Počítali jsme, že se Toník opět vzbudí před šestou a my tak budeme mít dost času na zabalení, ale jak to tak bývá, když si člověk něco naplánuje, je to pak jinak. Toník se vzbudil před pátou a nedalo se ho utišit. Nepomohlo ani kojení, tak jsem mu nakonec ještě udělala mléko a on pak spokojeně usnul. No a spal skoro do čtvrt na osm. I tak jsme ale do snídaně něco pobalili, zbytek jsme zvládli po snídani. Byť to bylo náročné, protože Toníkova lepící a hlavně mama nálada trvala. Dojít si jen na záchod znamenalo hysterický řev. A balit s batoletem věčně přilepeným na nohy, v horším případě u prsa prostě jde poněkud špatně. I tak se povedlo do půl desáté zabalit a naskládat vše do auta. Počasí pokračovalo ve své zamračené a upršené písni, tak jsme se dohodli, že pojedeme rovnou domů. Tam necháme děti vyspat a odpoledne se pak sejdeme ještě všichni spolu na hřišti. Cesta do Prahy byla naprosto plynulá a v pohodě. Nepříjemné bylo jen míjení dopravní nehody - očividně hodně čerstvé - převrácené auto na střeše v příkopu. Sanitky byly na místě, ale podle postávání řidičů naštěstí jejich zásah nebyl nutný. Cestou jsme pak potkali hasiče, kteří jeli na místo nehody.
Doma klasický ponávratový kolotoč. Toník si užíval spaní zase ve své postýlce. Po půl čtvrté jsme vyrazili na hřiště. Asi 10 minut po našem příchodu se spustil pěkný slejvák. V dešti jsem se sešli s M. a radili se co dál. S tím, že bude pršet jsme počítali, oblečení jsme byli do deště. Nakonec bylo domluveno, že se vydáme k nákupáku, kde je cukrárna s dětským koutkem. Tam poměrně plno. Déšť už o dost ustal, tak jsme se přesunuli na hřiště a posléze zpět na původní hřiště. Čas neúprosně běžel, byl čas se rozloučit a vydat se k domovu. Tam už jen klasický kolotoč - večeře, hraní, přípravy na spaní, koupání, ukládání. První letošní větší výlet byl úspěšně za námi:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat