čtvrtek 22. března 2018

Trošku nestíhám :-)

Koukám, že blog už je více než měsíc pozadu. Dny letí jako splašené a nedaří se mi je ukočírovat. Je to prostě zběsilá jízda :-) Tak jen v rychlosti, než to tu doplním. Máme se fajn:-) Co si budeme povídat, je to náročné. Když večer konečně oba spí, je tak čas na to chvíli si sednout a pak honem spát, než to ráno začne nanovo. A že teď má Toník období, že běžně vstává půl šestá až šestá. Ale nestěžuji si, je to krásné období. Jen tedy toužebně čekám to pravé jaro a s ním konečně výlety. To mi chybí moc. Už aby to bylo:-) Po večerech a ve chvílích relativního klidu přes den jsem teď usilovně hledala nějakou prima chalupu na naší dovolenou a na dovolenou s přáteli. To mě ještě více naladilo na výletní období. A dneska za okny zase poletoval sníh :-( Tak snad se brzy dočkáme toho pravého jara a taky doplněného blogu :-) Držme si palce!


neděle 4. března 2018

P9: Týden 9.

26.2. - 4.3.2018

Týden ve znamení víkendového pobytu u Lipna. Ale popořadě:-) 
Ve středu jsme byli přes den u rodičů, ve čtvrtek tam byl Toník sám. Po spaní jsme ho vyzvedli a hurá do Decathlonu. Chtěli jsme tam koupit Toníkovi brusle, ale to se nepovedlo, nakonec koupeny přes Letgo. Já většinu dne trávila balením. Poprvé někam pojedeme na víc dní všichni 4. Víkend je to společný s babi i dědou, Honziho sestrou a jejími dětmi. 
V pátek dobalování a skládání se do auta. Kolem 11 vyrážíme. Jedeme do ČB, kde máme naplánovanou přestávku u McDonalds. Honzi by měl jet max. 2 hodiny a pak si udělat pauzu. Na jeden zátah to tak nezvládáme ujet. I Johy je ráda, že se dostane z autosedačky a dá si jídlo. Potkáváme se tam s Honziho rodiči, kteří pak pokračují dále, nám přece jen trvá, než se pobalíme a znovu naskládáme do auta. Odpoledne procházka k Lipnu, jinak ubytovávání se a odpočívání po cestě. 
Noc luxus. Johy spí do 7 do rána bez probuzení. Toník spí taky pěkně, byť všichni 3 spíme v jedné posteli. Odpoledne se jede do ski areálu, Toník zkouší lyže. 5 minut a pak řev. Odpoledne pro změnu na brusle a Toník pak ještě pokračuje s ostatními na procházku. My se s Johy vracíme domů, je čas svačinky.
V neděli vyrážíme pěšky po Lipně do Frymburku, tam na oběd a pak zase zpět. Pak už jen balení a cesta domů. Opět se zastávkou u Meka, tentokrát u Mezna. V osm jsme doma. 
Jsem na nás hrdá, že jsme to dali. Jen jsem to nedala trochu psychicky. Projevila se únava předchozích náročných dní (Honzi v nemocnici a pak hned zdravotní indispozice všech, kdy jsme jela na maximum) a taky nerozdýchávám rady, co dělat s dětmi jinak. Potřebovala bych si chvíli orazit, ale kdy, že?