čtvrtek 26. května 2016

P7: Den 147.

Toníkovi čerstvý vzduch svědčí a v noci spí lépe než v Praze. Budí se jen 1x a to ještě ani nedostává mléko. Definitivní budíček je v 6:16. Čekala jsem, že ráno bude chtít mlíčko od maminky, ale prd, chtěl jít ven za kočičkou, která tu bydlí. Takže si sám od sebe dal první nekojící den. Ani si na to nevzpomněl. 
Dlouho nám trvá, než vše ráno obstaráme, nachystáme kola a zabalíme a tak na první náš cyklovýlet vyrážíme až v 10 hodin. Toník po 45 minutách usíná, což je nemilé, ale nic s tím nenaděláme. Poučení pro příště - dělat častější přestávky. Navíc špatně odbočujeme, což zjišťujeme ve Staré Hlíně, kam jsme jet nechtěli. Tudíž se vracíme. Toník se po 45 minutích spánku budí a začíná brečet. Stavíme, tišíme, asi po 20 minutách pokračujeme dále. Zase asi 20 - 30 minut cesty v pohodě, pak už to Toníka neba. Dnešek bereme jako zkoušecí - ladíme připoutání ve vozíku, které není ideální i dobu, po kterou můžeme jet. Potřebujeme, aby výlet byl příjemný pro všechny, nejsme tu pro nějaké extra sportovní výkony. Nakonec zdárně dojíždíme na hráz Rožumberka a dáváme zaslouženou dlouhou obědovou pauzu. 
Po jedné hodině se vracíme zpět. Daří se nám jet na jeden zátah - je to jako na houpačce - buď Toník protestuje nebo si spokojeně žvatlá, což se během jízdy několikrát střídá. Na chalupu přijíždíme ve dvě, ujeli jsme 19 km. 
Zkoušíme Toníka znovu uspat v kočárku, ale marně. Dřívějším dopoledním spánkem si totálně rozhodil režim. Čekáme, že bude k večeru protivný  a odpadne, ale prd. Toník si užívá zahrady, hřiště, kočičky. Ta nám předvádí lekci přírodovědy, kdy si k nám přináší myš, kterou posléze i sežere. Večer chystáme do hajan trochu dříve a při uspávání Toník odpadá, v půl osmé už spí. My večeříme v kočičí společnosti a chystáme plány na další den. 



1 komentář: