úterý 29. října 2019

Chorvatsko 2019 - Privlaka

Byla by škoda si sem neuložit naší letošní první dovolenou s dětmi u moře. Tak tedy, tady je. Bylo to fajn a mám pocit, že už je to děsně dávno. Přitom od návratu uběhl teprve měsíc a půl. A jak tak koukám na fotky, hned bych se tam zase vrátila. Ano, cesta byla náročnější. Ale zvládli jsme to. A samotná dovolená? Hodně intenzivní, rozhodně ne odpočinková (to prostě s 2 malými dětmi nejde, ale s tím jsme počítali) a naprosto jiná než naše předchozí dovolené. Poznali jsme jiné Chorvatsko - písečné pláže, ubytování na konci městečka, jen pár kroků do "divočiny" jak jsme říkali, vysoké rákosy, štíři v obýváku, neopakovatelné západy slunce z naší terasy a hlavně jsme byli spolu a to bylo prostě nejvíc.  Skvěle vybrané místo - Privlaka má nespočet písečných pláží s velmi pozvolným vstupem do moře. Takže jsme se skoro pokaždé koupali někde jinde. V okolí byla spousta výletních cílů a jezdit na výlety a poznávat okolí bavilo i děti. Vyšlo i počasí, snad krom 3 dní jsme se každý z těch 14 dní, co jsme u moře byli koupali. Ubytováni jsme byli u moc příjemných majitelů, takže si hodně vážně pohráváme s myšlenkou jet tam příští rok ještě jednou. Toníček se loučil s mořem voláním "Ahoj moře, zase za rok!" Tak snad nám to vyjde a třeba se už budou v moři i koupat nějak více než jen se cachtat ve vodě po kolínka :-)










čtvrtek 8. srpna 2019

Slatiňany

Užíváme si léta, jsme v jednom kole a tak moje sporadické psaní zde, je ještě sporadičtější. Máme za sebou skvělou dovolenou ve Východních Čechách s přáteli a než ten krásný týden překryjí zase jiné prázdninové zážitky, honem si sem aspoň něco schovám.

Ubytování jsme měli nedaleko Seče a tento kout Čech nás naprosto nadchnul. Spousta výletních cílů v okolí, od nás hodinu a půl cesty naprosto bez dálnic, což Honzi jako řidič má rád. Určitě jsme tam nebyli naposledy, máme tam toho ještě spoustu k objevování.

Nejdelší a opravdu celodenní výlet byl do Slatiňan. Nejprve jsme objevovali okolní krajinu z rozhledny Bára, děti okusily místní hřiště a pak hurá o kousek dál k menhiru Strážce Železných hor. Poté procházka lesem přes lesní tělocvičnu ke Kočičímu hrádku. Cestou několik zastavení naučné stezky s aktivitami pro děti. Naprosto bez problému jsme tak ušli asi 3 km bez zbytečného remcání. Od Kočičího hrádku pak do Švýcárny do Interaktivního muzea starokladrubského koně. Pro děti naprostá bomba - sedlaly, hřebelcovaly a mazlily se s plyšovými koníky, vyzkoušely koňský simulátor i největšího plyšového koně v ČR. Pro dospěláky hned vedle herny promítali zajímavý dokument. Pak už jen večeře a hurá domů.

Protože ale z živých koní jsme toho moc neviděli, cestou domů z dovolené jsme se sem ještě vrátili a navštívili místní hřebčín. Pro ty naše dvě prťata to bylo dost utrpení, povídání průvodkyně je moc nebavilo, ale nakonec i ty koníky jsme viděli.  Jsou nádherní. Na někdy příště jsme si nechali místní zámek. Ten už jsme si prohlédnout nezvládli.


































pondělí 8. července 2019

Mezno

Na přelomu května a června jsme byli na víkend v Meznu. Byl to můj narozeninový dárek - být spolu, výletit, užívat si přírody. A bylo to krásné. Nádherná chalupa, skoro letní příroda, pohoda klid. Prošli jsme si ZOO v Táboře, vylezli na rozhlednu Hýlačka, Toník potrénoval na kole, prozkoumali jsme zříceninu Borotín, užili si trampolíny, opekli si buřty a taky si na pár minut jen tak sedli na zahradu. Děkuji za krásný narozeninový dárek, který jsem si maximálně užila :-)






středa 29. května 2019

Jizerské hory

K Vánocům jsme dostali voucher k pobytu na chatě Prezidentská. Moc fajn to tam bylo. Kousek od ní je chata Královka s rozhlednou a skvělým dětským hřištěm. A hlavně nádherná příroda, jaro v horách a 3 dny spolu. Podívali jsme se k Josefodolské přehradní nádrži a když poslední den počasí nepřálo, tak do Dinoparku v Liberci. Užili jsme si to dosyta :-)







středa 15. května 2019

Drábské světničky

Cestou do Jizerských hor jsme to vzali s výletní zastávkou na Drábské světničky. A byl to moc fajn výlet :-)












středa 8. května 2019

Klokočná

Jedna sobota a konečně výlet do lesa. A bylo to moc fajn, Toník remcal jen trochu, krásné počasí, okolo zeleno a příjemných 5 km v nohách. To je tak na Toníka akorát. A Johanka? Ta je zatím nadšená ze všeho :-)




Jak rostou?

Toník 4 a půl, Johy 17 měsíců

Fotil děda. Jsem moc ráda za tuhle krásnou fotku Toníka, protože toho vyfotit je umění. Sice se nekouká do objektivu, ale i tak se mi tahle fotka moc líbí. Johanku vyfotit není problém, inu slečna :-)

A jak se máme? Tak nějak normálně, Toník chodí do školky, zatím jen dopoledne, začalo se mu tam líbit, našel si kamarády a hlavně jednu kamarádku. S ní se scházíme i na hřišti a Toník je z ní úplně poprděnej :) Taky se začal děsně předvádět a večer je s ním naprosto nemožné pořízení, jak je po celém dni vyřízenej. S Honzou chodí do Sokola a trénuje na velkém kole - jde mu to, ale tak nechce. Johanka je kočička, co říká mamí, babí a tím má všechny omotané kolem prstu. Pořád bojujeme s nějakými bacily, přes Velikonoce měla i atb, teď si pro změnu pořídila kopřivku, takže mám pocit, že furt chodíme jen k doktorce, kde to fakt nemá ráda. Ale krom té nejakutnější fáze jsme hlavně venku, protože v kočárku je více v klidu, než při řádění s bráchou doma. Stále řešíme Toníkovo žárlení, byť asi je to trochu lepší. Přetrpuji Johančino noční buzení po 2 hodinách a více a více to vidím na ukončení kojení. Jen bych chtěla, aby se jí aspoň prořízly stoličky, ale zatím se k tomu nemají. Odstavu se dost bojím, na rozdíl od Toníka nechce ani dudlík, ani flašku. Jen prso. Nu, ale cítím, že dlouho už to nevydržím, začínám být dost grogy. Jakmile to jde, výletíme, protože co taky s nimi doma. Pořád se tu pošťuchují, Toník je zase ve fázi nezabavení se (a to to bylo cca leden až březen naprosto super), nic ho doma z hraček nebaví, chtěl by dělat samé věci, které moc nejdou s Johankou. A těšíme se na září a na moře. To bude teprve výzva :-)