úterý 30. června 2015

P6: Den 181.

Pomocník, hned se to prádlo lépe skládá:-)

pondělí 29. června 2015

neděle 28. června 2015

P6: Den 179.

Honzi opět stěhuje, takže zase sami doma. Při dopoledním Toníkově spaní zvládám upéci bublaninu, což je asi nejvíce práce za dopoledne, co stíhám. Toník se totiž po hodině budí prdelkou napřed a nic ho neba a furt mrčí. Dovolí mi pouze dát prát prádlo, jinak chce být baven. Před dvanáctou už se tváří zase totálně ospale, tak jde do hajan. Doufám, že se probudí zase ve své klasické pohodové náladě. Což se daří a den je hned pohodovější. Navíc se rozhodl, že mi udělá radost s jídlem a oběd zbaští bez zbytečného nucení. Kelímek je celý vyškrábán a zase jednou pokořil 200 g. Nemáme problém s tím, že by jedl málo - pravidělně sní alespoň 150 g, ale vždy tak po třetině kelímku začne hrozně protestovat a několik dalších lžic je boj. Pak se to většinou zlomí a zase jí chvíli v pohodě. A nebo taky ne a je po jídle. Zatím se mi nepodařilo zjistit, kde je problém (žízeň, jídlo vychladlo, nudí se...), proto dnes oběd bez této vsuvky potěšil. Nezkazil si to ani večeří a já musela přidělávat kaši:-)

sobota 27. června 2015

P6: Den 178.

Honzi jel pomáhat sestře se stěhování a já s Toníčkem jsem doma. Táta se nám vrací odpoledne a ještě stíháme procházku. Jen Toník je venku nespací a tak ho to za chvíli v kočárku nebaví. Zkoušíme tak, zda bude i ve sporťáku moci jezdit na bříšku. Bude, jen musí jít bouda dolů a má tak luxusní kabriolet:-)

pátek 26. června 2015

P6: Den 177.

Celý den všichni spolu doma. Užíváme si to:-)

čtvrtek 25. června 2015

P6: Den 176.

Krásná hortenzie, kterou jsem dostala včera jako trochu opožděný dárek k narozeninám. Sluší jí to u nás na okně.
Dopoledne stejné jako v uplynulých dnech - Honzi spal po noční. Toníkovi přes den spaní moc nešlo a tak po druhém půlhodinovém spaní byla menší krize a užili jsme si pernou půlhodinu. Naštěstí se nakonec uhoupal, odpočinul si a byl ochotný se nakojit a hned tu bylo zase spokojené mimino. Odpoledne vezl Honzi rodiče na chatu. Povedlo se nám je jít vyprovodit i s Toníčkem a díky běhu s kočárkem jsme je stihli i u dvou přechodů přes silnice a mohli jim zamávat na šťastnou cestu. Nákup v Lidlu a pak tradiční procházka. Při ní se Toník rozhodl dospat svůj spánkový deficit a zalomil to skoro na 1,5 hodiny. Díky tomu jsem za celé odpoledne nachodila asi 11 km. Jen endomondo mi to jako na potvoru nezměřilo. Využila jsem toho, že jsem byla na procházce sama a nasadila rychlejší tempo. Večer jsem byla totálně urvaná. Honzi na tom byl podobně. Tak jsme svorně odpočívali spolu. Konečně zase společný večer doma:-)


středa 24. června 2015

P6: Den 175.

Honzi má svátek a Toníček slaví osmiměsíční narozeniny:-) Ráno se jdeme změřit a zvážit k doktorce - první část osmiměsíční prohlídky. Toník váží 8,5 kg a měří 74 cm. Druhá část prohlídky nás čeká v příštím týdnu. Byla zde jen sestra, doktorka je na dovolené. Honzi na nás čeká doma a pak teprve jde spát. Já se pouštím do pečení a chystání na večerní holčičí party. Odpoledne bere Toníčka ven a já uklízím a dodělávám rozdělané. Honziho pak čeká další kolo autooprav - naštěstí už úspěšných a zase odchod do práce na noční. A já s holkama kecáme až do půl dvanácté:-)


úterý 23. června 2015

P6: Den 174.

Dopoledne s Toníčkem doma, Honzi spí po noční. Odpoledne s babičkou na procházku, Honzi stále řeší auto. S opravou mu pomáhá jeho táta. Končí v sedm. Honzi se doma jen otočí a pádí na noční. Chybí mi, že se v podstatě nevidíme a nemůžeme si ani popovídat o tom, jak se kdo má, probrat zážitky. Řešíme v podstatě jen provozní věci. Vidíme se vždy jen chvilku ráno, pak společný oběd a večer zase jen na pár minut. Doufám v brzkou opravu a návrat do zajetých dobrých kolejí.
Večer jsem ulovila další duhu do sbírky:-)




pondělí 22. června 2015

P6: Den 173.

Zlobí nás auto. Zrovna teď se to moc nehodí. A tak Honzi hned ráno spravoval a dumal, kde je jaký problém. Pak k našim na oslavu máminých narozeninám a svátku. S babičkou na procházku, Honzi zase k autu. Zatím neopraveno.

Dort, co jsem pro mamku upekla.


neděle 21. června 2015

P6: Den 172.

Ráno kontroluji, jestli už je v iVysílání včerejší Hodina pravdy. Byla. Tak koukám. JAHODA šla jako poslední a byli (a jsou) dobří. Moc jim výhru přeji. Makali na úkolu co to šlo.

Honzi je celý den v práci, tak odpoledne přišli na návštěvu naši. A já konečně ulovila nějakou společnou fotku s Toníčkem. Sice je trochu rozmazaný, ale aspoň něco. Vyfotit to naše šídlo v klidu je úkol přetěžký.


sobota 20. června 2015

pátek 19. června 2015

P6: Den 170.

Pravé Kunratické růže, co se ve vodě hezky rozvinou a né hned uvadnou jako ty z obchoďáků. Všichni spolu doma.

JAHODA v Hodině pravdy

JAHODA soutěží :-)

https://www.facebook.com/370249349845391/videos/429132190623773/?fref=nf



zdroj fotek: Česká televize 



čtvrtek 18. června 2015

P6: Den 169.

Po roce opět festival Strawberry Fiels. Jen tentokrát jako běžný návštěvník:-)





středa 17. června 2015

P6: Den 168.

Dnes poprvé ve sporťáku. Konečně. Už tak měsíc je Toníkovi hluboká korba malá. Nijak mu to ale nevadí, rád spí s pokrčenýma nohama. V posledních dnech jezdí s ležérně opřenýma nohama o okraj. Pohodář. Jenže já už se na to nemohla dívat. Hlavně vyhrála i bezpečnost, přece jen ve sporťáku ho lze přikurtovat. A tak byla sportovní část dovezena od Honziho rodičů a dnes jsme jí poprvé vzali vyvětrat. Líbilo se mu v ní moc.

Jinak přes den u rodičů. Já jsem si od nich odskočila ke kadeřnici trochu zkrátit vlasy. Toníček se měl tu chvíli fajn, prý jsem mu ani nechyběla:-)

úterý 16. června 2015

P6: Den 167.

Výlet do Brd za Honziho ségrou. A zatímco jsme venku hlídali spící B., tak vznikla série nádherných fotek mě a našeho tygříka. Vede u mě ta pusinkovací, hned bych si jí pověsila někam na zeď:-)






pondělí 15. června 2015

P6: Den 166.

Ráno na nás jukal Toníček schovaný za mantinelem. Chtěl na nás asi vidět. Dnešní mňamka - tvarohové šišky s rozmixovanými jahodami. Mňam:-)


neděle 14. června 2015

P6: Den 165.

Rodinná slavící neděle, večer se pak hnala pořádná buřina. Jen úvod byl opravdu impozantní, samotné dílo pak dost slabé.

sobota 13. června 2015

P6: Den 164.

Miminkovská vývařovna

pátek 12. června 2015

P6: Den 163.

Návštěva u M a holčiček. Cestou koukám, že Botič vytéká z přehrady v plné síle.

čtvrtek 11. června 2015

P6: Den 162.

Vybalování a rovnání kuchyně zpět nemá konce. Toník má alespoň nové hračky - krabice od banánů ho baví:-)

středa 10. června 2015

P6: Den 161.

Další vývojový stupeň dosažen - palec v puse:-)

úterý 9. června 2015

P6: Den 160.

Koláž na téma "Mámo, já chci ten foťák!"

Rekonstrukce

Vypadá to, že jen co jsme se trochu doma s Toníčkem sžili, začínáme vymýšlet, co tu uděláme, předěláme, opravíme. Pravda je ale trochu prozaičtější. Přeci jen naše malé 2+kk je poměrně malé a protože v dohledné době žádné stěhovací změny neplánujeme, musíme to tu lehce přizpůsobit tomu, že tu budeme žít tři. Po dlouhé plánovací fázi konečně došlo i na určitou realizaci, což je také důvodem menšího skluzu v blogu. Projekt rekonstrukce začal už před několika měsíci, kdy jsme si dokonce stanovili úkoly, co chceme jaký měsíc stihnout. Pravda, né vše se povedlo, od něčeho jsme upustili, něco budeme muset znovu řešit a hlavně, už máme zase několik plánů do budoucna. Prostě hlavně se nenudit! Jako první šel pod pilu Honziho PC stůl. Schválně neuvádím označení stolek, protože to tento 1,40 m dlouhý stůl opravdu nebyl. Půlka této délky byla přenechána Toníčkovi na hrací prostor a rázem je v našem obýváku trochu více místa. V druhé fázi došlo na bourání barového pultu. Ten jsme koupili spolu s bytem a nikdy jsme ho nevyužili k jeho původnímu účelu. Naopak se z něho stal skvělý odkládací prostor a hlavně to bylo místo, kde stála potkaní klec. Ta už tam nebydlí a tak nám to přišlo jako zbytečně zabrané místo. Proto se rozhodlo, že ho zbouráme. Získaný prostor zatím neumím ocenit, protože rázem bylo zaplněno jinými krámy. Navíc mi zoufale chybí odkládací místo, které na pultu bylo. Ale moc se těším, že díky tomu tu bude moci být nějaké hezké jídelní zákoutí. Vize jsou, snad se je později povede zrealizovat. Zároveň konečně došlo na přidělání umyvadla ke zdi. Lehce se mi ulevilo, protože, to, že by ho na sebe mohl Toníček strhnout mě děsilo už od jeho narození, i přesto, že bylo jasné, že tento problém bude aktuální až za několik měsíců. Poté přišla na řadu dlouhá debata o podlaze. S tou jsem tu od začátku velmi nespokojena. Zatímco v koupelně a na záchodě mě hněte jen barva - bílá - každé sebemenší smítko je hned na ní vidět, v předsíni a v kuchyni už byl problém i s kvalitou. Očividně si původní majitelé zde dlažbu pokládali sami a bylo to vidět. Vůbec neřešili nějaké vyrovnání a hlavně kvalita hodně pokulhávala. Bohužel nepatřím k těm nejšikovnějším a tak když mi cokoliv v kuchyni spadlo na zem, tak to dlaždice odnesla. V lepším případě se odchlípl kus glazury, v horším se napraskla. Stále častěji jsme se bavili o tom, že to budeme muset nějak řešit. Naše idealistické představy, že se vše jen vyleje stěrkou a položí se lino, které bude v kuchyni trvanlivější, vzala brzy za své. Když i třetí firma se vyjádřila, že je vše potřeba vybourat, vyrovnat a pak teprve položit novou krytinu, začali jsme se mírně pod monstrózností celé akce potit. Hodně veselé byly i samotné konzultace s vybranými firmami. První se dodneška neobtěžovala poslat nám slíbenou kalkulaci. Protože jsme ale pochopili už z jednání pana majitele, že jsme jen malá nezajímavá zakázka, tak jsme se ani nepřipomínali. Jiný řemeslník byl hlavně nadšen z Toníčka. Prezentoval se jako zkušený otec, který má šesté dítě - zhruba stejně staré jako to naše. A tak hlavně řešil, zda Toník sedí (že jejich 5měsíční syn se hrozně kácí - v té době se Toník ještě ani nepřetáčel na bříško, tak mi to přišlo hodně úsměvné), že má dudlík a jejich syn ne a hlavně, ať mu pořídíme sourozence. Loučil se s tím, že jejich slečna sekretářka je hodně schopná a tak nejpozději druhý den nám pošle kalkulaci. Nu slečna asi neměla svůj den a tak jsme se museli po týdnu trochu připomenout. Ze třech kandidátů tak zbyla jen jedna jediná firma. A tak minulý týden došlo na den D. Nejprve tedy několik dní příprav, protože dělat novou podlahu v předsíni a v kuchyni v našem malém bytě znamená vystěhovat celou kuchyň (krom závěsných skříněk) a hlavně kompletně zakrýt celý obývací pokoj, na který nám kuchyně navazuje. Já jsem tak 4 dny strávila s Toníčkem u rodičů, což bylo samo o sobě docela vyčerpávající a i když už od středečního večera jsem opět doma, stále se tu brodíme mezi krabicemi a vybalování nemá konce. Nejvíce toho udělám, když Toník spí a to v uplynulých dnech díky Honziho nočním nešlo. To jsem až do brzkého odpoledne s Toníčkem v obýváku, má tu i druhou postýlku, kde spí a rachotit s hrnci se u toho nedá. Hlavně chci vše znovu srovnat, probrat a to chce čas a klid. Snad se časem znovu zabydlíme, pokocháme novou podlahou a vrhneme se na další úpravy. Hlavně se nenudit!


pondělí 8. června 2015

neděle 7. června 2015

P6: Den 158.

Toník a jeho mašinka

sobota 6. června 2015

P6: Den 157.

Na návštěvě v Knihovně Stromovka. Moc milé setkání. Bylo moc fajn vidět se s K. a moci jí představit našeho Toníčka:-)

pátek 5. června 2015

P6: Den 156.

Pokecový piknik s B. Bylo to moooooc fajn:-)




čtvrtek 4. června 2015

P6: Den 155.

Honzi celý den v práci a já se snažím aspoň trochu navracet byt do původního stavu.


středa 3. června 2015

P6: Den 154.

Horko. A večer konečně domů za Honzim. Večer máme zpestřený tekoucí vodou ze špatně utaženého přívodu vody v kuchyni, ale naštěstí se to podařilo upravit. Ufff. Byl to náročný den.



úterý 2. června 2015

P6: Den 153.

Máme vinylovou podlahu. Stále ale u rodičů. Domů snad zítra, až bude zase vše na svém místě a trochu uklizeno.


pondělí 1. června 2015

P6: Den 152.

Pondělí u rodičů. Doma nám zuří rekonstrukce. Zprávy od Honziho hovoří jasně - je odstraněna dlažba a vylita stěrka.