pondělí 30. listopadu 2015

P6: Den 334.

Pokus o uvaření normálního pořádného jídla Toníčkovi. Aby to nebylo furt jen zeleninové pyré nebo sklenička smíchaná s jinou zeleninou. I to tak hezky vypadalo. I dobře chutnalo. Ale Toníček to nejedl.

neděle 29. listopadu 2015

sobota 28. listopadu 2015

P6: Den 332.

U Honziho rodičů. To je postoj:-)


pátek 27. listopadu 2015

Vánoční výstava v Betlémské kapli

V podzemí Betlémské kaple v Praze se koná tradiční vánoční výstava. Spolupořádá jí Honzův strejda s rodinou, Honzi pomáhal při stavbě.

Pokud budete mít cestu do centra Prahy, určitě stojí za navštívení. Kde jinde uvidíte točící se mlýnské kolo, mnoho betlémů a jiných výrobků vztahující se k Vánocům, káď s živými kapry, různé řemeslné dílničky a třeba březový háj, než tady. Klidné zastavení v jinak často hektické předvánoční době a naladění se na adventní notu.



P6: Den 331.

Nevím, zda už není zbytečné psát o noční spaní, když jsme se asi zase vrátili do starých často se budících kolejí. Asi to nemá cenu řešit, až přijde čas, bude nutné nějaké důraznější řešení, aby Toník pochopil, že se v noci spinká. No, ale nezastírám, že bych se ráda vyspala, bo jsem pak přes den milejší, příjemnější, klidnější a jiná superlativa. Spánek má na mě zkrátka pozitivní vliv. Lehce dospat se jsem se chtěla dnes ráno, bo to bylo po dlouhé době a před dlouhou dobou zase jedno společné domácí ráno, doufala jsem, že by mě kluci mohli nechat spinkat a jít si hrát do obýváku. Ač jsem posléze i toto přání vyslovila, umožněno mi nebylo. Nu, jako společné lenošení v postýlce má své kouzlo, ale když chcete spinkat a čas od času do vás ducne hlava, někdo vás zatahá za vlasy či vás přetáhne ruka po hlavě, spát se nějak nedá. Tak jsem byla náležitě zpruzená. Zbytek dopoledne šel v obvyklém tempu. Pověšena světýlka na okno, vyluxováno, uvařeno, umyto nádobí.

Odpoledne výlet na vernisáž vánoční výstavy. Vyjížděli jsme ve tři, vernisáž od půl páté. V centru Prahy. Ještě s bojovým úkolem koupit cestou 2 živé kapry. To se povedlo hned kousek od nás, jen to bylo trochu na dlouho. Pak už cesta. Od Podolí až do centra jedna nepřetržitá šňůra aut. Dojeli jsme v 16:50. Toník už řádně zpruzen. Vernisáž byla ze začátku pro Toníčka nuda. Díky opakujícímu se potlesku sám poprvé i zatleskal. Znovu to pak už neukázal. Klasika. Chceme to po něm my, tak proč, že? Pak došlo na svižnější písně a to už se mu líbilo. Spolu v náručí jsme tancovali. V samotné výstavní síni už to bylo pro něj zajímavější. Ač byl skoro celou dobu u někoho v náručí. Bylo na co koukat. Tolik stromečků, kytí, procházející pes a hlavně točící se mlýnské kolo, to bylo něco:-) Vydrželi jsme tak až do půl sedmé, pak hurá domů. Cesta autem ho zase nebavila a to to tentokrát jelo. Jen jsme potkali 2 bouračky, to bylo lehce nepříjemné. Dnes bez koupání a hurá do hajan. Usnutí v pohodě. Jen se už jednou vzbudil a snažil se postaven. Opět položen, pohlazen a zase usnul. Nějakou razantní změnu nečekám. Tuším, že jsme se dostali zase do zajetých kolejí. Chce to vydržet, než se odhodláme k razantnímu kroku.

A můj večer? V poslední době vypadají dost stejně: Toník uložen, čas na poklizení večerního řádění (hračky a následky koupání, převlékání a přebalování). Pokud je Honzi doma, chvíle na povídání, pak zkouknutí novinek na netu a šití. A do toho jsem zjistila, že pokud si chci objednat kalendáře k Vánocům z loni ozkoušených stránek a chci využít jejich aktuální slevu, tak to musím udělat do nedělní půlnoci. Hmmm. Takže by to ještě chtělo vybírat fotky. A taky bych měla zašívat, pověsit turistické známky, nalepit vizitky a nějak nám Toník vyrůstá z autosedačky, tak číst recenze a vybírat novou. A já si vymyslím adventní kalendář na který musím ušít 24 pytlíčků:-) Prostě abych se večer nenudila:-)


čtvrtek 26. listopadu 2015

P6: Den 330.

V noci vstával Toník 2x, třetí vzbuzení v 6 ráno a tvářil se, že je vyspalý. Nakojila jsem ho a ještě ho nechala v postýlce a já se snažila ještě chvilku strávit v pelechu. Nakonec vstávačka v půl sedmé. Honzi dnes na denní, tak tu s námi byla babička. Pomohla mi oloupat a nastrouhat jablka na sypaný jablkový koláč (na fotce ještě před upečením), já během Toníčkova dopoledního spaní stihla umýt okno v obýváku. Toník, jako kdyby to tušil, si dopřál hodinu a půl trvající spánek a vzbudil se až těsně na poslední úklidové dodělávky. Oběd se díky pařáčku na knedlíky velmi povedl, musela jsem si to dokumentačně vyfotit. Dnes to byla druhá polovina skleničky opět smíchaná s řepou.





















Na oběd šla babička domů, odpoledne se pak vrátila i s dědou. Toník byl po odpoledním spaní krásně mazlivý a tulivý. Naopak večer jsme tu měli perné chvilky, kdy mě neustále tahal za vlasy a nedal si vysvětlit, že se to nemá. A že má sílu a bolí to fest. Vždy se u nějaké činnosti, která není vítaná, sekne a dělá jí stále. A my máme hrozně moc práce ho to odnaučit. Tohle ale je lahůdka. Taky nechtěl vůbec kaši k večeři, ale usnul krásně sám. No a já tohle dopíšu a jdu šít. 

středa 25. listopadu 2015

P6: Den 329.

Zase trojité noční buzení. Nějak se mi nedaří dešifrovat proč. Bojím se, zda se nevrací zase do svého standardu. Bylo to tak několikrát. Třeba když začal dostávat večer kaši, budil se několik dní málo (1-2x) a pak to zase plynule přešlo do 3-4x. Uvidíme. Teď je v plánu natrénovat samostatné usínání i při denních spaních a pak třeba začneme řešit i noc. Stejně tak to zítra může být zase jinak.

S Honzim spolu doma. Dopoledne domácnostně pracovní, odpoledne nakupovací. Poprvé s Toníkem do velkého nákupního centra. Chtěla jsem do DM a kouknout se do knihkupectví na nějaké knížky pro Toníčka. Má je moc rád, tak aby mu Ježíšek mohl taky nějakou přinést. Nakonec koupena 3 malá leporela (2 do adventního kalendáře, 1 k Mikuláši) a jedno větší k Vánocům. A v hlavě stále představy minimálně 2 dalších knížek, které tam neměli. Večerní usínání naprosto v pohodě. Večer šicí. Musím každý den ušít 2-3 pytlíčky, abych adventní kalendář stihla. Zatím bych to mohla dát. Chci to stihnout.

Na fotce příprava Toníčkova oběda. Střídám vaření a částečné vaření. Vaření=komplet uvařené jídlo, nevaření=sklenička smíchaná s uvařenou a rozmixovanou zeleninou. Většinou tak má velkou skleničku na 2x. Když je opravdu velká krize, má jen skleničku, ale to je málokdy nebo na výletě. Teď jsme asi v takové blbé fázi. Rád by jedl sám, ale zatím moc kousat se mu nechce. Sní tak jen pár soust a pak zbytek jídla odmítá. Když je to rozmixované (aspoň trochu) a je něčím zabaven, tak se nají většinou hodně slušně. Takže to střídám. Zkouším mu vařit nějaká normální jídla a když mám pocit, že už pár dní obědval málo a zase by to chtělo doplnit obědové živiny, dostane zase pár dní mixované. Doufám, že už se to brzo zlomí, protože motivace k vaření, když to nejí, moc není.


úterý 24. listopadu 2015

P6: Den 328.

Jak už to bývá, když je něco super, nedá se čekat, že to bude pokračovat i nadále. Né že by v noci byla nějaká tragédie, ale zase se vzbudil 3x. Z toho u toho jednoho vzbuzení to bylo asi na hodinu, kdy se různě převaloval, musela jsem uspávat a chtěl pořád mléko. Nakonec to vypadala na prdy, protože po napití se pak vyprděl. Ach jo. Člověk si lehce zvykne na to dobré a krok zpátky je zase hodně nepříjemný, No ale uvidíme. Snad to byla jen jednorázová záležitost.

Dopoledne byl odpočinkový den. Pro mě. Toník spal od čtvrt na deset do půl jedenácté, pak dostal malou svačinku, vzbudila jsem Honziho a šli plavat. Opět to prý nebylo nic moc. I tady jedeme ve vlnách. Chvíli je naprosto spokojen, pak přijde období, kdy nespolupracuje. Snad se to zase zlomí. Na začátku prvního kurzu se mu to moc líbilo. Tak jsme mu zaplatili druhý kurz a v ten moment začal ve vodě vyvádět a nespolupracovat. Honzi je pak z toho zklamaný, já si užívám chvíli volna. Dnes byl i uvařen oběd, takže fakt leháro. Šití a net. Odpoledne pak klasicky spolu a pak hlavně společný večer. Honzi nemá noční. Hurrá.

A večerní uspávání? Toník začal pobrekávat, když jsme ho dávali do postýlky, ale jak v ní ležel hned se uklidnil a pak už bylo vše v pohodě a v klidu. Takže to funguje. Hurrá.

Za měsíc jsou Vánoce a Toníkovi je 13 měsíců. Letí to, letí:-)


pondělí 23. listopadu 2015

P6: Den 327.

Pohodová noc, jen 2x vstávání. Vypadá to, že má Toník nové vstávací časy, budí se tak pravidelně od té doby, co se snažíme aby večer usínal sám. Pro nás veliký úspěch. Ráno vydržel v postýlce do sedmi. Pak jsme si chvíli hráli ve velké posteli a čekali na tátu. Nejvíce ho baví koukat z okna. Pozorujeme auta, ukazuje na každý autobus a každého psa, co vidí. A dnes tu byli popeláři! Venku posněžívá, ale to ho zatím nechalo v klidu. Teď spí a já aspoň měla čas napsat pár vět:-)

Zbytek dne jsme byli u rodičů. Toník byl úžasný - naprosto v pohodě, spokojený, krásně si hrál... Povedlo se dopolední (hodina a čtvrt) i odpolední spaní (hodina a 20 minut). Na současnou bídu i ušel oběd. Menší problém s večeří, ale možná byl jen hodně nadlábnutý po svačině.

Po krásném a spokojeném dni jsem čekala zradu u večerního usínání, ale i tady překvapil. Po uložení brečel asi 2 minuty, pak bylo slyšet, že nespí, ale byl v pohodě. Asi po 10 minutách začal bouchat do velkého míče, tak jsem k němu šla, poposunula ho v postýlce a opět uložila. Čekala jsem, že ho můj odchod zase rozhodí, ale naprosto v pohodě. Nevím, kdy usnul, ale když jsem ho byla zkontrolovat po 15 minutách už krásně spal. Teda, jako, to jsem - hlavně po včerejším půlhodinovém brekotu - nečekala. Tak snad bude i spaní v pohodě a budu tenhle den moc označit 1* :-) A já jdu opět šít.


neděle 22. listopadu 2015

P6: Den 326.

Neděle. I když, jak jsem pořád doma a Honzi je v práci v různé dny, tak mám často problém s tím, co je za den. Neděle je pro nás každý den, kdy jsme spolu doma. Dnes jsme byli, i když to zase byl náš klasický den, kdy Honzi spal po noční a pak šel zase na noční.

Včerejší večerní šití se nepovedlo. Stroj mi nešil. Hodinu jsem se s ním různě mordovala, ale proč mi spodní niť nešije jsem nevykoumala. Dopoledne jsem tak volala SOS tátovi, který pak odpoledne přišel, koumal a vykoumal. Problémem byla špulka, na kterou jsme namotávali novou niť a asi o 0,5 mm přečuhovala přes kovovou cívku, drhla a tudíž tato niť nešila. Proběhla výměna a já mohla večer strávit 1,5 u stroje. Výsledkem byly 3 pytlíčky, což moc velká produktivita práce není. Ale co, učím se:-) Každý je originál, jeden lepší, jeden horší, ale je to mé dílo a o tom to je:-) Tak už jen 20 dalších:-)






















A náš den? Ovlivnila ho noc, kdy Toník vstával ve svých nových časech (po půlnoci a v půl páté), ale k tomu si přihodil ještě jednu vstávačku v půl šesté, kdy hodinu nespal. A já uspávala, nechávala v postýlce a tak dokola. Původci tohoto budíčku byly pravděpodobně prdy. Usnul v půl sedmé u mě v posteli a já na půl hodiny vytuhla taky. Pak jsem se snažila ho vzbudit, protože mi bylo jasné, že když ho nevzbudím, naruší nám to celý režim. Nepovedlo se. Honzi nás tak po svém příchodu našel v ložnici. I když jsme si s Honzim povídali, s Toníčkem to ani nehlo a spal až do osmi. Tím se rozhodlo, že ho dopoledne nedám spát a půjde jen po obědě. Přišla jsem tak o svojí hodinku, v které jsem plánovala dát si v klidu kafe a hlavně dát vařit maso. Nemám problém nějaké činnosti dělat s Toníčkem, ale něco si chci udělat v klidu sama. Zvládli jsme to, byť to bylo občas náročnější. Po jedenácté už byl hodně unavený, oběd vůbec nejedl a v půl jedné šel do postele. Já dovařila, vzbudila Honziho, najedli jsme se a ve dvě Toník vstával. Odpoledne tak bylo naše společné, došlo i na procházku a večer Honzi opět do práce.

Pokračuji v nácviku Toníčkova samostatného usínání. Vím, že jsem v uplynulých dnech nebyla ůplně důsledná a chvíli ho třeba hladila, zůstávala s ním v ložnici apod. Tím vše jen prodlužovala. Dnes jsem za ním chodila v pravidelných intervalech, položila, pohladila, řekla pokaždé stejnou větu a zase pryč. I tak to bylo 35 minut breku. Rve mi to srdce. Ale zase na druhou stranu vidím, že díky tomu se v noci budí jen 2x a to je pro nás výhra. Věřím, že když budu takhle důsledná i nadále, tak to bude postupně jen lepší a lepší. Jen vytrvat.

sobota 21. listopadu 2015

P6: Den 325.

Jupí, druhá noc, kdy se Toník vzbudil jen 2x. Jako vím, že pro mnohé to není ideální a že spousta lidí by řekla, že by mohl spát celou noc. Ale pro nás je to super. První budíček byl cca v půl jedné, druhý po půl páté. Obé bylo jen o kojení a hned zase spal. Což je pro mě něco úžasného. Tak snad se to povede i dále. Definitivně pak Toník vstával v sedm. A moc jsme si užívali, že dnes jsme ráno všichni spolu doma a ještě dlouho jsme byli spolu u nás v posteli. Je krásné pozorovat Toníka, jak si užívá naší přítomnost. A krásně se poslouchá, když se ozve několikrát za sebou TÁTA a po chvíli i MÁMA.

Dopoledne super, všichni doma. Upekla jsem ovesné sušenky. Toníkovi jsem při obědě vedla lžičku, aby jako jedl sám a díky tomu něco snědl. Né žádné závratné množství, ale lepší než v uplynulých dnech. Po obědě dorazili rodiče a Honzi odešel pomáhat stavět vánoční výstavu. Jen co jsem uspala Toníka, rozložili jsme v kuchyni šicí stroj a táta mi ukazoval, jak se na něm šije. Jako, vůbec by mě nenapadlo, k čemu všemu mě rodičovství dožene:-) Vize je jasná. Ušít pytlíčky na adventní kalendář. Né, že by to Toník nějak výrazně letos pochopil a ocenil, ale bude se hodit i do dalších let a když už je ten nápad, tak ať je dílo hotové. Uvidíme, zda to stihnu. Zatím ušit jeden, pak už se vzbudil Toník a obvyklý kolotoč. Procházka, nákup, hraní, večeře, koupání a usínání. Dnes trvalo 45 minut. Zatím to je každý večer horší a horší. Nechám se překvapit zbytkem noci a jak to bude probíhat v dalších dnech. A já se jdu pustit do dalšího pytlíčku.


pátek 20. listopadu 2015

P6: Den 324.

Toníka jsem sice vzbudila, když jsme šla v noci spát - stoupl si, ale stačilo začít dělat pššt a sám si pak zase lehnul a usnul. Poprvé se na mléko vzbudil před jednou, po druhé pak v půl čtvrté. Třetí a poslední budíček byl v půl sedmé, kdy Toník zavelel, že už je čas vstávat. Noční dvojité buzení bylo zvláště oproti minulé noci úplným balzámem. Nezlobila bych se, kdyby to tak fungovalo i nadále. Tedy upřímně v to doufám.
Honzi si šel lehnout po noční a já začala v rámci možností chystat obývák, protože jsme měli objednáno čištění koberce a pohovky. V rámci možností znamená, co Toník dovolí. Miluje pomáhat s úklidem, což znamená, že co já uklidím, on hned vyhodí zpět:-) Ve finále to pak vypadá hůře než před úklidem:-) Po dopoledním spaní jsme se vypravili k mým rodičům. Toník si to tam náležitě užíval a to tak, že odpoledne spal jen půl hodiny. Krom chvilek, kdy opakovaně bojujeme s tím, naučit ho, že něco nechceme, aby dělal, to byl příjemný den. Klasika boj s obědem. Vypadá to, že je načase učit jíst Toníka samotného lžičkou, protože tak (s mojí pomocí) byl ochoten několik lžiček oběda sníst. Při mém krmení toho sní o dost méně. Honzi mezitím doma zvládl čištění koberce a pak šel pokračovat ve spaní. K večeru pak přišel za námi a společně jsme se pak po večeři vydali domů. Tady byl Toník u vytržení, že to tu vypadá jinak (vyklizený obývák apod.) a pak už jen klasický boj s čištěním zubů a odsáváním. Dnešní samostatné usínání bylo horší. Toník to více obrečel, chodila jsem za ním častěji a trvalo déle. Dost u toho trpím, ale náš stávající uspávací systém byl prostě už neúnosný a ovlivňoval celou noc. Nakonec usnul v půl deváté. Než jsme šli spát ještě jednou se vzbudil, ale zvládl zase sám usnout. Doufám, že v noci bude spát zase lépe a klidněji.

U rodičů táta vytáhl 40 let starou vodku. To jsou poklady:-)


čtvrtek 19. listopadu 2015

P6: Den 323.

To byla noc. Takovou šílenou noc jsme už dlouho (a otázka, zda vůbec) neměli. Toník se nejen budil poměrně často (od 1,5 hodiny do 2,5 hodin). Ale hlavně v půlce noci měl dvouhodinovku, kdy nespal. Neustále se stavěl v postýlce a když jsem si ho nevšímala, tak brečel. Snahy o uspávání trvaly dlouho a fungovaly tak 5 minut, po kterých byl opět vzhůru a vesele stál a ukazoval na vše kolem. Nepomohlo ani vzít si ho k sobě do postele - to hned chtěl někam lézt, házel po mně plyšáky apod. Ráno spal naštěstí do sedmi, ale mému naprosto rozlámanému a depresivnímu pocitu to nepřidalo. Naprosto bez energie. Dopoledne šlo, Toník měl roztomilé nabíjející chvilky, ale opět to totálně zabil oběd, kdy nejedl. To je teď boj. Obědy jedl krásně, teď nesní ani půlku skleničky a je jedno, zda to je opravdu jídlo ze skleničky nebo mé uvařené. Snažím se mu teď více vařit, ale s tím, že to pak je skoro vše na vyhození nebo to sním já, mě to moc nebaví. A když se k tomu přidá ještě únava a nespokojenost, totálně mě to položí. Vím, že s obědy bojujeme proto, že Toník ví, že pak půjde spát a před spaním bude mít prso. Náš uspávací rituál. Tak nejí. Chce mléko. Můj mamánek. Hromadící se frustrace ale dnes přispěla k zásadnímu rozhodnutí. Musí to být jinak. Chce to změnu. Vím, že když budu více vyspalá, budu i ty denní nezdary a neúspěchy lépe snášet a nebudu si svou frustraci tolik vylévat ať už na Honzu nebo na Toníka. A tak hledám informace a rozhoduji si, že zkusím Toníka večer nechávat usínat samotného. Nechci ho nechat vybrečet, ale po dnešní noci, jsem jasně viděla, že chce spát, ale samotnému mu to nejde. Musí se to naučit. A pak bychom mohli spát lépe oba. Doufám v to. K mé frustraci napomáhá i to, že teď jsme málo spolu s Honzim. Má sérii nočních a k tomu se nahromadily i nějaké povinnosti navíc. Jako třeba dnes. Honzi spal do 11, pak jel k zubaři. Vrátil se v jednu, šel spát. Vstal ve tři. Do čtyř jsme byli spolu doma. Honzi pak uklízel a šel koupit odsávačku, protože naše domácí se mi povedla hodit na zem, praskla a k Toníkově radosti je nefunkční. Já šla s Toníkem na procházku. Opět jsme se doma sešli v pět, aby v 17:45 šel Honzi na schůzi družstva a z ní rovnou na noční. Takže když dnes sečtu všechny minuty, co jsme byli spolu, tak to nedá ani 3 hodiny. Navíc rozkouskované do celého dne. Večer nastala ta nejdůležitější akce. Nejdříve otravné činnosti - čištění zubů a odsávání, pak kojení, koupání, čtení knížky, mlíčko z lahve, ukolébavka a zůstal sám v ložnici. Podle předpokladu, jen co jsem se přiblížila ke dveřím, začal brečet. Po chvíli jsme se opět vrátila. Položila ho zpátky do vodorovné polohy, opět pohlazení, mlíčko a zase odchod. Opakovalo se to ještě jednou. Pak už bylo jen pofňukávání a 20 minut po uložení do postýlky spal. Uvidíme, jaká bude noc. Doufám, že to nějaký vliv mít bude. Já ale každopádně zažívala euforický pocit, že to nebylo zas tak hrozné a já mám za sebou po hodně dlouhé době první večer bez houpání v náručí, hopsání na míči a žužlání prsa. Přitom nemám pocit, že bych Toníka nějak odstrčila. Déle čteme, kdy ho mám v náručí, mazlíme se po koupání, nepřišel ani o kojení. Chápu, že pro něj je to veliká změna, že to bude chtít čas. Ale pokud se povede, bude to přínos pro oba.


středa 18. listopadu 2015

P6: Den 322.

Dnes venku zase nádherné oblohové divadlo. A opět jsem zkoušela vařit Toníkovi. Skončilo to jako obvykle neúspěchem.



úterý 17. listopadu 2015

P6: Den 321.

Zatímco minulou noc jsem čekala nějakou Toníkovu spánkovou zradu a ona nepřišla, tak dnes si to vynahradil, s čím jsem už nepočítala. V prostřed noci si udělal asi 2 hodinové okno, kdy se pořád budil. Šel na to ale fikaně - klasické vzbuzení na kojení, pak 15 minut spánku a v podstatě jen co jsem zabrala, tak byl vzhůru. Takhle několikrát za sebou, až skončil u mě v posteli. Pak už to bylo lepší, jen je hrozně roztahovačný a ráno po probuzení hned začal couvat k okraji. To jsem se musela probrat opravdu rychle. V tomhle se spaní s Toníkem bojím. Postel je chráněná stěnou jen na jedné straně, jednu obsadím já, ale když tam spíme sami dva, furt tu jsou další dvě strany, kde nic není. A že má dolů lézt po nohách si vzpomene když se mu chce. Dopoledne Honzi spal po noční, odpoledne pak venku a spolu doma. Udělali jsme si radost a vyzkoušeli farmářské bedýnky se zeleninou + maso na polévku a mléčné výrobky. Zítra tak bude velké vaření.


pondělí 16. listopadu 2015

P6: Den 320.

Noc byla kupodivu víceméně v pohodě. Toník se vzbudil, když jsem šla spát, což bylo jediné buzení navíc, pak už se budil jen na kojení. Dopoledne ještě stále nebyl ve své kůži, pak se nám konečně povedlo ho pořádně odsát a odpoledne už mu bylo lépe. Přispěla k tomu i dlouhá procházka s tátou, kdy mě nechali doma. Byl čas na krátký odpočinek a resty v domácnosti. Tempo ale nebylo takové, jak bych chtěla - po obědě jsem vytuhla na gauči a posléze jsem byla hodně mimo. Večer Honzi na noční a my s Toníkem opět koupali a uspávali sami. Ještě předtím mučení v podobě čištění zubů a odsávání. Si o nás sousedi musí myslet, že Toníka mučíme - to je takového ukřivděného řevu. Bohužel to nejde jinak. Amok z odsávání chápu, ale boj při čištění zubů mě mrzí. Ač se snažím, tak to jinak zatím nejde. A to říkám básničku, čistím si zuby sama, ale Toník nechce. Posun tu je - nechá si dát kartáček do pusy, ale tím to skončí. Pak už musí přijít větší síla a prostě mu ty zuby vyčistit násilím, což mě mrzí a šve, ale v tomhle nechci ustoupit.

Honzi byl dnes nakupovat a vrátil se s nákupem i kytičkou pro mě. Udělala mi velkou radost:-)


neděle 15. listopadu 2015

P6: Den 319.

Toník už v noci spal né moc dobře - chrčí a chrčí. Nedivím se, že po té, co bacily skolily Honziho, mě, že došlo i na něj. Držel se dlouho, ale mé zběsilé celodenní páteční smrkání očividně už nezvládl. Celý den, je tak ovlivněn tím, že mu není úplně dobře. Spí málo, oběd, který už tak jí v poslední době špatně, dnes jen ochutná v podobě jedné lžičky a jinak by se stále jen kojil a kojil. Honzi je na výstavě, odpoledne je tu s námi moje mamka, která mi donesla i oběd. Což bylo úplně úžasné, protože mě je stále také nic moc. Toníka se snažím odsávat, ale je to boj a ještě se nedaří nic vyprodukovat. Večerní uspávání je boj. Tak moc by chtěl spát, ale rýma mu to nedovolí. Zkoušíme kde co - má podloženo pod hlavou, pouštíme zvlhčovač, u postýlky má cibuli, ale stejně se co 20 minut budí. Únava a i tentokrát opravdu důkladné odsátí ho nakonec zmůžou natolik, že usíná snad už na delší dobu. I tak jsem na zbytek noci zvědavá. Bude to asi hodně dlouhá a náročná noc.


sobota 14. listopadu 2015

P6: Den 318.

V poslední době nějak bojuji s blogem. Zjišťuji, že je opět půlka listopadu a já teprve nedávno dodělala resty z října a v listopadu ani čárka. Problém jsou fotky. Stáhnout je, prohlédnout, probrat, zmenšit, uložit, nahrát... To se mi často nechce. A tak blog stagnuje. Pak se hecnu, doplním několik dní najednou a pak zase pauza. Občas mám pocit, že ho doplňuji jen proto, že musím. Přestat Projekt 365 se mi ani nechce. Po tolika letech by to byla škoda. Je to super kronika. Doufám, že to je jen nějaká momentální krize, která přejde a zase bude blogově lépe:-)

Dnes je Honzi doma. Dopoledne byli s Toníkem na speciální plavací lekci, kde se natáčelo. Toník vše zdárně bojkotoval a většinu hodiny prořval. A to už je zaplacen další kurz. Snad se to zase zlepší. Plavání ho bavilo. Odpoledne odjeli chlapi k rodičům a já zůstala doma zalezlá v posteli. Snažím se zbavit bacilů a čekám až se mi vrátí. Chybí mi tu.

Při obědě jsme si četli charakteristiku dětí narozených ve znamení štíra. Tedy máme se na co těšit. Je zajímavé, jak už teď v tom Toníka poznáváme. Bude to ještě zajímavé:-)


pátek 13. listopadu 2015

P6: Den 317.

Honzi na výstavě, já s Toníkem doma. Celý den bojuji s hroznou rýmou a celkově s tím, že mi není dobře. Jsem ale ráda, že bacily jdou ven a že snad, až vše odezní, bude lépe. Odpoledne přišla mamka. K večeru jsem moc ráda, že tu je, bo já mám všeho plné zuby. Honzi přijíždí až těsně na uspávání.



























Maminkovský virtuální svět řeší dokument Pět zrození. Neviděla jsme ho, chystáme se na něj podívat s Honzim. Ke shlédnutí je v archivu ČT. Právě on byl spouštěčem našeho domácího večerního povídání. Vím, že hodnotit něco, co jsem neviděla není správné, ale stejně mi to nedá a pár poznámek si neodpustím. Prošla jsme několik diskusí, četla rozhovory s autorkou. Na jejich základě si myslím, že tento dokument byl natočen s jasným záměrem podpory porodů mimo porodnici. Proto vyzněl, tak jak vyzněl. Myslím si, že by více méně stejně vyzněl asi i kdyby byl natočen v nějaké jiné větší porodnici. Takhle to odnesly Vinohrady, které mají - dle mého názoru - ještě tu smůlu, že jejich pověst mezi pražskými rodičkami není moc dobrá, byť v posledních letech už se to lepší. Asi né na dlouho, tenhle dokument tomu moc nepřidá. My jsme si jí ale k narození Toníka vybrali. Důvod byla hlavně blízkost a pak jsem jí volila také proto, že je menší než všechny ostatní a není to tak velká továrna na děti. Ale je to nemocnice, se vším, co k tomu patří. Při výběru jsem pročetla mnoho hodnocení od rodiček a postupně jsem dospěla k názoru, že v Praze je to všude prostě zhruba stejné a ať vyberete, jak vyberete, vždy to ve finále je o lidech, na které tam narazíte a jak jste si spolu sympatičtí. V hodnocení porodnic ze zkušeností rodiček na emiminu jsou dokonce Vinohrady druhé - před nimi je jen Podolí. A naše zkušenosti? Vinohrady jsou malé - úpravami byly předělány pokoje, které jsou 3lůžkové s vlastním sociálním zařízením, ale vlastní porodní sály jsou hodně nemocniční. Není tam zkrátka místo, jak je předělat na boxy či něco podobného. Porod jsem měla klasicky medicínský. Nešla jsem do porodnice s žádnou představou, jak bych vše chtěla. Mým jediným přáním bylo porodit zdravé miminko. Vše, co se se mnou dělo, mi bylo vysvětleno. Nebylo mi provedeno nic, o čem bych nevěděla. Ano, došlo ke konci na oxytocin, ale zcela subjektivně musím přiznat, že byl na místě - Toník stále nebyl správně sestouplý a kontrakce slábly - po něm se povedlo vše zdárně dokončit. Proto jsem psala, že šlo o klasický medicínský porod - oxytocin, nástřih, porodnická koza - proti kterému spousta lidí brojí. Já ale neměla jinou představu. Vím, že to jinak jde, ale ani dnes bych neměnila. Nejsem prostě ten tip. Kromě oxytocinu jsem žádnou jinou látku do těla nedostala. Všichni na mě byli milí, podporovali, na přístup si nemůžu stěžovat. Musím ale souhlasit s kritikou toho, že po porodu děti odnášejí. To je jedna z věcí, co bych chtěla jinak - mít Toníka déle u sebe a poté být dříve spolu na pokoji. Ale z několika popsaných zkušeností od jiných rodiček vím, že to i tady jde. Jen si to člověk musí vybojovat. Což, je ten problém, mělo by to být automaticky. O všem jsme se bavili s Honzim a shodli jsme se, že jestli někdy bude ještě nějaké příště, bude opět na Vinohradech. Jen tedy budeme bojovat za to, aby s námi mohlo miminko po porodu už zůstat. Dále jsem měla trochu problém s následnou péčí o novorozence. Tady je to prostě o lidech, někdo se vám věnuje, někdo i přes urgence ne. Chybělo mi třeba ukázání poloh ke kojení, což jsem pak doháněla doma. Kdybych byla vytrvalá, tak se toho asi dočkám i v porodnici, což jsem ale nebyla. Uznávám, že ale zde je co zlepšovat. Někdo někde doporučoval Vinohrady spíše pro druho a více rodičky, což je pravda. Taky byl Toník automaticky dokrmován, což bylo zdůvodněno, mají těhotenskou cukrovkou a tím, že mu museli srovnat hladinu cukru. Vím, že je to diskutabilní. Z dnešního odstupu to ale vidím tak, že díky dokrmu přibíral, pustili nás tak hned čtvrtý den domů a já se tam v klidu rozkojila - mléko se mi spustilo až právě čtvrtý den. Kdyby na dokrmu nebyl, jsme v porodnici déle. Doma je doma. Následnému kojení to nevadilo. Toník je prsomil doteď. Je ale pravda, že by toto mohli řešit s maminkami předem a né to oznámit až s tím, že to bylo uděláno a má se s tím pokračovat. Když to shrnu: Vinohrady jsou porodnice s klasickým nemocničním přístupem. Nějaké praktiky jsou zastaralé (odnášení dětí po porodu), ale celkový obrázek není tak černý, jak se ho snaží podat onen dokument. Alespoň za mě. Jestli bude ještě někdy nějaké podruhé, bude opět tam, byť tedy něco budeme chtít jinak.

čtvrtek 12. listopadu 2015

P6: Den 316.

Honzi celý den na stavbě vánoční výstavy. Já s Toníčkem doma. Přišla za námi babička. Hrála si s Toníčkem a já tak měla čas umýt si lednici a trochu poklidit. Večer úžasné povídání s Honzim a k tomu Svatomartinské víno. Spát jsme šli až po půlnoci. Už dlouho jsme si takhle nepovídali. Vzájemně jsme se tomu druhému otevřeli a probrali niterné záležitosti.


Ráno - mé dvě minuty klidu :-)




středa 11. listopadu 2015

P6: Den 315.

Vaření podle magazínu Albert - Polévka z pečeného květáku, pórku a mrkve. Dobré to bylo. Moc dobré.


úterý 10. listopadu 2015

P6: Den 314.

Toníkův první výtvarný počin.


pondělí 9. listopadu 2015

P6: Den 313.

U rodičů. Toník objevil další super hračku.


neděle 8. listopadu 2015

P6: Den 312.

Dnes jsem na sebe pyšná - povedlo se mi doma udělat spoustu věcí - Toník nadšeně pomáhal. Honzi dnes pomáhal navážet první materiál na stavbu vánoční výstavy.


sobota 7. listopadu 2015

P6: Den 311.

S příchodem podzimu začíná zase sluníčko zapadat v našem oknovém výhledu. Užívám si to a fotím a fotím a fotím :-)


pátek 6. listopadu 2015

P6: Den 310.

Přijeli za námi Honziho rodiče. Nejdříve procházka a pak návštěva u nás.

čtvrtek 5. listopadu 2015

P6: Den 309.

Další krásný den na procházce v parku.


středa 4. listopadu 2015

úterý 3. listopadu 2015

P6: Den 307.

Zase odpoledne v parku. Sluníčko teď umí krásně malovat.


pondělí 2. listopadu 2015

P6: Den 306.

Hned po obědě jsme naložili Toníčka do kočárku a šli na celé odpoledne ven. Po dlouhé době spal na procházce v kočárku. Kde jsou ty doby, kdy jsme s ním v pohodě vyrazili na celý den na výlet. Teď už je to boj. V kočárku mu nevadí spát, ale když nespí, tak tam vydrží max hodinu. Jinak chce prostě lézt, objevovat, zkoumat a ideálně někam šplhat a snažit se dosáhnout co nejvýš. Dneska jsme si to venku užili. Bylo nádherně.


neděle 1. listopadu 2015

P6: Den 305.

Krásný podzimní den byl jako stvořený na hrátky v listí.