pondělí 29. února 2016

P7: Den 60.

A zase sněží. A byla u nás babička.


neděle 28. února 2016

P7: Den 59.

Neděle v sobotním duchu. Vegetíme spolu doma. Jak nejdeme ven, je to znát. Je mi lépe. A Toníkovi snad také. I když pořád odsávám hrozná kvanta hlenů. Je to děsný boj. Krom toho, ale úžasně rodinná neděle. S Honziho výlety s Toníkem na chodbu a po schodech dolů a nahoru. Já si mezitím stihla nabarvit hlavu. Takže spokojenost na všech stranách:-)

Na fotce kluci zkoumají fotky mašinek:-)


sobota 27. února 2016

P7: Den 58.

Jsme doma. Všichni spolu. Na Toníkovi je tak moc vidět, jak si to užívá, že nás tu má oba. Je prostě úžasný. K tomu mám pocit, že tím, jak se motoricky posunul do předu, posunul se i duševně - tento týden je to jeden pokrok za druhým, k tomu si více hraje sám (jezdí vláčkem, zkoumá tatrovku...), chodí se pomazlit, více rozumí. Je to prostě týden obrovského posunu dopředu. Všichni si to užíváme. A hlavně toho, že můžeme být spolu, nic nemusíme a jen tak můžeme trávit sobotu:-)




pátek 26. února 2016

P7: Den 57.

Zatímco Honzi spal po noční, přišla k nám babička a pomohla mi s obědem (knedlo, vepřo, zelo). Odpoledne jsme se šli projít - vyprovodit babičku a taky trochu Toníka potrénovat v nových botech. Studený vzduch mi moc dobře neudělal a večer mi bylo o dost hůře než včera. Zítra tak budu muset zůstat doma. Ono to asi prospěje i rýmavatému Toníkovi. Ale odolat tomu nazout mu boty a ukázat mu další část širého světa vhodného ke zkoumání je dost těžké:-)



čtvrtek 25. února 2016

P7: Den 56.

Nejdůležitější zprávou dne je, že Toník má své první opravdové boty. Několik večerů jsem trávila hledáním informací o prvních dětských botách a řeknu vám je to věda. Nu, původně jsem si říkala, že půjdeme do nejbližšího obuvnictví a tam nakoupíme a bude to. Ale ty informační možnosti člověku nedají. A tak jsem klikala na další a další stránky. Hodně se mi líbila myšlenka barefoot bot, ale nenašla jsem v okolí žádnou kamennou prodejnu, kde bych se mohla podívat a vyzkoušet. Tak jsem nakonec zvolila kompromis. Hledala jsem v okolí prodejnu s co největším sortimentem s tím, že tam koupím nějaké celoroční boty, které budou mít širokou špičku a budou mít co nejměkčí podrážku. A tak se stalo. Vyrazili jsme do Uhříněvsi do malého krámku s úžasnou prodavačkou, kde se Toník choval jako doma a důkladně tam vše prozkoumal. A nakonec jsme vzali první boty, které jsme vyzkoušeli. Nechtěla jsem ho trápit více zkoušením, když tyto mu sedli a splňovali mé očekávání, když se Toník s nimi aspoň trochu sžil a nebál se v nich pár kroků udělat. Tak má značku D.D.Step. Cestou k autu je okusil i venku. A já si po příjezdu domů vyzkoušela, jaké je to mít chodící dítě. Mohla jsem ho postavit na zem k autu, v klidu si vyndat tašku, zatímco Toník byl unešen dodávkou parkující vedle nás. Aby pak hned pustil mojí ruku a v prostřed silnice se rozhodl jít na úplně druhou stranu. Čekají nás veselé zážitky:-)

Ještě perlička k obuvnictví. V Uhříněvsi je hned na hlavní silnici, na které je hustý provoz. Cestou jsme tak viděli několik kamiónů s kontejnery, několik domíchávačů betonu, autobusů, dodávek ... a Toník byl v sedmém nebi. Spokojení jsme tak byli všichni - já, že má Toník boty, Toník z aut a Honza z toho, že ho může nést za krkem. Prostě idyla:-)

Večer si pro mě Toník připravil další pokrok - začal stavět Duplo. Doteď kostičky jen rozebíral a veškeré mé snahy o ukázání a zkoušení s ním, jak se dávají kostičky na sebe ignoroval. A dnes večer si kostičky vzal a snažil se tak dlouho, až je dal na sebe. A pak znovu a znovu. A já byla paf:-)



středa 24. února 2016

P7: Den 55.

Doma. Odpadávám já. Už včera mě bolelo v krku, dnes je mi prabídně. Musím ale fungovat. Honzi se musí vyspat po noční, večer jde opět do práce. Dopoledne přežívám, polehávám, hodně koukáme na pohádky. Nedá se jinak. Jak pak jde Toník spát, jdu zalézt do pelechu také. Pak posílám Honziho s Toníkem ven. Moc se jim nechce. Nejsou taky ok, ale já  potřebuji ještě odpočívat, tak jdou i když se Honzimu moc nechce.

Zprávou dne je, že Toník jedl hrušku. Co se týče syrové zeleniny a čerstvého ovoce, tak je to bída. Zeleninu nejí vůbec, z ovoce jedl jen banán. Pak jednu dobu ani ten, to se naštěstí zase změnilo. No a dnes si dal zhruba půlku hrušky. Byla dobře uzrálá, měkká a ve finále mu hodně šmakovala. Ale přesvědčit ho k prvnímu soustu, to byl boj.


úterý 23. února 2016

P7: Den 54.

Za to tedy dnešní noc stála za to. Toník od půl jedné do půl čtvrté nespal. Průběžně jsem se ho snažila uspávat, byl ale děsně neklidný. Nezabral ani Nurofen, který dostal na teplotu. Když jsem ho neuspávala, tak se tvářil, že se spát nebude - skákal v postýlce, lezl z postele atd. Nezabralo nic - ani mléko, ani kojení. Honzi se snažil asistovat, protože jsme ho samozřejmě vzbudili, ale pak jsem ho poslala spát, ať aspoň jeden se aspoň trochu vyspí. Nakonec tedy odpadl, aby definitivně vstával v 6:45. Děs. Samozřejmě dopoledne musel jít spát už v 11 hodin. Nedivím se. Čekala jsem, že se aspoň teď vyspí, ale prd. Místo obvyklých 2 hodin spal jen hodinu a půl. Grrr. Dopoledne Honzi skočil do lékárny, odpoledne pak přišli rodiče. Toník pohodově naladěn. Jen s lehce zvýšenou teplotou. Naposledy musel dostat léky v noci. Od té doby klid. Naštěstí. Jen tedy odsáváme kvanta rýmy. Snad bude brzy lépe.

Po včerejším jaru dnes ráno opět zima. Tak jsem si aspoň k večeři sklidila své vypěstované řeřichové jaro. Bylo moc dobré.

Honzi naučil dělat Toníka rybu. V jednu chvíli jsme tu rybovali doma všichni tři. To musel být pohled:-) A mě začalo bolet v krku. Mám takový pocit, že  už i na mě s bacily došlo:-(



pondělí 22. února 2016

P7: Den 53.

Noc kupodivu zas tak krušná nebyla. Budil se více, ale nijak dramaticky. Na to, že očividně měl rýmu jak trám a muselo se mu hrozně špatně dýchat. Ráno zvýšená teplota. V jedenáct hodin už 38,3, dostává Nurofen. Po většinu dne se snažím Toníka držet u klidových aktivit, daří se to jak kdy. Hodně čteme, to ho teď dost baví. S tátou chodili na chodbu koukat z okna na bagr. Honzi je dopoledne vzhůru, protože čekáme, že Toník bude protivný, protože mu očividně dobře není. Je ale víceméně v pohodě. Piluje svojí včera objevenou chůzi a užívá si, že jsme všichni doma. Po obědě spí skoro 3 hodiny. Teplota ok, ale kolem páté už je zase přes 38, tak dostává Panadol. Pak se drží až do noci.

Po vyspání Honzi volá k doktorce - konzultuje Toníkův stav. Je pochválen, že jen volá - že tam mají narvanou čekárnu, ale že si má dojít pro recept na kapky. Vyráží tam po půl páté - ordinace dnes do pěti hodin. Na řadu přichází v šest hodin a to není poslední. Lékárnu tak dnes nestíháme, nedá se nic dělat.

Toníka hodně baví knížky. Teď vedou ty s auty - hlavně s bagry a jinými stavebními stroji. Zajímavá je "Kudy vede cesta" , která se dá rozložit jako dlouhé leporelo s cestou, která se od lesní pěšinky postupně změní v dálnici. Celá kniha se dá jako velký obrázek pověsit na zeď. Toníka hodně baví hlavně druhá strana, kde jsou nakreslené jednotlivé druhy aut. Kniha je přeci jen pro starší děti a jednotlivé detailní obrázky na hlavní straně s cestou jsou přeci jen na něj zatím dost drobné. I tak ho i teď hodně baví. Vždy si jí postaví kolem sebe a neúnavně ukazuje na bagr, autobus, náklaďák... Časem bude mít více využití a v naší knihovničce se určitě neztratí. Těším se hlavně na ukazování a hledání jednotlivých obrázků a vymýšlení příběhů o tom, kdo kam jede atd.



neděle 21. února 2016

P7: Den 52.

A máme doma chodce. Konečně. Několik posledních dní se pouštěl a zkoušel chodit více a více. Hodně ho bavilo chození za ruku. Včera už doslova běhal podél stěn a dnes jako by nic si začal vykračovat naprosto suverénně. K chození došel Toník svým poklidným tempem - začal lézt v srpnu a na první samostatný krůček jsme si počkali do ledna. Po měsíci už je tu chodec. A tak co nejdříve musíme koupit boty, aby tuto svou nově objevenou dovednost mohl vyzkoušet i venku.

Odpoledne Toníka skolila rýma, kterou chytl od Honziho. Kašle více a více. Noc bude asi krušná. Prý ten dnešní den musí být dobře zapamatovatelný:-)

S Toníkem jsem zkusila zase nějakou aktivitu - tentokrát házení těstovin do lahve. Šlo mu to dobře. Bavilo chvíli.






sobota 20. února 2016

P7: Den 51.

Honzimu není vůbec dobře. Dopoledne musí občas fungovat. Jinak to nejde. Je potřeba nakoupit a v krajních situacích dohlídnout na Toníka při mém vaření. Snažím se toho po něm chtít co nejméně, byť tedy mě to lehce zaskočilo. Odpoledne spací. Chtě nechtě ale musí večer do práce. Jsem zvědavá, kdo z nás lehne další.


pátek 19. února 2016

P7: Den 50.

U našich.
Na Honziho něco leze.


čtvrtek 18. února 2016

P7: Den 49.

Sídlištní jaro při dopolední procházce.


středa 17. února 2016

P7: Den 48.

Ráno začíná sněžit. My vyrážíme na kardiologie. Opakovaně byl u Toníka slyšen šelest, tak jsme posláni k odborníkům. Je tam, ale nic jiného, takže vše ok, žádná omezení a za 2 roky na kontrolu. Super zpráva! A jako, takový přístup u doktora jsem ještě nezažila. Paní doktorka i sestřička opravdu na svém místě, jejich přístup k dětem neskutečný. Toník ani nemukl a byl jimi naprosto fascinován. Taky jsem to musela sestřičce říct, ocenit jejich práci a poděkovat.
Večer Honzi opět na noční.


úterý 16. února 2016

P7: Den 47.

Úterý. Plavací den. A taky blbnoucí, když je táta doma:-)



pondělí 15. února 2016

P7: Den 46.

Po hodně dlouhé době Honzi v práci na denní. A já si tak užívám den s mámou. Nejdříve jdeme s Toníčkem k ní a ona poprvé hlídá, zatímco já jdu na prevenci k doktorovi. Svých prvních samotných 20 minut zvládli na jedničku:-) Pak se přesouváme k nám domů, dávám spát Toníčka a pouštíme se do pečení buchet. Tedy máma peče a já pozoruji. Chci pokořit další pečící level - kynuté těsto. Příště už budu péct já. Byly vynikající!


neděle 14. února 2016

P7: Den 45.

Valentýn. Honzi dopoledne mimo Prahu, vrací se až po poledni. Já tak mám po dlouhé sice dopoledne s Toníčkem, ale k tomu volný byt, v kterém nikdo nespí po noční. Tak si na střídačku hrajeme a poklízíme. Honzi se vrací s kytičkou k Valentýnu a zbytek dne si užíváme, že jsme všichni doma.


sobota 13. února 2016

P7: Den 44.

Jedeme do Řevnic na oslavu narozenin F + M. Jsem si myslela, že přesunem do velké autosedačky se cestovací komfort s Toníkem zlepší, ale prd. Beru, že ho nebaví, když jedeme domů za tmy - nuda, není nic vidět. K tomu se většinou vracíme tak, že pak doma rovnou chystáme ke spaní, tak je ještě unaven a zpruzen o to víc. Dnes ale problém i cesta tam. Většinu obou cest tak musím bavit a při vystupování z auta jsem fakt vyřízená. Fakt se usmívám tomu, že jsme loni uvažovali o tom, že bychom už letos mohli zkusit jet k moři. To bych nepřežila. A tak si na svůj skromný seznam malicherných přání připisuji hned za "vyspat se celou noc", "jet autem na sedadle spolujezdce, dívat se v klidu z okýnka a nechat se tím koukáním ukolíbat ke spánku".

Oslava fajná. Večer zůstávám sama doma. Honza jede na oslavu narozenin kamaráda mimo Prahu. Původně jsme tam měli jet všichni na přesden. Ale díky dnešní narozeninové oslavě mám smůlu a jede tam jen Honzi. Tak třeba někdy jindy.



pátek 12. února 2016

P7: Den 43.

U rodičů. Toníka začalo bavit chodit za ruku. Je každý den šikovnější a šikovnější. Sám tedy ujde stále jen 2-4 kroky, ale zkouší to během dne častěji a častěji. Nakonec za námi dorazil i Honzi. A večer spolu doma:-)




čtvrtek 11. února 2016

P7: Den 42.

Návštěva u M. a holek. Takový normální den, jaký může být, když se sejdou 2 mámy a 4 děti do 3,5 let:-)

Fotka cestou domů kolem přehrady, kde jsme se potkali s Honzim, který nám šel naproti.


středa 10. února 2016

P7: Den 41.

Včera jsme s Toníčkem postavili a zaseli první semínka do skleníčku. Dnes jsem hotové dílo vyfotila. Dopoledne úklid, pak jel Honzi za příbuznými s kterými se odpoledne vrátil a přivezl je na návštěvu. Večer opět na noční.


úterý 9. února 2016

P7: Den 40.

Největší událostí dne bylo to, že Toník dostal svůj bagr. Byl nadšen a to tak, že večer si pro něj dolezl ještě od uspávání v ložnici. Jinak dopoledne Honzi spal, pak byli s Toníkem plavat a pak se ještě dospával. Večer pečení koláče na zítřejší návštěvu. Jen tedy to bylo trochu dobrodrůžo, bo se nejdříve půl hodiny pekl jen na gril, tak pak jsme museli improvizovat, aby byl hotový komplet.


pondělí 8. února 2016

P7: Den 39.

Dorazily fotky z focení. Jsem unešena:-)

Večer Honzi opět na noční.











neděle 7. února 2016

P7: Den 38.

Doma. Všichni spolu. A moc si to užíváme:-) Odpolední procházka k přehradě.



sobota 6. února 2016

P7: Den 37.

Jedeme k Honziho rodičům. Odpoledne masopust v Ďáblicích a procházka na Ďáblickou hvězdárnu.



pátek 5. února 2016

P7: Den 36.

Honzi má školení. Je to pro nás nezvyklá změna, že je přes den v práci. Užíváme si to proto s babičkou a je tu s námi celé dopoledne a pak i večer, kdy šel táta s kamarády do hospody. Dopoledne se jdeme projít ven. Procházku končíme koukáním na bagr a jeřáb. Co budeme pozorovat, až rekonstrukce vodovodního řadu skončí, to nevím:-)
A jen tak mimochodem se Toníkem rozhodl  jít sám od obývací stěny ke gauči!


čtvrtek 4. února 2016

P7: Den 35.

Dnes realizace mého vánočního dárku - focení v ateliéru. Moc jsem zvědavá na fotky. Fotograf milý, prostředí hezké, jen to bylo tedy dost náročné. Toník moc nespolupracoval. Tedy on obecně na pokyny skoro vůbec nereaguje, takže chtít po něm, aby se smál či zůstal požadovaný čas na místě, to bylo nemožné. Ale fotograf si s tím poradil. Jen já bylo po 2 hodinách focení dost grogy, jak jsem furt nosila Toníka zpátky na místo z kterého rychlostí blesku odlezl. A co ho nejvíce ve fotoateliéru zajímalo? Přímotop a zásuvky:-) Toník si zaslouží velkou pochvalu - vydržel celé 2 hodiny v rámci možností k jeho věku spolupracovat, nebrečel, v cizím prostředí se rychle otrkal a hlavně vydržel i cestu autem až domů, kdy tedy zaslouženě usnul. Takže spokojenost. Teď jen si počkat na fotky.
Fotka z večeře - snaha jíst sám - rukama - podle toho taky vypadal. Ale byl spokojený a spokojená jsem byla i já - snědl toho hodně.


středa 3. února 2016

P7: Den 34.

Honziho jsme nechali spát doma a já s Toníkem jsme vyrazili k rodičům. Cestou jsme to museli vzít kolem bagru. To je Toníkovo nejoblíbenější procházkové místo. Jak slyší doma slovo bagr, hned ukazuje tím směrem a zuřivě svojí Toníkovštinou něco povídá. Doufám, že stavební práce budou trvat co nejdéle, ať má na co koukat. Druhou oblíbenou venkovní pozorovací aktivitou jsou pejsci. Štěká na každého, kterého potkáme:-)
U rodičů pohoda. Večer zase všichni spolu doma. Chystali jsme se na zítřejší focení. Po dlouhé době jsem žehlila. Aby nám to na fotkách slušelo:-)


úterý 2. února 2016

P7: Den 33.

Ráno přijel Honzi z noční a šel si lehnout. Vzbudila jsem ho ve 3/4 na 11, bo šli kluci plavat. Dnes nic moc. Nevím, jestli to bylo tím, že dopoledne byl Toník jen se mnou, ale prý půl lekce volal "mama, mama" a byl přilepen na tátovi. Uvidíme, příští týden to bude stejné, tak se ukáže jestli to je tím nebo jen zase nějaké neplavací období. Spolu s Toníčkem si šel lehnout i Honzi, aby se dospal - večer ho čekala další noční.
Toník začal dělat hají, hají. Je při tom hrozně roztomilý:-)


pondělí 1. února 2016

P7: Den 32.

Toník objevil moje pastelky. Líbily se mu. Musím mu pořídit vlastní. Zatím má jen kuličku s voskovkami a ta ho tak nebere. Pastelky jsou lepší. Jen kdyby je necucal. Pak má celý pokreslený obličej. Začal říkat "Tik ťak" na hodiny. Tedy ono je to něco jako "tak tak", ale hlavně že se domluvíme:-)