úterý 31. května 2016

P7: Den 152.

Ráno nás vítá déšť. Vypadá to, že bude pršet déle, tak se rozhodujeme, že dopoledne budeme v chalupě a odpoledne si uděláme výlet. Počasí si nakonec v průběhu dopoledne umoudřilo a udělalo se hezky. Plán jsme ale nezměnili. Nějaký odpočinkový den je potřeba. Odpoledne jedeme znovu do Třeboně. Procházíme centrum a navštěvujeme místní obuvnictví. Zdá se, že Toníkovi jsou malé boty. Paní prodavačka né moc ochotná, výběr minimální, tak to vzdáváme s tím, že mu vyndáme stélku a uvidíme. Snad to do Prahy ještě vydrží. Cestou k autu se stavujeme na hřišti.


pondělí 30. května 2016

P7: Den 151.

Toník v noci překvapil. Probuzení na mléko až v 5:15 a pak vstávačka v půl osmé. To dlouho nepamatuji. Dnes na programu pěšovýlet. Odjíždíme do Lomnice nad Lužnicí, kde chceme udělat okruh po naučné stezce kolem Velkého Lomnického rybníka. Nejprve ale nákup, prohlídka Lomnice, pak hraní a obědvání na hřišti a po uložení Toníka do kočárku na spaní hurá na naučnou stezku. Krajina krásná. Nádherné věci k focení. Úzasné zrcadlení mraků ve vodě. Jen tedy okruh nebyl okruhem. Cesta uzavřena. Vracíme se tudíž zpět a vydáváme se na druhou stranu k rozhledně na rybník. Tam se Toník probouzí a vracíme se zpátky. Toník je nadšen vším co vidí. Já nacházím první letošní dvě houby. Cestou domů druhé kolo nákupu. Zbytek odpoledne hrátky na zahradě, hřiště, vyhlížení kočičky. Honzi mezitím vaří večeři. Večer kouzelné lochtací hrátky při Toníkově ukládání ke spaní ♥ Nachozeno 8 km.





neděle 29. května 2016

P7: Den 150.

Neděle. A máme tu další cyklovýlet. Zlepšili jsme usazení a upevnění Toníka ve vozíku a je to na jízdě znát. Toník je daleko spokojenější. V pohodě dojíždíme až do Lužnice. Odpočinek na místním hřišti. Po asi půl hodině pokračujeme další 3 km do obce Klec. Tahle cesta už v poho není. Toník protestuje. Asi hladem. Myslela jsem, že důkladná svačina před výletem bude dostatečná, ale očividně ne. Kempujeme na místním hřišti. Rychle chystám oběd, Toník si hraje na hřišti, ukládáme ke spaní. Toník usíná asi po 10 minutách zpáteční cesty. Jede nám to a tak po hodině jsme doma. Plánujeme Toníka zaparkovat do stínu a nechat ho dospat, ale zastavením před vrátky se budí. Spal asi 50 minut. Nic moc. Ale po zbytek dne je v pohodě. Užívá si volnost a kočičí hrátky. Jdeme do minimlékárny na nákup a na zmrzku a na hřiště.
Pokračujeme v nekojení. Stále si několikrát  denně vzpomene, ale daří se vysvětlovat, že už mlíčko není a pomáhá odvést pozornost jinam.


sobota 28. května 2016

P7: Den 149.

Sobota. Na portálu Kudy z nudy jsme objevili, že v Jindřichově Hradci se koná Dětský den s párou. Plán na dopoledne je tudíž jasný. Přijíždíme chvíli po začátku akce. Toník je u vytržení. Posedí si ve větroni, projde se ve vagónu, kouká na mašinky. Jenže s přibývajícími lidmi a s tím, jak se mašinky začínají chystat na své jízdy, se mu tam přestává líbit. Největším problémem je vypouštění páry a houkání - toho se očividně bojí. Doprohlídáváme zbytek atrakcí a po 11 se s přestávkou na nákup vracíme zpět na chalupu. Toník jde spát. Odpoledne pozorujeme práce na přilehlých loukách a užíváme si pobyt na zahradě. Po dvou aktivních dnech jedna odpočinkovější sobota:-)



pátek 27. května 2016

P7: Den 148.

Včera cyklovýlet, dnes tudíž pěškovýlet. Toník nás nechává spát až do sedmi (se vsuvkou na mléko okolo 5:15). Po nezbytném kolečku ranních procedur se autem přesouváme do Třeboně. Nejprve nepříliš poeticky ke Kauflandu, kde činíme velký nezbytný nákup. Toník získává nový bagr na písek, i tak je to na něj až moc dlouhé. Kratičký přejezd blíže k centru a hurá na průzkum Třeboně. Procházíme náměstí, navštěvujeme IC, Toník sleduje vykládání sudů piva z auta, procházíme se po nádvoří Třeboňského zámku a poté už míříme k rybníku Svět. Cílem dnešního výletu je ho obejít kolem dokola.
Cesta nás nejprve vede ke Schwarzenberské hrobce. Kousek před ní obědváme Toníčka a ukládáme ho ke spaní. Posléze pokračujeme k hrobce a pak dále. Cesta mezi stromy je příjemné, dlouhé úseky beze stromů nepříjemné - horko. Toník spí cca hodinu, kus cesty ještě aspoň leží, ale v lesnatém úseku se definitivně probouzí. Užívá si chůze po lesních cestách, zkoumá vše možné i nemožné. Tento úsek si všichni užíváme. Tím ale idyla končí. Letmý pohled na předpověď počasí hlásí, že se na nás blíží bouřka a my ještě ani nejsme v půlce. Pokračujeme dále. Doufáme, že máme dostatek času. Po nějaké době nám čím dál více zatahující se obloha hlásí, že tomu tak není. Toník tak zůstává v kočárku a nasazujeme rychlejší tempo. Tímto se mi výlet přestává líbit. Je horko, kočárek těžký a nás čeká jen několik kilometrů po sluníčku.
Happyend se konal. Při skládání kočárku do auta nás zastihly první kapky. První a jediné. Bouřce jsme odjeli. V nohách 13 km.
Toník druhý den bez kojení. Dnes se ale několikrát dožadoval.



čtvrtek 26. května 2016

P7: Den 147.

Toníkovi čerstvý vzduch svědčí a v noci spí lépe než v Praze. Budí se jen 1x a to ještě ani nedostává mléko. Definitivní budíček je v 6:16. Čekala jsem, že ráno bude chtít mlíčko od maminky, ale prd, chtěl jít ven za kočičkou, která tu bydlí. Takže si sám od sebe dal první nekojící den. Ani si na to nevzpomněl. 
Dlouho nám trvá, než vše ráno obstaráme, nachystáme kola a zabalíme a tak na první náš cyklovýlet vyrážíme až v 10 hodin. Toník po 45 minutách usíná, což je nemilé, ale nic s tím nenaděláme. Poučení pro příště - dělat častější přestávky. Navíc špatně odbočujeme, což zjišťujeme ve Staré Hlíně, kam jsme jet nechtěli. Tudíž se vracíme. Toník se po 45 minutích spánku budí a začíná brečet. Stavíme, tišíme, asi po 20 minutách pokračujeme dále. Zase asi 20 - 30 minut cesty v pohodě, pak už to Toníka neba. Dnešek bereme jako zkoušecí - ladíme připoutání ve vozíku, které není ideální i dobu, po kterou můžeme jet. Potřebujeme, aby výlet byl příjemný pro všechny, nejsme tu pro nějaké extra sportovní výkony. Nakonec zdárně dojíždíme na hráz Rožumberka a dáváme zaslouženou dlouhou obědovou pauzu. 
Po jedné hodině se vracíme zpět. Daří se nám jet na jeden zátah - je to jako na houpačce - buď Toník protestuje nebo si spokojeně žvatlá, což se během jízdy několikrát střídá. Na chalupu přijíždíme ve dvě, ujeli jsme 19 km. 
Zkoušíme Toníka znovu uspat v kočárku, ale marně. Dřívějším dopoledním spánkem si totálně rozhodil režim. Čekáme, že bude k večeru protivný  a odpadne, ale prd. Toník si užívá zahrady, hřiště, kočičky. Ta nám předvádí lekci přírodovědy, kdy si k nám přináší myš, kterou posléze i sežere. Večer chystáme do hajan trochu dříve a při uspávání Toník odpadá, v půl osmé už spí. My večeříme v kočičí společnosti a chystáme plány na další den. 



středa 25. května 2016

P7: Den 146.

A je tu dovolená. Dobaluji. Honzi začíná skládat věci do auta. Kufr musí být plný, než přijde na střechu box. Přicházejí nám pomoci rodiče. Táta pomáhá Honzimu přidělat na střechu box a kola, máma si hraje s Toníčkem, abych mohla dobalit a nakoupit. Pak už jen loučení, rodiče odcházejí. My všichni obědváme, doděláváme poslední drobnosti a pak už přesun k autu. Vyrážíme asi ve čtvrt na dvě. Jen o trochu později, než jsme chtěli. Toník si vypíjí mléko a pak usíná. Asi po hodině se budí, ale podaří se mi ho znovu uspat. Spí tak celou cestu. Já si tak po dlouhé době užívám zase volnost cestování. Vše jde podle plánu. Ke konci sice trochu bloudíme, kousek si zajedeme, ale po dvou hodinách jsme v cíli - ve vesnici Mláka, kde máme pronajatou chalupu. Čekají tu na nás majitelé. Klasické provozní nezbytnosti. Po předání chalupy a jejich odjezdu si Toník užívá zahrady, pískoviště i hraček. Jdeme i do místní minimlékárny a kupujeme jogurty, sýr, pribiňáka a výtečnou kopečkovou zmrzlinu. Vše je nesrovnatelné s tím, co se dá koupit v supermarketech. Prozkoumáváme i místní hřiště, které máme od chalupy asi 100 metrů. Pohoda, klid a všichni spolu. Tady se nám bude líbit. Je tu naše dovolená :-)


úterý 24. května 2016

P7: Den 145.

Honzi na denní. Mamka u nás. Přípravy finišují, balení v plném proudu.


pondělí 23. května 2016

P7: Den 144.

Honzi denní, já u rodičů. Jedna podvečerní domácí:-)


neděle 22. května 2016

P7: Den 143.



Návštěva u M. a netopýr na jejich slunečníku.














sobota 21. května 2016

P7: Den 142.

Oslava u Honziho rodičů


pátek 20. května 2016

čtvrtek 19. května 2016

P7: Den 140.

Vařící pokus - kuskus s řepou a lučinou


středa 18. května 2016

P7: Den 139.

Odpoledne přišla B. - příjemná povídací návštěva. Vzájemně si přejeme k narozeninám :-) Fotka z dopoledního tvoření s Toníčkem.


úterý 17. května 2016

P7: Den 138.

Kluci šli dopoledne plavat a já se pustila do pečení. Odpoledne jsme čekali mé rodiče, tak ať jim mám co nabídnout. Od včera se mi tu vyráběla domácí lučina, Honzi mi nakoupil potřebné suroviny a já se tak mohla pustit do lučinových dortíků. Oproti receptu jsem vyměnila maliny za borůvky, zvýšila dávku a vyměnila kakaové sušenky za obyčejné, aby je mohl i Toník - ten se na dortík lačně vrhl a chutnal mu do té doby, než se dostal k borůvkám. Ovoce a zelenina je prostě problém - vše jí pouze v omáčkové, přesnídávkové a polévkové podobě. Syrovou zeleninu nejí žádnou, z ovoce si uždíbne jablko a jí banán a hodně zralou hrušku. S borůvkami měl taky problém. Dokud o nich nevěděl, tak asi 2 snědl, pak už věděl a byl problém. Raději pak nic nejedl, ač mu dortík jinak očividně chutnal. Tvrdohlavec. Jinak musím konstatovat, že se dortíky docela povedly. Sušenkový korpus se sice rozpadá, ale chuťově jsou úžasné. Rozhodně jsem je nepekla naposledy.
Návštěva rodičů se také povedla, pak jsme šli ještě s babičko na procházku, zatímco Honzi si tu opravoval poličku ve skříni. Večer pak opět na noční. Já umyla nádobí, zatímco Toník mi tu přerovnal a prozkoumal skoro celou kuchyň :-) A pak už jen uložit do postýlky, já za chvíli půjdu taky na kutě:-)


pondělí 16. května 2016

P7: Den 137.

Můj narozeninový den. Největším dárkem je pro mě to, že jsme spolu všichni doma. Několikrát jsem z těch mých chlapů byla totálně naměkko. Jsem za ně neskonale vděčná.
Den proflákávám, nijak to nevadí, dnes si to zasloužím. Oběd si objednáváme, ať se pomějeme a pak odpadáváme. Jako kdyby si moje tělo řeklo, že teď po několika hektických dnech konečně může relaxovat a já nejsem schopná se k ničemu zaktivizovat. Honzi je na tom podobně. Jeho obvyklá krize po několika nočních. Tak se tu tak plácáme, uživáme si Toníčka a ani nejdeme ven. Jsme rádi, že jsme všichni spolu a je nám tu dobře. Večer dodělávám další rest - dolepuji turistické vizitky ještě z loňské dovolené. V tomhle jsem hrozná. Musím je lepit hned, pak v tom mám děsný guláš.


neděle 15. května 2016

P7: Den 136.

Konečně neděle. Honziho dopolední spaní po páté noční. Teď bude už zase trochu volněji. Trochu s Toníkem poklízíme a užíváme si společného dopoledne. Pak budíme tátu, rychle luxujeme, dáváme Toníka spát. Odpoledne přijíždí babička. Venku je chvíli sluníčko chvíli prší. Tak nás to ven ani moc neláká. Ale nakonec na chvíli jdeme. Toník je ve svém živlu a předvádí se. Večer si užívá, že je tu konečně i táta a tak s ním řádí o stošest. Když ho uložíme, konečně dodělávám revizi domácí lékárny a činím objednávku všeho nového potřebného. Zase jeden velký rest splněn. Ufff.


sobota 14. května 2016

P7: Den 135.

Na noc jsem se vrátila k Toníkovi do ložnice. Jako včera, i dneska spal v podstatě celou noc. Párkrát o něm víceméně v polospánku vím, ale úplně se budí až v půl šesté. Dostává mléko, ale s usnutím je to stejně jako včera horší. Nakonec asi usíná, ale spí už dost lehce a neklidně. Stejně jako já. Definitivní budíček je v půl sedmé. Je dobře naladěn, což jsem ráda:-)

Dopoledne vařím, jako obvykle chce Toník nejvíce pozornosti v momentě, kdy začínám pracovat s masem. Jdeme na hodinu ven do parku, po obědě pak na hřiště. Děsně to venku fučí. Bereme sebou odrážedlo. V podstatě jen proto, aby si na něm 5 minut poseděl před barákem a pak už nechtěl. A to nás včera doma naladil, když ujel asi 2 metry. Venku se nehnul z místa. Nějak ho to nebere. Snad do toho ještě doroste. Tedy, né že by to bylo nějak zásadní, ale babička, od které dostal Toník odrážedlo k Vánocům, to nějak těžce nese. Co se ale dnes setkalo s úspěchem byl nočník. 5x se do něj zadařilo, byť tedy mám pocit, že hlavně proto, že se mu na něm dobře kaká, tak si to chce náležitě na etapy užít:-) Uvidíme, co v dalších dnech přinese vývoj v obou záležitostech:-)

Večer jsem dodělala první větší Toníkův výtvarný počin. Obtisky rukou jsem vystřihala a vznikly z nich kytice ve vázách. Snad udělají babičkám radost:-) Já jsem s naším výtvarným dílem spokojená moc! Toník, když obtisky viděl, hned chtěl tvořit znovu. Tak musím zase zkusit něco vymyslet.




pátek 13. května 2016

P7: Den 134.

Příjemně strávený den u M. a holčiček. Cestou tam jsme potkali šneka. Museli jsme si ho důkladně prohlédnout :-)


čtvrtek 12. května 2016

P7: Den 133.

V noci se Toník budil víckrát, ale pití mu bez problémů stačilo jen jedno. Ráno opět vstávačka na budík, Toník vstával chvíli po mě. Snídaně a obvyklé kratochvíle, čekáme na tátu a pak hurá k zubaři. Toník překvapil a dokonce otevřel pusu a vyplázl i jazyk. Dostal velkou pochvalu, že nebrečel. Doma necháváme tátu jít spát a prohlížíme knížky a Toníkův vozový park. Po půl jedenácté odchod k doktorce - Toníka čeká očkování. Zvládá v rámci možností. Cesta domů v pohodě, doma odpadá. Nechce oběd, jen mléko a spinkat. Honzi ho následuje. Po probuzení je Toník úplně v pohodě. Odpoledne jdeme ven, večer pak zase Honzi do práce. Já věnuji čas restům.


středa 11. května 2016

P7: Den 132.

V noci pití jen jednou. Lehce posouvám dobu, kdy napít dostane, aby měl opravdu jen jedno pití. To jsem ochotná tolerovat, ale vícekrát Toníka krmit nechci. Proto spím v obýváku, aby se mi snáze odolávalo. Nenechala jsem ho dlouho trápit, nemůžu si dovolit ho nějak rozhodit - máme nabitý program a ještě tento týden Toníka čeká očkování, to by nebylo moc dobré. 

Dřívější budíček na budík - to už jsem dlouho nepraktikovala. Toník vstal chvíli po mě - něco po půl sedmé. Pakujeme věci, oblékáme a pak hurá pěšourem na autobus. Dnes nás čeká premiéra - cestování přes Prahu za pratetou. Beru si na pomoc babičku - přeci jen známe Toníkovu nechuť cestovat autem delší dobu a toto asi nebude jiné, byť jedeme jen 45 minut. Tolik ale Toník ještě nejel - vždy jen tedy v okolí pár stanic. Na začátku ho to baví, jak jedeme déle, nadšení opadá a začíná se nudit. Krize je zhruba po 20 minutách. Naštěstí zabírá to, že si ho beru na klín. Tak dojíždíme až do konce. Dopoledne sice náročnější, ale příjemné. Po 2 hodinách zase cesta domů - respektive k babičce. Odpoledne si tu užívám rodičů a Toník babi a dědy, po svačině domů přes park. Tam Toník ušel zatím svůj rekord. Došel nás tam táta, s ním domů, chvíle hraní, večeře a táta zase pá. Já teď dopisuji blog, ještě mě čeká aj a pak hurá spát. Zítra zase vstávání brzo. 


úterý 10. května 2016

P7: Den 131.

Noc vypečené, ale nejen díky Toníkovi, ale i díky mě. Nějak jsem se budila a to zásadně vždy v době kdy Toník spal. Ten si zase dal dvojitou dávku.

Jinak to byl den strávený v pěkně činorodém duchu. Dopoledne Honzi vařil. Toník je pohybem v kuchyni naprosto uchvácen a nejraději by vše pozoroval, odkrýval pokličky, zkoumal suroviny atd. Což se né vždy hodí. A vzhledem k tomu, že jsem už o víkendu vytírala celou kuchyň od vody z brambor a převlékala naprosto zlité, ale spokojené dítě, usoudila jsem, že je dávka kuchyňského zkoumání dostatečně naplněna a jala se Toníka zaměstnat jinak. On taky Honzi pro Toníkovu zvědavost neměl nějak pochopení. Nevím proč:-) Nejprve jsem zkusila trhání a lepení papíru. To se se zájmem nesetkalo. Tak jsem nakonec Toníka vysvlékla, oblékla mu moje staré malé vyřazené tričko, připásala ho do jídelní židličky a vytáhla prstové barvy. Zájem o patlání po papíru moc nebyl, nořit prsty do barvy bylo o dost zajímavější. Takže jsme nakonec vytvářeli obtisky ruky. To se Toníkovi líbilo. Já to ještě musím nějak dotvořit. Nápad je, tak snad se ho povede zrealizovat.

Po výtvarničení jsem Toníka zbavila nánosů barvy a kluci odešli na plavání. Já se zhluboka nadechla a pustila se do práce - pověsit prádlo, naplnit novou pračku, dát vařit Toníkovi základ na polévku, umýt okno v ložnici a vyluxovat byt. To jsem nakonec zvládla neúplně - chyběl mi obývací pokoj. Kluci se vrátili z plavání, Toník byl naobědván a posléze uložen ke spaní. My si dali oběd a siestu u Kriminálky Las Vegas. Pak už zase jen práce - pověsit druhou pračku, dodělat Toníkovi polévku a začít kontrolovat domácí lékárnu. To nedoděláno - Toník je vzhůru.

Honzi se rozhodl, že půjdou s Toníkem ven sami a mě tu nechá prostor na pokračování vyřazování malého a ukládání nového Toníkova oblečení. Jen toho místa na uložení je nějak málo. Tak jsem si nejprve musela přerovnat část skříně v předsíni. Akorát na to padla ta hodina, co byli kluci venku.
Nezbytná večeře a už zase máváme tátovi na cestu do práce. Večer po uložení Toníka jsem ráda, že jsem ráda a chci jít brzy spát. Skoro na poslední chvíli si vzpomenu na Duolingo a honem dělám angličtinu. Přece tu 21 denní řadu neporuším! Sice náročný den, ale jsem se sebou moc spokojená! :-)


pondělí 9. května 2016

P7: Den 130.

V noci opět 2x budíček. Ten první o fous dříve než včera. Toník to tak mívá a já vždy přemýšlím nad tím, zda je to náhoda nebo je to schválně a zkouší se budit dříve a dříve. Měl tak v noci 2x mléko. Nevím, zda ho v tom podporovat nebo ne. Opětné odnaučení by bylo dost o nervy, je opravdu hlasitý a vytrvalý. Vydržela jsem mu vzdorovat 15 minut. Ráno spal ale krásně skoro do půl osmé. Což si přiznejme, bylo hodně příjemné.
Hned v devět k našim. Chvíli hraní, pak obléknout a všichni ven. Toník s babičkou na hřiště, já k zubaři. Ač objednána na čas, strávila jsem v čekárně 35 minut než jsem přišla na řadu. Samotná prohlídka byla rychlovka. Před poliklinikou na mě čekala máma s Toníkem. Ten mou nepřítomnost dnes nějak nedal a brečel, tak se šli podívat na auta a mě naproti. Pak rychlé nakrmení Toníka i sebe a přesun pro změnu k Toníkově doktorce. Shledán naprosto zdravým (byť tedy nějaká zadní rýma tam furt chrčí a chrčí) a na čtvrtek domluven termín na očkování. Přesun domů. To už byl Toník dost vláčný a doma echt protivný, než jsem připravila spaní. Odpoledne pak s tátou sami ven. Já tu zase bojovala s prádlem. Něco jsem udělala, ale furt mi toho dost chybí. A večer zase jednou všichni spolu doma:-)

Foto poobědového kreslení. Konečně jsem se dostala k Magic pastelkám. Jsou fakt super, obrázek má takový zajímavý nádech:-)



neděle 8. května 2016

P7: Den 129.

Dneska jsem byla od rána trochu nabručená. Mohla za to asi jedna horší noc. Toník se totiž 2x vzbudil na mléko a pak nemohl dlouho zabrat. Vstával pak sice až v sedm, ale já byla zpruzelá z toho, že chtěl mléko 2x. Se spaním jsem stále nějak né úplně spokojená. Poměrně dlouho jsem Toníka v noci nekrmila. Ale i tak jsem k němu aspoň 1x v noci musela vstávat, protože se vzbudil a sám znovu neusnul. Navíc ráno vstával brzy - mezi půl šestou až šestou a zdálo se mi, že né úplně dobře vyspaný. Ve své rodičovské nezkušenosti my trvalo dost dlouho, než mi došlo, že je to třeba hladem. A tak když se jednou vzbudil už v půl páté a neměl se k tomu, že by spal, dostal flašku s mlékem a budíček byl rázem v sedm. A tak to praktikujeme doteď. V osm večer usne sám, spí do 4 - 5, dostane flašku a pak se spí většinou do sedmi. A ráno mě v postýlce budí vysmáté spokojené batole. To je spokojenost na obou stranách. To si pak zaslouží mlíčko od maminky:-) Jenže občas se to né úplně povede - pokud se probudí v 5 a později, hodně špatně se mu znovu usíná a trvá to klidně i hodinu, kdy nespím, protože Toník se v postýlce zběsile převaluje, funí, občas se postaví atd. No a druhým extrémem je, že se někdy stane, že se vzbudí o dost dříve - jako dnes v půl druhé, vyzunkne flašku a pak v půl šesté vstává znovu  na druhou flašku, po které sice pak zabere, ale zase to dlouhou chvíli trvá. A já pak přemítám nad tím, zda to, že mu v noci dávám pít není krok zpět. A pak jsem z toho nějaká přešlá.
K tomu mi dnes nepřidalo ani to, že dopoledne při cestě do parku Toník rozhodl, že nechce do parku, ale na hřiště. A to na hřiště pro starší děti, kde prostě atrakce pro něj nejsou (krom písku a kamínků) a kde je na můj vkus i dost odpadků. Jít jinam se přesvědčit nenechal a já to tak tam přetrpěla, zatímco Toník si to užil. Holt jsem prostě chtěla jít do parku, fotit a kochat se jarem. Kdežto tady byl jen písek mezi paneláky a ještě děsně foukalo. No a odpoledne hřiště podruhé, protože mě chlapi přehlasovali. Teď už aspoň na hřišti pro malé a s patřičným bábovkovým vybavením. Nakonec jsem se toho chmuru i zde zbavila, ale stejně se těším, až půjdeme zase do parku:-)

Jo a ke Dni matek jsem od chlapů dostala akvarelové pastelky. Už se těším až je v omalovánkách vyzkouším:-)


sobota 7. května 2016

P7: Den 128.

Když Honzi dopoledne spí, snažím se mít všechny domácí povinnosti hotové už po ránu, ať můžeme jít s Toníkem ven. Přeci jen, venku ten čas více utíká než doma v jedné místnosti, kde ho ještě krotím v rámusu, ať nevzbudí tátu spícího v ložnici. A kór když je venku teď tak hezky. Takže i dnes jsem připravila věci na vaření a Toníkův oběd a hurá do parku. Tam jsme pozorovali ploštice, objevovali kořeny, sbírali kamínky a klacíky, Toník se snažil uzvednout každou lavičku, kterou jsme potkali, štěkal na všechny pejsky, také jsme viděli kosáky a zeleného brouka, slyšeli sojku a prozkoumávali listí a kůry stromů. Prostě intenzivně strávená hodina. A nejvíc jsem si užila, když jsem otevřela náruč a Toník vysmátý od ucha k uchu se do ní rozběhl a s vervou se přitulil:-) Doma pak rychle zapnout brambory i troubu, naobědvat Toníka, vzbudit tátu, uložit Toníka, naobědvat se a teď jen čekáme až se vyspí a budeme moci uskutečnit druhou dnešní objevovací výpravu:-)





















Odpoledne bylo venku spoustu radosti a veselého pištění. Kluci prostě spolu umí řádit:-) A já fotila jaro:-)




pátek 6. května 2016

P7: Den 127.

Původně jsme dnes mysleli, že půjdeme za pratetou, ale ta už měla na dnešek jiný program. Volný den jsme se tak rozhodli strávit venku.Toník je tam ve svém živlu, navíc příroda je teď nejkouzelnější, tak by byla škoda trávit takový krásný den doma. K tomu se nám povedlo spojit příjemné s užitečným - na výlet jsme vyrazili pěšmo, ale s vozíkem za kolo, abychom otestovali, zda se tam podaří Toníkovi usnout. To se povedlo velmi snadno, ale spal jen asi 3/4 hodiny. To tedy nic moc. Kupodivu, ale zbytek dne zvládl v pohodě, jen těsně před spaním už bylo vidět, že je hodně unavený ale bez protivnosti a prudivosti. Naštěstí. Takže, pokud budeme cyklovýlety prokládat pěšími túrami s normálním kočárkem, bude to asi v pohodě. Uvidíme.
Šli jsme našich obvyklých 11 km po okolních obcích. Příroda zase o kus zezelenala a rozkvetla se. Toník byl opět ve své úžasňákové formě. Chodil se mazlit, hladí, dělá šimry šimry a pusinkuje - celou otevřenou pusou :-) A my s Honzou si připadali rozteklý blahem a neskutečnou láskou. Sbíral všechny kamínky, které jsme potkali, štěkal na pejsky a těšil se na kačenky. Jediné co ho moc nebavilo, když byl delší dobu přivázaný v Croozeru. Jenže, jakmile byl vypuštěn ven, začal zkoumat a pokud šel, tak zásadně jinam, než jsme potřebovali:-) Tohle nám moc nejde, zatím jsme nepřišli na tu správnou motivaci. Ale i tak si to myslím užil dosyta, byť tedy pokud by HOnzi zase večer nemusel do práce, tak se asi couráme o trochu víc.
Byl to nádherný den, jen víc takových:-) Všichni spolu, to je prostě nejvíc!


čtvrtek 5. května 2016

P7: Den 126.

Honzi na denní a tak za námi přišla babička. Dopoledne vzala Toníčka ven a já tak měla prostor důkladně všude vyluxovat a vytřít. Odpoledne jsme ven vyrazili všichni. Zase byly středobodem zájmu klacky. Dokonce jsem dostala i kytku, kterou našel ležet na zemi:-) A večer ještě Honzi stihl Toníka před tím, než šel spát. Spokojenost tak na všech stranách:-)





středa 4. května 2016

P7: Den 125.

U rodičů. Honzi totiž celý den na denní. Venku deštivo a hnusně. Proto celý den doma. Byť bylo fajn, že byla změna a aspoň jsme se svezli busem dopo k našim a večer zpět, tak to na Toníka pak už bylo nudné. Venku je to prostě lepší.


úterý 3. května 2016

P7: Den 124.

Dopo plavání, odpo venku.



pondělí 2. května 2016

P7: Den 123.

Dnes jsme vyvezli ven Croozra. Pomalu začínáme testovat před dovolenou. Krátká procházka v pohodě.



neděle 1. května 2016

P7: Den 122.

První máj. HOnzi dopoledne spal po noční. Krásné počasí by byla škoda nevyužít, tak jsme šli s Toníčkem ven už dopoledne. Po odpoledne repete. Tentokrát i s tátou a s babičkou. Toník si to užíval dosyta. Schovávání se za stromy, běhání, pozorování tatrovky a bagrů... Prostě krásně strávené odpoledne:-)