pátek 30. září 2016

P7: Den 274.

Nestíhám. Zase je tu týdenní díra. Fotky už mám alespoň vybrané, zmenšené a teď to sem jenom naťukat. Jak rychlé to bude, to uvidíme.

Dnes jsme měli jít k M. a holkám. Ráno se ale Toník vzbudil se zalepeným a tekoucím nosem a pšíkajíc. Nu, jak jsem viděla včera tekoucí nosy ostatních dětí v dílničkách, tak se ani nedivím. I holky rýmují, tak jsem dnešní návštěvu raději zrušila. Snad se rýmu povede zastavit hned v zárodku a nebude to zase několika týdenní boj. Asi jsme měli být dnes doma. Užili jsme si s Toníčkem krásné dopoledne. Bylo hodně mazlení, hraní, ale i chvilky, kdy si hrál sám a já se tu mohla pustit do třídění prádla. Nejčastěji Toníka šatí Lidl a online sekáč, kde objednávám takové lahůdky jako trička s auty, osušku s mašinkou a teď i plavky:-)  K tomu jsme zase nějaké oblečení podědili, tak tu třídím, značím co je naše (ať pak s tím můžu dále beztrestně nakládat:-) ) a vyřazuji ze skříně, to z čeho už vyrostl. Vařeno máme, tak nám nebrání nic v tom si den užít:-) Rýma během dopoledne skoro v pohodě, zkoušela jsem odsávat, ale nic moc. Nechtěla jsem Toníka zas dlouho trápit. Tak uvidíme, co se z toho vyvrbí.

Jinak mám pocit, že je furt něco. Třikrát týdně máme s Toníkem nějakou aktivitu, k tomu návštěvy prarodičů, sem tam nějaký výlet nebo nějaké zařizování a čas letí jako splašený. Po večerech, když je Honzi doma, vedeme debaty o zásadních věcech, které se nám né vždy povede ukočírovat, tak jak bychom chtěli. Naposledy jsme snad vše zase zdárně vykomunikovali a necháme se překvapit co nám dále ten náš společný milovaný život přinese. Řešíme druhého prcka, kterého bychom chtěli, ten k nám zatím nechce a protože i Toník je přes ivf, pochybuji, že by přišel sám od sebe. Ale jako, věřím furt:-) I když se začínám smiřovat i s variantou, že mě čeká poslední rok doma, který si tak hodlám náležitě užít. A pak? Uvidíme, nechci to zatím řešit, byť myšlenky se samozřejmě vkrádají a hlodají. Druhým velkým tématem je výchova Toníčka. Jsou situace, které nezvládám řešit tak jak bych chtěla. Nechci dělat chyby, zároveň se chci vyvarovat věcí, které se mi nelíbily a nelíbí. Přelstít zažité stereotypy je ale děsně těžké. A protože si obecně moc nevěřím, je to těžké obzvlášť. Nakonec jsem se tedy rozhoupala, zaplatila nemalé peníze a ve volných chvílích tak koukám na videa Nevýchovy a snažím se začít jinak a lépe. Zatím jsem na samém začátku, stále se v tom dost plácám, ale třeba dnešní dopoledne mi dává naději a víru, že to půjde. Dnes si to prostě užívám a vím, že si to užil i Toník. K tomu pokračujeme v odplenkování, kdy doma chodí Toník na nočník. Zatím si řekne pouze, když je nahatý a to ještě né vždy. Věřím ale že to přijde, máme dost času:-) A poslední časové rezervy zabírá postupné a pomalé vybírání dárků k Vánocům a narozeninám, vymýšlení jaký bude mít letos Toník dort, vyrábění Toníkova deníčku za druhý rok jeho života, velmi pomalé třídění fotek na fotoknihu a kalendáře a vyrábění aktivit pro Toníka. Pracovat na úkolech Toníka baví, tak hledám, vymýšlím, tisknu a laminuji. Nenudím se, jsem spokojená. Byť tedy domácnost trochu trpí, prach se tu kupí, ale to se nezblázní. Tohle mě prostě nebaví a vylešťěná domácnost tu nikdy nebude. Nejlepší je, když nemusím vůbec nic, jsme všichni spolu doma a jen tak plyneme spolu časem. Užívám si, když můžu pozorovat Honziho, jak si užívá Toníčka a kochat se tím, jak jsou spolu šťastní. A to jsem přešťastná i já, protože tohle naše společné domácí štěstí je prostě to nejvíc ♥

Fotka z dnešního dopoledního trůnění na nočníku, kdy Toník předváděl, jak dělá pejsek hají ♥




čtvrtek 29. září 2016

P7: Den 273.

A je to tady opět. Toníkovi zase povyrostla noha, tak jsme po obědě zajeli do Uhříněvsi koupit nové boty. Pyšní se teď velikostí 26. Tentokrát změna značky na Pegres. Zkoušeli jsme i naprosto úžasné pohorky s neskutečnou cenou 1700 Kč. Nádherné botky. Ale i paní prodavačka doporučila tyhle. Přeci jen se dá čekat, že za chvíli přijde čas na zimní boty. A nekupte to - s 10% cenou za věrné zákazníky 900 Kč. To je dost rozdíl. Nu, když chci boty s prostornou špičkou, je ten výběr dost omezen. Proto taky jezdíme nakupovat sem, protože tu mají prima výběr a není to jen o Superfitech. Navíc paní prodavačka je moc milá a úžasně to umí s dětmi. Toník teď pořád ukazuje na boty a říká "teta, teta". :-)


středa 28. září 2016

P7: Den 272.

Honzi nás ráno doma nabral a odvezl ke svým rodičům. Tam už byl i Toníkův bratranec se sestřenicí a tetou, tak si Toník (a nejen on) užil příjemný den ve fajn společnosti:-)



úterý 27. září 2016

P7: Den 271.

Honzi spí po noční, já s Toníčkem jsme se pustili do tvoření. Zkoušíme tiskátko na barvy z Kiku, Toník chce pak obtiskávat ruku. Není problém:-) Zkoušíme i malovat štětcem, to ho baví, hlavně malovat po ruce:-) Zbytek času myji Toníka a židličku a kluci jdou plavat. Já mám čas vyluxovat a trochu poklidit. Odpoledne pak procházka po sídlišti. Toník se chtěl jít podívat na auta na stavbu Kauflandu. Poměrně dlouho si vydrží hrát i v generačním parku a my si užíváme, že si můžeme sednout a jen ho pozorovat. Tedy až do té doby, než nám začne zdrhat pryč:-) Stejně je to neuvěřitelný skok. Naposledy jsme tu s ním byli na jaře, to jsme ho ještě všude museli jistit, chodil jen krátce a dneska taková samostatnost. Jak moc ten čas letí... Honzi opět na noční.






pondělí 26. září 2016

P7: Den 270.

Toník je zvědavý a lačný zkoušet cokoliv nového, pomáhat mi, plnit úkoly. A tak se snažím pořád něco vymýšlet, aby mohl zkoumat a objevovat. Dneska jsme zkoušeli stříhat nůžkami. A šlo mu to a hlavně ho to bavilo. Odpoledne na cvičení. Rozcvičku dnes vůbec nedal. Ono nudně se protahovat s šátkem bylo na něj málo akční, ale opičí dráhu si užil moc. Prvně se odvážil na skluzavku ze žebřin a taky se prvně snažil zapojit do závěrečných pohybových písniček typu Kolo kolo mlýnský apod. Večer Honzi na noční.

neděle 25. září 2016

P7: Den 269.

Dopoledne kluci vyráběli z včera nasbíraných kaštanů. Zvířátka se Toníkovi líbila, jen mu vadila jejich netrvanlivost. Odpoledne pak příjemných 9 km na kole tak, aby si to Toník užil. Tudíž nejprve zastávka na hřišti, pak procházka v lese, zase hřiště a na závěr zvířátka. Hezká a pohodová neděle:-)



sobota 24. září 2016

P7: Den 268.

Velký výlet do Stromovky. Autobusem na nádraží, vlakem na Holešovice (Toník jel poprvé vlakem), pěšky přes Stromovku (velké sbírání kaštanů) až na Císařský ostrov podívat se na koně. Tam Toník dostal oběd a my se vydali zpět do Stromovky, kde byl Tony uložen ke spánku, my si dali oběd a pak už šli do Knihovny Stromovka. Velmi příjemné setkání to bylo. Chvíle na hřišti a tramvají zpět na Holešovice, vlakem do Hostivaře, druhým vlakem do Měcholup a pěšky domů. Krásná společná sobota:-)




pátek 23. září 2016

P7: Den 267.

U rodičů - dopoledne na hřišti, odpoledne pak v parku. Honzi na denní.


čtvrtek 22. září 2016

P7: Den 266.

Čtvrtek. Dopoledne Montessori dílničky, odpoledne sraz s E. Viděly jsme se po hodně dlouhé době. Ty děti nám tak rostou. Večer tu byla ještě na chvíli mamka. Toník byl jak utržený ze řetězu.


středa 21. září 2016

P7: Den 265.

Celý den na návštěvě - mimo Prahu s těmi, s kterými je fajn. Krásný rodinný den:-)


úterý 20. září 2016

P7: Den 264.

Kluci na plavání, já doma s luxováním a vytíráním. Konečně je tu zase na chvíli čisto a uklizeno. Odpoledne pak do parku a Honzi si dělá pořádek ve svých papírech a pokladech. Pořádek je hned ten tam. A taky s Toníkem pečeme koláč a prvně má v ruce štětec. Prostě fajn den:-)





pondělí 19. září 2016

P7: Den 263.

Dnes vypukla akce sloník. Toníkův nejvěrnější společník, bez kterého se nemůže obejít žádné spaní, se během své skoro 1,5leté služby dostal k prvnímu opotřebení. Sloní chobot namáhán Toníkovým žužláním se roztrhl. Proběhla zašívací operace, kterou Toník nesl dost nelibě. A to jsem už loni dokupovala druhého, aby byl slon na střídačku, když se jeden pere. Nu, před pár dny přišel třetí. Bohužel už se skoro nedá sehnat a tak raději do zásoby, kdyby ještě Toníkova láska nějakou dobu trvala. Druhá fotka ilustrační - Toník a sloník. Snažím se, aby byl sloník jen na spaní, ale občas ho z postýlky prostě ukradne a hned je chobot v puse:-)



neděle 18. září 2016

P7: Den 262.

Jsem se těšila, že bych třeba dostala příležitost si ráno přispat, ale Honziho únava po 4 nočních byla silnější a vstával až ve čtvrt na deset. K mé nelibosti, kterou jsem se snažila krotit. Prostě ale vstát nezvládl, byť Toník dělal co mohl, aby táta vstával. Tělo si prostě řeklo, že spánek potřebuje. K obědu byly cuketové placičky - Toník vydatně pomáhal. Odpoledne jsem dostala volno zase já - kluci jeli spolu do Obi.


sobota 17. září 2016

P7: Den 261.

U Honziho rodičů. Hraní s auty, blbnutí s babičkou a dědou, běhání v loužích a hlavně řádění s bratrancem a sestřenicí. Hezká sobota to byla :-)



pátek 16. září 2016

P7: Den 260.

Dopoledne přišla babička a vzala si Toníčka ven. Po chvíli volala, že co má dělat, že Toník chce jít domů nu a nakonec byli venku přes hodinu, že už jsem měla strach, že naopak nechce jít Toník domů. Já mezitím uklízela a pekla koláč. Hned po obědě totiž přišly holky. Dvakrát odložený sraz se konečně uskutečnil. Moc prima to bylo, byť tedy dobře probuzený Toník se předváděl a občas bylo těžké ho ukočírovat. S Honzim pak šli ven. Večer Toník úžasně pózoval ve vaně. A Honzi na čtvrtou noční v řadě.


čtvrtek 15. září 2016

P7: Den 259.

Dopoledne jedeme na kroužek. Dnes lepší než minule. A to i cesta. Jen tedy dlouhé čekání na druhý bus - nejel tak jak měl a Toník tak moc chtěl jet dál. Z kroužku odvoz k M a holkám, kde si nás odpoledne vyzvedl Honzi.



středa 14. září 2016

úterý 13. září 2016

P7: Den 257.

Toníka jsme omluvili z plavání, potřebujeme, aby se rýmy definitivně zbavil a plavání je z jeho aktivit ta nejrizikovější. Tím pádem mi odpadá můj čas na resty, vaření, úklid apod. Honzi je ale dnes tak super, že bere dopoledne i odpoledne Toníka ven sám a já tak mám čas na vše již uvedené. Dokonce mi zbude čas i na vyrábění garáže pro Toníka. Zatím pouze první patro, ale i tak spokojenost. Původně jsem měla v úmyslu udělat garáž jen z ruliček od toaleťáku, protože tento nápad jsem viděla někde na netu a dost se mi líbil, ale to je jen pouze na ta nejmenší autíčka. A Toníkovi by se nelíbilo, že ty větší nemají kde bydlet. Takže to bude garáž z různých krabiček a ruliček, aby se tam vešla různě velká autíčka. Na finální verzi jsem sama zvědavá. To bude ale asi ještě chvilku trvat.


pondělí 12. září 2016

P7: Den 256.

Opět klasické dopo. Odpoledne pak s Toníkem na cvičení do Sokola. Celý den trochu protivnější a lepítkovější než obvykle. Večer jsem pak koukala, že se prořízl i poslední špičák. Takže proto. Jo a Honzi dovezl poslední knížku, máme je uloveny všechny, hurá! :-) Před spaním teď čteme Krysáky z loňské várky.


neděle 11. září 2016

P7: Den 255.

Doma. Honzi spal po noční, já kuchtila a hrála si s Toníčkem. Odpoledne jsem poslala kluky ven a vrhla se zase na část restů.


sobota 10. září 2016

P7: Den 254.

Sobotní výlet. Zbraslav nádraží (místo parní mašinky jen nějaká dieslová, ale prý taky speciální) - zookoutek - pak přejezd na hřiště Točná a před odjezdem domů ještě návštěva hangáru na místním letišti. Večer Honzi na noční.


pátek 9. září 2016

P7: Den 253.

U rodičů. Dopoledne u nich před barákem na hřišti. Odpoledne pak v lesoparku. Honzi na denní. Večer se mi po hodně dlouhé době a vymýšlení a zkoušení x způsobů povedlo vyčistit Toníkovi zuby bez boje. Jako, je to taky o nervy, není to dokonalé, ale nemusím na něm klečet a nutit ho otevírat pusu. To vždy trpím, ale jinak se zatím nedaří - zkoušela jsem a zkouším vše. Jsem ráda, že dnes zase nějaká alespoň částečný úspěch, Teď aby se povedlo i zítra. Jo a udělala jsem si radost - koupila jsem si v Lidlu novou bundu :-)


čtvrtek 8. září 2016

P7: Den 252.

Náročný den. Ráno jsme nakonec usoudila, že program rušit nebudeme. Oba jsme na tom lépe - byť Toník víc než já. Tak vyrážíme na nový kroužek, kam jsme se přihlásili - aktivity na způsob Montessori dílniček. Věci, které bych chtěla s Toníkem občas doma zkoušet, jen to často ztroskotává na hledání nápadů. Jen je to od nás půl hodiny autobusem a to ještě s přestupem. Nu, nejsem zdatný cestovatel a podle toho to taky vypadá. První cesta vysokým busem - nahoru mi pomáhá Honzi, dolu snáším kočár sama. Je lehký, není to problém. Kdyby přesně uprostřed prostoru přede dveřmi nebyl sloup. Abych se tam vešla, musím kočár rychle položit a ten se poroučí k zemi. Na záda, takže Toník naprosto ok, jen kouká. Druhý bus lepší, jen jsem se zasekla kolečky při vystupování. Příště pozadu. Pak už jen hledání cesty, prostor. ještě že tam máme známé tváře, tak vím kam za kým jít:-) Hodina hodně náročná - pro mě. Začátek náročný. Toník zdaleka nejvíc neklidné, rušící  a odmítající sezení dítě. Zachránil nás Toníkův sloník, kterého si pak žužlal a zvládal u mě na klíně sedět. Pasivní začáteční aktivity nebudou nic pro nás. Pak chtěl dřevěný vozík, který viděl ve skříni. Lektorka mu ho půjčila a udělala z něj novou samostatnou aktivitu. Tím se uklidnil a dostal do pracovního tempa. Zvládl tři aktivity a to tak, jak to mělo být - dokončit je a pak i vrátit do původního stavu. To jsem na něj byla moc pyšná. Zároveň bylo vidět, že ho to baví.  Závěrečné sezení v kolečku opět problém. Nu, bude to zajímavé. Ale nevzdáme se a jedině to nám oboum prospěje. Cesta domů už ok, jen pro Toníka už dlouhé a čekání na busy nudné. Já přijela domů totálně orvaná. Odpoledne jsem se těšila na příjemně společně strávený čas venku, místo toho do parku jen já s Toníkem, Honzi si jel pro nějakou součástku ke kolu, kterou potřeboval teď hned.


středa 7. září 2016

P7: Den 251.

Honzi na denní a za námi hned ráno přišla moje mamka. Ukázalo se, že včerejší Toníkovo plavání nebyl asi moc dobrý nápad. Dopoledne tak lehce klidovější, což s Toníkem, který je schopný půl hodiny hopsat po gauči nebo po posteli, je dost nereálné. Ale snaha byla. Otestovala jsem i Toníkovu samostatnost, kdy jsem ho 2x nechala s babičkou doma a šla nakoupit. Dal to v pohodě. Je vidět, že jeho maminkovství už je trochu lepší. Tohle by ještě na jaře nezvládl. Taky se byli s babičkou projít (v kočárku) a já měla čas upéct koláč. Odpoledne pak v lesoparku. Toník už zase lepší. I mě je vždy odpoledne o dost lépe než dopoledne. Uvidíme, co s zítřejším programem.



úterý 6. září 2016

P7: Den 250.

Nestíhám. Stále mi není dobře, Toník je taky na hraně. I tak jdou kluci na plavání. Já mezitím konečně začínám důkladný úklid. Užívají si to. Odpoledne si ale říkám, zda to nebyla chyba. Rýma se očividně zase více spustila. Ach jo. Jenže to je fakt těžké odhadnout. Toník působí naprosto v pohodě, lítá tu jak čertík z krabičky, skáče po posteli a po gauči.... Ale má v sobě rýmu. Ráno i večer odsáváme. Zkoušet smrkat odmítá. Jinak vše ok. Tak jsme to holt riskli. Nu, asi blbě. Ale to vidím až dnes. Celé odpo lehce protivný. Vracející se rýma nebo rostoucí zuby? Či kombinace obojího? A to tu má babičku i dědu. Ožívá ale na hřišti. To pobíhá z jednoho konce na druhý a užívá si táty a volnosti. Večer mu začíná téct z nosu a pokašlává. A mě z ničeho nic zhasíná ntb. Mnoho nezálohovaných pro mě důležitých dat. Mám to na seznamu úkolů co chci co nejdříve udělat, ale stále to odkládám. I přesto, že tato chvíle může přijít kdykoliv. Noťas je opravdu v hrozném stavu. Musí být stále otevřen a to ještě i třeba drknutí do stolu způsobí, že touchpad přestane reagovat a je zle. Modlím se, aby se ho povedlo znovu zapnout. První pokus neúspěšný. Druhý po vyčištěný větráku je už naštěstí úspěšný. Rychle připojuji externí disk a začínám zálohovat. Ufff. Snad si z toho vezmu poučení pro příště a začnu průběžně zálohovat.


pondělí 5. září 2016

P7: Den 249.

Klasika. Honzi dopoledne spí po noční, my s Toníkem válčíme doma - vaříme a hrajeme si. Je mi trochu lépe, Toník je na tom lépe o dost. Proto odpoledne zkoušíme první z našich vybraných kroužků pro tento školní rok. Hecla jsem se a bo jsem usoudila, že socializaci potřebujeme oba a vzhledem k Toníkově zábavě v různém poletování, hopsání apod., jsem vybrala cvičení. Jenže kroužek, na který jsem se v červnu upsala, respektive celé místní rodinné centrum přestalo fungovat, musela jsem hledat jinde. Ideál v docházkové vzdálenosti. A našla jsem. V místním Sokole odpolední cvičení pro rodiče a děti. A tak jsme se tam dnes vypravili. Splnilo to mé představy. Toník se tam skvěle vyblbne a vylítá. Má problém s rozcvičkou, kdy musí být na místě, ale to se snad časem poddá. Jinak tedy spokojenost a i Toník nadšeně kýval, že se mu to líbilo:-) Jen já, jak mi není ještě úplně dobře, dost mrtvá. To se snad časem taky poddá :-) A večer s tátou doma:-)


neděle 4. září 2016

P7: Den 248.

Honzi spal po noční a tak mým jediným úkolem bylo přežít. Zvládli jsme to, byť, jak mi nebylo dobře, to bylo v určitých momentech dost náročné. Nu ale i na super stavbu z Dupla došlo. Jak já si jí pak hlídala, aby nebyla rozbourána! Nevařila jsem, oběd tak jistila pizza. I přes volnější a odpočinkovější režim jsem se moc těšila na odpoledne, až půjdou kluci spolu ven. Počasí to ale trochu pokazilo a nebylo to na tak dlouho, jak bych chtěla. Ale aspoň něco.


sobota 3. září 2016

P7: Den 247.

Na dnešek byly velké plány - dopoledne jsme měli jet na hřiště Gutovka, kde byl sraz dětí, kterým pomohli na svět lékaři z Iscare a pak za Honziho rodiči. Nu, ale můj zdravotní stav plány změnil. Ze setkání jsme se omluvili a na oběd jel Honzi s Toníkem za rodiči sám. Já zůstala doma a snažila se vyhnat co nejvíce bacilů pryč. Taky jsme udělala pořádek v dokladech, účtech a jiných důležitostech. To byla jediná činnost, na kterou jsem se cítila. I tak to byla dost fuška. Kluci se vrátili před šestou, zvládli vše na 1♥ Honzi pak jel do práce a já tu byla na Toníka 2 hodiny sama, než byl uložen do hajan. A jako, měla jsem toho plné zuby. Uvidíme, jaký bude zítřek. To bude teprv veselé.


pátek 2. září 2016

P7: Den 246.

K rodičům. Honzi nás dopoledne veze k rodičům a pokračuje ke svým rodičům řešit dodělávky na autě. Dopoledne jdeme s Toníkem na hřiště. V průběhu se k nám přidává můj táta. Jsem opravdu mile překvapena, protože tátu bych na hřišti fakt nečekala. Toník je spokojen. Posléze pomáhá babičce vařit. Výroba švestkových knedlíků se mu líbí. S jídlem je to horší. No jo. Nová chuť. Je to chuťový konzerva. Odpoledne nás pak babička doprovodí domů a čekáme na tátu. A mě začíná být nedobře. Nu, jsem poslední, kdo nachlazení a rýmě aspoň trochu odolává, takže se to dalo čekat. Nadšená z toho, ale vůbec nejsem. Ach jo.


čtvrtek 1. září 2016

P7: Den 245.

Mirakulum. Aneb čerpáme dárek k Vánocům:-) Super. Na většinu věcí je Toník ještě malý, dost jsme toho vynechali, hodně potřeboval asistenci, ale i tak si to dosyta užil. Vedly trampolíny a kozičky:-) Líbilo se mi, jak na piknikových místech odpočívali rodiče a děti školního věku se vždy přiběhly ohlásit a zase hurá na jinou aktrakci. Doufám, že to tak bude fungovat i za nějakých 8-10 let :-)