P7: Den 135.

Na noc jsem se vrátila k Toníkovi do ložnice. Jako včera, i dneska spal v podstatě celou noc. Párkrát o něm víceméně v polospánku vím, ale úplně se budí až v půl šesté. Dostává mléko, ale s usnutím je to stejně jako včera horší. Nakonec asi usíná, ale spí už dost lehce a neklidně. Stejně jako já. Definitivní budíček je v půl sedmé. Je dobře naladěn, což jsem ráda:-)

Dopoledne vařím, jako obvykle chce Toník nejvíce pozornosti v momentě, kdy začínám pracovat s masem. Jdeme na hodinu ven do parku, po obědě pak na hřiště. Děsně to venku fučí. Bereme sebou odrážedlo. V podstatě jen proto, aby si na něm 5 minut poseděl před barákem a pak už nechtěl. A to nás včera doma naladil, když ujel asi 2 metry. Venku se nehnul z místa. Nějak ho to nebere. Snad do toho ještě doroste. Tedy, né že by to bylo nějak zásadní, ale babička, od které dostal Toník odrážedlo k Vánocům, to nějak těžce nese. Co se ale dnes setkalo s úspěchem byl nočník. 5x se do něj zadařilo, byť tedy mám pocit, že hlavně proto, že se mu na něm dobře kaká, tak si to chce náležitě na etapy užít:-) Uvidíme, co v dalších dnech přinese vývoj v obou záležitostech:-)

Večer jsem dodělala první větší Toníkův výtvarný počin. Obtisky rukou jsem vystřihala a vznikly z nich kytice ve vázách. Snad udělají babičkám radost:-) Já jsem s naším výtvarným dílem spokojená moc! Toník, když obtisky viděl, hned chtěl tvořit znovu. Tak musím zase zkusit něco vymyslet.