P6: Den 223.

Ráno jsme hned po Honziho návratu z noční jeli k jeho rodičům. Vzhledem k počasí, kdy teď máme doma vedro, se snažíme se tu moc nezdržovat a využíváme azyl, kde se dá a kde je chladněji. Toník tak šel dopoledne spát později, později šel i odpoledne - na několikátý pokus, protože se mu prostě nechtělo a později šel i večer. I přesto, že v obýváku dával najevo, jak se mu chce spát, po položení do postýlky začla ta pravá show. Byl tak šťastný a spokojený, že může pérovat na kolínkách, rumplovat celou postýlkou, skákat a možná proto si připravil vrcholné číslo - klek. Zdá se tak, že rošt půjde brzo dolů.

P6: Den 222.

Dopoledne všichni doma, odpoledne do Jahody. Krátká procházka s venčením Pétiných psů a pak chvíle na zahradě. Barák už je zateplen a je krásně jahodový. Vevnitř nová kuchyňka, na klubu lehce chaos, těším se, až ho uvidím celý v novém hávu.

P6: Den 221.

Hned ráno cesta k Honziho rodičům, Honzi šel spát po noční, já uspávala Toníčka a pak se snažila fotit hmyzáky. Odpoledne jsme bojovali s Toníčkovým spaním - nechtěl usnout. Prvně jsme vyzkoušeli nakrmit kaší takhle na návštěvě a pak teprve domů. Tam vykoupat a spát. Moc se mu, jak odpoledne spal později, nechtělo.

P6: Den 220.

Noc nezklamala a zase si přichystala něco nového - 2x vzbuzení se se scénou, kdy Toník nechtěl nic a jen brečel, aby si tedy posléze dal říct a napil se. Poslední ranní kojení skoro spícího miminka jsem si tak užívala a nemohla se na něj vynadívat. Jen to vstávání v 6:10 bylo opravdu krušné. Ale kdo by odolal, když vidí ručičku, jak šátrá po mantinelu, shrne si ho dolů, vykoukne hlava a obličej se celý rozzáří, když vidí, že jsem i já vzhůru:-)

Honzi se vrátil z noční, naložil nás a hurá za rodiči na chatu. Vedro, Toník spaní přes den opět moc nedal, takže samozřejmě usnul cestou domů a večer pak nechtěl zabrat, i když šel spát později.
Našla jsem si chvilku na focení a rozšířila jsem svou sbírku hmyzáků. Cestou přes sklo rychlý dokumentační cvak včerejšího požáru na Žampachu.

P6: Den 219.

Příjemné ranní vstávání v skoro sedm. Mezi pátou a šestou se sice Toník vzbudil 2x, ale ta hodinka navíc byla hodně dobrá:-) Před horkem jsme se byli schovat u rodičů. Sice taky bydlí v paneláku, ale nemají tam takovou výheň jako my. Toník tak měl zase nový prostor k plazení se a prozkoumávání. Z nových zážitků byl tak nadšen, že to se spaním přes den moc nepřeháněl a zalomil to jen na 2x 40 minut. Jsem zvědavá jaká bude noc.

P6: Den 218.

Vedro a mě je naštěstí lépe, v krku bolí o dost míň. Na první Toníčkovo spaní se vydáváme ven. Chceme se projít do Lidlu koupit si rámečky na fotky a hlavně být venku dokud není takové vedro. Toník je ale proti a nechce se mu usnout. Uspáváme ho skoro hodinu a nezabírá nic - prso, houpání na rukou ani drncání v kočárku. Vždy usne jen na chvilinku a pak konečná a řev. Musím přiznat, že to po chvíli nedávám. Nějak toho v posledních dnech mám plné zuby. Jsem nevyspalá, není mi úplně ok a Toník v posledních dnech zkouší své protivné já a já tak testuji svoji už tak malou dávku trpělivosti. Nevím, kde je chyba. Zacyklím se v nějakém problému nebo pocitu a nemůžu ven. Na okolí jsem pak protivná, což je protivné i mně, ale nedaří se mi to ovládat. Vím, že čím jsem unavenější, tím je to horší. A co se týče spaní, je to teď u nás dost bída. Toník totiž spí krásně od usnutí do cca jedenácti max. půlnoci. Pak ale začíná buzení - když je dobrá noc - po dvou hodinách. Když je hůře hodí si ještě něco mezi to. A k tomu vstává pravidelně před šestou. Dnešní výjimka, že spal do sedmi, byla jen díky tomu, že jsem ho opakovaně od 5:15 do 6:00 uspávala. I přes den vyžaduje neustále pozornost a i u toho má protivné chvilky. Přisuzuji vše růstu zubů, nenechá si do pusy šáhnout. Jinak nevím, co to je za období. Snad bude brzy lépe. Aspoň třeba v trochu pozdějším vstávání.
Pozitivum je, že dnes prvně snědl celou porci skleničky s menšími kousky a můžeme tak vesele pokročit ke stravě od 4. k 6. měsícům. Do teď mu sebemenší kousek jídla vadil a dávil se. Hurá. I když, když mu jídlo vařím sama, vždy z toho po rozmixování mám pyré - malé přijatelné kousky mi nevzniknou. Takže ať žije míchání vařeného jídla a skleniček:-) Má to výhodu, že je vařeno vždy na dva dny:-)

Doma se nám povedlo uklidit. Došli jsme si na něco dobrého do cukrárny. Jinak si "užíváme" vedra. Honzi jel na noční na kole. Fakt blázen, v tomto počasí.

P6: Den 217.

Večerní pocit, že něco není ok se v noci potvrzuje a já se ráno budím s pěknou bolestí v krku. Naštěstí teplota v pohodě. To ty teplotní šoky - návrat ze zimy z hor do rozpálené Prahy. I Toníček pokračuje v rýmování. Plány na úklid a dovybalení berou za své. Jsem ráda, že jsem ráda. Navíc to vedro. V posledním patře paneláku a navíc s okny na jih tu máme jak v sauně. Odpoledne se proto rozhodujeme, že půjdeme pod stromy do parku válet se na deku. Nápad by to byl hezký, kdyby nebylo tolik dotěrných vos.Vydržíme tam tak jen hodinu a zase domů. Další dny trávit v Praze bude tedy fakt zajímavé.

Doma si užíváme toho, že jsme všichni tři spolu. Věnujeme se Toníčkovi a všemožně ho podporujeme v tom, aby se konečně rozlezl. Každý den je znát, je pohyblivější víc a víc. Zatím ale stále vede plazení. Už ale objevil, jak otevřít dvířka u skříněk v obývací stěně a hodně ho to baví. Večer tak plánujeme, co a jak zde zabezpečit aby tu bylo pro něj bezpečno.