sobota 30. června 2012

P3: Na chatu - Den 182.

A začíná dovolená. Opravdová dovolená, protože budu týden s rodiči na chatě, což znamená, že si odpočinu nejen od práce, ale i od vaření, uklízení atd. Prostě pohoda, klídek a navíc u milované Sázavy. Jen s Honzim se moc neuvidíme.
Kvůli vedru a tomu, že s mámou vezeme sebou 2 potkany, vyrážíme z Prahy už v 6 hodin ráno. Den je to tak hodně dlouhý, ale potkánci cestování zvládají v pohodě. Dokonce je ubytováváme v jedné velké kleci.



pátek 29. června 2012

P3: Holub - Den 181.

To jste takhle normálně doma a z ničeho nic se vám v otevřeném okně usadí holub. Nechá se vyfotit, odletět ale nechce. Musíme ho nakonec doslova vyhnat.

čtvrtek 28. června 2012

P3: Jahodoví potkánci mají novou klec - Den 180.

Noční úklid zakončujeme přendáním potkánků do nové klece, kterou jsme dostali od jedné dobrovolnice. Klec je to opravdu luxusní - domácí výroba. Kluci z ní byli na začátku nesví, ale ráno už v pohodě šplhali nahoru a dolů.























Jinak dopoledne dodělávky a pak konečně po dvou nocích v práci domů. Naštěstí není klub.

středa 27. června 2012

P3: Strawberry Fields - Den 179.

Ráno značíme cestu od metra a pak už se začíná stavět, budovat, zabydlovat a obsluhovat své stanoviště. Dlouhá celodenní šichta, která končí před půlnočním odvozem věcí zpět do Jahody a zjištěním, že ráno je v provozu školička a tudíž se musí vše ještě uklidit. To už jsem fakt mlela z posledního. Vysvobozením byla druhá noc ve spacáku v kanceláři. Ještě že teď zase budu mít dovolenou.







úterý 26. června 2012

P3: Prostě Pavel - Den 178.
























Po skončení klubu se dobalují věci na zítřejší akci a pomalu se začínají vozit na místo určení. Odvoz trvá po půl jedenáctá, jsem tak ráda, že jsem se rozhodla v práci spát. Jet domů, když ráno v půl osmé je  tu opět sraz trochu nemá cenu.

pondělí 25. června 2012

P3: Copak to tu máme? - Den 177.

To si klademe za otázku po příchodu na klub. Přes víkend nám tu přibyl tajemný objekt. Byl identifikován jako stojánek od koloběžky. Ale co dělá u stropu?

neděle 24. června 2012

P3: Prostě doma - Den 176.

Neděle doma. Nic zajímavého se neudálo. Tak dnes pro změnu pohled z okna od nás.

sobota 23. června 2012

P3: Oslava v Hostíku - Den 175.

Maminka má dnes svátek a před dvěma dny měla i narozeniny. Proto se všichni scházíme u našich na takovou malou oslavu. Atmosféra je pohodová, jen fotit nějak nezvládám, tak po skončení jen pohled z okna.

pátek 22. června 2012

P3: Likvidace pozůstatků z dovolené - Den 174.

Nemám ráda vybalování. Pračka pere jednu várku za druhou a já odevšad vymetám písek.

čtvrtek 21. června 2012

P3: Obrázek, co potěší - Den 173.

Mám ráda, když za mnou děti přijdou a pošlou mě podívat se na tabuli. Některé obrázky se prostě neomrzí:-)

středa 20. června 2012

P3: A už zase nosím krabičky tam a sem - Den 172.

Prostě jsem už v normálních pracovních kolejích. Aspoň to znamená, že se doma vaří, když mám co i k obědu do práce:-)

úterý 19. června 2012

pondělí 18. června 2012

P3: Z cest rovnou do práce - Den 170.

Ráno vstáváme a vyrážíme na poslední úsek cesty.


















Až na D1 vše ubývá tak jak má, na dálnici nás ale zbrzdí kolona. Naštěstí zůstaneme stát kousek před sjezdem, takže po chvíli sjíždíme a bereme to oklikou. I zde si chvilku postojíme, ale není to nic dramatického. Po několika kilometrech se vracíme opět na dálnici. Cesta ubývá, jen kdybychom nemíjeli skoro čerstvou dopravní nehodu a auto v příkopu.




















V Praze se nejprve stavujeme pro Matyho, poté za Honzovým tatínkem a pak už konečně nosíme věci domů. Po rychlém zkulturnění si pro změnu pakuju věci do práce a vyrážím na bus. Návrat do reality všedních dnů se vším všudy.




neděle 17. června 2012

P3: Neplánovaně stále v Chorvatsku - Den 169.

Ve dvě v noci nás budí odtahovka, nakládá Feldu, my se usazujeme v kabině a jedeme do Zadaru, kde nás před čtvrtou ráno složí před škodováckým servisem.



















Jdeme spát a čekáme na ráno. Po pár hodinách spánku v autě před servisem zjišťujeme, že servis opravdu v neděli nepracuje. Nervy začínají pracovat. Odtahovka přiváží ale další auto a servisák se pak domlouvá s majitelem, že se na naše auto podívá. Čekáme. Závada neobjevena, vše v pohodě. Bereme si auto a jedeme se projet. Závada se projeví. Vracíme se. Trváme na svém, auto dělá stále stejné problémy. Servisák odjíždí do kostela, ale slibuje, že po návratu se na to znovu koukne. Čekáme. Auto je důkladně prohlídnuto a nakonec je objevena závada na čidle a to je vyměněno. A my před třetí konečně vyrážíme na cestu k domovu. Doufáme, že teď už bez problémů.




















Provoz je v pohodě, Honzimu se jede dobře a tak zvládáme s přestávkami projet zbytek Chorvatska, Slovinsko i Rakousko a chvilku před půlnocí jdeme spát v Mikulově na benzínce. Konečně v Čechách:-)

sobota 16. června 2012

P3: Cesta domů se nám komplikuje - Den 168.

Ráno dobalení věcí, rozloučení se s domečkem, molem, mořem a Dračí.























Vzhledem k tomu, že doma máme být až v neděli odpoledne, volíme opět cestu až skoro do Splitu podél pobřeží a pak teprve po dálnici. Cestou míjíme krásné jezero, ke kterému se nám nepovede zajet, tak aspoň foto z odpočívadla.


















Jenže plány jsou od toho, aby se neplnily a tak za Makarskou nás začíná zlobit auto. A to tak moc, že voláme UAMK a čekáme na servisáka. Ten nás navede do servisu, kde se snaží Feldu opravit a přijít na to, co jí je. Já si mezitím krátím čas focením různého kytí.





















Závada na autě nenalezena a Felda poté, co si několik hodin odpočinula je schopna ujet cca 150 km než začne zase zlobit. Na odpočívadle Slapy Krka po zmrzlinové pauze nejsme schopni nastartovat a tak opět voláme UAMK. Než přijede servisák, obdivujeme kobylku, fotíme západ sluníčka a hrajeme badminton.




















Servisák přijíždí, ukazuje pravděpodobnou příčinu potíží (vadné čidlo) a radí, ať zítra zajedeme někam do servisu. Jenže zítra je neděle a těžko budou někde pracovat. Další variantou je čidlo nechávat vychladnout a to bychom někam dojet mohli. Vzhledem k tomu, že je sobota večer, rozhodujeme se, že pojedeme dále. Zatím jsme vždy ujeli 150 km, pak si Felda odpočinula a ujela dalších 150. Jenže teď neujedeme ani 70 a je zle. Dvakrát nám chcípne na dálnici, naposledy 500m před odpočívadlem. Ve tmě, v kopci, opravdu lahůdka. Napotřetí naskočí a na vysněné parkoviště nás odveze. Ale je jasno, že auto je nepojízdné a dál to prostě nepůjde. Potřetí telefon do UAMK, je domluven odvoz do Škodováckého servisu a my jdeme spát, s tím, že nás pak odtahovka vzbudí.

pátek 15. června 2012

P3: Poslední celý den - Den 167.

A je to tu. 14 dní uteklo jako voda a zítra jedeme domů. Takže poslední koupací den. Poprvé zkouším brýle a šnorchl a jsem unešena podmořským světem. Odpoledne do Orebiče pro plyn a na zmrzku a večer pomalé balení.







čtvrtek 14. června 2012

P3: Válečný Mostar - Den 166.

Poslední velký výlet - do Bosny a Hercegoviny - do městečka Mostar, které se stalo jedním z válečných symbolů a to díky zničenému historickému jádru včele s mostem. Historické jádro je už opraveno, most je znovu postaven. I tak ale pozůstatky války jsou všude stále patrné. V každé ulici je alespoň jeden zničený nebo poškozený dům. Jinak je to město, kde se skloubí západ s východem - jeden kostel, jinak samé mešity, všude stánky s různým zbožím, prodavači, kteří vás oslovují a vnucují a vnucují.



































































Válka - stále jsou její stopy všude patrné





















Cestou zpět jsem se zastavili u řeky Neretvy a večer si došli v Drači na večeři. Spousta mořských potvůrek, opět to bylo dobré:-)