Partičce dnes skončila stopka a jak se dalo očekávat, hned nás poctili svou návštěvou. Začátek, krom pár jimi vyhrocených sporů, ok. Pak asi 20 minut dokonce v poklidu hráli Člověče nezlob se, ale pak se to zase nějak zvrtlo a už to jelo. Spouštěč jsme neodhalily, asi se zase prostě jen nudily. A jak to umí, jen oni, tak to opět vygradovali do extrému. Být tam s nimi samy, tak to necháme být a počkáme, až je to přestane bavit. Před ostatními dětmi jsme to ale nějak musely řešit, což jde dost blbě, když neustále konfrontují, křičí, nadávají apod. (klasická scéna je ta, že je o něco požádáme, oni to neudělají, tak jim to řekneme ještě jednou, ale vyšším hlasem a oni na nás začnou křičet, co si to dovolujeme na ně řvát a tak dále) Takže jsme si opět vyslechly, že jsem kundy, píčy, ať chcípneme apod., dostaly jsme sněhovýma koulema a byly jsme poplivány. Jen tedy dnes šli více do fyzična, což už je problém. Celá situace mě mrzí hlavně kvůli ostatním dětem...
Nadpis dne - rezignační - se vztahuje k tomu, že mě to dnes emočně nechalo kupodivu klidnou. Ano, jsem na ně naštvaná a to hodně. Ale nepřekvapili. Čekala jsem to, proto mě to nevyvedlo z míry.
Počkáme, až se nám vedoucí vrátí z dovolené a začneme to nějak řešit. Asi jim k nám budeme muset zakázat chodit na delší dobu, protože mít každý měsíc takovéhle tóčo, to prostě nemá cenu. Pak si nemám stěžovat, že máme málo dětí, ale kdo ví, zda to prostě není těmito scénami (a nebo taky tisíci jinými důvody)...
Žádné komentáře:
Okomentovat