čtvrtek 31. března 2016

P7: Den 91.

U rodičů. Cestou si fotím probouzející se deštěm umytou přírodu. Jaro už je opravdu tu. V noci zase budíček kolem čtvrté a pak si beru Toníka do postele. Trvá mu než zabere. Ráno pak spí déle. Nevím, čím se tak zase rozbil. Jestli za to může rýma nebo co. Spal krásně celou noc. Sice vstával velmi brzy (půl šestá až šestá), ale spal. Snad se to zase uklidní. Během dne přichází dobrá zpráva - jedno ze včera objevených ubytování na letní dovolenou s přáteli má volno. Hurá. Večer je i jednomyslně odhlasováno. Super. Tak snad skutečnost bude odpovídat i fotkám. Vypadá to tam totiž skvěle. A ještě za rozumnou cenu.



středa 30. března 2016

P7: Den 90.

První letošní duha. Krásná byla:-)


úterý 29. března 2016

P7: Den 89.

Mé pidi velikonoční tvoření. Tak moc mě svrběly prsty. Ale nebylo kdy a nebylo z čeho. Až skoro na poslední chvíli. Plastová vajíčka z Lidlu. Natřená bílou barvou a na ně ubrousková technika. Trochu jara na ozdobu:-)


pondělí 28. března 2016

P7: Den 88.

Pondělí Velikonoční. Toník už doma projevil nulový zájem o pomlázku a tak situaci zachraňuje Honzi. Plánujeme být kolem 9 hodiny u mých rodičů. Jenže plány jsou od toho, aby se porušovaly. Po noční bdělé dvouhodinovce se ráno spí déle a tudíž se nestíhá. Navíc Toníka navštívila rýma od Honziho - teče mu z nosu a je nenaladěn. Naštěstí se toho dnes děje dost a tak ho ruch a známé tváře postupně dostávají do dobré nálady. Vyrážíme sice z domova později, ale pak už vše jede podle plánu. Hodinová zastávka u našich, pak přesun k Honziho rodičům. Tam máme v plánu zůstat do odpoledne, ale pak se to protahuje a vracíme se domů až večer. Jsem utahaná jako kotě, ale místo brzkého spánku pokračuji do noci s hledáním ubytování na letní týdenní dovolenou s přáteli. Výběr skoro nulový. To je tak, když se to řeší na poslední chvíli.


neděle 27. března 2016

P7: Den 87.

Konečně. Teplo, aby se dalo být celý den venku a bez problémů tam Toníka přebalit, případně nakojit a u toho nezmrznout. To dlouho očekávané jaro, které přeje výletům a delším pobytům venku. Jak já se na tohle období těšila! Honziho bacily sice dnešek dost ohrožovaly, ale nakonec to ustál a my tak mohli vyrazit. Ven, užít si sluníčka, dopřát Toníčkovi další věci k prozkoumávání a hlavně být spolu. Cílem prvního letošního výletu byl Zoopark Zelčín (a okolí) a s ním spojená naučná stezka Vrbno - Zelčín.

Otestovali jsme nového Snapíka v lehčím terénu. Je to rozdíl oproti Lupíkovi, ale obstál. Toník spokojeně spal, což je hlavní.


sobota 26. března 2016

P7: Den 86.

Na dnešek byly velké plány. Chtěli jsme nechat Toníčka hlídat babičkou a vyrazit do kina na Trabanty. Ale nikde v našem okolí nehrají film v ucházející hodinu - rozuměj, tak aby to bylo v brzkém odpoledni a my nenarušili Toníkovi rituály ohledně večerního ukládání ke spaní. Smůla. Hlídání je domluvené, domlouváme se tak, že aspoň objedeme nějaké nákupy. Jenže. Honzimu od včera není dobře - kašel, rýma, pšíkání... Honziho maminka sice doráží, ale až na odpoledne a tak se jen jdeme společně projít a jsme s Toníčkem na hřisti. A po dlouhé době máme zase společnou rodinnou fotku:-)


pátek 25. března 2016

P7: Den 85.

Původně byl naplánován výlet s přáteli, ale Honziho bacil, moje nenálada a hlavně dopolední déšť plány zhatili. Odpoledne v rámci procházky k rodičům pro beránka. Tony si tam vymyslel nový způsob sezení (na) ve stoličce:-)



čtvrtek 24. března 2016

P7: Den 84.

U rodičů. Vleze naprosto všude. Nejraději tam, kde je buď co nejméně místa a nebo se tam dá s něčím hýbat, točit, montovat...


středa 23. března 2016

P7: Den 83.

Dopoledne chtěli jít kluci nahrazovat plavání, ale bylo plno. A to jsem si zrovna naplánovala, co budu dělat až tu nebudou, když mám uvařeno a ono nic. Ale to neva:-) Toník se rozhodl, že půjde s Honzim nakoupit. Nejdříve mu nosil boty a mě pak zamával a hrnul se ke dveřím. Oblékat se nechtěl, ale nakonec se nechal a stále se dožadoval toho, že už jdou. Zvládli to skvěle.
Odpoledne, po Toníčkově spaní jsme nasedli do auta a vydali se do Holešovic do Iscare - pořešit prodloužení mražení jednoho embrya, co tam na nás ještě čeká. Silniční provoz dost hustý, ale jezdilo i dost nákladních a stavebních aut a autobusů, tak Toníček spokojen. Po úspěšném vyřízení jsme ještě vedle okoukli stavbu domů - nakládající bagr a pracující jeřáb by nám Toník neodpustil a vydali jsme se hustým provozem zpět. To už bylo horší, ale největší krizi zachránily křupky.

U Iscare už mají regulérní jaro:-)


úterý 22. března 2016

P7: Den 82.

Jsem se přidala na FB do skupiny o kočárcích Valco a zjistila jsem, že mít Snapíka je nekončící kolotoč shánění doplňků a tuningů. Já jen polehoučku, to co bylo potřeba - podložka, nánožník, pláštěnka a taška na kočárek. Tím ten tuning pro mě končí. I tak jsem si to užila. Na fotce Snap s nánožníkem Pinkie. Sedí fajn, jen jsem čekala lehce tmavší šedou. Holt riziko výběru jen podle barvy na monitoru. Tak snad nebude hned jako prase:-)



pondělí 21. března 2016

P7: Den 81.

Honzi na denní. Já s Toníčkem doma. Hned dopoledne přišla babička a měli s Toníkem premiéru - šli sami na procházku do parku. Jsem na mámu pyšná. Zvládla v parku Toníčka i vypustit z kočárku a pak ho tam zase zpátky připoutat. Jen tedy Toník byl tak plný dojmů, že cestou domů usnul. Půl hodina spánku ho rozhodila tak, že pak trvalo hodinu a půl než usnul po obědě. A to šel spát ještě později než obvykle. Ve finále to ale zas tak nevadilo, protože tím se posunulo i večerní uspávání a i koupání tak stihl Honzi. Radost byla oboustranná.

Přišla mi podložka, deka a nánožník na kočárek. Jsem si udělala radost:-)

Většinu dne si Toník hrál s Honziho autobusem, který si včera Honzi přivezl od rodičů.



neděle 20. března 2016

P7: Den 80.

U Honziho rodičů. Byla tam na hlídání i Rozinka. Pro tu si pak odpoledne přijela i panička s dětmi a tak všechna vnoučata byla zase po delší době pohromadě:-)


sobota 19. března 2016

P7: Den 79.

Honzi spal po noční a tak jsme s Toníčkem vyrazili sami do parku. Cestou se jde kolem stavby - jeřáb už Toník hlásí už z dálky. Odpoledne pak všichni spolu na hřiště.


pátek 18. března 2016

P7: Den 78.

U rodičů. Honzi spal doma po noční. Cestou domů pak vypuštění Toníka v parku. Vehementně zkoumal místní hřiště. Dneska bylo krásně. Už aby takhle bylo i až bude mít Honzi volno a hurá na výlet. Těším se moc:-)


čtvrtek 17. března 2016

P7: Den 77.

Na 12. k doktorce. Dnes bez čekání. Jen tedy zase bez sestry a vyndavala z lednice Priorix. Tak jsem musela zase připomínat a vysvětlovat na čem jsme se v pondělí dohodli a pak tedy dostal 4. Hexu. Odborně doktorka naprosto skvělá, milá, hodná, ale trochu méně zmatečnosti by neškodilo. Domů jsme dorazili po půl jedné. Toník byl grogy - usínal už cestou. Zase vstával v půl šesté - takže můžu říkat, že spí celou noc - spí, jen se budí okolo 5:30. Mlíko a rychle spát. Odpoledne využít sluníčko a jít se vyvětrat do parku.

Toník mi dopoledne ujídal rýži přímo z hrnce. Jen pak byla rozšlapaná naprosto všude. Ale byl tak spokojen:-)


středa 16. března 2016

P7: Den 76.

Kukám, že mám z projektu tak trochu ementál. Nu, jsem nějak líná stáhnout fotky z velkého foťáku. Podle toho to tu taky tak vypadá:-)

Uklízecí den. Kluci byli dopoledne nahrazovat jedno plavání. Odpoledne za mnou přišla Bě. Moc fajn pokec. Potřebovala bych to častěji.

A dostala jsem dárek. Tak moc jsem nad nimi doma slintala. Až mi je Honzi koupil:-) Byť tedy dělal že ne a já byla pak naštvaná, že ti chlapi jsou hrozní, když neslyší, že se nám něco líbí a chceme to. Slyšel to, jen mě napínal:-) A co že jsem to tolik chtěla? Pastelky Magic. Antistresové omalovánky je jediná moje vlastní neužitečná aktivita. Na jiné tvoření se nějak nedostává. Ale vždy po obědě, když Toník spí si chvilku na pastelky najdu. Je to moc příjemné.


úterý 15. března 2016

P7: Den 75.

Milovník mléka. Nejraději má to od mámy, ale ani flaškou nepohrdne. Hlavně, že to teče:-)


pondělí 14. března 2016

P7: Den 74.

Doma, dopoledne Toník protivný, lehce zvýšená teplota, stále nějaká ruka v puse. Vstával v půl šesté. Unavený, nevyspalý, ale prostě déle nespí. Odpoledne k doktorce. Domluvená návštěva ohledně očkování. Ve čtvrtek se nám povedla super věc - já na dětské volala dopoledne, kdy mi volali a nezastihli - domluven termín 18 měsíční prohlídky a rovnou jsem řešila termín na očkování táhnoucí se od ledna a posouvající se kvůli neustálému nachlazení - objednáni na čtvrtek. Honzi spal po noční, já pak odešla k rodičům. Vše zapsáno do kalendáře. Honzi tam volal pak odpoledne (původně jsme byli domluveni, že tam zavolá ráno, to se to ale neuskutečnilo) v době, kdy už neordinovali, ale zastihl tam doktorku a domluvil pondělí:-) Více méně jsme to řešili hlavně proto, že Toník se zdál minulý týden už ok, ale já bojovala s nějakým bacilem. Tak zvolena jen vyčkávací taktika, zda to ustojí. Proto dnes jen poslech a kontrola stavu - ok. Kvůli dopolední nepohodě ponechán čtvrteční termín. Nu a ještě, že jsme tam byli. Díky tomu zjištěno, že doktorka má sice v kartě zapsáno, že má Toník 4. hexu, ale on jí nedostal. To je jediné, co mi na naší doktorce trochu vadí - lehké zmatečno. Tohle vzniklo díky tomu, že tam byla celé prázdniny bez sestry a tudíž nějak selhalo objednání. A já termíny očkovacího kalendáře nehlídám. Takže hexu doočkujeme ve čtvrtek, priorix díky tomu posunut.
Cestou domů zastávka na hřišti. Nové auto bylo důkladně ozkoušeno. Bude mu to na hřišti slušet:-)


neděle 13. března 2016

P7: Den 73.

Přijela za námi Honziho maminka - sama a skoro na celý den. Bylo to moc fajn a Toník dostal nové auto.


sobota 12. března 2016

P7: Den 72.

Dopoledne výlet do Hostivic do Malvíka koupit nový kočárek - mají v prodejně narozeninovou 20% slevu. Byla by škoda jí nevyužít. Kupujeme poslední Valco s pěnovými koly. Uvidíme, jak se s nimi bude jezdit. Hned ho zkoušíme - na jízdy po sídlišti ok.


pátek 11. března 2016

P7: Den 71.

Premiéra - první celá Toníkova prospaná noc, tak jak se to zamlouvá mamince - od 20:00 do 6:30:-) Mám radost. Věřím, že se blýská na lepší časy:-)

Odpoledne návštěva u pratety.


čtvrtek 10. března 2016

P7: Den 70.

U rodičů. Cestou domů zastávka na hřišti. Honzi zase večer do práce.


středa 9. března 2016

P7: Den 69.

Měla k nám na oběd dorazit návštěva, ale není mi dobře, tak se mění plány. Jsme tak doma. Honzi spí po noční. Já s Toníčkem se nějak snažíme přežít dopoledne a odpoledne pak bere Honzi Toníka ven. Večer zase do práce.


úterý 8. března 2016

P7: Den 68.

Po večerech a ve chvilkách volna čtu diskuze o kočárcích. S naším Lupíkem jsem moc spokojená, má ale 2 podstatná ale. Jezdíme teď s klasickým sporťákem z dvojkombinace. Skvěle se ovládá, velká nafukovací kola projedou kde co, Toník se v něm má jako v bavlnce, ale váží 15 kg. K tomu minimálně 10 kg Toníka a do kopce nebo při tahání po nájezdech do domu a z domu je to už znát. Druhým ale je jeho skladnost. Zabere nám většinu kufru auta. A vzhledem k tomu, že dovolenou plánujeme i cyklistickou, už teď se obávám, co všechno do auta nebo na střechu budeme muset narvat - 2 kola, cyklistický vozík, postýlka, jídelní židlička, motorka, oblečení a obvyklé dovolenkové věci a kočár by jel asi za autem. Sice by se na procházky dalo chodit s cyklovozíkem, ale na spaní po obědě nic praktického. Takže hledám, čtu, přemýšlím a vymýšlím. Vím, co chci a to prostě není. Takže nějaký kompromis - hlavně lehký, skladný, ne dvojitá kola, přijatelná cena.

Dopoledne plavání, odpoledne pak výlet do Dětského ráje omrknout favority. A máme asi jasno. Půjdeme s davem - Valco Snap 4.

Toník dostal nákupní výletní suvenýr:-)


pondělí 7. března 2016

P7: Den 67.

Honzi měl denní. A protože jich má jak šafránu, je to vítáno s velkými plány a přípravami. Super příležitost si pozvat mamku, kdy se můžeme vzájemně užít, k tomu si užije dosyta Toníčka a já mám chvíli volné ruce a ještě je k tomu bonus nějaké společné kuchařské aktivity (dnes koláčky ze sýrového těsta). Takže jsem stihla utřít prach, vyluxovat komplet celý byt, komplet vytřít (to je činnost, která opravdu s Toníkem nelze podnikat), uvařila jsem Tonymu polévku k večeři a nám rýži k obědu, sundala a uklidila prádlo a vyprala a pověsila nové. To vše jsem prokládala hracími a hlavně kojícími pauzami, abych dle Toníka kompenzovala to, že nejsem pořád na očích. Během Toníkova spaní jsme společně upekli koláčky, vypili kafe a probrali co je nového. Toníkovi se nechtělo nejprve usnout, poté spal přes 2,5 hodiny a to jsem ho ve finále nechala vzbudit. Pak už jen vyvětrat se ven, babička domů, večer a spaní. Klasika.

Už dlouho jsem si tu neudělala poznámku o Toníkově nočním (ne)spaní. Asi proto, že jsem se bála něco zakřiknout. Ale už skoro 3 týdny spí lépe. V podstatě se budí jen 1x (cca kolem páté), kdy ho nakojím a pak ještě na hodinu jde spát. Stálo mě to trochu nervů, Toník si chvíli zaprotestoval, ale nijak obrovský boj to nebyl. Není to dokonalé. Má to tedy dost much. Ty mě vadí čím dál tím víc. Klasika. Na to špatné zapomínáme a žijeme přítomností. Stále spíme v obýváku na rozkládacím gauči širokém 120cm. S Honziho postavou a tlustými péřovými peřinami a mým spaním na břiše fakt zážitek. Pomalu se odhodlávám zkusit jít si lehnout do ložnice k Toníčkovi. Touha po naší posteli je veliká. Jenže tím ztratím to kouzlo moci odejít a nechat ho svému usínacímu osudu. Je mi jasné, že mojí přítomnost by chtěl Tony dosyta využít.  Uvidíme. V tomhle jsou ty Honziho noční výhodou. Zase tolik společných mačkacích gaučových nocí není  a já mám čas na experimenty. A asi na něj brzy dojde. Stále přemýšlím nad tím, zda Toník to kojení kolem páté opravdu potřebuje. Nevím. Problém je pro mě v tom, že né vždy hned znovu usnu a v podstatě třeba po 20 minutách spánku už chce Toník definitivně vstávat. A to je pak horší než rána palicí. A teprve teď si moje tělo začalo zvykat na možnost spaní 6 hodin v kuse a já se přestala  budit v obvyklých 2 - 3 hodinových intervalech. Kdybych se občas dokopala do postele kolem 22 hodiny, bylo by to skoro dokonalé:-) Jsem za to ráda. Fakt je to lepší spaní znát na mě i Toníkovi:-) Tak jen vyřešit dilema - musí opravdu nad ránem pít a bude to. A hlavně si rozhodnout, zda už není opravdu čas Toníka přestat kojit. Nu uvidíme, Mám nad čím přemýšlet.




neděle 6. března 2016

P7: Den 66.

Neděle od slova nic nedělat a hlavně být spolu doma. Honzi se mi snažil dát k dobru raní dospání, ale Toník byl proti. Sice jsem na hodinu se odebrala do ložnice, ale vím o řevu z obýváku (přebalování) i několikerém úprku ke dveřím do ložnice + bouchání na ně s náležitým slovním doprovodem "máma, máma". A že Toník tomu dokáže dát tu správnou naléhavou intonaci! Ale jídlo jsme si přivezli z oslavy a tak jsem musela vařit jen pro Toníčka. K obědu byl i dílek Případů 1. oddělení a pak i zákusek (opět přebytek oslavy). Honzi šel pak dospat hlídací ráno a já dovybarvila další mandalovou omalovánku. Toníka se mi povedlo znovu uspat a nakonec spal 3 hodiny! Já tak stihla se pustit i do zašívání, což je můj obrovitý rest, protože to já nerada. Ale potřebuji dotřídit a hlavně vyexpedovat Toníkovo již malé oblečení, tak jsem se musela pustit i do tohoto. Nestihla jsem vše, ale několik prolezených kolen jsem zaštupovat zvládla. Po svačině pak spolu venku. Bez kočáru. Honzi byl nosičem, když bylo potřeba.

sobota 5. března 2016

P7: Den 65.

Náročný, ale hezký den. Jsem grogy. Oslava narozenin maminky Honziho. Na relativně malém prostoru poměrně hodně lidí a dětí. Toník nejmladší chodící dítě. Stále mu za zadkem. Svou kolébavou chůzí batolete, které chodí necelých 14 dní, byl neustále v pohybu a všude. Bez ohledu na to, zda se motá pod nohy někomu jinému či balancuje mezi rozházenými hračkami. Takže stále ve střehu a na nohách. Jinak byl ale zlatý. Ke štěstí mu stačila velká spousta neokoukaných hraček a byl v pohodě. A taky máma a její mlíčko na blízku, když přece jen těch lidí bylo najednou moc. A schody - to chtěl chodit nahoru a dolů. Ani jednou nezabrečel, nezavztekal se a všichni z něho byli paf, jak si hezky hraje. To jsem se dmula pýchou.

Ale to cestování. Toník a auto je lehce komplikované od začátku. Když v autě spal, tak pohoda, ale jak byl vzhůru, tak se chtěl bavit. A to pololežení v autosedačce byla děsná nuda. Jsem si myslela, že si pomůžeme, když bude ve velké sedačce po směru jízdy, ale zlepšení nijak výrazné. Jako cesta tam je o dost lepší, ale domů - kombinace tmy a únavy, to je peklo. Buď musím bavit nebo pouštět videa na tabletu. Abych neměla tak černé svědomí, že ho nechávám delší dobu v kuse koukat na videa, tak mu je je ještě komentuji. Takže po celé jízdě jsem úplně vyšťavená. No a dnes byl problém už cestou tam. Nejeli jsme přímou cestu (45 minut, kterou vesměs Toník dává - s občasným ukazováním zajímavostí venku, je více méně v pohodě), ale se zajížďkou a jízda trvala asi hodinu a 20 minut. No a hodina je očividně Toníkův strop. Pak už chce být hodně baven, protože ho to fakt nebaví. Dost se usmívám tomu, že jsme si loni pohrávali s myšlenkou jet letos k moři. Cesta, to by bylo opravdové peklo. Ještě, že jsme od tohoto nápadu upustili.

pátek 4. března 2016

čtvrtek 3. března 2016

P7: Den 63.

Toník miluje, jak já říkám, "hnízdečka" - ohraničené místo, kam si může sednout. Občas ale neodhadne adekvátní velikost. Domeček to sice nepřežil, ale Toník byl spokojen.


středa 2. března 2016

P7: Den 62.

Návštěva u M a holek. Toníkovi je zatím jedno s jakými hračkami si hraje:-)


úterý 1. března 2016

P7: Den 61.

Po nočním sněžení všude pohádkově bílo. A my jedeme k Honziho rodičům. Potěšit prababičku Toníčkem a hlavně popřát babičce k narozeninám. A jako hlavním hřebem je to, že poprvé vidí Toníčka chodit:-)