čtvrtek 31. prosince 2015

P6: Den 365.

Vánoční a Silvestrovské rodinné setkání u Honziho ségry v Řevnicích. Večer jsme jeli domů. Příjemně strávený den. Došlo i na 5 km procházku na Skalku, opečení buřtíků, krásně slunečno, pohoda. Jen tedy večer na nás dolehla otrava kyslíkem a vydržet do půlnoci bylo umění. Já i na půlhodiny usnula. Vzbudila jsme se v 23:50:-)
Připili jsme si, pozorovali ohňostroje, v půl jedné se vzbudil Toník na kojení a pak honem zalézt do pelíšku a užít si první noc v novém roce.

Skalku u Mníšku pod Brdy mám ráda. Hodně jí mám spojenou se skautem, chodí se přes ní tradiční akce Zimní přechod Brd. Honzova sestřenka zde měla svatbu, byli jsme tu i sami na výletech. A dnes poprvé s Toníčkem. Ten dnes poprvé spal jen odpoledne, usnul jen co jsme nasedli do auta abychom popojeli na hřeben Brd. Byl tak unavený, že zvládl i přendání do kočárku a tam spokojeně spal skoro 2 hodiny. Zase to bylo, jako bychom vozili to malé několika měsíční miminko. A tam u kaple, u výhledu na Mníšek, po cestě Brdskými lesy, to zase na nás s Honzim dolehlo. Ten nekonečný pocit štěstí za Toníčka, za nás dva. A my tam stáli, objímali se a byli naměkko:-) Krásný závěr roku. Roku, který až po okraj naplnil Toníček. A já stále opakovaně nepřestávám být za něj vděčná. A ještě za mého nejbáječnějšího muže, protože bez něj by nebylo vo nás a nebyl by ani Toník. A zase už jsem naměkko a to se jen sem snažím vtisknout pocity tohoto dne a vlastně i celého roku 2015.


středa 30. prosince 2015

P6: Den 364.

Odpolední a večerní vánoční posezení u pratety



úterý 29. prosince 2015

P6: Den 363.

Tak jo, takhle by to šlo:-) V noci vzbuzení jen 2x, pokaždé chtěl nakojit, ale žádné probuzení navíc a ještě ráno vstával až v sedm, což bylo velmi příjemné. S dopoledním spaním žádná změna - slabá půlhodina. Honzi opět spal po noční a Toník byl velmi protivný. Nelibě nesl, že jsem se snažila něco dělat v kuchyni a tudíž jsem se mu nemohla věnovat a tak prudil, prudil a prudil. Ke konci už mi lehce tekly nervy. A ještě vzbudil svým fňukáním tátu. Opět jsem se pokusila mu něco uvařit - dělala jsem bramborovo-cuketovo-jablečné placičky a žádná změna - nejedl je. Stejně tak polévka od včera byla takřka netknutá. Budu muset zase udělat normální zeleninovou, tu jí. V podstatě nic jiného. K obědu tak nejčastěji má hustý vývar v různých obměnách (s rýží, těstovinami, bramborem...). To mu chutná a sní toho dost. Mé snahy rozšířit mu jídelníček většinou ztroskotají. Tak měl dnes jen suché brambory. A také by furt jedl cukroví. Odpoledne dorazila mamka, chvíli tu pobyla a my jí pak procházkou doprovodili skoro až domů. Večer Honzi opět na noční. A já dodělala listopadové resty na blogu. Chybí mi už jen srpen a hlavně skoro celý červenec. Na to se netěším.

A stihla jsem během různých chvilek vymalovat první obrázek z dárku od Mikuláše. Po 3 dnech:-)


pondělí 28. prosince 2015

P6: Den 362.

Asi bych to tu mohla nazvat nočníčkem - v poslední době hlavně záznamy o Toníkově spaní nespaní. Je to ale teď pro nás aktuální téma, tak to tu je. Taková statistika, jak se daří či nedaří.

Dnes se prvně vzbudil v půl jedné. Stačilo ho jen jít znovu položit, pohladit a jen co jsem zavřela dveře ložnice, tak už byl zase potichu a spinkal. Znovu se vzbudil ve čtvrt na čtyři. To už jsem ho nakojila, pak hned usnul. Očividně se opravdu nebudí hlady - vydržel 8 hodin mezi jídly, ale z nějakého důvodu se prostě budí a buď ho musím nechat brečet nebo za ním jít, položit ho - protože stojí v postýlce - a zase usne. Tohle bych potřebovala odbourat. Je dobré vědět, že se nebudí hlady, ale ve výsledku je ta frekvence buzení skoro stejná. Nu a další budíček před půl šestou. Je fakt jak hodinky - nejčastější čas, který ráno prvně zaznamenám je 5:22. Kojit znovu po dvou hodinách jsem ho nechtěla a nezabíralo jen položení a pohlazení, tak si trochu pobrečel - já k němu opakovaně chodila a po půl sedmé už definitivní vstávačka. Podle toho rána Toník vypadal - unavený, nedospalý. Ale dopolední spaní trvalo 15 minut. Znovu uspávání a přidal si dalších 5. Takže až do odpoledního spaní to pokračovalo v protivném unaveném duchu. Honzi spal po noční, což Toník moc nerespektoval.

Odpoledne jsme se zajeli kouknout do obchodu s dětským zbožím na námi vyhlédnutou autosedačku a rovnou jsem se dívala i na kočárky. Do budoucna budu chtít Lupíka nahradit nějakými terénějšími a hlavně lehčími a skladnějšími "golfkami". Bude to dilema. Můj ideál Valco baby Snap nemá polohovací rukojeť a je tedy na mě dost vysoký. Takže buď najdu něco aspoň hodně podobného nebo si budu muset zvyknout. Je na to dost času. Bude to aktuální až se Toník rozchodí, což zatím ještě vůbec nezačal, takže je ještě hodně času na hledání.

Večer začínám dodělávat resty zde v blogu. Bude to boj. Zatím jsem zvládla to jednodušší - prosinec. Třeba s červencem jsem na sebe zvědavá - to je tak dávno:-)



neděle 27. prosince 2015

P6: Den 361.

Dopoledne Honzi spal a já se to tu snažila lehce poklidit. A taky se dost mazlila s Toníčkem, protože ten je teď úžasně tulivý a mazlivý:-) Po obědě dorazili Honziho rodiče a my vyrazili do bazénu, aby nám Honzi s Toníčkem ukázali, jak jim to jde ve vodě. Máme opravdu vodomila - tedy pokud si může dělat to, co ho baví. Když má něco předvést nebo dělat na povel, to nééé:-)

A večer opět u netu - vybíráme autosedačku, protože je čas se s vajíčkem rozloučit. A je to tedy věda. Ale po včerejším večeru mám konečně favorita, tak uvidíme, až ho uvidíme na živo.


sobota 26. prosince 2015

P6: Den 360.

Druhý svátek vánoční. Tentokrát pro změnu u mých rodičů, kam dorazila i prateta. Dárky ho opět moc nebraly, protože hlavní atrakcí byl stromeček - ten tu totiž byl na zemi a tak si ho mohl pořádně osahat a strhávat ozdobičky. Nu a večer nás tu Honzi opět nechal sám a šel na noční. Ach jo. Nějak ty společné dny hrozně rychle utekly.



pátek 25. prosince 2015

P6: Den 359.

Boží hod Vánoční si pro mě přichystal příjemné noční překvapení. A nebo jen Toníček si schoval i jeden dáreček pro mě - ve 4:50 jsem se vzbudila sama od sebe velmi překvapená tím, kolik je hodin. I jsem se musela jít podívat, zda je Toníček ok:-) Ten se vzbudil v 5:25, to už si dal mléko a pak si ještě na hodinu schrupnul.
Po dopoledním spaní, které se opět odbylo za 30 minut, jsme se pobalili a vyrazili k Honziho rodičům. Po výtečné huse k obědu a Toníčkově odpoledním spaní i sem dorazil Ježíšek. Toníček se asi včera rozbalování a zkoumání dárků nabažil a dnes ho to nechalo mírně chladným. Jedinou výjimkou byl zlatý hřeb - motorka - to už zaujala - hlavně tím, že má kolečka a dá se s nimi točit:-)
A večer další kolo balení dárků:-)






čtvrtek 24. prosince 2015

P6: Den 358.

Štědrý den. Celý den se tu dojímám, když se koukám na ty mé kluky. Jsem tak šťastná. Užíváme si společný den doma. Byť tedy ráno tu je výpadek proudu. Je zajímavý pohled na potemnělé sídliště. Kolem sedmé už se svítí, ale pro změnu neteče voda. To trvá až skoro do 11 hodin. Honzi tak neplánovaně musí zaběhnout pro balík vod. Jinak ale vše vychází, tak jak chceme.
V noci mě Toník nechal vyspat - mezi 23 a půlnocí sice pobrekával, ale pak vstával až po třetí a pak klasicky v půl šesté. Budíček pak v 6:45. Po několika dnech, kdy dopolední i odpolední spánek nestál za moc, si dopo i odpo dopřál hodinu a půl. Nevídané.
My mezitím vařili polévku pro sebe a pro Toníčka a ještě trochu poklízeli, než začalo obalování kaprů. Štědrý večer byl v Toníčkově režii. Společně jsme se navečeřeli - všichni jen polévku a cukroví. Kapr nás čekal až po uspání Toníčka. Bylo nezvyklé sedět všichni u jednoho stolu. To musíme už dělat pravidelně, pokud tedy se tu na nějaké jídlo, které bude moci i Toníček sejdeme všichni.
A pak už přišel Ježíšek. Toníček se postupně naučil rozbalovat dárky, s každým si hezky pohrál a my si mezitím rozbalili naše dárky. Hodina u stromečku utekla jako voda a byl čas poslat Toníčka do hajan.
S Honzim jsme se dovečeřeli, koukli na pohádku Až po uši v mechu a užívali si krásné rozněžnělé atmosféry.
Byl to nádherný den.







středa 23. prosince 2015

Vánoční a novoroční přání

Krásné Vánoce a šťastný nový rok 2016!




P6: Den 357.

Dnes vstávačka "až" v půl sedmé. V noci jsme se opět vrátili jen k 2x kojení + ještě 2x se vzbudil navíc. Jednou to naštěstí bylo ještě v jedenáct, kdy jsem byla vzhůru. Jako, stále nic moc a žádný výrazný posun nevidím, ale aspoň vždycky hned usnul a ustál i to, že 2x byl jen uložen a mlíko nebylo. Za to jsem ráda:-) Ráno jsme si s Toníčkem užili, byl krásně tulivý a já bych ho nejradši umazlila. Dopolední spánek zase 30 minut s odřenýma ušima. To je fakt jen na to rychle dodělat něco, co není určeno pro dětské prstíky, chvilka pro sebe už dneska nezbyla. Potřebovala jsem ale zavěsit přívěsek, protože dnes půjde jako dárek pro Honziho maminku. Slovo tchýně se mi nelíbí. Má dneska svátek. Pak jsem začala dělat PFko, ale to už se Toník vzbudil.
Honzi spal po noční, Toník se mi rozhodl pomáhat v kuchyni. Vykrámoval všechny lavóry a jezdil s nimi z kuchyně do předsíně a zpět. Dost jsem bojovala s tím, zda mu to zatrhnout - protože bylo jasné, že vzbudí tátu, nebo ho nechat, protože tím mi dal čas dělat si věci v kuchyni. Vyhrála ta druhá možnost:-)

Ráno probouzející se sluníčko značilo, že bude hezký jarní den:-)

Přívěšek je dělaný z korálků rulla. Ještě nikdy jsme s nimi nepracovala, ale dělalo se s nimi hezky. Je to velmi jednoduché a efektní. Chtěla jsem nějaký jednoduchý rychlý výtvor, což se povedlo. Našla jsem návod, nakoupila dle něj potřebné korálky a pak už jen večerní tvoření. Pobavil mě můj nákup - v návodu psali, že je potřeba 48 korálků. V korálkovém eshopu balení po 5g. Tyhle korálky jsem nikdy v ruce neměla, nevím jak jsou velké, čekám, že mi to vyjde. Nakonec ještě přihazuji do košíku balení dvou jiných barev, než budu potřebovat na dárky. Ještě že tak. Doma koukám na mini pytlíček a počítám korálky - je jich 47 :-) Proto u šlupny jsou 2 korálky jiné barvy. Vůbec to ale nevadí:-)



úterý 22. prosince 2015

P6: Den 356.

Ráno budíček v 5:26. Uáááá. To je tak, když je člověk zvyklý, že díky své práci jsem pravidelně vstávala v 8:00. Ale za to domů jsem jezdila taky v osm hodin, ale večer. Nu, Toník je jiného názoru. Je potřeba si den pořádně užít a spánek ho v tom zdržuje:-) Tak vstává brzo a ještě ho omezuje přes den. Dopoledne půl hodinka, odpoledne hodinka. A to ještě s douspáním po 45 minutách.
Den strávený u rodičů. Dostali jsme vánočky, předali jmelí, které bylo v našich končinách problém sehnat, babička si užila Toníčka a po odpolední svačině hurá domů. Tam jsme chvíli pobyli s Honzim, který pak šel na noční.
Večer jsem upekla náš poslední druh cukroví. Finálně tak máme 4 upečené druhy, což mi, vzhledem k tomu, že dostaneme cukroví ještě od rodičů, přijde dostatečné. A těsně před spaním ještě korálkování - přívěšek je hotov, ještě ho jen ráno dodělat, aby mohl sloužit jako náhrdelník.
A máme fotoknihy - vypadají krásně. Ježíšek si oddychl:-)


pondělí 21. prosince 2015

P6: Den 355.

Vánoční den. Honzi pekl podvodnice a já s Toníčkem zdobila stromeček. No, spolu jsme ho zdobili chvíli, protože pak se naučil vylézat na štafličky, tím dosáhl na stromeček a mno pověšené ozdobičky zase sundaval:-) Tak jsem ho pak dozdobila teď večer. Potmě vypadá hezky, uvidíme zda stejně bude vypadat i za světla. Byli jsme zvědaví, jak na stromeček bude Toníček reagovat. Nejdříve ho nezajímal, ale když se rozsvítil, to už byla jiná. To se mu líbilo:-)

Noc dnes hrozná, spala jsem asi necelé 4 hodiny. Ale přes den se povedlo, že spal Toník 2x, byť tedy dopoledne s uspáváním na 2x a odpoledne asi jen 35 minut, ale ve výsledném součtu to dalo 2 hodiny, za což jsem byla ráda.

Dopoledne jsem se po hodně dlouhé době dostala ke korálkům. Inu, potřebuji udělat ještě asi 3 dárky. Jako obvykle na poslední chvíli. Ale naštěstí každý potřebuji na jiný den a ještě jsem si vybrala hodně jednoduchý přívěšek, tak bych to měla stihnout. Jako, hodně mě to bavilo. Musím si tyhle chvilky dopřávat častějc a né že svůj tvrdě zasloužený volný čas prozevlím u kompu.





neděle 20. prosince 2015

P6: Den 354.

Opět vstávání v půl sedmé. Dopoledne spát opět nešel. Až po obědě. Spal 50 minut, pak jsem ho musela opět uspávat a dal si ještě 20 minut. Pak už uspat nešel, ač vypadal, že by ještě spal. Fakt nevím, co zatím spánkem vězí.

Odpoledne u nás Honziho rodiče i s tetou. Mile strávený čas.


sobota 19. prosince 2015

P6: Den 353.

Všichni spolu doma. Dopolední pokus o samostatné usínání i přes den nakonec dopadl tak, že Toník šel spát až po obědě. Nechápu, jak to vydržel, vstával v půl sedmé. Nejdříve dlouho brečel, pak si začal v postýlce hrát. Noc klasika. Žádný posun. Kojí se 2x, budí se asi 5x. Vždy stojí v postýlce. Někdy ho stačí jen položit, pohladit, dát dudlíka; jindy je pláč delší a musím jít k němu vícekrát.
Na odpolední spaní jsme proto vyrazili ven na procházku. Bylo krásně jarně:-) Toník spal pouhých 40 minut. Opět nechápu.
Večer jsem slepila špaldové cukroví a konečně i s cimpr campr uklidila do lednice. Uvidíme, zda upečeme ještě něco. Plány jsou. Nic nás ale netlačí, ještě ho dost dostaneme a o cukroví Vánoce nejsou:-)







pátek 18. prosince 2015

P6: Den 352.

Honzi dnes nezvykle celý den na denní. A neplánovaně. Večer sraz s holkama. Milé, příjemné setkání. Toníček z tet nadšen. Vtipné vánoční dárky. Nedomluvily jsme se, ale všechny jsme se vzájemně podarovaly antistresovými omalovánkami :-)


Přes den pokus o naučení Toníka i při denním spaní samostatně usínat. Dopoledne 30 minut breku, pak hodina a půl spaní. Nevídané. V minulých dnech spal 20 minut a pak po 20 minutách uspávání třeba další půl hodinu. Odpoledne už to tak slavné nebylo. Brečel dlouho, spal půl hodiny.


čtvrtek 17. prosince 2015

P6: Den 351.

Došito. Jako do 1.12. jsem to opravdu nedala, ale hlavně, že je hotovo a podařilo se mi dílo dotáhnout do zdárného konce.

Celý den u rodičů. Odpoledne pak pro nás přišel Honzi, který mezitím doma spal po noční a pak pekl cimpr campr.

Pro změnu - krom nočního - bojujeme nově i s denním spaním. Spí chvíli, dlouho trvá uspávání a rozhodně se neprobudí tak, že by vypadal vyspaně. Fakt nevím, co zatím vším je.


středa 16. prosince 2015

P6: Den 350.

Po včerejším hodně rozepsaném dni dnes stručněji. I fotokniha pro nás dodělána a poslána. Moc se mi takhle v PC líbí, tak jsem zvědavá na výsledek. Honzi po 10 dnech volna dnes opět na noční. Byť nám druhou polovinu volna zhatilo Toníčkovo teplotování a rýmování, tak jsme si to všichni moc užili. Bylo to fajn být všichni spolu doma. Kluci dnes byli odpoledne 2 hodiny venku, já dodělala knihu a trochu úklidové resty. Teď ještě došít poslední pytlíček do adventního kalendáře a jít hlavně dřív spát.
Večer jsme si tu užili s Toníčkem. Pouštěli jsme si dětské disco vánoční písničky, tancovali do rytmu, jezdili s tatrovkou.... Teď už spinká a já jsem zvědavá na noční vývoj. Zatím je to dost boj. Dneska po prvním nočním kojení brečel méně než včera, ale za to si dal ještě budíček po 2 hodinách a byl dost zklamán, že mléko nebylo. Až zase v půl šesté ráno. Jenže pak zase brek v šest a vstávačka po půl sedmé. Ale věřím, že si to ještě sedne. Večerní usínání taky trvalo 4 večery, než to bylo pochopeno. To se prostě ještě zlepší:-) Nebo v to aspoň doufám:-)


úterý 15. prosince 2015

P6: Den 349.

Úterý. Jak říkáme, tatutární den. Chlapi šli plavat a já mám více času pro sebe. Ani nevím, co dřív. Spíš je to jen zevling, protože jsem úplně hotová. Na dnešek jsem spala asi 3 hodiny. Za tohle tristní číslo ani tolik nemohl Toník, ale dárky na poslední chvíli. Respektive výroba fotoknih. Náš zlatý dárkový hřeb, na který se pokaždé těším, až se budu moci prolistovat fotkami a rozplývat se nad vzpomínkami. Jen letos to bylo nějaké zapeklité, stihli jsme se u toho pohádat a vzájemně se osočit z pochroumaného adventu. Malichernost. Na tom Vánoce vůbec nestojí, jen jsem nějak nevydýchala chlapský přístup k věci. Tak alespoň malé vypsání, ať to můžu smést ze stolu a už se jen těšit na balíček s barevnými stránkami.

Fotoknihy vždy dělá Honzi. Baví ho to a je to vděčný dárek pro všechny k různým příležitostem. Jen s počtem vyrobených knih se to nadšení trochu vytrácí. A letošní chybou bylo, že dělal knihu i pro strejdu k narozeninám, které měl v říjnu. Pak to chtělo chvíli oraz od probírání se fotkami a hle, byl tu listopad. Spoléhání na noční, kdy bude mít čas začít naše vánoční dílo s Toníčkovým prvním rokem jaksi nevyšlo. A máme tu prosinec. A s ním i při jedné takové noční zajímavou debatu po chatu. "Už vím, co dáme rodičům k Vánocům!" "Ano?" "Fotoknihu z dovolené!" Chvíli jen tak sedím s prsty nad klávesnicí a klidním myšlenky. Výhoda je, že debata je pouze písemná a virtuální. Přemýšlím, kdy to chce stihnout. Nakonec jen odpovím, že pokud nebude vadit, že je to stejný typ dárku jako loni, tak až dodělá Toníčkovu knihu, ať si jí klidně udělá. Rozuzlení na sebe nenechá dlouho čekat. Ráno stejnou debatu vedeme i spolu doma a druhý den už je tu řešení. S Toníčkem vytiskneme pár fotek, které dáme k Vánocům místo fotoknihy a hotovo. Honzi tak začíná dělat knihu z dovolené. Koukám na datum v kalendáři a jiné řešení nevidím. Stále o všem přemýšlím. Což je problém. Začíná mě to celé více a více žrát. Nejde mi ani o to, že to má být dárek, ale chtěla jsem mít každý Toníčkův rok hezky v knihovně. A je mi jasné, že když knihu neuděláme teď, kdy je ještě aspoň trochu šance, že se stihne do Vánoc a může být i pro nás i jako dárek, tak se k jejímu dělání bez tohoto šibeničního deadline nedokopeme. Nu, nakonec to nevydržím a pouštím se do toho sama. Každou volnou chvíli trávím probíráním fotek z minimálně 3 foťáků z Toníčkova prvního roka. A jak jsem stále více a více unavená, užírám se celou situací víc a víc. Až to nevydržím a vysypu to ze sebe. Všechno příkoří o tom, jak je to snadné pracný úkol zahodit a vzít si lehčí, protože fotokniha z týdenní dovolené se dělá lépe než fotokniha za 365 dní. Chvíli se spolu škorpíme, ale pak už je zase dobře. Muselo to ze mně ven. Jsem unavená, chodím pozdě spát, protože do noci sedím nad fotkami. K tomu Toník stále špatně spí. Jak mu nebylo dobře, jsem už několik dní zavřená doma. Tak to na mě dolehlo. Nu, ale hlavní je, že dnes asi v půl jedné v noci byly knihy odeslány. Aspoň že tak, byť se svým dílem úplně spokojena nejsem, ale nebyl čas s nimi více vyhrát. Teď ještě udělat knihu pro nás. Tu si chci vymazlit, Tak nad ní dnes sedím, kdykoliv to čas dovolí. 

Fotoknihy ovlivnily i vánoční přípravy doma. Mám upečeno jedno cukroví, ještě ho slepit. Okno v ložnici stále neumyto. Chybí mi došít jeden pytlíček do adventního kalendáře. O nějakém podrobnějším úklidu ani nemluvě. Ale o tom to není. Moc jsem si užívala Honziho volno, že jsme byli všichni spolu doma. Byť tedy 2 dny nebylo Toníkovi dobře. Už je to lepší, je bez teplot, řádí jak černá ruka, jen stále chrčí a nic neodsajeme. Snad brzy bude dobře úplně, Do toho má občas mírně vzteklé a protivné stavy - dávám za vinu zuby. Stále ruka v puse a slintá a slintá a slintá. 

Toníkovo spaní stále problém. Teď jsem se během noci s ním pravidelně stěhovala do obýváku na gauč, protože vždy cca půl až 2 hodiny nespal a já se ho celou dobu snažila opětovně uspat. To se prostě nedá. Tak jsme si dneska ustlali v obýváku a Toníka nechali spát samotného v ložnici. Jak není ještě úplně zdravotně ok, tak ho nechci odstavit úplně, ale řekli jsme si, že max 2 pití v noci a první nejdříve o půlnoci. Kupodivu se vzbudil až skoro v jednu. Pak hodinu na etapy brečel, já k němu vždy po určité době a intenzitě pláče chodila a uklidňovala. Druhý budíček asi v půl páté. Usínání bylo pak také s brekem. A od šesti už v podstatě nespal - zabral vždy tak na 10 - 15 minut. Takže po půl sedmé jsme si ho vzali k sobě do obýváku. Uvidíme, jak to půjde dál. V tomhle nechci polevit. Nevadí mi ho v noci kojit, jen to musí být v rozumném množství a intervalech. Takhle 2x opravdu pije. A protože vím, že 4 hodiny určitě vydrží, nechci ho krmit dříve než o půlnoci. Vypozorovali jsme totiž, že si vše postupně zkracuje. Jednu noc vydrží klidně do jedné, další jen do půl jedné až se předevčírem vzbudil prvně v jedenáct. Takže uvidíme. Moje vize je taková, že až zvládne 2 noční krmení a hlavně to, že se nají a dál se spí bez uspávání, braní do postele atd., tak mu ty intervaly budu postupně prodlužovat, až se dostaneme jen na jedno krmení a později třeba odbouráme i to. Ale to je běh na dlouhou trať. Teď mi bude stačit abych se vyspala - sice na 3x, ale jen s krátkými pauzami a né s hodinovým bděním a snažící se uspat mimino. To mě totiž ničí nejvíc. Večerní samotné usínání funguje. Za což jsem moc ráda. Je to obrovská úleva. Tak snad se povede nějak zlepšit i to noční spaní.

Včera upečený lučinový dýňový cheesecake se přes noc parádně uležel a je fakt výborný. Pak mám  mít upečené cukroví, když peču dorty :-) 

Toník přes den šílený mamánek. Asi noční změny a k tomu plavání s tátou, tak si to musel vynahrazovat. Na plavání hezky spolupracoval, tak byl Honzi spokojen. Večer si začal sám jezdit s tatrovkou, z čehož byl hlavně Honzi úplně vyplesklý. To ještě neudělal. Sám si i vylezl na korbu a chtěl chvíli vozit:-)

Zase je tu román, jsem se potřebovala vypsat. Ale ať to nepůsobí nějak hrozně tragicky - krom toho nočního spaní jsem spokojená a častokrát se dojímám nad těmi mými chlapi a jsem přešťastná:-)


pondělí 14. prosince 2015

P6: Den 348.

Dýňový cheesecake z Lučiny - opravdu mňamka.

Telefonická konzultace s doktorkou - dávat Prospan, zkoušet odsávat a když se to nebude zdát, tak přijít. V podstatě je ale zdravý, tak to snad bude brzy úplně ok.


neděle 13. prosince 2015

P6: Den 347.

Byli u nás rodiče. Jedna fotka s babičkou.

sobota 12. prosince 2015

P6: Den 346.

Stále trochu teplota, tak jsme doma a hrajeme si. Je unavený a spí přes den 3x.


pátek 11. prosince 2015

P6: Den 345.

V noci Toník zase asi 2 hodiny nespal. Nedivím se mu, hrozně chrčí a rýma né a né odsát. A jak dlouho leží, tak je to pak problém, ač má postýlku zvednutou. Ráno měl 38,1, tak k doktorce. V podstatě vše ok. Poslechově je to tam trochu slyšet, ale crp i hemoglobin v normě. Máme srážet teplotu a čekat až začne vykašlávat. Nu, nevím, zda se dočkáme. Bylo znát, že mu není úplně dobře. Dokonce si střihnul 3 denní spánky. Večer zase teplota a nechtělo se mu spát. Tak šel až v devět hodin. Snad mu bude zase brzy dobře.

Toníkova knížka z adventního kalendáře.


čtvrtek 10. prosince 2015

P6: Den 344.

Konečně zase v Jahodě. Toníka hned zaujal fotbálek a sportovní věci. Kluk se prostě nezapře:-)





středa 9. prosince 2015

P6: Den 343.

Na návštěvě u Honziho ségry v Řevnicích. Foto pouze ilustrační - moje mikulášská nadílka od Honziho.


úterý 8. prosince 2015

P6: Den 342.

Vypadalo to, že i dnes bude noční vstávání 2x, ale od půl páté do definitivního vstávání v půl sedmé, jsem k Toníkovi vstávala 4x. Tím jsme se utvrdili v tom, že dnes zkusíme v noci přitvrdit, v ložnici bude s Toníkem spát Honzi a zkusíme tohle buzení postupně zredukovat. Nu, ale buď zasáhla vyšší prozřetelnost nebo to Toník tušil a večerních 38 stupňů dalo jasně stopku a další pokus odsunulo až bude lépe. Doufám, že ráno, až se Toník vyspí, bude dobře, že je to jen reakce na dnešní celoodpolední procházení venku. Nu uvidíme.
Jinak bylo dnes plavání, opět Toník hezky spolupracoval, tak byl Honzi spokojen. Pak sraz s E. a společná procházka s kočárky. Toník nejprve spal v kočárku jen půl hodiny, pak si střihl ještě přídavek v manduce. Jinak se mu v kočárku vůbec nelíbilo. Snad to celé nebyla předzvěst toho, že mu není dobře. Prostě uvidíme ráno.


pondělí 7. prosince 2015

P6: Den 341.

Po dlouhé době jsme spolu od rána doma. Moc se na těch našich společných 10 rán a večerů těším. Nevím, z nějakého pro mě neznámého důvodu se Toník v noci vzbudil jen 1, podruhé pak v 6:05 a po nakojení už chtěl vstávat. Jako, nevěřím, že se mi to nezdálo:-)
Dopoledne klasicky spolu doma. Po o Honzi k zubaři a já čekám, zda se vrátí ok a dostanu zelenou pro svůj další program. Vrací se v pohodě a tak vyrážím s mámou na nákupy. Těším se hlavně do knihkupectví, chybí mi pro Toníčka nějaká hezká knížka k Vánocům. Těch úžasných leporel. Jsem nevěděla co koupit dříve. Peněženka se prohla, ale mám už něco i k svátku a k narozeninám. No, nekupte to, když to je ve slevě. Snad se mu to bude líbit. Kluci to spolu zvládli, byť byla krize a už to prý vypadalo, že budou volat SOS. Ale ustáli to, což jsme ráda. Je potřeba našeho mamánka zvykat, že maminka není vždy po ruce. Vyfotili mi i tenhle krásný západ slunce. Jen na fotce je znát, že Toník si s foťákem hrál a důkladně zkoumal objektiv:-)


neděle 6. prosince 2015

P6: Den 340.

Rodinná oslava Mikuláše na výstavě. Ještě před tím ale Honzi spal po noční. A v noci se Toník vzbudil jen 2x a já se tak po pár krušných dnech zase obstojněji vyspala. A když k tomu přidám dobře naladěného Toníčka, bylo dopoledne hned úplně super a skvěle jsme si ho spolu užili.






sobota 5. prosince 2015

P6: Den 339.

Mikuláš. Já u rodičů. Honzi spí po noční, pak jde za námi. Toník dostává nadílku nejprve u prarodičů, pak i u nás doma, kde mu Mikuláš nechává za oknem hasičské auto. Chvíli si s ním s tátou pohrají a ten pak pospíchá opět na noční.

Foto z minulého týdne od Honziho rodičů. Je ale tématické k dnešku, tak je tu dnes.


pátek 4. prosince 2015

P6: Den 338.

Opět utekl týden a tady ani čárka. Postupně zase dopíšu a doplním i fotky k předchozím příspěvkům.
Zatím jen takové malé shrnutí:

- Toník je přes den úžasňák a stále větší suverén a mazel, v noci spí stále špatně - poprvé se budí kolem 23 hodin a pak pravidelně každé dvě hodiny. Poslední tři dny by se podle něj daly řídit hodinky. Mezi druhou a třetí přidal vrcholné číslo v podobě 30 minut - 2 hodin nespaní. Ráno nám začíná budíčkem v půl šesté, uspáním a následným opravdovým vstáváním v 6:30. Poslední 3 noci nám daly poslední špetku odhodlání k tomu zrušit noční kojení. V plánu je to příští týden, kdy má Honzi v práci volno. Obecně kojení je teď lahůdka - zase má občasné kousací období (podezírám růst zubů) a jeden vydařený stisk jeho zoubků momentálně vyřadil jedno prso z kojení, protože ta bolest z té cca 2 mm ranky když saje je neuvěřitelná. Tolik lehce intimní okénko.

- Adventní kalendář je nainstalován, plněn je průběžně a stále není dokončen. Stroj mi stávkoval a tak chybí 3 pytlíčky. Vzhledem k tomu, že to letos beru hlavně jako testovací verzi a přípravu na roky příští, jsem zatím spokojena. Jen došít pytlíčky, doplnit je a bude to úplně dokonalé.

- Vánoční přípravy jsou zatím pozvolné. Máme světýlka a adventní věnec. Svíčka zatím ale nezapálena. Kvůli Toníkovi je uklizen na bezpečné místo, kde je vidět, ale na zapálení svíčky tam není prostor. Navíc je Honzi stále v práci a já si chci zapálené svíčky užít s ním. S pečením cukroví jsem zatím nezačala, ale za to jsem vyzkoušela recept na špaldové sušenky slepované dýňovým krémem. A asi ve verzi slepované marmeládou budou zařazeny mezi vánoční cukroví. Hlavně proto, že jsou zdravě vhodné pro děti.

- Fotokalendáře byly v neděli úspěšně zadány do výroby, v pondělí zaplaceny a včera doručeny. Super. Další dárky doma:-)

Jinak si užíváme společné odpolední chvíle, chodíme ven, vídáme se s přáteli a prarodiči. A o tom všem pak v jednotlivých dnech, až je doplním. A to bude až dodělám adventní kalendář. Ať nejsem moc velká ostuda:-)

Jo a dnes jsme se po 2 měsících viděli zase s M. a holkama. Snad se povede se vidět zase častěji, bylo to fajné.



čtvrtek 3. prosince 2015

P6: Den 337.

Sušenky ze špaldové mouky slepované dýňovým krémem.

středa 2. prosince 2015