středa 10. října 2018

Kolínská řepařská drážka

Sobotní výlet. Sice za vláčky, ale taky do přírody, takže spokojenost na všech stranách. Svezli jsme se, prošli jsme se, foťák se vyřádil. Prostě super den.






neděle 19. srpna 2018

Aktuálně letně

Jsme stále v jednom kole. Střídáme dovolené, chatu, babičky... Neustále něco někam balím, vybaluji, peru a doma se brodíme mezi taškami. Nemůžu si na akční léto stěžovat. V tomhle vedru je všude lépe, než v našem 7. patře v paneláku. Ale už jsem z toho trochu více unavená a pomalu se začínám těšit na poprázdninové období. Děti rostou jako z vody, Johy oslavila své osmiměsíčniny, Toník začal ukrajovat poslední čtvrtletí do čtvrtých narozenin. S nimi se nezastavím a rozhodně tu není nuda. Pravidelně se vstává po šesté a den jede ve zběsilém tempu už od rána :-) Johanka může na bráškovi oči nechat, Toník jí taky má rád i když to dává najevo jen věčným pošťuchováním a zkoušením toho, co vydrží. Blog už je v nedoplnitelném skluzu. Chtěla jsem si sem aspoň napsat výlety z dovolené, ale máme za sebou už poslední třetí dovolenou a já nedoplnila ani první. Nestíhám. Možná nebo tedy doufám se k tomu dostanu až začne Toník chodit do školky, ale to už tu zase bude pomalu chystání fotoknih na Vánoce. A těch fotek, které budu muset probrat. Ale teď se zase pobalit a vyrazit zase ještě na chvíli pryč. Užívejte pohodového léta :-)










úterý 5. června 2018

Dovolená I. - Den 5.

Police nad Metují

Výlet, kam se těšil hlavně Honzi - Police nad Metují a v ní Muzeum stavebnice Merkur. Nedalo se tam jít s kočárkem, Johy se tak nosila v manduce a běda, pokud jsem se zastavila:-) Byli jsme tam jen my a pak přišla ještě jedna rodina. Hned první velký model byl nefunkční. Škoda, že muzeum není více interaktivní - jako, jezdili tam vláčky, něco se hýbalo, ale víc interaktivní pro děti, aby si něco mohli osahat, s něčím si pohrát. Spousta věcí jen za sklem na koukání. Toníkovi to ale moc nevadilo, bavilo ho si o tom s tátou povídat. Myslím, že si to užil. V dílničce pak chvíli s tátou stavěli, ale na Merkur je prostě ještě moc malý, stavba trvá dlouho, tak ho to pak přestalo bavit. Byl tedy čas odejít.

Před muzeem na autobusové zastávce jsme se najedli a pak vyrazili hned za roh - do Muzea papírových modelů. Výstavní prostory tentokrát v podzemních prostorách, tudíž schody, ale hned vedle kavárna. Takže bylo jasno, že kluci půjdou sami a já s Johy si odpočineme u kafe a dortu. Kluci spokojení, my holky taky :-) Pak procházka městem, zmrzlina a hurá domů do chalupy. Koupačka dětí a relax v rámci možností.



pondělí 4. června 2018

Dovolená I. - Den 4.

Náchod
Ráno sice brzké dětské vstávání, ale Johy po hodině bdění chce jít zase spát. Tím vyrážíme trochu později než jsme chtěli. Jedeme do Náchoda. Procházka po náměstí, nákup suvenýrů v IC, Honziho návrat k autu pro můj zapomenutý mobil, já s Toníčkem hledám zmrzlinu, ale na celém náměstí i v přilehlých uličkách jí nikde neprodávají. Pak už stoupáme do kopce k zámku. Zastávka na hřišti a stále vzhůru. Toník se seká kvůli bonbónům a řešíme tak obr scénu. Tím se zase zdržíme a od té doby jde o to, jestli my nebo déšť. Procházíme nádvořími zámku, hledáme medvědy, kteří jsou stejně někde zalezlí, koukáme do zahrady a na černé mraky nad námi. Honem k autu. První kapky nás zastihnou asi 100 m od parkoviště. Jakmile vše naskládáme do auta, přichází slejvák. Zastávka v Lidlu. Já nakupuji, Honzi čeká s nespokojenými dětmi v autě. Při přebíhání od auta do obchodu a zpět solidně zmoknu. Jedeme do doporučované restaurace na oběd, až tam zjišťujeme, že výjimečně dnes mají otevřeno až od 18 hodin. Tak zase zpět. Pak už návrat do chalupy a odpočinek. Dneska jsme toho moc neviděli ani neušli, ale náročné to bylo nějak moc.


neděle 3. června 2018

Dovolená I. - Den 3.

Ráno po snídani balíme, loučíme se a přesouváme se ještě o kousek dále - do obce Zlíčko, kde máme na týden pronajatou chalupu. Cestou nákup v Náchodě a pak už si jen užíváme klidu a kouzla místa.


sobota 2. června 2018

Dovolená I. - Den 2.

Den D pro B.+H. a my si s nimi užíváme jejich svatební den. A já se po mnoho letech ocitám u Vily Čerych. Neznám pro sebe dům s větším genius loci. Nádherná stavba s úžasnou atmosférou. A hlavně plná vzpomínek. Na tu "pravou" Jahodu,  na ty skvělé večery a na tu spoustu překonání a poznávání sama sebe. Byla jsem neuvěřitelně dojatá - z B., z dětí, z toho, že tu zase jsem a vím, že tam byla s námi i Gábina. Kouřila na terase jako vždycky. Tohle je pro mne ta moje Jahoda, ta co je hluboko schovaná v mém srdci, ta co se bohužel už nikdy nevrátí.
Bylo zajímavé chodit rozkvetlou zahradou, já jí znám vždycky jen plnou spadaného listí nebo ještě zimně spící. A barvy jí rozhodně sluší:-) Tak jsme se taky vyřádili a fotili a fotili.
Odpoledne ve znamení svatebního veselí v Penzionu Barunka.




pátek 1. června 2018

Dovolená I. - Den 1.

Toník vstával brzy, nemohl se dočkat nového měsíce, což znamená nový obrázek v kalendáři a možnost vzít si penízky z kasičky a jít si něco koupit. Navíc je Den dětí a tak tu na něj ráno čekal i dárek - nová knížka. Jinak klasický den odjezdu na dovolenou. Dopoledne dobalujeme, na chvíli tu mám mamku, aby mi pomohla a já měla čas ještě pakovat, co je potřeba. Honzi jel natankovat a pak už nosil věci do auta. Velké auto = hodně věcí. V půl druhé dorazila P., kterou vezeme dnes sebou. Skládáme se do auta a lehce po druhé vyjíždíme. Děti usínají, vše tak jde podle plánu, ale jen kousek za Prahu, kdy přijíždíme k zúžení a obr koloně. V ní strávíme více než půl hodinu. Děti se probouzejí a my máme stále většinu cesty za sebou. Důvodem kolony je americký konvoj, který jede do Polska a který má problém s hummerem. Na první benzínce za kolonou stavíme, občerstvujeme se, Johy se kojí a během pauzy zjišťujeme, že konvoj se už rozjel. Po chvíli ho tak na dálnici znovu dojíždíme a trvá dlouho, než ho konečně předjedeme a cesta se zrychlí. Johy to nedává a řve. Chudák P., ta to má z první ruky a snaží se co může, aby  Johy utišila. Marně. Přemýšlíme, zda zastavit. Nakonec to zavrhujeme, to by nás zase předjel konvoj, opět kolona než bychom ho pak zase předjeli, další  zdržení a delší zpruzení dětí. Johy tak po asi 20 minutách řevu usíná a spí zbytek cesty. Toník už se  ke konci nudí, je to dlouhé. Konečně kolem 17 hodiny po 3 hodinách dorážíme do Penzionu Barunka u České Skalice. Ubytováváme se, zkoumáme venku hřiště, večeříme, ukládáme děti. První noc naší první dovolené ve 4 je tu :-)