Rekonstrukce

Vypadá to, že jen co jsme se trochu doma s Toníčkem sžili, začínáme vymýšlet, co tu uděláme, předěláme, opravíme. Pravda je ale trochu prozaičtější. Přeci jen naše malé 2+kk je poměrně malé a protože v dohledné době žádné stěhovací změny neplánujeme, musíme to tu lehce přizpůsobit tomu, že tu budeme žít tři. Po dlouhé plánovací fázi konečně došlo i na určitou realizaci, což je také důvodem menšího skluzu v blogu. Projekt rekonstrukce začal už před několika měsíci, kdy jsme si dokonce stanovili úkoly, co chceme jaký měsíc stihnout. Pravda, né vše se povedlo, od něčeho jsme upustili, něco budeme muset znovu řešit a hlavně, už máme zase několik plánů do budoucna. Prostě hlavně se nenudit! Jako první šel pod pilu Honziho PC stůl. Schválně neuvádím označení stolek, protože to tento 1,40 m dlouhý stůl opravdu nebyl. Půlka této délky byla přenechána Toníčkovi na hrací prostor a rázem je v našem obýváku trochu více místa. V druhé fázi došlo na bourání barového pultu. Ten jsme koupili spolu s bytem a nikdy jsme ho nevyužili k jeho původnímu účelu. Naopak se z něho stal skvělý odkládací prostor a hlavně to bylo místo, kde stála potkaní klec. Ta už tam nebydlí a tak nám to přišlo jako zbytečně zabrané místo. Proto se rozhodlo, že ho zbouráme. Získaný prostor zatím neumím ocenit, protože rázem bylo zaplněno jinými krámy. Navíc mi zoufale chybí odkládací místo, které na pultu bylo. Ale moc se těším, že díky tomu tu bude moci být nějaké hezké jídelní zákoutí. Vize jsou, snad se je později povede zrealizovat. Zároveň konečně došlo na přidělání umyvadla ke zdi. Lehce se mi ulevilo, protože, to, že by ho na sebe mohl Toníček strhnout mě děsilo už od jeho narození, i přesto, že bylo jasné, že tento problém bude aktuální až za několik měsíců. Poté přišla na řadu dlouhá debata o podlaze. S tou jsem tu od začátku velmi nespokojena. Zatímco v koupelně a na záchodě mě hněte jen barva - bílá - každé sebemenší smítko je hned na ní vidět, v předsíni a v kuchyni už byl problém i s kvalitou. Očividně si původní majitelé zde dlažbu pokládali sami a bylo to vidět. Vůbec neřešili nějaké vyrovnání a hlavně kvalita hodně pokulhávala. Bohužel nepatřím k těm nejšikovnějším a tak když mi cokoliv v kuchyni spadlo na zem, tak to dlaždice odnesla. V lepším případě se odchlípl kus glazury, v horším se napraskla. Stále častěji jsme se bavili o tom, že to budeme muset nějak řešit. Naše idealistické představy, že se vše jen vyleje stěrkou a položí se lino, které bude v kuchyni trvanlivější, vzala brzy za své. Když i třetí firma se vyjádřila, že je vše potřeba vybourat, vyrovnat a pak teprve položit novou krytinu, začali jsme se mírně pod monstrózností celé akce potit. Hodně veselé byly i samotné konzultace s vybranými firmami. První se dodneška neobtěžovala poslat nám slíbenou kalkulaci. Protože jsme ale pochopili už z jednání pana majitele, že jsme jen malá nezajímavá zakázka, tak jsme se ani nepřipomínali. Jiný řemeslník byl hlavně nadšen z Toníčka. Prezentoval se jako zkušený otec, který má šesté dítě - zhruba stejně staré jako to naše. A tak hlavně řešil, zda Toník sedí (že jejich 5měsíční syn se hrozně kácí - v té době se Toník ještě ani nepřetáčel na bříško, tak mi to přišlo hodně úsměvné), že má dudlík a jejich syn ne a hlavně, ať mu pořídíme sourozence. Loučil se s tím, že jejich slečna sekretářka je hodně schopná a tak nejpozději druhý den nám pošle kalkulaci. Nu slečna asi neměla svůj den a tak jsme se museli po týdnu trochu připomenout. Ze třech kandidátů tak zbyla jen jedna jediná firma. A tak minulý týden došlo na den D. Nejprve tedy několik dní příprav, protože dělat novou podlahu v předsíni a v kuchyni v našem malém bytě znamená vystěhovat celou kuchyň (krom závěsných skříněk) a hlavně kompletně zakrýt celý obývací pokoj, na který nám kuchyně navazuje. Já jsem tak 4 dny strávila s Toníčkem u rodičů, což bylo samo o sobě docela vyčerpávající a i když už od středečního večera jsem opět doma, stále se tu brodíme mezi krabicemi a vybalování nemá konce. Nejvíce toho udělám, když Toník spí a to v uplynulých dnech díky Honziho nočním nešlo. To jsem až do brzkého odpoledne s Toníčkem v obýváku, má tu i druhou postýlku, kde spí a rachotit s hrnci se u toho nedá. Hlavně chci vše znovu srovnat, probrat a to chce čas a klid. Snad se časem znovu zabydlíme, pokocháme novou podlahou a vrhneme se na další úpravy. Hlavně se nenudit!