sobota 31. října 2015

P6: Den 304.

U Honziho rodičů. Důkladně jsem se vyvětrala, bo jsem 2x 45 minut trávila venku a hlídala spícího Toníčka. A tak mám zase jednoho hmyzáka:-)



pátek 30. října 2015

P6: Den 303.

A zase tatrovka. Když je táta doma, musí dojít na pořádné povození.


čtvrtek 29. října 2015

P6: Den 302.

Tatrovka. Stále asi narozeninový dárek číslo 1. Toník se rád nechává vozit a je v ní stále obratnější. Až mi někdy dost zatrne.


středa 28. října 2015

P6: Den 301.

Toník a sloník. Tedy dva sloníci. Jeho původní sloník má tak ocucaný chobot, že je nutné časté praní (alespoň chobotu). A jak už není nejtepleji, špatně schne. Proto má druhého. Náhradního. Spinkacího. Původní je tahací, byť se snažím, aby nebyl na očích a mohl mu neustále ožužlaný chobot schnout. Toník má ale tu vlastnost, že ho najde všude. Občas i žárlím, protože jeho radost, když ho vidí, je neskutečná.


úterý 27. října 2015

P6: Den 300.

Podvečer na hřišti. Dnes naprosto vedla skluzavka.



pondělí 26. října 2015

P6: Den 299.

Odpolední procházka do parku. Museli jsme využít toho, že má Toník super gumové kalhoty z Lidlu a že je hezký podzimní den a byl tak vypuštěn do listí. Užíval si to. Dát ho zpět do kočárku byl velký boj.





neděle 25. října 2015

P6: Den 298.

Druhá oslava - tentokrát s mými rodiči a s tetou. Jen na odpoledne, dopoledne ovšem v uklízecím ruchu. Toník byl opět za hvězdu, dárky měly úspěch a vládla pohoda. Co víc, si přát:-)



sobota 24. října 2015

P6: Den 297.

V noci měl Toník hodinovou pauzu, kdy jsem se ho několikrát pokoušela uspat. Díky tomu spal ráno až do osmi. Přesně v 8:41 jsme mu popřáli a pokračovali v přípravách. V momentě, kdy už bylo auto naloženo, Toník nenaladěn už tak akorát na cestu a spánek, přišel Honzi s tím, že máme píchlé kolo a jde ho ještě vyměnit. Trošku náročnější půlhodina, Toník už toho měl dost, ale nasednutím do auta rázem obživl a i přes mé různé snahy neusnul. Po příjezdu se na něj hned všichni vrhli, bratranec mu nosil hračky, aby si měl s čím hrát a Toník naprosto v pohodě. Jediné slzy přišly v momentě, kdy nechtěl na hlavu hasičskou přilbu. Ještě před obědem se mu popřálo, moc se mu líbila hořící svíčka. Udržet ho, aby si do plamene nešáhl byl úkol přetěžký a né moc úspěšný. Naštěstí už byla sfouknutá, tak okusil jen teplý vosk. I tak se mu to silně nelíbilo. Pak už toho měl dost, zabalené krabice ho nebraly a bylo jasné, že už je opravdu čas jít spát. Po spaní došlo na rozbalování. A Honzimu spadl velký kámen ze srdce, protože tatrovka se Toníkovi líbila. Byť tedy největší atrakcí byly schody, tam by šplhal nejraději celý den. Domů jsme vyrazili až před sedmou a ještě jsme se museli kousek vracet, pro Toníkův oblek. Kupodivu vydržel Toník vzhůru až domů, kde šel hned do hajan. A já trávila zbytek večera v kuchyni výrobou dortu na další oslavu.



Rok

Rok - ten nejúžasnější, nejkrásnější, nejšťastnější, nejobjevnější, ale taky nejnáročnější a hlavně neskutečně rychlý. První. Toníčkův.


pátek 23. října 2015

P6: Den 296.

Na dnešek jsem ještě raději spala v obýváku. Noc to byla opravdu vypečená. Díky tomu, že se Honza snažil Toníka vždy obsloužit jako první, jsme docílili toho, že jsem nebyla vyspalá já ani on. Protože samozřejmě, že Toník chtěl stejně mě a ještě měl radost, že je vzhůru i táta.

Přes den probíhaly velké přípravy a já v podstatě neopustila kuchyň. Výsledkem byl ale můj první potahovaný piškotový dort. Výsledné ozdobené dílo sice úplně mé představy nenaplnilo, ale i tak jsme byla spokojená. Teď jen jestli bude chutnat.

Odpoledne jsme slavili jen mi tři. Speciální miminkovský dort Toníkovi nechutnal, ale zaujala ho jeho patlavá konzistence a byl tak posléze všude. Zabalené dárky ho nebraly. Hračky v nich schované ho zaujaly až když mu je táta vybalil. Stejně tak se mu líbily krabice, v kterých byly zabalené.

Celý den jsem se nepřestávala dojímat nad tím, jak je už Toník veliký.




čtvrtek 22. října 2015

P6: Den 295.

Není mi ještě úplně dobře, Honzi mě šetří, ale i tak se večer pouštím do pečení, abych mohla zítra udělat krém a zdobit.


středa 21. října 2015

P6: Den 294.

Ráno jsem se probudila s bolestí v krku a i celkově mi nebylo úplně ok. Nejdříve jsem to přisuzovala špatné noci, ale když jsem se změřila - 37 stupňů - bylo odpovědí, že je asi problém jinde. A to byl dnes v plánu den u Honziho rodičů, protože na tento týden přijela Honziho babička, tak aby si užila pravnuka. Nakonec se tam vypravili kluci sami. Já po pondělní zkušenosti trnula, jak to zvládnou, ale nakonec byli spolu pryč celých 7 hodin! Tatínek uspal Toníčka i po obědě a mě chodily dokumentační mms. Zvládali to spolu skvěle! Já byla zalezlá v posteli a pospávala, odpoledne se teplota vyšplhala na 37,7. Po paralenu a dávce vitamínu C se zase odporoučela tam kam měla. V noci jsem ale raději spala v obýváku s domluvou, že když se Toník vzbudí, zkusí ho Honzi nejprve obsloužit a uspat sám a kdyby to nešlo, dojdou pro mě. Toník ale spolehlivě budil i mě a tatínka v noci nebral. Takže pařit můžu chodit - přes den, to to spolu zvládají skvěle, večer a v noci mám prostě smůlu:-)


úterý 20. října 2015

P6: Den 293.

Klučičí plavání, jinak spolu doma. ¨


pondělí 19. října 2015

P6: Den 292.

Na dnešní večer jsme se dlouho těšila - konala se Jahodová hospoda. Už několik dní  jsme trénovali večerní uspávání tatínkem, které bylo úspěšné tak 50:50. Vše jsem jim tu připravila, Toníčka navečeřela a vyrazila. Když ani v půl deváté nepřišla sms, že Toník spí, byla jsem už silně nervózní. Zpráva pak přišla, ale taková, že Toník volá mama mama a stále nespí. Tak jsem se rozloučila a vyrazila k domovu. Pět minut poté co dorazili poslední příchozí. S mými milými lidmi jsem strávila 50 minut. Večerní trajdání zatím nejde - nebo teď nejde. V dubnu mi prošlo. Nebo až po uspání, kdy se stejně může Toník kdykoliv vzbudit a asi by tatínkovi udělal taky horké chvilky. Jak to tak bývá, Toník nakonec usnul. Ale to už jsem byla skoro doma. Třeba někdy se to zase povede. A budu si moci užít příjemné společnosti déle.


neděle 18. října 2015

sobota 17. října 2015

P6: Den 290.

Rodinná oslava - Honziho strejda slavil 65 narozeniny. A Toník zde objevil schody - při lezení vzhůru byl šťastný jak blecha:-)


pátek 16. října 2015

P6: Den 289.

Rodiče u nás. I babička si vyzkoušela prolézací tunel. Toník z  toho byl mírně šokován:-)


čtvrtek 15. října 2015

středa 14. října 2015

P6: Den 287.

U rodičů v houpačce. Ač se houpal i se sloníkem, nějak ho to dnes nebralo.

úterý 13. října 2015

P6: Den 286.

Ukončili jsme sezónu točené zmrzliny, začala sezóna dortíků. A k tomu Caro. Je to mor, když máte za rohem tak dobrou cukrárnu.

pondělí 12. října 2015

P6: Den 285.

Svítání a západ sluníčka.



neděle 11. října 2015

sobota 10. října 2015

pátek 9. října 2015

P6: Den 282.

Podzim začíná vytahovat své barevné palety. A já začínám být stále více a více na měkko. Barevné listí mě vrací o rok zpátky - do doby napjatého očekávání, těšení se a zároveň strachu z neznáma. Když jsem dnes tlačila podzimním parkem kočárek s Toníkem, měla jsem chuť vykřičet do světa to, jak jsem šťastná. Ale to bych Toníka probudila. Tak jsem jen nechala slzy polechtat víčka a vyfotila jsem si tu zlatavou záplavu. Už jen 15 dní a budeme mít doma batole. Neskutečně rychlý a nádherný rok. 





čtvrtek 8. října 2015

P6: Den 281.

Nevlídno, jsme zalezlí doma.


středa 7. října 2015

P6: Den 280.

U rodičů. Toník je nadšen, že má změnu prostředí, kde může objevovat a snažit se šplhat co nejvýš. Taky ho moc baví hrát na honěnou mezi křesly. U toho se nádherně řechtá :-) Jen tedy honit ho po kolenou je dost fyzicky náročné:-)


úterý 6. října 2015

P6: Den 279.

Toník má capáčky. Původně jsem tedy doufala, že stihnou dorazit ještě před naší minidovolenou, proto jsem je brala na dobírku, aby tu byly co nejdříve, ale nepovedlo se. Tak na nás počkaly na poště. A Toník už v nich dělá parádu:-)


pondělí 5. října 2015

P6: Den 278.

Ráno balení a naskládávání věcí do auta. Toníka necháváme spát v hotelovém atriu. U toho pozorujeme uzavřenou skupinu v salónku, kam němečtí šmejdi navezli autobus německých důchodců a nabízejí jim deky a polštáře. M. odjíždějí první, my je posléze následujeme a scházíme se na procházce u zámku Jezeří. Ten je zavřen - zaprvé je pondělí, zadruhé je po sezóně. Výhled do přilehlého dolu sice je, ale díky mlžnému oparu toho moc nevidíme. Proto se posléze vracíme k autům a jedeme do Horního Jiřetína na hřiště. Tam naobědváváme děti a pak už hurá do Prahy do obyčejné všednodennosti.


neděle 4. října 2015

P6: Den 277.

Po snídani se loučíme s D + T a s rodinou M vyrážíme do Chomutova do Zooparku. Toník by nejraději v autě usnul, což mu nemůžu dovolit, bo nejedeme tak dlouho a nevyspal by se dostatečně. Proto při následném uspávání v Zooparku mi to dává náležitě sežrat. Naštěstí se ale podaří a my se tak můžeme kochat zvířátky. Areál je to příjemný, krásné počasí, co víc si přát. Odpoledne se zde koná akce k Mezinárodnímu dni zvířat. Díky tomu rozšiřujeme Toníkovu sbírku hraček o háčkovaného méďu. Tomu nešlo odolat:-) Toníka baví i koukat na zvířátka - jsou dostatečně přístupná i pro dítě v kočárku, což je rozdíl oproti Zoo v Praze. Tam, jak jsme zjistili, je spousta klecí a výběhů za živým plotem, který je přesně ve výšce sedícího dítěte v kočárku. Zde Toníka nejvíce zaujala charza. Vydržel se na ní dívat hodně dlouho. Po návratu na hotel ženskou část výpravy čeká masáž a tatínci hlídají. Večer hrajeme stolní hru Colt express, kterou dostal Honzi k narozeninám.


sobota 3. října 2015

P6: Den 276.

Hned po snídani odjíždíme do nedaleké vesnice Braňany, kde má být od 11 hodin Den otevřených dveří v Selském dvoře. Přijíždíme schválně brzy, tak aby Toník šel spát až zde. Procházíme se po obci a čekáme na ostatní. S nimi se potkáváme na hřišti, odkud se pak přesouváme za poníky a koňmi. Onen Den otevřených dveří je akce né úplně dotažená a mnoha nedostatky. Zvířata jsou ale krásná, byť husy to tam mají až moc na povel a syčí a útočí na každého, kdo se přiblíží do jejich teritória. Bohužel na jejich území se nachází i stoly v místní restauraci. Ta je tedy kapitolou sama pro sebe, protože díky obědu v ní zde trávíme skoro celý den - na jídlo se čeká 2 hodiny. Po pozdním obědě se jako správní Pražáci vydáváme okouknout důl. Cedule se zákazem vstupu nás neodradí, když jsme tak blízko od dolu Bílina, musíme ho vidět na vlastní oči. Nejdeme nijak blízko, vše pozorujeme z uctivé vzdálenosti. Je to nepopsatelný pohled. Tento kout republiky je územím protikladů. Nádherný hrad Hněvín, kopce, co zaujmou na první pohled svým specifickým vzhledem a pak pohled na nekonečnou "poušť". Už vím, že tahle 5denní návštěv rozhodně není poslední a určitě se sem vypravíme zase někdy jindy a podíváme se zase do jiné části Českého středohoří. Z dolu se vracíme do obce a zastavujeme se pro změnu na jiném hřišti. Pak už jen návrat do hotelu a povídací večer.


pátek 2. října 2015

P6: Den 275.

Toník v noci spí krásně a i ráno vstává až v sedm. Jsem potěšena. Při snídani se bavíme našimi momentálními režimy dne, kdy od devíti ráno do čtyř odpoledne (krom jedno hodinové pauzy) vždy nějaké dítě z naší výpravy spí:-) Je to trochu náročnější na domlouvání programu, ale protože jsme tu jen dvě rodiny, dá se to v pohodě. Zatímco tak chodím od devíti se spícím Toníkem v kočárku po vesnici, přesouvá se druhá část výpravy do Mostu, kde na nás počkají na hřišti. Pozdější příjezd by pro ně nebyl schůdný - holky by usnuly v autě a protože do Mostu se jede jen kousek, my musíme nechat vyspat Toníka teď, protože vzhůru by v autě nevydržel, ale nejede se zase tak dlouho, aby se vyspal dostatečně - i nu je to věda. Po svačině vzhůru za zbytkem výpravy. Toníka seznamujeme s dětským hřištěm a zároveň čekáme až bude dost hodin a dvojčata půjdou do kočárku spát. Poté vzhůru přes Most na hrad Hněvín. Krpál k němu je to pořádný, ale ten výhled stojí za to. Obdivuji i hrad a s M. se shodujeme, že to tu musí být krásné místo na svatbu. Toník dostává oběd a jde opět spát. Momentálně tak ze 4 dětí spí 3 :-) Máme štěstí, ač je po sezóně - vyhlídková věž je otevřena a tak se můžeme kochat výhledem. U hradu čekáme až se děti probudí a přesouváme se do restaurace na oběd. A po něm jde spát i nejstarší ratolest a nás čeká cesta dolů do města. Autem se přesouváme ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který byl přesunut o 841 metrů, aby byl zachráněn před uhelnou těžbou. Zde je i krásné dětské hřiště, Toník je tak seznámen s kamínky, houpačkou a bábovičkami. Pak už jen příjezd do hotelu, večeře a uspávání dětí. Večer dojde i na stolní hru a to ve společnosti poslední výletní dvojice, která večer přijela.


čtvrtek 1. října 2015

P6: Den 274.

Dnešní noc opět stála za to. Ráno jsem vstávala úplně mrtvá. Toníček na tom nebyl o moc lépe a podle toho vypadalo i dopolední spaní. Spal 2 a čtvrt hodiny, což je jeho spací rekord. Díky tomu mi poskytl čas na dobalení všech věcí na prodloužený víkend. Dokonce stihl přijít i balíček s objednanými cukrářskými věcmi na narozeninové tvoření pro Toníčka. Honzi spal po noční a po jeho vyspání, obědě a definitivním dobalení začalo skládání všech věcí do auta. Krámů jako kdybychom jeli pryč tak na měsíc. S malým dítětem je to ale v podstatě jedno, zda se jede na jednu noc nebo na víc. Základ je vždy stejný - cestovní postýlka, židlička na krmení, pleny, oblečení, kočárek, jídlo... Nakládání se nepřekvapivě ukázalo jako dlouhá akce, ještě štěstí, že si Toník dopoledne přispal a odpoledne tak do hajan nepospíchal. I tak to ale bylo jen tak tak. Ale povedlo se a zdárně vyrážíme a po 5 minutách cesty už Toník spinká. Trochu nás překvapí zacpaná Praha, jinak cesta v pohodě. Skoro v cíli máme problém najít náš hotel. Dojedeme do obce, kterou má hotel uvedenou v adrese, ale kde nic tu nic. Internet posléze poradí, že musíme do sousední 3 km vzdálené jiné obce. Tam už vše nalézáme. Ubytováváme se a čekáme na zbytek výpravy. Po večeři necháme děti ještě společně hrát, protože Toník i holky spaly odpoledne dlouho a tak by uspání v půl osmé neprošlo. Společný večer je pak jen povídací a domlouvací se na zítřejším výletním cíli.