P7: Den 53.

Noc kupodivu zas tak krušná nebyla. Budil se více, ale nijak dramaticky. Na to, že očividně měl rýmu jak trám a muselo se mu hrozně špatně dýchat. Ráno zvýšená teplota. V jedenáct hodin už 38,3, dostává Nurofen. Po většinu dne se snažím Toníka držet u klidových aktivit, daří se to jak kdy. Hodně čteme, to ho teď dost baví. S tátou chodili na chodbu koukat z okna na bagr. Honzi je dopoledne vzhůru, protože čekáme, že Toník bude protivný, protože mu očividně dobře není. Je ale víceméně v pohodě. Piluje svojí včera objevenou chůzi a užívá si, že jsme všichni doma. Po obědě spí skoro 3 hodiny. Teplota ok, ale kolem páté už je zase přes 38, tak dostává Panadol. Pak se drží až do noci.

Po vyspání Honzi volá k doktorce - konzultuje Toníkův stav. Je pochválen, že jen volá - že tam mají narvanou čekárnu, ale že si má dojít pro recept na kapky. Vyráží tam po půl páté - ordinace dnes do pěti hodin. Na řadu přichází v šest hodin a to není poslední. Lékárnu tak dnes nestíháme, nedá se nic dělat.

Toníka hodně baví knížky. Teď vedou ty s auty - hlavně s bagry a jinými stavebními stroji. Zajímavá je "Kudy vede cesta" , která se dá rozložit jako dlouhé leporelo s cestou, která se od lesní pěšinky postupně změní v dálnici. Celá kniha se dá jako velký obrázek pověsit na zeď. Toníka hodně baví hlavně druhá strana, kde jsou nakreslené jednotlivé druhy aut. Kniha je přeci jen pro starší děti a jednotlivé detailní obrázky na hlavní straně s cestou jsou přeci jen na něj zatím dost drobné. I tak ho i teď hodně baví. Vždy si jí postaví kolem sebe a neúnavně ukazuje na bagr, autobus, náklaďák... Časem bude mít více využití a v naší knihovničce se určitě neztratí. Těším se hlavně na ukazování a hledání jednotlivých obrázků a vymýšlení příběhů o tom, kdo kam jede atd.