sobota 30. dubna 2016

P7: Den 121.

Ufff. Konečně dopsán duben. Jak jsou teď tak krásné dny, je škoda být doma a tudíž, jak se něco děje, je nějak více fotek a tím to lehce vázne:-)

Čarodějnice s přáteli. Už během dopoledne jsme jeli k M. Odpoledne se tu pak sešlo asi 8 rodin + několik dalších přátel a užívalo se společné odpoledne. Jen my jsme museli už v půl šesté domů, protože Honziho čekala noční. A na ní jel na kole.


pátek 29. dubna 2016

P7: Den 120.

Krásný den a všichni spolu. Byla by škoda zůstat doma. Tak se balíme a vyrážíme na pěšovýlet. Užíváme si to všichni.


čtvrtek 28. dubna 2016

P7: Den 119.

Dopoledne jsem šla s Toníkem ven. Bylo krásně. Po obědě jsme vzbudili tátu a uložili Toníka. Ladili jsme plány na víkend a taky na večer. Dneska je totiž Jahodový sraz, který jsem odpískala, protože je zaprvé schůze družstva a zadruhé má Honzi noční. Ale na poslední chvíli došlo k čachrům se směnami a Honzi je dnes večer doma. Domlouváme se, že já uložím Toníčka, Honzi bude na schůzi družstva a pak až se vrátí, tak já půjdu na sraz. A taky že ano. Jen se Honziho návrat o trochu protáhl a já tak vyrážela až v půl deváté. Domů jsem se vrátila ve čtvrt na jednu. A to jsem šla první. Jak moc se mi domů nechtělo. Bylo to moc fajn zase jednou si vyjít a hlavně vidět se s milými známými tvářemi:-)


středa 27. dubna 2016

P7: Den 118.

Den u rodičů. Honzi spal po noční a pak se snažil dodělat nějaké opravárenské resty v koupelně. Dnes se mi povedlo Toníka na procházce nemotivovat tak, aby šel tam, kam jsme potřebovali jít. Večer jsem se ho snažila namotivovat písničkou z youtube o čištění zubů na méně násilné čištění zubů, ale výsledkem bylo jen to, že se mu písnička líbila tak moc, že ořval, že jsem mu jí nechtěla pustit po čtvrté. Tak nevím, jestli je to správná cesta. Ten jeho odpor k čištění zubů je obrovská výzva, kterou se mi zatím nepovedlo vyřešit. Doufám, že časem se to povede.


úterý 26. dubna 2016

P7: Den 117.

Kluci byli plavat. Začal jim dnes čtvrtý kurz. Původně jsme už nechtěli chodit, ale nakonec se to tak sešlo, že pokračují. Opět se jim posunul začátek kurzu, více do dopoledne, což TOníkovi lépe vyhovuje. Oba se tak vrátili nadšení a spokojení. A já byla ráda:-) Honzi si ještě před plaváním s Toníkem střihl na Chodově plavání s jednou z holčiček od M. Jak říkal, bylo hodně zajímavé porovnávat, jak se plave jinde. Toník si protáhl poobědový spánek na 3 hodiny a pár minut. I tak jsme stihli jít ven. Toník rozhodl, že půjdeme na hřiště. Cestou jsem si vyfotila sídlištní jaro. Večer Honzi zase na noční.


pondělí 25. dubna 2016

P7: Den 116.

Klasické dubnové pondělí - Honzi na denní, my doma s babičkou. Toník v sedmém nebi. Ani dopoledne nebyli spolu venku - zaprvé bylo na běhání po hřišti chladno a za druhé si tak hezky spolu hráli, že jsem je nechtěla rušit:-) Odpoledne jsme už ven šli. Na hřišti v pohodě, jen zpátky chtěl Toník jít úplně na jinou stranu. Nic nefungovalo, tak nakonec skončil v kočáře a bylo. Doufám, že se to časem ještě nějak obrousí a naučí se chodit za ruku a aspoň občas i tam, kam se zrovna potřebuje jít:-)


neděle 24. dubna 2016

P7: Den 115.

24. 4. Den, kdy slaví skauti svátek svého patrona sv. Jiří. Den, kdy je od rána pošmourno a my jsme zalezlí doma. Den, který si i tak užíváme. Odpoledne i s dědou a babičkou. Den, kdy Honzi s mým tátou udělali regál ve sklepě a konečně se tam mohl uklidit sportovní kočárek. A hlavně den, kdy náš velký malý Toník slaví své 1,5leté narozeniny. 18 měsíců, hustý jak ten čas letí:-)


sobota 23. dubna 2016

P7: Den 114.

U Honziho rodičů. Foto z předodjezdové relaxace ve stanu.


pátek 22. dubna 2016

čtvrtek 21. dubna 2016

P7: Den 112.

U rodičů. A mě se zase po delší době povedlo vyfotit Toníka s dědou. Během Toníkova spnaí jsem si odskočila ke kadeřnici zkrátit si vlasy. Trochu ojarnit účes. Odpoledne jsme se na chvilku sešli v parku s M. a holčičkami a pak si tam pro nás přišel Honzi. A večer šel zase do práce.


středa 20. dubna 2016

P7: Den 111.

Stavební práce blízko našeho domu se bohužel už pomalu chýlí ke konci. Museli jsme proto využít, že je tam přítomný bagr a i pracuje, tak jsme vydatně koukali. Toníka to bavilo hodně dlouho.


úterý 19. dubna 2016

P7: Den 110.

Toníkův nový pohled na svět. Jinak plavací den. Honzi tam díky Toníkově silnému mamaobdobí šel dost s obavami, ale prý to tak hrozné nebylo. Což jsem moc ráda.


pondělí 18. dubna 2016

P7: Den 109.

Po akčním víkendu jsem dnes nějaká mrtvá. Snažím se nějak zaktivizovat, ale moc mi to nejde. Žádná přehnaná aktivita. Honzi je na denní, za námi přichází mamka. Odpoledne jdeme na 18 měsíční prohlídku. Toník váží 10,7 kg a měří 80 cm.
Cestou se stavuji v Dr. Max a vykupuji posledních 6 krabic Sunaru Complex 3. Až dojde, tak budeme muset vyzkoušet, na jaké mléko přejít dál.



























neděle 17. dubna 2016

P7: Den 108.

Počítali jsme, že se Toník opět vzbudí před šestou a my tak budeme mít dost času na zabalení, ale jak to tak bývá, když si člověk něco naplánuje, je to pak jinak. Toník se vzbudil před pátou a nedalo se ho utišit. Nepomohlo ani kojení, tak jsem mu nakonec ještě udělala mléko a on pak spokojeně usnul. No a spal skoro do čtvrt na osm. I tak jsme ale do snídaně něco pobalili, zbytek jsme zvládli po snídani. Byť to bylo náročné, protože Toníkova lepící a hlavně mama nálada trvala. Dojít si jen na záchod znamenalo hysterický řev. A balit s batoletem věčně přilepeným na nohy, v horším případě u prsa prostě jde poněkud špatně. I tak se povedlo do půl desáté zabalit a naskládat vše do auta. Počasí pokračovalo ve své zamračené a upršené písni, tak jsme se dohodli, že pojedeme rovnou domů. Tam necháme děti vyspat a odpoledne se pak sejdeme ještě všichni spolu na hřišti. Cesta do Prahy byla naprosto plynulá a v pohodě. Nepříjemné bylo jen míjení dopravní nehody - očividně hodně čerstvé - převrácené auto na střeše v příkopu. Sanitky byly na místě, ale podle postávání řidičů naštěstí jejich zásah nebyl nutný. Cestou jsme pak potkali hasiče, kteří jeli na místo nehody.
Doma klasický ponávratový kolotoč. Toník si užíval spaní zase ve své postýlce. Po půl čtvrté jsme vyrazili na hřiště. Asi 10 minut po našem příchodu se spustil pěkný slejvák. V dešti jsem se sešli s M. a radili se co dál. S tím, že bude pršet jsme počítali, oblečení jsme byli do deště. Nakonec bylo domluveno, že se vydáme k nákupáku, kde je cukrárna s dětským koutkem. Tam poměrně plno. Déšť už o dost ustal, tak jsme se přesunuli na hřiště a posléze zpět na původní hřiště. Čas neúprosně běžel, byl čas se rozloučit a vydat se k domovu. Tam už jen klasický kolotoč - večeře, hraní, přípravy na spaní, koupání, ukládání. První letošní větší výlet byl úspěšně za námi:-)


sobota 16. dubna 2016

P7: Den 107.

I když předpověď počasí nevypadá dobře, rozhodujeme se, že stejně jedeme  na výlet - na Housku. Balíme se, naskládáme se do aut, HOnzi startuje a nic. Zkoušíme auto roztlačit a nic. Domlouváme se, že ho roztlačíme na silnici, ta je trochu z kopce a tam určitě naskočí. Za volant si sedá M., kluci tlačí, já hlídám holčičky. TOník zůstává v autě. To je chyba. Hystericky brečí a chce mámu. Bohužel to nejde a musí počkat, až se tohle vyzkouší. Nepovede se. Baterka totálně mrtvá. Pouští mě k Toníkovi. Ten je úplně hotovej a já taky. Tohle se nepovedlo. Kluci odtlačují auto zpět k penzionu. Vyndaváme děti a pouštíme je na písek. Honzi si půjčuje od majitele startovací kabely a posléze se povede auto nastartovat. Znovu se skládáme do aut a vyrážíme na výlet. Kromě menší zajížďky je cesta v pohodě. Na Housku se dostáváme chvíli před časem oběda. Nakrmíme tu sebe i děti. Chvíli pobudeme a pak ukládáme Toníka a holky ke spaní a vyrážíme na 6 km okruh. Během prvního půl kilometru začíná poprchávat. Během druhého kilometru začíná lejt. A leje poměrně dost. Nejhůře to odnáší A. která je u M. na zádech v manduce. Ostatní děti spějí v teple a suchu v kočárcích. Cca 1 km před cílem zůstávám s M. a s Toníkem a s A. v hospodě, kterou míjíme. Dáváme si čaj a polévku. Kluci (M. i s dvojčaty) se vrací pro auta. Během cesty přestává pršet a tak zbytek odpoledne můžeme trávit na zahradě penzionu. V tom se koná nějaká oslava, je to tam tak hlučnější až do pozdních nočních hodin (naštěstí ve spánku to nijak neruší). Dokonce i osychá trampolína. Kdo by to cca ve dvě odpoledne řekl.Večer hrajeme hry a snažíme se vymyslet, jak to uděláme zítra.


pátek 15. dubna 2016

P7: Den 106.

Výletní plány berou ráno za své. M. není dobře a tak všichni zůstáváme v penziónu. Dětem to nijak nevadí - pískoviště, odrážedla, různá šlapací auta, ovečky... Před obědem se pak jdeme projít po okolí. Děti ukládáme na zahradu penziónu a zatím hrajeme stolní hry. Posléze se ukazuje, že i odpoledne bude penziónové a to i hodně vnitřní - dává se do deště a trvá to poměrně dlouho. Jakmile přestává, oblékáme děti a hurá s nimi ven. Po vnitřním odpoledni jsem lehce v depce. Těšila jsem se na výletování a jak tak koukám na předpověď počasí, nejhezčí bylo dnešní dopoledne. A to jsme prozevlili tady. Čokoláda i herní večer náladu mi pak náladu spravil. Zítra výlet snad vyjde. Hlavní je, že si ale užívá Toníček. A ten byl dnes spokojen. A o tom to je:-)




čtvrtek 14. dubna 2016

P7: Den 105.

Honzi spí po noční, já jsem s Toníkem. Opět má průjem, ale od rána už je na starém Sunaru. Tak snad bude brzy lépe. Přichází mamka a bere Toníka na hřiště. Já tak mám čas aspoň trochu zabalit. Po obědě dávám Toníka spát, Honzi vstává a my se s vervou pouštíme do balení. Nejdelší je pak skládání věcí do auta - těch Toníkových serepetiček je hrozně moc. A to jedeme pryč jen na 4 dny, ale i tak - to je postýlka, matrace, židlička, plíny... Máme v plánu vyjet po Toníkově spaní - ideálně ve čtyři. Toník ale spí skoro do půl čtvrté a teprve po jeho probuzení můžeme vzít z ložnice postýlku a začít skládat do auta. Jsem si jí měla připravit předem. Takže vyjíždíme až v pět. Musíme jet přes celou Prahu, samozřejmě si užíváme kolon (o hodinu dřív by to ale asi nebylo o moc lepší). Do našeho cíle tak dorážíme až v půl sedmé. Toníkovi to nijak nevadí, i když cesta na něj ke konci byla už dlouhá. Naštěstí tablet v novém držáku spravil náladu. V cíli cesty hned okoukl pískoviště a místní vozový park a prý, že to bude tady fajn:-) Zbývalo už jen připravit vše na spaní, navečeřet se, uložit Toníka ke spaní a čekat na zbytek výpravy. A 4 denní dovolená může začít!


středa 13. dubna 2016

P7: Den 104.

Doma. Honzi spí po noční. Já se zabavuji s Toníčkem. Je protivný a stále by byl nejraději na prsu. Nevím, co zatím vězí. Nejvíce v klidu je venku. Jdeme na hřiště s kamínky a to ho baví. Odpoledne pak úklid a pak přicházejí holky. Dozvídáme se super zprávu od B. a užíváme si super večer. Jsem ráda, že jsme se zase viděly.


















Už asi 2 dny pozoruji, že Toník kadí častěji a řidčeji. Přisuzovala jsem to tomu, že měl po dlouhé době k snídani kaši a tak si žaludek zvyká. Dnes ale to byl extrém. Dvakrát byl totálně skrz a já musela prát bodyčko, punčocháče i tepláky. Kaši dnes ráno Toník neměl a bylo to o dost horší. Za viníka jsem tak označila "nový" Sunar. Koupili jsme několik krabic trojky a když jsem je doma rozbalila, zjistila jsem, že vypadá jinak než Sunar, co máme doma. Nápisy na krabici mě ujišťovaly, že jde jen o nový obal, obsah že zůstal nezměněn. Už to mi bylo podezřelé. Neseděla ani odměrka - nejen barvou, ale i velikostí (4,6g x 4,4g - rozdíl sice nepatrný, ale byl). Konzistence prášku jiná, výsledná barva rozdělaného mléka také. V tu chvíli mi toto vše sice bylo podezřelé (proč když píší receptura nezměněná je tolik věcí jinak?), ale stále jsme věřila, že jsou to jen kosmetické detaily. No a dnes, když jsem z Toníkových problémů vyloučila kaši, to nějak začalo do sebe zapadat. Holky mě poňoukly, ať se kouknu na složení. A hle - hned na prvním místě - starý sunar - plnotučné mléko, nový sunar - odtučněné mléko. A změn by se tam dalo najít více. Zároveň se tím vysvětlilo to, že Toníkova mizerná a stále u prsa lepící se nálada pramenila z toho, že mu nebylo dobře. Nového Sunaru pil i méně než toho starého. Bylo jasno. Nový Sunar prostě ne. Buď seženeme ještě někde starý nebo budeme muset přijít na jiné mléko, které bude Toníkovi vyhovovat. Ach jo. A jak jsem tak koukala na FB Sunaru, zdaleka nejsme jediní, kteří mají problémy. Naopak. Jen milé řeči o tom, jak se nic nezměnilo a mlíčko je stejné. To určitě.


úterý 12. dubna 2016

P7: Den 103.

Honzi zahradničil. Bazalka se tak dočkala více místa v truhlíku. Obsadila i dva květináčky - pro každou maminku jeden. Toník a schody. To je jeho. Dnes tedy dolů zvolil menší alternativu. Pak znovu nahoru a dolů ještě jednou, tentokrát po schodech.







pondělí 11. dubna 2016

P7: Den 102.

Honzi v práci na denní, my doma, za námi babička. Ta vzala dopoledne Toníka ven pozorovat čistící stroje a já tak měla čas tu zase vytřít a poklidit. Odpoledne všichni spolu ven. Po návratu se tu tak spolu rozdováděli, že to Toník odnesl prvním miniúrazem a to kousnutím do rtu. Za chvíli byl v pohodě, jen jsem tedy musela od krve vyčistit koberec. Ufff. Ale nic moc zážitek.


neděle 10. dubna 2016

P7: Den 101.

Hrátky s croozrem pokračují. Toník nadšen, tak jsme mu ho doma ještě přes den nechali. Večer ale šel zpět do sklepa.

My se během dopoledne přesunuli k Honziho rodičům. Auto přezuto.



sobota 9. dubna 2016

P7: Den 100.

Sice velmi pomalu, ale blíží se doba dovolených. Plány už máme. A to i cyklistické. Zbývá jen ozkoušet povoz a připravit ho tak, aby malý cestovatel byl spokojen. A pokud zvládne nejprve v croozeru procházku a pak i cyklovýlet, pojedou kola i vozík na dovolenou s námi. Dnes odpoledne jsme tak croozera vzali domů, abychom do něj přidělali bezpečnostní vložku pro Toníčka. To se sice zatím nepovedlo, ale už víme jak na to. Toník nadšen a hned se v něm uvelebil. Prý je to nejlepší v zavazadlovém prostoru. Tam je totiž nejméně místa:-)

Dopoledne jsme měli nákupní. Jeli jsme do CČM koupit Toníkovi helmu na odrážedlo a další nezbytnosti v Decathlonu. Tedy nákup helmy, to byl děsný boj. Odmítal si jí dát na hlavu, takže se zkoušelo za velikého boje. Koupeno. Jen ho tedy přemluvit, aby na odrážedle zkoušel jezdit a bude to úplně fajn.


pátek 8. dubna 2016

P7: Den 99.

U M. a holek. První fotka je cestou tam z parku, druhá je pak u nich na zahradě, kde Toník objevoval domeček. Odpoledne pak za námi přišel HOnzi a pak spolu domů.




čtvrtek 7. dubna 2016

P7: Den 98.

Honzi spí po noční a my vyrážíme na procházku ven. Hledáme čistící autíčka. To se daří a tak Toník kouká a kouká a je naprosto spokojen. Odpoledne pak vezmeme ven na procházku i pejska. Toník ho hezky povozí v kočárku:-)




středa 6. dubna 2016

úterý 5. dubna 2016

P7: Den 96.

Jsem si myslela, že Toníkovi jeho první boty vydrží déle. Jako nečekala jsem nějakou závratnou dobu, ale jen 40 dní mě dost nemile překvapilo. Co se ale dá dělat. Noha vyrostla. Očividně mu jsou malé už pár dní (kontrolováno asi tak před 10 dny a to ok) a tak nedělní celodenní výlet nohám moc nepřidal. Dnes proto rychle zajet koupit nové. Z čísla 22 přešel rovnou na 24. Zase osvědčené D.D.Step. A jsou ještě lepší než ty minulé. Ještě více ohebné. A líbivé. Paní prodavačka opět velmi milá. Člověk na správném místě. A potěšila sleva pro věrné zákazníky. Jinak ty ceny dětských bot, to je děs.

Kluci pak šli plavat, Toník byl pochválen, že hezky spolupracoval. A po obědě chvíle času na blog. Doplňuji postupně resty - únor už je komplet. Teď jen dodělat zbytek a čeká mě ještě obr rest z loňských prázdnin. To musím stihnout doplnit dřív, než vzpomínky odsune do pozadí letošní dovolenkování.


pondělí 4. dubna 2016

P7: Den 95.

Honzi celý den v práci. Za námi přišla babička. Dopoledne vzala Toníčka ven a já si tak mohla nabarvit vlasy, umýt nádobí a uvařit. Po o jsme společnými silami opět upekly koláčky z taveného sýra a pak hurá ven. Bylo tam nádherně:-)




neděle 3. dubna 2016

P7: Den 94.

Další výlet. Plány na něj se hodně měnily, až nakonec ráno jsme se dohodli, že půjdeme pěšky po okolí. Nakonec jsme ušli krásných 12 km. Bydlet sice na sídlišti, ale na okraji Prahy je paráda - za chvíli jste v přírodě a není to jen lesopark za humny. Trasa dnes - Dobrá voda, Újezd, Milíčovský les. Užili jsme si to všichni. Terén oproti minulému týdnu různorodější a místy i o dost horší a Snapík vše zvládl! Velká spokojenost:-)

Sluníčko, spolu, venku - to já prostě ♥



sobota 2. dubna 2016

P7: Den 93.

V Řevnicích. Toníkova sestřenka slaví 2. narozeniny. Zase všichni pohromadě.



pátek 1. dubna 2016

P7: Den 92.

Milovník krabic. A všeho jiného, kam se dá vlézt.