neděle 8. května 2016

P7: Den 129.

Dneska jsem byla od rána trochu nabručená. Mohla za to asi jedna horší noc. Toník se totiž 2x vzbudil na mléko a pak nemohl dlouho zabrat. Vstával pak sice až v sedm, ale já byla zpruzelá z toho, že chtěl mléko 2x. Se spaním jsem stále nějak né úplně spokojená. Poměrně dlouho jsem Toníka v noci nekrmila. Ale i tak jsem k němu aspoň 1x v noci musela vstávat, protože se vzbudil a sám znovu neusnul. Navíc ráno vstával brzy - mezi půl šestou až šestou a zdálo se mi, že né úplně dobře vyspaný. Ve své rodičovské nezkušenosti my trvalo dost dlouho, než mi došlo, že je to třeba hladem. A tak když se jednou vzbudil už v půl páté a neměl se k tomu, že by spal, dostal flašku s mlékem a budíček byl rázem v sedm. A tak to praktikujeme doteď. V osm večer usne sám, spí do 4 - 5, dostane flašku a pak se spí většinou do sedmi. A ráno mě v postýlce budí vysmáté spokojené batole. To je spokojenost na obou stranách. To si pak zaslouží mlíčko od maminky:-) Jenže občas se to né úplně povede - pokud se probudí v 5 a později, hodně špatně se mu znovu usíná a trvá to klidně i hodinu, kdy nespím, protože Toník se v postýlce zběsile převaluje, funí, občas se postaví atd. No a druhým extrémem je, že se někdy stane, že se vzbudí o dost dříve - jako dnes v půl druhé, vyzunkne flašku a pak v půl šesté vstává znovu  na druhou flašku, po které sice pak zabere, ale zase to dlouhou chvíli trvá. A já pak přemítám nad tím, zda to, že mu v noci dávám pít není krok zpět. A pak jsem z toho nějaká přešlá.
K tomu mi dnes nepřidalo ani to, že dopoledne při cestě do parku Toník rozhodl, že nechce do parku, ale na hřiště. A to na hřiště pro starší děti, kde prostě atrakce pro něj nejsou (krom písku a kamínků) a kde je na můj vkus i dost odpadků. Jít jinam se přesvědčit nenechal a já to tak tam přetrpěla, zatímco Toník si to užil. Holt jsem prostě chtěla jít do parku, fotit a kochat se jarem. Kdežto tady byl jen písek mezi paneláky a ještě děsně foukalo. No a odpoledne hřiště podruhé, protože mě chlapi přehlasovali. Teď už aspoň na hřišti pro malé a s patřičným bábovkovým vybavením. Nakonec jsem se toho chmuru i zde zbavila, ale stejně se těším, až půjdeme zase do parku:-)

Jo a ke Dni matek jsem od chlapů dostala akvarelové pastelky. Už se těším až je v omalovánkách vyzkouším:-)


Žádné komentáře:

Okomentovat