úterý 17. dubna 2018

úterý 10. dubna 2018

Zoopark Zelčín

Než tady doplním jednotlivé týdny, budu už nejspíše léto. Tak alespoň rychlé vložení našich výletů. Konečně jsme zahájili letošní výletní sezónu.

A jedním z prvních výletů byl ten do Zooparku Zelčín. Jezdíme tam s Toníčkem každoročně, letos už potřetí. Zklamáním bylo ošizené hřiště - chyběli dřevěné mašinky i všechny skluzavky, tak hraní tu bylo poměrně rychlé. Ani to moc nevadilo, nedělní počasí bylo chladné. Došli jsme si tu na oběd, okoukli zvířátka a Toník se 2x svezl na koni. Pak už jsme se vydali na naše tradiční kolečko k plavebnímu kanálu, podél trubek k Vltavě a po cyklostezce zpátky do Vrbna k autu. Endomondo mi naměřilo přes 6 km (i tedy s chozením po zooparku), Toník ušel sám tak 5,5 km. Velká pochvala! V autě usnul skoro jen co se octl v autosedačce :-) Johanka byla taky v pohodě, prdíky si odbyla ještě na hřišti u auta a zbytek výletu tak buď spala nebo koukala. Jen příroda byla ještě hodně spací, byť už první kytičky se daly najít.

A vzpomínali jsme na loňský rok a přeli se o to, jestli už tu byla Johanka s námi. Blog mi prozradil, že byla, jen jsme to ještě nevěděli a jen doufali. Byli jsme tam přesně mezi transferem a pozitivním testem. Tak letos už oficiálně :-)





čtvrtek 22. března 2018

Trošku nestíhám :-)

Koukám, že blog už je více než měsíc pozadu. Dny letí jako splašené a nedaří se mi je ukočírovat. Je to prostě zběsilá jízda :-) Tak jen v rychlosti, než to tu doplním. Máme se fajn:-) Co si budeme povídat, je to náročné. Když večer konečně oba spí, je tak čas na to chvíli si sednout a pak honem spát, než to ráno začne nanovo. A že teď má Toník období, že běžně vstává půl šestá až šestá. Ale nestěžuji si, je to krásné období. Jen tedy toužebně čekám to pravé jaro a s ním konečně výlety. To mi chybí moc. Už aby to bylo:-) Po večerech a ve chvílích relativního klidu přes den jsem teď usilovně hledala nějakou prima chalupu na naší dovolenou a na dovolenou s přáteli. To mě ještě více naladilo na výletní období. A dneska za okny zase poletoval sníh :-( Tak snad se brzy dočkáme toho pravého jara a taky doplněného blogu :-) Držme si palce!


neděle 4. března 2018

P9: Týden 9.

26.2. - 4.3.2018

Týden ve znamení víkendového pobytu u Lipna. Ale popořadě:-) 
Ve středu jsme byli přes den u rodičů, ve čtvrtek tam byl Toník sám. Po spaní jsme ho vyzvedli a hurá do Decathlonu. Chtěli jsme tam koupit Toníkovi brusle, ale to se nepovedlo, nakonec koupeny přes Letgo. Já většinu dne trávila balením. Poprvé někam pojedeme na víc dní všichni 4. Víkend je to společný s babi i dědou, Honziho sestrou a jejími dětmi. 
V pátek dobalování a skládání se do auta. Kolem 11 vyrážíme. Jedeme do ČB, kde máme naplánovanou přestávku u McDonalds. Honzi by měl jet max. 2 hodiny a pak si udělat pauzu. Na jeden zátah to tak nezvládáme ujet. I Johy je ráda, že se dostane z autosedačky a dá si jídlo. Potkáváme se tam s Honziho rodiči, kteří pak pokračují dále, nám přece jen trvá, než se pobalíme a znovu naskládáme do auta. Odpoledne procházka k Lipnu, jinak ubytovávání se a odpočívání po cestě. 
Noc luxus. Johy spí do 7 do rána bez probuzení. Toník spí taky pěkně, byť všichni 3 spíme v jedné posteli. Odpoledne se jede do ski areálu, Toník zkouší lyže. 5 minut a pak řev. Odpoledne pro změnu na brusle a Toník pak ještě pokračuje s ostatními na procházku. My se s Johy vracíme domů, je čas svačinky.
V neděli vyrážíme pěšky po Lipně do Frymburku, tam na oběd a pak zase zpět. Pak už jen balení a cesta domů. Opět se zastávkou u Meka, tentokrát u Mezna. V osm jsme doma. 
Jsem na nás hrdá, že jsme to dali. Jen jsem to nedala trochu psychicky. Projevila se únava předchozích náročných dní (Honzi v nemocnici a pak hned zdravotní indispozice všech, kdy jsme jela na maximum) a taky nerozdýchávám rady, co dělat s dětmi jinak. Potřebovala bych si chvíli orazit, ale kdy, že?





neděle 25. února 2018

P9: Týden 8.

19. - 25.2.2018

V pondělí byl Toník ve školce, nahrazoval jeden ze svých pátků, kdy chyběl. V noci pak zvracel, to samé i v úterý přes den a přidal se i průjem,  ve středu už bez zvracení. Zbytek týdne tak ve znamení dietky. V pátek pak začalo být blbě mě, v sobotu Honzimu. Toník se tak vydal na prázdniny k babičce a dědovi, kde poprvé spal bez nás. Zvládl to skvěle, ani si na nás nevzpomněl.

Hláška týdne: "Chci bydlet ve sklepě, je tam klid a mír."


neděle 18. února 2018

P9: Týden 7.

12. - 18.2.2018

Honzi nám  neplánovaně (od pondělí do čtvrtka) kvůli cukrovce skončil v nemocnici. Doma jsem tak válčila s dětma sama. Naštěstí babičky pomáhali, takže se to dalo, jen ty večery byly takové dlouhé a smutné. Taky jsem si zvládla vyzvednout léky na gyndě, bo až na druhý pokus. Ve čtvrtek mě a Johy odvezl děda na kontrolu kyčlí - vše v pohodě, tak jsme i tuto povinnost zvládli. V pátek šel Toník do školky a já s Johy k doktorce na očkování. Po 45 minutách čekání jsme šli zase domů - Johy má zarudlý krk, tak se neočkovalo. V sobotu jsme jeli k babičce a dědovi a v neděli všichni spolu doma.


neděle 11. února 2018

P9: Týden 6.

5. - 11.2.2018

Týden zásadního zvratu - Honzi se z testů dozvěděl, že má cukrovku. Nezbývá než najet na novou životní vlnu a jet dál. To půjde :-) Já zvládla kontrolu na gyndě. Kluci vyrazili i s dědou na výstavu modelů do Ládví. O víkendu pak rodinná oslava a pobyt u babičky s dědou.