každou chvilku usne, po příjezdu tam najednou obživl. Čekala na nás totiž kočička a zase chvíli neokoukané hračky. Nakrmení a spinkání. Na chvíli jsem to zalomila také. Odpoledne na zahradě, pak bojování s tím, že máme jet domů. To se Toníkovi vůbec nechtělo. Cesta ale v pohodě. Chvíli po příjezdu jsme pozorovali blížící se slejvák a pak krásnou dvou duhu. Toník ve své úžasňákové formě. Ovšem koupání s tatínkem dnes nedal. Ach jo. To mama období se nám nějak prohlubuje. Teď koukáme na černočerné mraky, které nad nás ženou další bouřku.


středa 15. června 2016

P7: Den 167.

Honzi na denní. Za námi přišla babička. Těšila jsem se, jak vezme Toníčka ven a já budu mít čas na větší úklid, ale celodopolední déšť tyto mé plány zhatil. Tak jsme byli všichni doma. Přímo pod námi přidělávali předokenní rolety. Tudíž vrtání. Tudíž Toníkovi se to nelíbilo. Hlasité nepříjemné zvuky nemá rád. Doslova se jich bojí. Naštěstí se nevrtalo dlouho, ale i těch pár vrtání stačilo. Od jedenácti byl Toník zase mírně protivnější a já se těšila, až bude spinkat. Nu, ale od dvanácti druhé kolo vrtání přímo v bytě sousedícím s ložnicí. Uspávání se tak o půl hodinu protáhlo a zkoušela jsem kdeco. Nakonec Toník usnul u nás v posteli. O hodinu později zase hlasité vrtání přímo vedle. Toník vzhůru. Naštěstí se mi ho povedlo rychle znovu uspat. Odpoledne už bez deště. Tak hurá ven. Toník nadšen hlavně z krtince. Krtinec po dešti je extra lahůdka. Nákup, večeře a pomalu chystání se spát. Vrací se nám domů táta. Stíhá i koupačku, ta je dnes kratší, Toník se dožaduje mámy. Při čištění zubů objeveno, že se prořezává i první horní stolička na druhé straně. Nedivím se tedy té protivnosti. Uvidíme, jaká bude noc.

Už několik měsíců se opakovaně snažíme o to, aby Toník jezdil na odrážedle. Neúspěšně. Posedí si na něm, nosí ho, zkoumá. S jízdou to ale bylo horší. Vždy ujel max. metr. Dnes si sedl a projel celý byt. Sám od sebe. Prostě do toho dospěl. Tak ještě aby zvládl mít na hlavě přilbu déle než 2 minuty a aby to nebyl jen ojedinělý počin a můžeme jít do venkovní akce:-)


úterý 14. června 2016

P7: Den 166.

Honzi se nám před obědem vrací z teambuildingu - v pořádku a plný zážitků. Ukládáme Toníka ke spaní a povídáme a po dlouhé době koukáme při obědě na Kriminálku Las Vegas. Po probuzení Toníka se přesouváme do JAHODY, kde je zahradní slavnost školky. Toníka si užívá Honzi, já  můžu povídat s B. a koukat, co je kde nového. Toník zkoumá všechny hřiště, mini koníky a hasičské auto. Dokonce zkouší s Honzim stříkat z hasičské hadice. Bylo milé se tam zase objevit a vidět některé milé tváře:-)


pondělí 13. června 2016

P7: Den 165.

Pondělí u rodičů. Honzi odjel na teambuilding. Odpoledne si užíváme v parku a na hřišti.




neděle 12. června 2016

P7: Den 164.

Jedeme za Honziho tetou. Honzi nás doma nabírá cestou z práce. Jde spát a já trávím dopoledne s Toníčkem. A je to tedy něco. Protiva, umíněnec a nenaleděnec. Asi zuby. Odpoledne je o trochu lepší. Ale i tam má pěkné záseky. Nejvíc si pak užíváme doma, kdy se vzbudí v momentě kdy jdeme spát. Je neklidný, s mírnou teplotou a protivný. Nakonec dostává čípek a uspávám a uspávám a uspávám. Daří se. Naštěstí. Ach jo, ty zuby, to je něco.


sobota 11. června 2016

P7: Den 163.

Sobota u rodičů. Honzi spal po noční. Cestou jsme to vzali kolem objektu, který pomalu a jistě bagr stříhá a rozebírá. Jde mu to tedy pěkně od ruky. Odpoledne cestou domů jsme se potkali s Honzim, okoukli jak pokročilo bourání a užili si odpoledne. Honzi pak opět na noční.




pátek 10. června 2016

P7: Den 162.

Dneska to byl tedy hodně intenzivní den. Toník se vzbudil v noci prvně až v půl šesté, ale ani mléko nezabralo a už neusnul. Do půl sedmé jsem ještě vydrželi s opakovaným tišením v ložnici, ale pak už jsem to vzdala a přesunuli jsme se do obýváku, aby se Honzi mohl ještě před noční dospat. Toník byl od rána intenzivní lepítko a já to nějak né úplně dávala. Nevím, v poslední době jsem nějaká našlápnutá. Stačí maličká nepohodlnost a už jedu. Jsem tím protivná sama sobě, ale nějak se mi to ovlivnit nedaří. Po té, co Honzi vstal se pustil do hledání klíčů, které nenašel. To do mé pohody taktéž nepřidalo. Toník to samozřejmě vycítil a prudil o to víc. Takže začarovaný kruh. Vystoupit ale nebylo jak.

Díky hledání klíčů jsme se dostali do menšího časového presu (a to je taky můj věčný stresor - vím, do kdy musíme kde, zatímco chlap to neřeší) a až po desáté odjezd směr Uhříněves do obuvnictví. Toník má tak své třetí boty (aktuálně č. 25). Opět D.D.Step. Typově podobné jeho prvním. Nejsou tedy tak úžasné, jako ty co měl doteď, ale i tak jsem s ohebností a provedením spokojená. Nu, snad mu vydrží trochu delší chvíli. Obuvnictví to je malé, ale s úžasnou paní prodavačkou, takže se nedá rychle nakoupit. Navíc hrací vybavení rozšířil traktor a ten musel Toník důkladně prozkoumat. Takže zase skluz. Přejezd k Lidlu. Honzi nakupuje a já čekám s Toníkem v autě. Toníka to samozřejmě nebaví, vytahuji tak tablet. Čekáme déle než jsem myslela - 20 minut a Toník začíná být vláčný. Jenže nás čeká ještě přejezd přes Prahu. Ač po jedenácté dopolední, Praha je zacpaná a tak to zase trvá. Celou cestu bavím i tak ho ale 2x na férovku budím. Potřebuji, aby šel spát až po příjezdu. Nu a jak to tak funguje, po příjezdu se vrhá na hračky a ospalost je ta tam. I tak ale bleskurychle putuje s mlékem do kočárku a spinká přes 2 hodiny.

Nás čeká oběd u Honzovi pratety a pak povídání s ní. Jsem grogy. Dopoledne bylo intenzivní. Mé pozornosti nepřidává ani konverzace, která se točí kolem jmen z okolí, které mi vůbec nic neříkají. Odpočinku je mi dopřáno asi 30 minut a pak se budí Toník. Začíná druhé kolo, kdy zkoumá kde co na zahradě a člověk mu musí být doslova za zadkem, protože je tu terén členitý plný různých pastiček na dětské prstíky a překážek pro dětské nohy. K tomu s voláním "mňau, mňau" pronásledujeme místní kočičku.  Honzi kontroluje úrodu, zalévá a plní prosby tety a my si posléze odvážíme první úrodu jahůdek a rebarboru.

Cesta domů je v pohodě. Taky stojíme v kolonách, ale Toník si vypůjčil dvě autíčka a je spokojen. Doma po večeři pokračuje ve své úžasňákové rovině - řádí v posteli a já dostávám dvě mlaskavé pusy. Co víc si přát:-)

Já se jdu ponořit do třídění fotek z dovolené. Bude to boj - fotky ze 3 foťáků, jednoho tabletu a 2 mobilů. A doufám, že dnešní noc bude aspoň o trochu delší!



čtvrtek 9. června 2016

P7: Den 161.

První podovolenkový den. Čeká mě klasické dovybalovací a uklízecí kolečko a doplňování blogu.

Po 14 dnech spal Toník ve své postýlce. V noci mě vzbudil 3x, mléko chtěl jednou. Takže dobré. Za zbytek může mé lehké spaní:-) Budíček v půl osmé, skoro do osmi jsme se váleli v posteli. To by se mi takhle líbilo:-) Bála jsem se, jak dá první bezkojící vstávání doma, ale v pohodě. Přes den si vzpomněl jednou a v pohodě vysvětleno. Ráno dlouhý rozjezd, takže když před půl desátou přišla mamka, nebyla jsem ještě ani po snídani. Ale Toník zaopatřen dle plánu a priorit a i tu lehce poklizeno.

Toník se na babičku moc těšil, od probuzení jsem v podstatě nic jiného neslyšela. Ani nijak nekomentoval, že tu nebyl táta (hned po dovolené denní), ale babičky se dožadoval opakovaně. Bez problémů s ní také šel ven. Já tak měla čas uvařit, důkladně všude vyluxovat a taky se trochu věnovat sobě (rozuměj umýt si vlasy a tak).

Po odpoledním spánku jsme se už pomalu chystali ven, když máma koukla z okna a řekla, že se tu něco stalo. A opravdu hlavní silnice pod okny uzavřena policejními auty a to samé i u Alberta. V podstatě hned vznikl dopravní zmatek - dlouhé autobusy s touto překážkou nepočítali a otočit se pro ně byl dost problém. Toníka to vše pozorovat dost bavilo, bylo na co koukat. Stále jsem nechápala, co se děje. Po nějaké době přijeli na naší stranu hasiči a na druhou stranu sanitka. Ta očividně jen preventivně. To už jsem začala tušit, že problémem bude asi výkop v silnici, kde se už několik týdnů něco opravuje. Ten byl součástí uzavřené lokality. Pak přijelo policejní auto ještě ve starých barvách a okolo výkopu začalo být život. To už i na FB naší městské části se objevil příspěvek o tom, že se jedná o objevení podezřelého předmětu - rozbušky. Po chvíli bylo něco vyloveno, uklizeno a manévry skončily. A my tak mohli jít konečně ven.

Toník si užíval parku. Lezl na lavičky, sbíral kamínky, chodil s klacíky, schovávali jsme se za stromy a on u toho naprosto úžasně vřískal a pak se dobrou půl hodinu rochnil v drobném i větším štěrku. Naprosto spokojen. Cestou domů byl potkán i bagr. Takže co víc si přát. Domů jsme dorazili později, takže večeře a pomalu chystání do hajan. Nějak se nám to ukládání protáhlo, takže na posledních 5 minut Toníka zastihl i táta, který se zdržel v práci a navíc jel domů na kole. Jako fajný den to byl:-)

PS: Pokusila jsem se dnes důkladně poměřit Toníkovu nohu a vypadá to, že se potvrdilo to, co už tak týden tušíme - další boty jsou mu malé. A to už týden z nich má vyndanou stélku. Naštěstí v těchto botech to nevadí, ale v Třeboni měli tak špatný výběr, že dávat tisícovku za boty, které by byly jen dočasně do návratu do Prahy, protože bych nechtěla, aby je nosil delší dobu, se mi nechtělo. Tak to bylo vyřešeno takto. Jako, nečekám, že mu boty vydrží nějak dlouho, ale tohle už mi přijde trochu moc. První boty koupeny v únoru (č. 22) - vydržely přesně 40 dní. Na začátku dubna koupeny č. 24 a na začátku června mu jsou malé i ty. Jak jen to ten Toník dělá:-)

PS2: Prořezává se první stolička!






středa 8. června 2016

P7: Den 160.

Poslední ráno v Mláce. Toník vstává před sedmou. Dopoledne balení. U toho pár krizových situací, kdy prostě chlapské myšlení je někde úplně jinde. Ale ve finále stíháme. Přišla se rozloučit Míša. Bude mi chybět to její kočičí mazlení. K obědu kachna. Toník je nadšen a masíčkem se doslova cpe. Dopakování posledních věcí, rozloučení se se všemi a vyrážíme k mlékárně. Velký nákup oblíbených místních mléčných lahůdek na doma, Toník si vypíjí mléko a při prvních metrech jízdy usíná. Vydrží spát hodinu, pak potřebujeme nabrat plyn a ruch benzínky ho probouzí. Je ale naprosto v pohodě a cestování si užívá. Okolo třetí jsme doma. Už tu na nás čekají moji rodiče, táta pomáhá sundat box a kola z auta a máma si užívá Toníčka. Průběžně něco vybaluji a uklízím, ale věcí stále přibývá. Po odchodu rodičů se tu chvíli plácáme a pak se jdeme s Toníčkem projít a nakoupit. Toník si užívá koupání ve svém a usíná kolem půl deváté. My jsme rádi, že jsme rádi. Zítra Honziho čeká denní. Brrrr.

A jaká byla dovolená?
Náročná. Poprvé s Toníkem na 14 dní. Krásných ale intenzivních. Jsem grogy. Doma mi hodně pomáhá Toníkův polední spánek, kdy můžu orazit. Tady skoro nebyl. Když Toník spal, tak jsme buď šlapali na kole nebo pěšky. A taky se tu hodně prohloubilo Toníkovo stále trvající mama období. Jsem tu na něj sice byli dva, ale stále to bylo jen "máma, máma". Dokonce i první dny nemohl ani Honzi koupat - doma je to jeho doména. Takže k výhradně mému krmení, takřka stálému přebalování přibylo i koupání. Ale zase nechci si jen stěžovat. Bylo to fajn, jen mě překvapilo, jak jsem byla unavená. Díky tomu jsem neustávala některé náročnější situace, čím jsem byla sama sobě protivná.
Druhý týden jsme tu byli s Honziho rodiči a pak i jeho sestrou s dětmi. Bylo to příjemné, ale pro mě děsně náročné. Najednou se naše zažité místní tempo roztříštilo, řešilo se dříve neřešitelné, jiné jednání lidí a já už po našem týdnu grogy. Nu, měla jsem často co dělat a i tak jsem občas něco nedala. Toník spokojen. Příště opačně. Nejdřív s někým a pak sami. To bude lepší:-)

Intenzivní. 24 hodin denně spolu. Toník si nás dosyta užil a my jeho. To bylo moc a moc fajn:-)

Toníková. Přijde mi, že tu udělal obrovský pokrok a skok. Jak pohybově - je jistější v chůzi po nerovnostech, zkouší svojí obratnost a šikovnost; tak mentálně. Naučil se nějaká nová citoslovce a DĚDA. Začal vědomě kývat hlavou na souhlas - zpočátku jen u jídla, postupně to rozšiřoval i mimo jídlo a vědomě používá ne, když něco nechce. Zkouší jíst sám lžící. Na povel se zamračí. Mohl si tu dosyta užít volnost zahrady, od rána do večera byl venku. A zamiloval si kočičku.

Nekojící. Podle plánu jsem na dovolené Toníka odstavila. Koupila jsme si k tomu homeopatika, ale šlo by to asi samo i tak. Plánovala jsem, že ještě první ráno ho tu nakojím a tím se s kojením rozloučím, ale nové prostředí, touha po kočičce a volnosti na zahradě způsobili, že první den si na mléko vůbec nevzpomněl. Další dny už ano, ale to už nebylo. Toník to dává v pohodě, byť si stále občas vzpomene. Mě to bylo líto. První dny mi hodně chyběl ten fyzický kontakt. Toník neměl potřebu se mazlit, chtěl být furt v pohybu. Teď už se i pomazlí, tak jsem spokojená. Každý den si ale aspoň jednou vzpomněl, nechal si vysvětlit, případně pomohlo odvést pozornost. Definitivně už to není naše miminko, ale velký kluk.

Cyklistická. Honzimu se splnil sen, celá rodina na kolech. Mě vyhovoval terén a délka výletů, horší to bylo s užitím si jízdy. Trvalo dva výlety než jsme vychytali Toníkovo pohodlí ve vozíku. K tomu to bylo o tom jet max půl hodiny a pak Toníka nechat vyběhat. I tak během jízdy neustále po mě volal a já tak musela být furt nablízku a odpovídat. Ale jo, za rok klidně znovu. Ale zase někam na rovinu :-)


úterý 7. června 2016

P7: Den 159.

Poslední celý dovolenkový den. Zítra jedeme domů. Uteklo to nějak moc rychle. Zároveň jsem ale totálně vyšťavená. Dnes na programu dopolední procházka od hráze rybníka Svět ke Schwarzenberské hrobce a zpět. Na oběd se vyzvedávají objednané borůvkové knedlíky a vracíme se na chalupu. Odpoledne má Míša lovící náladu a během dvou hodin přinesla a sežrala tři myši. Pravda, po té třetí už nám tu nechala tlapičky a jatýrka. Večer grilování.


pondělí 6. června 2016

P7: Den 158.

Společný výlet k Borovanům. Nejprve na Borovanský statek, kde jsme si prohlédli Půdu plnou pohádek, dali si oběd, přečkali bouřku a nechali vyspat děti a pak přejezd jen o pár km dále do ZOO Dvorec. Podmínky pro zvířata s velkými zoologickými zahradami se srovnat nedají, hodně byl vidět nedostatek peněz. Zvířata ale vypadala spokojeně a aktivně. Výlet to byl na celý den. Toník zvířátky a hlavně traktorem zaparkovaným před ZOO nadšen.



















neděle 5. června 2016

P7: Den 157.

Dnes Toníček všechny překvapil - vstával až před půl devátou (samozřejmě s nočním krmením), což bylo dost příjemné. Poslední dopoledne v současném osazenstvu, odpoledne se naše řady rozrostou o Honziho ségru s dětmi. Dopoledne vyrážíme na kola, chceme dojet do Stříbřeže, ale ve Staré Hlíně nutně potřebuje Toník pauzu na hřišti a tak neodoláme hned naproti stojící restauraci a dáváme zde oběd. V jeho závěru se přižene bouřka - sice spíše hrozí, než aby konala, ale mraky se honí fest, tak volíme ústup a návrat domů. Cestou se k jedné bouřce fest blížíme, tudíž tempo jízdy je hodně svižné. V lese pak hrom udeří jen kousek od nás. Nic moc příjemný pocit. Toník ve vozíku usnul. Očekáváme, že se probudí jen co zabrzdíme před brankou, ale kupodivu se nám ho spícího podaří zaparkovat do hračkárny a ještě si nějakou tu půlhodinu schrupne dál. V pozdním odpoledni přijíždí Honziho ségra s dětmi, cestou řešila problém s autem, cestování jim tak trvalo o dost déle než plánovala. Děláme společnou fotku, zbytek večera se pak tráví na zahradě. Po uspání Toníčka se vydáváme s Honzim směr Třeboň a užíváme si nasvíceného města a toho, že jsme takhle na výletě jen sami dva. Na náměstí si dáváme večeři a pak fotíme nasvícené centrum a vracíme se k autu. Krásný večer. Ale stejně nám Toník chyběl.



















sobota 4. června 2016

P7: Den 156.

V noci vstávačka 2x, mléko 1x, oficiální budíček před půl osmou. Klasické ranní kolečko, blbnutí v chalupě, balení věcí a v půl desáté odjezd směr NS Červené blato. Zde jsme si prošli 4 km okruh skrz rašeliniště - většina cesty se šla po dřevěném úzkém chodníčku, tudíž pro kočárek nesjízdné. Naštěstí jsme si informace o této NS načetli předem a už od auta jsme vyráželi pěšmo. Toník buď chodil, zkoumal přírodniny nebo se nosil za krkem. Hodně ho to bavilo, byť tedy chtěl zásadně chodit na druhou stranu než bylo potřeba. Od půlky jsme dost chvátali, přeci jen se blížil čas Toníkova spaní a chtěli jsme se dostat k autu ještě předtím, než začne být hladový a protivný. U aut jsme byli skoro přesně ve 12 - naobědvání a uložení Toníčka a my jsme se vydali cca 200m zpět do restaurace na oběd. Tam jsme zasedli na terase. Chvíli byl klid a pak začalo nějaké dítě brečet. Toník vypadal, že ten brekot dá, tvářil se space, ale najednou chvíli po oné siréně vesele seděl v kočárku a že už spát nebude. A to i přesto, že já a pak i babička jsme ho šli uspávat procházkou do lesa. Po obědě jsme se naskládali do aut a přesunuli jsme se do Plavska u Stráže nad Nežárkou, kde bydlí Honziho maminky spolužačka ze základky. Návštěva to byla příjemná, hlavně pro Toníčka, protože tam bydleli dva konče, 3 psi, kočičky a hlavně tam byl velký šlapací traktor. Toník byl na vrcholu blaha. Koní i psů se nejprve bál, ale pak se odhodlal a koně si pohladil a se štěnětem dováděl. Cestou domů usínal, ale naštěstí to do Mláky bylo jen kousek. Před půl osmou už spal ve své postýlce.



pátek 3. června 2016

P7: Den 155.

Deštivé ráno a dopoledne. Odpoledne cyklovýlet na hráz Rožmberka. Už to vypadalo, že děda s babičkou pojedou na kolech sami, bo Toník vstal po o levou nohou, ale nakonec se zadařilo a my všichni vyjeli. Byla to příjemná 13 km projížďka, kdy se Toník konečně naučil jíst jablka - asi má babička ty nejlepší:-) Večer se mu vůbec nechtělo do hajan a tak řádil venku až do čtvrt na devět.


čtvrtek 2. června 2016

P7: Den 154.

Čtvrtek. Den ovlivněný tím, že čekáme HOnziho rodiče. Příjezd je stále trochu posouván a nakonec přijedou až ve čtyři. Dopoledne jedeme znovu do Třeboně a procházíme si okruh Naučnou stezku kolem areálu Na hrádečku. Na některých stanovištích herní prvky pro děti. Ke konci stezka prochází kolem Zlaté stoky pod pivovarem. Moc hezká část. Jen už mírně pospícháme, abychom se stihli vrátit do chalupy a včas uložili TOníka ke spaní. Odpoledne čekáme na prarodiče, pak i s nimi vyrážíme do mlékárny a na hřiště. Večer pak kujeme plány na další dny.


středa 1. června 2016

P7: Den 153.

Dnes nám měla končit naše samostatná dovolené - odpoledne se k nám měli přidat Honziho rodiče, ale ze zdravotních důvodů nakonec odloženo o den. Máme tak celý den sami pro sebe:-) Dopoledne vyrážíme na kola - jedeme k zámku Jemčina. Zde chceme dát pauzu, ale nic tu není. V sousedství v zemědělské usedlosti je penzion s restaurací a malé hřiště. Ač mají dnes zavřeno, můžeme na hřišti pobýt a dokonce je nám nabídnuto pití i jídlo. Této nabídky s potěšením využíváme. Až při obědě mi dochází, že jsem si dnes sebou zapomněla vzít doklady s penězmi a i Honziho hotovost není moc veliká. Dost nám zatrne, ale nakonec vše cenově krásně vychází. Toníka také obědváme, ukládáme ke spaní a pokračujeme dále na statek Šimanov. Cesta nic moc, jedeme hodně pomalu a mě je jasné, že pokud bych se tam nechtěla podívat z čistě nostalgických důvodů, už bychom se dávno otočili. Statek Šimanov je ale spjat s mými prvními skautskými tábory, které byly zde u Nežárky. Na Šimanov se chodilo pro vodu a také jsme tu poslední noc, když už byl tábor zbourán, spali na seníku. Krásné vzpomínky. Dnes to tu vypadá úplně jinak. To už jsem zjistila před několika lety, kdy jsme se tu byli s Honzim podívat poprvé. Fotím a otáčíme se na zpáteční cestu. Tu nám zdramatizuje roj včel. Ač víme, že nám nic neudělají, stejně projet v jejich blízkosti a poslouchat ten mohutný bzukot, je dost nepříjemné. Vracíme se kousek pod zámek Jemčina, kde se odpojujeme z naší dopolední cesty. Toník se probouzí. Zastavujeme u odpočívadla a necháváme ho provětrat se z vozíku. Pak se vracíme zpátky na chalupu. Příjemných vzpomínkových 23 km.