neděle 31. ledna 2016

P7: Den 31.

K rodičům. Odpoledne tam na návštěvu přijela i druhá babička s dědou. To bylo radosti. Toník měl všechny své blízké hezky pohromadě a tak se mohl předvádět. A taky toho náležitě využíval. Byl v sedmém nebi:-)


sobota 30. ledna 2016

P7: Den 30.

Honzi klasicky spal po noční. S Toníčkem jsme tak měli své pravidelné dopoledne. První půlka v pohodě. Povedlo se mi ho zaměstnat mytím formiček z cukroví, abych je konečně mohla uklidit. Po pečení umyté byly, ale Toník si s nimi několikrát hrál při krmení a podle toho vypadaly. Druhá půlka dopoledne byla ale o poznání náročnější. Nic ho nebavilo, furt se chtěl nosit, nevydržel si chvíli hrát sám, navíc chtěl jít spát dříve než obvykle, čehož se dožadoval řevem. Vše přisuzuji zubům. Ve finále musel na spaní dostat nurofen, protože to byl tak bolestivý pláč a ruce furt v puse, že se to nedalo. Po spaní už tu byl zase náš starý dobrý Toníček, zbytek dne tudíž v poklidu. A hlavně jsme si užívali, že táta byl večer s námi doma a nešel do práce.

pátek 29. ledna 2016

P7: Den 29.

Vše technické, točící se, montovací, rozebírací... - to je Toníkovo. Dnes zdolal další level v naší domácnosti - naučil se vytahovat a zatahovat šňůru od vysavače. Chápu, že pro tyto své veledůležité úkoly nemá čas naučit se chodit a že ho ani nebaví snažit se po mně opakovat citoslovce zvířátek. To je prostě nuda. Ale takový vysavač, to je něco! A jak byl se sebou spokojený a nadšený, když se mu to poprvé povedlo:-)


čtvrtek 28. ledna 2016

P7: Den 28.

Noc horší, budil se už před půlnocí a pak jsem vstávala po 2-3 hodinách. Od rána tu slyším jen táta, táta. Což je dnes problém, protože se celý den neuvidíme. Honzi jede spát k rodičům - hlídá Rózu, pak tam s nimi chvíli pobude a pak zase do práce. Potkáme se až zítra ráno. Já tak dopoledne mířím také k rodičům. Toník si to tam užívá. Večer se vracíme přes Albert a já nakupuji knihu, skleník i květináčky z jejich sběratelské edice. Se těším, jak budeme s Toníkem zahradničit:-)

Dobrá zpráva je, že se Honzimu povedlo objednat Toníka na kardiologii. Dostali jsme minulý pátek doporučení na základě opakovaně slyšitelnému šelestu. Problém byl ale s dovoláním se. Pokusů bylo provedeno každý den několik a povedlo se až dnes. Ale hlavně že povedlo.


středa 27. ledna 2016

P7: Den 27.

Druhá noc, kdy opět Honzi spal s Toníkem v ložnici a já v obýváku. K tomuto kroku nás opět dohnalo to, že noc předtím jsem k němu vstávala asi 8x, tak se Honzi rozhodl zakročit. A zakročil dobře - Tony byl vzhůru pokaždé jen 2x. Včera byl problém v tom, že jedna vstávačka trvala skoro hodinu, ale dnes fakt super. O jednom jejich vstávání ani nevím. Ráno jsem si Toníka brala k sobě a taťku jsme nechali ještě dospat. Vzbudili jsme ho před devátou, abychom se nasnídali a přesunuli se hlídat Rozinku. Honzi objevil sms, že máme dorazit co nejdříve, že tam hrozně vyvádí. Chudák pes. Na tenhle týden asi nebude vzpomínat úplně v dobrém. Jedeme dříve a tak se to obejde i bez Toníkova usnutí v autě, tudíž slušně spí i po obědě. Večer přesun domů a Honzi zase do práce.

Večer se solidně naštvávám u internetu. Čtu o návrhu nového rozpočítávání odběru elektřiny a kudla se mi otevírá v kapse. Jako, kdo vymýšlí tyhle "super" návrhy to nevím. Nejdřív ta komedie s měřáky na teplo, kdy čekám za letošek o dost větší platbu, protože odskáčeme to, že jsme středový byt s okny na jihozápad (celý den sem svítí sluníčko) pod střechou, tudíž topíme minimálně - né že bychom šetřili - to ani s malým dítětem nejde, ale prostě nepotřebujeme topit. Je tu teplo dost. Tudíž si za to netopení připlatíme. A teď ještě elektřina. Podle toho návrhu budeme na tom nejhůř - máme totiž elektrický sporák. Podle kalkulačky bychom za elektřinu měli platit o 4 tisíce za rok více. Copak za to můžeme, že potřebujeme na sporák silnější jistič, když nějak vařit musíme a plyn zde není zaveden? Ach jo. Zase jeden ze způsobů, jak potrestat slušný lidi. Grrr.


úterý 26. ledna 2016

P7: Den 26.

Doma. Kluci si po 14denní pauze střihli plavání, které proběhlo k oboustranné spokojenosti a já zatím lehce poklidila. Odpoledne dorazila babička pohrát si s Toníčkem. Trochu se na něj načekala, protože Toník si střihl 2,5 hodinový odpolední spánek. Honzi zatím zařizoval revizi lpg nádrže v autě.

Večer jsme se koukli na nová Akta X. Mé fanouškovské srdce se nemohlo dočkat a odpočítávalo dny do premiéry:-) Tak jedna stylová fotka hereckých představitelů hlavních hrdinů. Moc se mi líbí. Asi hlavně proto, že nechápu, jak to Gillian dělá, že stárne do krásy.

zdroj fotky: http://ic.pics.livejournal.com/philiater1/1704107/274266/274266_original.jpg


























pondělí 25. ledna 2016

P7: Den 25.

Honzi ráno přichází domů po noční a jde na 3 hodiny spát. Pak vstává a přesouváme se opět k Honziho rodičům. Rozinka není zvyklá být sama doma, tak jí jedeme dělat společnost. Je ráda. Jen nám to totálně rozhodí Toníkův režim, protože ten nám cestou tam v autě usíná a pak samozřejmě nechce usnout odpoledne. Nakonec se to po 45 minutách uspávání daří. Spí celých 45 minut.


neděle 24. ledna 2016

P7: Den 24.

Honzi nás ráno nabírá doma a jedeme k jeho rodičům. On jde spát a já s Toníkem si užíváme pozornosti dědečka a babičky. Toník je nadšen, protože je zde na hlídání Rozinka. Může se tak uhafat a pořád na ní ukazuje. Rozinky rodina si užívá na horách, jen se nějak při rychlém objednávání nezkontrolovalo, zda tam mohou psi. Nemůžou. Tak má své prázdniny v Praze.


sobota 23. ledna 2016

P7: Den 23.

Celý den krásně chumelí, odpoledne jsme proto museli jít na chvilku na boby. Toníkovu se to tentokrát moc nelíbilo - tedy ježdění z kopečku ano, ale jen tak vožení po rovině ne. Honzi dnes vařil - tortilly. A večer šel opět do práce.



pátek 22. ledna 2016

P7: Den 22.

Ráno opět na kontrolu k paní doktorce. Nelíbí se mi Toníkovo hlavně noční kašlání. Dneska jsem kvůli tomu 2 hodiny nespala. A to už jsem naprosto rezignovala na vše, snažím se noční časté buzení neřešit a spím s Toníkem část noci ve velké posteli. Jinak bych se teď v době jeho nemoci vůbec nevyspala. Zatímco přes den už mi přijde zdravotně skoro ok (až na zadní rýmu, kterou prostě neodsaju), v noci teď kašle čím dál tím víc. Proto jsme se opět vypravili do ordinace. Toník byl důkladně poslechnut - je čistý, bronchitida je pryč - povedlo se jí zvládnout bez ATB, což jsem ráda, ale očividně je stále zahleněný výš. Změněn sirup na vykašlávání, na noc kapky proti kašli a sirup na splasknutí nosní sliznice a uvidíme, zda se to zlepší. Konečně jsme také dostali žádánku na kardiologii kvůli šelestu - už 2x na to poukazovala, ale vždy jsme to zamluvili dalšími pokyny kolem Toníkova zdr. stavu, že na napsání nedošlo. A já si no to vzpomněla až doma. Objednání se dnes nepovedlo, už neordinovali. Honzi se pak šel s Toníkem projít na poštu pro dálniční známku a dát přihlášku na další plavání a já zatím doma lehce poklidila. Odpoledne pak procházka do lékárny a nakoupit. A teď jsem zvědavá, jaká bude noc. Zda léky budou mít na Toníka nějaký vliv. Snad ano, bylo by fajn, kdybychom se všichni lépe vyspali.

Na fotce hází Toník tyčinky na čištění uší do lahve. A děsně ho to bavilo. Budu se muset poohlédnout po dalších aktivitách:-)


čtvrtek 21. ledna 2016

P7: Den 21.

Přes noc napadlo ještě více sněhu a tak bylo rozhodnuto, že cesta k rodičům bude autobusem a nikoliv pěšky. Škoda, na procházku jsem se těšila, ale tlačit kočár půlhodiny neprohrabanými chodníky a silnicemi, to se mi nechtělo. U rodičů klídek a pohoda. Jen Toník chce stále být nošen a diriguje si, co vše chce vidět. Nejvíce ho berou hrnce a jejich obsah na sporáku. Odpoledne za námi přišel HOnzi. Společná večeře a hurá domů. Tátu tu máme i večer, tak si to musíme užít, než zase přijde pracovní večer.

Toníkovi se dnes povedlo udělat své dva první samostatné krůčky, kdy doklopýtal ode mne ke gauči. Pak už to raději nezopakoval. Asi to byl omyl:-) Má na vše dost času, tak i s chozením si dává na čas. Taky proč chodit, když leze jako drak. Taky už to piluje od srpna. V posledních dnech se stále častěji zapomíná a zůstává sám stát bez opory. Obzvláště rád to dělá třeba na gauči nebo ve vaně. Očividně to chce těžší level, stát jen tak třeba na koberci je dost nuda:-)




středa 20. ledna 2016

P7: Den 20.

Klasika. Honzi spal po noční, já s Toníkem trávila čas doma. Doma jsme byli i odpoledne. Toník v noci kašle nějak více, což se mi nelíbí, tak jsme si řekli, že bude lepší, když zůstaneme doma. Taky mám trochu výčitky, zda to není vliv pondělního bobování, ale snad ne. Byl ve fusaku až po nos:-)

Na fotce můj povánoční vánoční kaktus. Jsem ho nestihla dát včas do chladnější ložnice a tak vykvetl až teď. Takže můžeme mít znovu Vánoce:-)


úterý 19. ledna 2016

P7: Den 19.

Ráno se chystáme k paní doktorce. Honzi mě nechává doobléknout Toníka a vyráží zatopit v autě. Po chvíli se vrací s tím, že nenastartoval a musíme to vzít pěšky. Toník je vzorný a nechává se důkladně zavrtat do fusaku. Přeci jen, je ráno dost zima. Verdikt je takový, že je to lepší, ale úplně ok to stále není. Ale nemusíme už dávat Spiropent, což jsem ráda, protože ač je to dobrý sirup, tak Toník ho dobrovolně nevezme. Je to tedy dost boj - 4x denně násilím odsávat nos a kapat kapky a 2x denně násilím dávat 2 sirupy + Fenistil na noc. Takže o jeden sirup méně je o pořádný kus boje méně:-) Je pravda, že už jsem lehce rozladěná, že se ty bacily hrozně táhnou, ale chce to asi být více trpělivá. Byť mě tedy nad ránem lehce vyděsil Toníkův kašel. V tuhle dobu doteď nekašlal. Takže jsem hned začala přemýšlet, zda jsme to nepřehnali s pobytem venku. Nu, ven chodit můžeme, Toník je v teple, tak snad v poho. Jsem ráda, že poslechově se Toník lepší, tak teď jen vytrvat, on se těch bacilů zbaví.
Zbytek dne doma. Užíváme si, že jsme všichni spolu. Toník je za to přešťastný a hází svou roztomilost na všechny strany. Večer tu řádí jak motorová myš:-)
Jen tedy opět zlobil s obědem - nesnědl skoro nic. Včera mě jídelní úspěch naladil a dnes zase návrat do předvčerejších kolejí. Ale vynahradil si to večeří a opět snědl i přesnídávku z cucacího pytlíčku. Jsme totiž teď v období, že nesní žádné syrové ovoce ani zeleninu a ani ve variantě přesnídávka - ať už domácí či koupená. Ale v téhle podobě jsme včera i dneska slavili úspěch. Hurá! Snad se to jídlo zase zlepší. Jedl krásně, ale teď má děsné nejídelní období - ještě že je to mlíko:-)



pondělí 18. ledna 2016

P7: Den 18.

Pondělí. Honzi nám cestou z práce nakupuje novou várku oblečení pro Toníčka v Lidlu. Jejich věcem nedokážu odolat. Kvalita dobrá, cena vyhovující a zase tam měli i něco se slony:-) Honzi dopoledne spí, tak se domlouvám s mamkou a jdeme chvíli povozit Toníka na bobech. Je tedy chladněji, posněžívá, i tak se to ale Toníkovi líbí. Cestou k domovu v bobech usíná:-) Honzi po obědě vyráží k zubaři. Já volám paní doktorce jak je na tom Toník - zítra máme přijít na poslech. Zbytek dne trávíme doma. Ven už se nám nechce. Přece jen Toník ještě úplně ok není, tak to nechci s pobytem v mrazu přehánět. A večer si užíváme, že tu je zase Honzi jednou s námi a nemá noční:-)


neděle 17. ledna 2016

P7: Den 17.

A máme zase bílo. Odpoledne proto na chvíli povozit Toníka na bobech, pak tu byli Honziho rodiče.


sobota 16. ledna 2016

P7: Den 16.

Honzi spí a my jdeme k rodičům. Pohodový den.


pátek 15. ledna 2016

P7: Den 15.

Všichni doma. Honzi si dal dopoledne procházku k paní doktorce s kopií receptu, jinak jsme si uživali, že jsme spolu doma. A večer opět Honzi na noční.



čtvrtek 14. ledna 2016

P7: Den 14.

Ráno na kontrolu k paní doktorce. Máme tam být mezi 7:15 - 7:30, ordinuje od 7:00. Domlouváme se s Honzim, že se pokusí jet o něco dříve z práce (dělá do 7:00), tak aby nás lehce po sedmé doma nabral autem a že tam sjedeme všichni. Dávám si budíka na 6:30, chystám věci a průběžně čtu zprávy od Honziho, jak mají moc práce a nestíhají a tak to na dřívější odchod nevidí. Nakonec to nevydržím a lehce po sedmé se ptám, zda máme jít pěšky s kočárkem. Ano, máme. Pěním, nevím, proč to nenapsal dříve, takhle to nestíháme. Byť je mi jasné, že se nic nestane, ale nerada jsem nedochvilná. Rychlostí blesku nás obleču, pobalím saky paky, utemuji Toníka v kočárku a vyrážíme hodně svižně, naštěstí to tam je část cesty z kopečka. Úderem půl osmé jsme u ordinace. Tma v čekárně a naštvaný tatínek s dvěma dětmi před vchodem dávají tušit, že mé stresy byly zbytečné. Paní doktorka dojíždí a už se nám stalo, že jsme tam byli dříve než ona. Ale tento týden tu není ani sestřička, tak je to o čekání venku. Ještě, že to Honzi nestíhal, to bychom dost vymrzli. Takhle čekáme jen 5 minut. Nejdříve přichází ještě jedna maminka a pak i paní doktorka, která se už z dálky omlouvá. Na kontrole konstatuje, že už je Toník lepší. Jsem ráda. Ještě jednou rozebíráme špatné kapky z lékárny. Máme donést kopii receptu, který si Honzi v lékárně vyžádal. Děkuji a oceňuji pondělní večerní sms. Má svojí práci ráda a tak často ještě večer dumá nad denními případy. To se vidí málokdy, klobouk dolů. Vracíme se domů, Honzi jde spát. Zbytek dne plyne v poklidu. Odpoledne procházka a pak společný večer. Honzi je dnes doma. Hurá!


středa 13. ledna 2016

P7: Den 13.

Dneska to zase v noci stálo za prd. Jak Toníkovi není dobře, dost bojujeme s jídlem a pitím. Ano, furt by byl nejraději přisátej na prsu, ale často mám pocit, že prostě jen dudlá. A to i když se vzbudí v noci. Někdy normálně pije, jindy je to asi jen o té blízkosti. Flašku s mlékem odmítá. Nu a když pije méně, je to pak znát na jeho spánku. Je neklidný, začíná hřát, k tomu ucpaný nos... Takže jsem zase v noci odsávala a pak dost násilně do Toníka vpravila 3 nurofenové odměrky s vodou. Posléze se zase nakojil a mohli jsme spát asi 3,5 hodiny v kuse.

Ráno budík na sedmou. Rychle dovyprázdnit věšák, převléknout sebe i Toníka a úderem půl osmé tu byla firma na výměnu zvonku. Předělávají se v celém baráku. Za 45 minut bylo hotovo. To už tu byl Honzi, který si šel lehnout a já s Toníkem se nasnídali, chvíli si pohráli, sbalili si své saky paky a procházkou k rodičům. Tam - naprosto nepřekvapivě - Toník docela slušně obědval i svačil. Doma je to boj. Nějak mám pocit, že teď nejí skoro nic. Ono i před tím, byl jeho jídelníček dost omezený, ale teď už ani oblíbené potraviny nefrčí. A to jako mimino baštil příkrmy krásně. Teď je to boj. Doufám, že momentálně dost ovlivněný tím, jak je zahleněný. Nebo se tím aspoň utěšuji. A tak se snažím více kojit, případně dávat flašku s mlékem, byť je mi jasné, že to také není výhra a dostávám se do začarovaného kruhu.

Odpolední spánek dnes ukázkově dvouhodinový! A já díky tomu dočetla listopadovou! Maminku. Jako udělat jedno číslo 400 stran, to je děs. Teď už jen prosincovou, lednovou a za 14 dnů budu mít i únorovou:-) Po svačině návrat domů, cestou jsme se potkali s Honzim. Ten nás zase večer opustil a šel do práce.


PS: Dnes jsem dost nevěřícně objevila v mobilu nepřečtenou sms z pondělního večera. Překvapivě jsem zjistila, že je od naší paní doktorky s radou, abychom na noc ještě dali Toníkovi Fenistil kapky a že kdyby cokoliv, že se máme ozvat. Odeslána v 21:17. Jako nechápu. Takovýhle servis jsem fakt nečekala. O to víc mě mrzí, že mi v pondělí nějakým záhadným způsobem unikla. Kapky ale dostal tak jako tak:-)


úterý 12. ledna 2016

P7: Den 12.

Noc docela ok, ale jen za cenu, že spal se mnou Toník v posteli. Vida, to co jsem nikdy nechtěla, tak je tu. Nijak odvázaná z toho nejsem, ale teď asi není jiné řešení. Jak mu není dobře, potřebuje mě mít blízko. Nu, uvidíme, jak to bude vypadat, až bude zdravý.

Dopoledne jsem volala doktorce. Jak jsem tušila, dozvěděla jsem se, že Bendovy kapky pálit nemají a že nám je tudíž blbě namíchali. Zároveň jsem dostala sprdunk, že jsme pro ně byli ve špatné lékárně, kde tohle míchat neumějí a vůbec to tam je na prd. Nu, ale jak to má člověk tušit, že. Teď už víme. A že máme chtít vrátit peníze a stavit se pro nový recept. Takže Honzi si po vyspání po noční dal kolečko lékárna - doktorka - jiná lékárna. Samozřejmě reklamace neuznána, protože chyba bude na obou stranách - na první to, že recept byl psán rukou a to opravdu ukázkovým doktorským rukopisem - na druhé to, že na nečitelnost nebylo upozorněno a že ani nebyla snaha to nějak rozluštit - udělalo se to tak, jak se tušilo. Nové kapky v pohodě, ani náznak protestu. Ten si Toník vybral při aplikaci.

Fotka z odpoledního spaní. Si dal hodinku a půl a pak jsem ho ještě znovu uspala (nevypadal totiž, že by už chtěl vstávat) a dal si ještě dalších 30 minut u nás v posteli.




pondělí 11. ledna 2016

P7: Den 11.

Na noc si vyměňujeme pozice - vracím se za Toníkem do ložnice, HOnzi spí v obýváku. Jde večer na noční, tak se musí vyspat. A pokud se vyspí, mám slíbeno, že si ráno bude s Toníkem hrát a já si budu moci přispat. To se nakonec povede a jsem za to ráda. Byť byla dnešní noc o trochu lepší než včerejší, stále to bylo lehce krušné. Zase dvouhodinové nespací okno, kdy je Toník hrozně neklidný, chtěl by spát, ale nejde mu to. Zkoušíme vše možné, i zda by aspoň chvíli nespal v autosedačce - ve vajíčku - ale nic nefunguje. Nakonec po velikém boji usíná se mnou v posteli. Ještě 2x ho v polospánku průběžně kojím a díky tomu vydržíme spát do osmi. A já si pak dávám ještě hodinku navíc. Díky tomu mám dopoledne dost krátké a hodně zpomalené. Střídáme se s Honzim v kuchyni - vaření pro Toníčka. Po 12 volám doktorce. Máme přijít hned a pak dát Toníka spát. Vyrážíme a cca v 12:50 jsme v čekárně. Jsme asi čtvrtí. Vidím čekání minimálně na hodinu. Jsem vděčná tomu, že Toník si ráno přispal, protože normálně už v tuhle dobu spí. Čekáme dlouho, Toník je zlatý. Doktorka ordinuje sama bez sestřičky. Teprve v ordinaci zjišťujeme, co je to za mazec - bere nás do ordinace a do předordinace miminko na kontrolu. Přebíhá od nás tam a zpět. Do toho asi 4x bere telefon a řeší něco po něm. Mazec. Má to vliv i na průběh vyšetřování, kdy často řešíme něco po několikáté, kdy my jsme to sice říkali, ale další informace od někoho jiného to přemazaly. Jako hukot. Potvrdila diagnózu z pohotovosti, dostali jsme kapky do nosu a máme volat, jak to vypadá. Domů se dostáváme lehce před třetí. Tedy v době, kdy Toník už je dávno po obědě vzhůru. Je zlatíčko a vůbec není protivný, i když by tedy opravdu mohl. Jsem ho totiž nestihla ani neobědvat, dostal jen nějaké sušenky do ruky. Vyžahne prsa i flašku a ve tři spí. Budím ho v pět, jinak by mi večer usnul až bůhví kdy. Mezitím odstrojujeme stromeček, likvidujeme vánoční výzdobu - krom světýlek, ty musí mizet postupně, stačí, že zmizl stromeček, doděláváme jídlo, které mělo být k obědu a polévku. Toník po probuzení řeší stromeček, dlouho vytrvale ukazuje na místo, kde byl a není. Večer Honzi do práce a já ukládám Toníka až po osmé, usíná před devátou. Komplikují nám to kapky do nosu, což je na samostatný odstavec. Teď krásně spí a já pomalu čekám na první probuzení. Jo a když jsem uklízela jídlo do lednice, zjistila jsem, že se nám ulomil kus poličky a ta je teď nepoužitelná. Super, hned máme o dost menší lednici.

Případ kapky: Toník dostal předpis na kapky do nosu - recept bral Honzi - oba si pamatujeme, že doktorka říkala Benovy kapky - google zná jen Bendovy - tak to budou asi ony. Míchají se v lékárně, odpoledne je máme doma. Kapeme. Řev, ale hrozný. Asi tak 20 minut brečí, nudle tečou všude. Utěšujeme. Rozhoduju se už na noc znovu nekapat. S ubývajícím časem to ustupuje do pozadí a mě při odsávání před spaním to nedá a kapu. Nechci nic zanedbat. Opět hrozný řev. Ani koupání si neužívá. Opakovaně odsávám, protože nudluje děsně. Nechce mléko z flašky, jen prso, usíná. Furt o tom přemýšlím. Googlím, co je to za kapky. Narážím na diskusi, kde se maminka radí, zda ty kapky mají pálit. Ostatní že je nepálily. Nedá mi to a zkouším si kápnout. A jako děs. Opravdu se nedivím tomu, že Toník tak řval. Řvala bych taky. Ještě teď je cítím. Takže super, že zítra mám volat doktorce, musím se na to zeptat, protože tohle takhle malému dítěti dávat odmítám. A mám výčitky, že jsem mu nakonec kápla před spaním. Chudák. Musí mít z toho děsivé sny.


neděle 10. ledna 2016

P7: Den 10.

Toníkovo spaní jsme posunuli do dalšího levelu. Já spím sama v obýváku, Honzi s Toníkem v ložnici. A já pomalu sleduji, jak se boří vše, co jsem pracně vybudovala. V tomhle jsme tímhle pokusem ve slepé uličce. Bude se muset začít znovu a lépe. Ale né teď, protože Toníkovi není dobře. Noc je děs. Jestli spím 3 hodiny, tak to je hodně. Nejprve dlouhé uspávání od 23:30 do 1:30 a pak od 3:30 asi 5:30. To už prostě nevím. Většinu mělo na svědomí Toníkovo zahlenění, kdy se mu špatně dýchalo a nemohl spát, začátek asi dost byl o tom, že prostě spát nechtěl. Jenže, když vím, že se mu prostě díky té rýmě špatně spí, neumím být tvrdá. No a plynule to opravdu přešlo do "chci spát, ale nemůžu, mám rýmu". Hlavně nad ránem to byl extrém - uspat, spal 20 minut, vzbudil se, posadit se s ním, počkat až přestane chrčet a zase ho dát spát a tak dokola. I jsme 2x odsávali, což muselo být pro sousedy dost nemilé, ale nešlo jinak. A ráno se probudil s teplotou. Což byla poslední kapka k tomu, abychom jeli na pohotovost. Byť tedy s přibývajícím časem je Toník stále více ok. Ale noc mě dost znervózněla. Verdikt zní akutní bronchitida, která se přidala k normálnímu nachlazení. Jsem ráda, že jsme nakonec k doktorovi jeli a že to není nic horšího. Zítra na kontrolu k dětské doktorce. Uvidíme, zda nás vezme. Musím tam zavolat, zda nás vezme, protože pro nemocné ordinuje od 12 do 15 hodin a z toho většinu času Toník prospí + vypravit se + cesta. Nu, zavoláme a uvidíme:-)

Foto - Ježíšek mi přinesl od Tescomy soupravu na výrobu domácího čerstvého sýra (alá lučina). Tak zkouším. Sýr už dnes dojeden, dnes jsem dodělala dle jejich receptu dětský dezert. V mém podání slazen rýžovým sirupem a z ovoce dáno kiwi. Díky němu krém trochu zhořkl. Příště to bude chtít jiné ovoce. Těším se na jahodovou sezónu, to bude mňamka.


sobota 9. ledna 2016

P7: Den 9.

Plány na dnešní den se několikrát změnily. Nejprve měla být velká oslava narozenin Honzova tatínka. Z té nakonec sešlo díky nachlazení Toníka. Oslava tedy rozdělena na 2 části - v sobotu se mělo slavit u H. ségry a v neděli s námi. Ale nakonec telefon, že je nastydlý i oslavenec a tak se vše ruší a překládá na příští týden. Nás čekala odpoledne návštěva, kterou jsme si přeložili z neděle, abychom měli volno na oslavu. Ale návštěva byla fajn, došlo i na hraní her, takže super:-)


pátek 8. ledna 2016

P7: Den 8.

Honzi jel ráno pomáhat s bouráním vánoční výstavy. A já doma s Toníčkem se zatím snažila poklidit a uvařit Toníčkovi oběd, protože odpoledne měli přijít moji rodiče. Povedlo se mi udělat vše, co jsem chtěla + uklidit knihovnu, obsah několika skříněk a šuplíků, které přerovnával Toníček a dopřával mi nerušený čas na úklid. Nerušený čas do té doby než bylo potřeba uklidit zase ten jeho "úklid":-)
Toník rýmuje čím dál tím víc. A začíná kašlat - tedy se snaží vykašlávat, tak uvidíme, jak bude dál.


čtvrtek 7. ledna 2016

P7: Den 7.

Honzi dnes spal s Toníkem v ložnici, já sama v obýváku. Klasické buzení před jednou a pak v pět. To za mnou přišli, protože Toník měl děsnou rýmu. Vystříkala jsem mu nos a pak jsem se přestěhovala k nim do ložnice a nastal hodinu a půl trvající kolotoč uspávání a kojení. Šmudlík. Rýma je prevít. Naštěstí si ráno trochu přispal a kluci mě pak nechali spát ještě dýl. Jinak spolu doma. Xkrát za den odsáváme, což se Toníkovi fakt nelíbí, ale má rýmu fakt fest. Při odpoledním spaní jede Honzi vyzvednout boby a ještě pomáhá strejdovi vyložit auto s věcma z výstavy. A pak už jen sváča a hurá ven. Toník je z bobů nadšen. Koupili jsme s opěrátkem pro malé děti, dostal do nic fusak z kočárku a mohl si tak užívat boboprocházku:-) Vyzkoušel i jízdu z kopečka a to se mu taky líbilo. I jsme ho 2x převrátili, ale ustál to v pohodě a ještě se smál:-)




středa 6. ledna 2016

P7: Den 6.

U rodičů. Toník tam vše - hlavně babiččinu kuchyň - důkladně prozkoumal. Celý den sněží a sněží. Honzi na likvidaci vánoční výstavy. Nakládají a odvážejí několik aut do stodoly mimo Prahu. Bojím se, jaká bude cesta, naštěstí vše v poho. Jsem moc ráda, když se v pořádku sejdeme odpoledne doma. Celý večer propovídáme o Toníčkově nočním (ne)spaní a mých současných pocitech z kojení, kdy mi nevadí kojení, ale to, že Toník se do mého výstřihu urputně dobývá xkrát denně, až je mi to nepříjemné. Jako, né že bychom něco vyřešili, ale mě se ulevilo:-)
Jo a objednáváme Toníkovi boby. Zítra má ještě sníh vydržet a Honzi je neplánovaně doma, tak ať toho využijeme, když se dá bobovat i v Praze:-)

Noc se vrátila do starých nic moc kolejí.


úterý 5. ledna 2016

P7: Den 5.

Toník dnes celý den vypilovával svojí včerejší nově objevenou dovednost - vyšplhání na bednu s hračkami. Krom toho se z ní snažil přelézt na gauč. Ten je většinu dne rozložen, což se mu líbí - různě se tam mele, převaluje, plácá sebou a taky zkouší stát bez držení. Vypadá to, že až se konečně odhodlá k tomu udělat nějaký krok sám, bude to na gauči:-)

Kluci byli dnes plavat. Poprvé v Toníkově novém jednodenně spacím režimu. Dost jsem se bála, jak to půjde - Toník chodí spát v půl jedné a to už tak od 12 toho má dost plné zuby. No a plavání má od 11:30 do 12:00. Ale Honzi přišel nadšen, že krásně spolupracoval a byl prostě boží. Jen Toníka vrátil totálně spícího, přenesla jsem ho do postýlky i svlékla z kombinézy, ani nemukl a spal dál:-) Pak jsem ho teda probudila flaškou s mlíkem, protože měl naposledy svačinu v deset hodin a nechtěla jsem se, aby se mi vzbudil po chvíli hlady. A že mu po plavání musí vyhládnout. Ale rychle jsem ho zase uspala a spal ještě další hodinu a půl.

Celé odpoledne sněžilo, venku už je krásně bílo.

Dnes zase vařící pokusy pro Toníčka - pórková polévka - ta mu chutnala a banánový mug cake s ovesnýma vločkama - to mu nejelo. Ale nám jo:-)

Po dvou supernocích, kdy se vzbudil vždy jen jednou a pak až na vstávání (1x v šest, 1x v sedm) dnes zase vstávání ve dvanáct, ve dvě, ve čtvrt na šest a pak definitivně ve čtvrt na sedm. Proč to 2 dny bylo fajn a dnes zase takhle, to fakt netuším.






pondělí 4. ledna 2016

P7: Den 4.

Den ve znamení úklidu a chystání se na odpolední návštěvu. A taky ve znamení sněžení. Toho si všiml i Toník a neustále ukazoval na okno. Proběhlo první seznámení se sněhem. Byl fascinován tím, jak ta divná studená a mokrá věc rychle mizí:) Odpoledne jel Honzi na nádraží pro svého bratrance a jeho ženu. S nimi jsme strávili příjemné odpoledne. Večer je Honzi doprovodil na metro a oni jeli k přespat k Honziho rodičům.
Náš malý kaskadér vylezl na bednu s hračkama. Nejprve tedy si zařídil abych mu z ní sundala krabice s kostkami a duplem a měl tak volný prostor a pak prozkoumal dosud neprozkoumané:-)




neděle 3. ledna 2016

P7: Den 3.

Dopoledne vařící a pak přesun i s uvařeným obědem na návštěvu k M+M a holčičkám. Chtěli jsme tam dorazit o něco dříve, ale celé vařící přípravy se nám protáhly. Toník totiž měl zase své mama chvilky a odmítal být s tátou a tak mě musel Honzi při vaření vystřídat. A to jsme si říkali, kolik máme času, bo Toník vstával v šest. K plusu je mu nutné přičíst to, že do té šesté vstával jen jednou lehce před druhou.
Na návštěvě pohoda a klid jak jen ho 4 děti v rozpětí 1 - 3 roky umožňují. Dokonce i jsme stihli zahrát jednu stolní hru! Domů jsme jeli až večer na Toníkovo koupání a ukládání. Příjemný to den.


sobota 2. ledna 2016

P7: Den 2.

Teda, dneska to zase bylo výživně nespací nad ráno. Toník se vzbudil prvně ve dvě (to bylo super!) a pak lehce po čtvrté. To už tak super nebylo a já se rozhodla, že po dvou hodinách ho kojit nebudu a jen jsem se ho snažila dále uchlácholit ke spaní. To se nevedlo - ani moc neřval, spíše pobrekával, ale byl vytrvalý - byť tedy třeba s 5 minutovými pauzami. Nu, před půl šestou jsem to nevydržela, rezignovala na všechny svoje momentální snahy, přesunula se do ložnice, vzala si Toníka do postele, nakojila ho a ... Toník se ke spánku nijak neměl - by si povídal, ukazoval,... Na co spát, že? Takže došlo i na uspávání na míči, kdy 5:44 se mi ho povedlo uložit vedle sebe do postele spící, aby mě vzbudil v 6:04. Grrrr. Takže znovu a pak ještě jednou. Před sedmou jsem to vzdala. A jako, že by to dopoledne bylo na Toníkovi znát, že je nevyspalý - to jako ne. Spát šel zase jen jednou a to až po obědě. A v pohodě. Máme asi nespavce. Nebo nevím.
Díky tomu, že Toník teď chodí spát jen jednou denně, se nám povedlo vyrazit už dopoledne do Dětského ráje okouknout znovu autosedačky a doufat, že tam budou mít i námi vyhlídnutou a to ještě za stejnou akční cenu jako na netu. A povedlo se. Hurááá! Toník už jel domů jako velký chlap ve svém křesle:-) Ufff.
Odpoledne doma, kluci pak na procházku, já si nabarvila hlavu a převlékla postele. A večer balení dárků na zítřejší návštěvu.

Na druhé fotce Toník v nákupní tašce - jsem ho nosila po bytě a on se tam pak schválně úplně celý schoval. Hra "Kde je Toník?" u nás prostě vede :-)



pátek 1. ledna 2016

P7: Den 1.

Nový rok. Nový projekt. Byť ještě mám prázdninové resty v tom minulém. Ale to doplním. Nová kronika našeho života. Tak se necháme překvapit, co nám rok 2016 přinese a co si pro nás připraví za zážitky a překvapení.

Ráno se mi moc vstávat nechtělo. Toník je ale přesný budík, který teď budí pár minut před půl sedmou. Kdyby ale předtím nebudil ještě v půl šesté, bylo by to ještě milejší:-)
Dopoledne se plácáme doma, hrajeme si, vařím. Pro Toníčka polévku, pro nás čočku. Tu ochutnává i Toník, chutná mu. Pokračujeme v režimu jen jedno denní spaní - kolem poledne je už trochu krize. Rychle dovařuji oběd a Toník jde spinkat. Doufám, že bude spát alespoň hodinu, ať si odpočine. Naštěstí spí opět skoro 2 hodiny, tak spokojenost. Honzi zatím jde na kolo. Je to jeho tradice - zahájit nový rok cyklistickou projížďkou. Jen tedy už nejezdí hned po půlnoci. Pak se balíme a jedeme se ještě jednou pokochat na vánoční výstavu do Betlémské kaple. Toník je v sedmém nebi. Pozoruje ryby v kádi, mlýnské kolo a hlavně se může vyřádit na pískovišti. Proto je dost roztrpčen, když už musíme jet domů. Ještě se zde potkáváme s Honziho rodiči a pak už směr moji rodiče. Zde pozorujeme novoroční ohňostroj, popřejeme si do nového roku, Toník se vyřádí s babičkou, ale i zde to rychle uteče a po půl sedmé hurá domů.