pondělí 30. září 2013

P4: Tabulový - Den 273.

První pracovní den po dovolené. Jsem lehce mimo. Zjišťuji co a jak.

neděle 29. září 2013

P4: Vítací - Den 272.

Po desáté hodině dopolední jsme v Praze u našich. Vítají nás lívance, předáváme suvenýry, chvíli pobudeme a pak už s panem Martym k nám domů. Stíháme vyprat jednu pračku, dát si kafe, decentně trochu povybalit a už zase sedáme do auta a jedeme pro změnu k Honziho rodičům. Příjemné odpoledne, ale večer jsem ráda, že jsem doma a že na mě čeká naše postel.

sobota 28. září 2013

P4: Skokový - Den 271.

Ráno jsme se probudili naposledy v Chorvatsku, spát jsme šli už v České republice. Celý den na cestě. Vyjíždíme se sluníčkem v zádech, jako tradičně se kocháme na odpočívadle Krka. Celou cestu dumám, kdy se začne počasí kazit, když v Čechách je tak hnusně. Odpověď mi dává tunel Mala Kapela, do kterého vjíždíme ve slunečných 22 stupních a vyjíždíme v mlze, mrholení a 11 stupních. Tvrdá srážka s podzimem. Honzi chce dojet až do ČR, což se nám daří a před půl dvanáctou to pro dnešek zapícháváme v Mikulově u benzínky a jdeme spát.










pátek 27. září 2013

P4: Užívací - Den 270.

Poslední celý den - pláž, moře, sluníčko, koupání... Večer pak večeře v Igrane ve společnosti hejna žebrajících koček. A pak už jen balení. Poslední noc u moře.

Na pláži jsem dnes nacházela samá kamínková srdíčka. Nějaké znamení?








čtvrtek 26. září 2013

P4: Starigradový - Den 269.

V plánu bylo celý den válet se na pláži a užívat si moře. Jenže, ráno se budíme do zatažené oblohy a ani předpověď není milosrdnější - naopak - k mráčkům přidává i kapky. Hloubáme co dál, koukáme, zda škaredě bude všude nebo jen u nás. Pro Omiš hlásí krásně a slunečno. Je rozhodnuto - pojedeme do Omiše, vylezeme na ten hrad, co je nad městem, který jsme objevili včera a pak se budeme koupat. A tak činíme. Výstup na Stari grad je šílený - hodně suti, hodně do kopce, jak se pak ukáže, cesta dolů je ještě horší - boty mi hrozně kloužou, musím jít opravdu pomalu, kolena bolí. Výhled je ale překrásný. Odpoledne se koupeme za zvuků motorek - do areálu na pláži najíždějí účastníci motorkářského víkendového srazu. Tím je jasno, že až do Splitu podél pobřeží při zpáteční cestě nepojedeme.









středa 25. září 2013

P4: Omišský - Den 268.

Celodenní výlet do Omiše. Ta leží při ústí řeky Cetiny do moře, 26 km jihovýchodně od Splitu. Prošli jsme si starou část města a prohlédli si pozůstatky někdejší pirátské pevnosti zvané Mirabela, která pochází ze 13. století. Po prohlídce města jsme si zašli na oběd - pečená chobotnice s brambory a zeleninou. Na jídlo jsme sice čekali déle, ale stálo to za to. A pak už byl čas na koupání. V Omiši se totiž nachází nejznámější písečná chorvatská pláž. V typicky oblázkově-plážové zemi je to opravdu rarita. Může za ní řeka Cetina, jejíž nánosy kromě pláže tvoří i dlouhou písečnou mělčinu - až 700 m daleko do moře. Byla to příjemná změna - moci jít do vody bez bot, možnost blbnout na mělčině - házet si třeba míčkem (to opravdu třeba na pláži v Živogošči nejde - tam už 4 m od břehu skoro nestačím). Jen tedy na pozorování pod vodou dost nuda - plavete hrozně daleko, stále stačíte a pouze jen písek a písek. Ale v něm mušličky:-) Moře tady má díky Cetině ještě jednu vlastnost - je trochu studenější. V brzkém odpoledni bylo fajna, ale kolem páté už byla ve vodě zima. Čas se sbalit a vydat se na cestu domů.

Z pláže jsem zjistili, že se nad městem tyčí hrad. Na ten jsme se podívat nebyli. Tak někdy příště. Cestou domů jsme se zastavili před Podgorou a fotili západ slunce.


























Informace o Omiši jsou ze stránek chorvatsko.cz.

úterý 24. září 2013

P4: Plážový - Den 267.

Celý den na pláži. Úžasný dovolenkový den.

pondělí 23. září 2013

P4: Imotský - Den 266.

Ráno vyrážíme do vnitrozemí.  Cesta je vtipná v tom, že navigace očividně nezná tunel, který spojuje pobřeží s vnitrozemím a neustále nám hlásí "Až to bude možná, otočte se do protisměru". Dorážíme do městečka Imotski. V něm se nachází Modré a Červené jezero. Původně to byla podzemní jezera, která se zřícením stropů stala povrchovými. Modré jezero je 500 m široké a 800 m dlouhé. Hloubka vody kolísá od 20 do 90 m. V době, kdy jsme u něho byli my, bylo v něm vody pomálu, ale i tak měla krásnou modrou barvu. Červené jezero má jméno podle oxidu železa, který je v jeho stěnách, které se tyčí 200 m nad hladinu. Hloubka vody je v průměru 300 metrů. Když jsme u něj byli, zrovna do jezera slaňovali potápěči.






















Od Červeného jezera se přesouváme k Ričickému jezeru, které slouží jako vodní elektrárna. Nádherná barva vody. Od něj se přesouváme dále vnitrozemím.




















Během cesty vidíme nad jednou vesnicí velký bílý kříž. Vystoupáme křížovou cestou až nahoru. Pod námi se kroutí kaňon řeky Cetiny. K ní později sjíždíme v městečku Blato nad Cetinou. Parkujeme auto, projdeme se až k ním a chvíli se v ní koupeme. Voda je ale ukrutně ledová.