P6: Den 179.

Honzi opět stěhuje, takže zase sami doma. Při dopoledním Toníkově spaní zvládám upéci bublaninu, což je asi nejvíce práce za dopoledne, co stíhám. Toník se totiž po hodině budí prdelkou napřed a nic ho neba a furt mrčí. Dovolí mi pouze dát prát prádlo, jinak chce být baven. Před dvanáctou už se tváří zase totálně ospale, tak jde do hajan. Doufám, že se probudí zase ve své klasické pohodové náladě. Což se daří a den je hned pohodovější. Navíc se rozhodl, že mi udělá radost s jídlem a oběd zbaští bez zbytečného nucení. Kelímek je celý vyškrábán a zase jednou pokořil 200 g. Nemáme problém s tím, že by jedl málo - pravidělně sní alespoň 150 g, ale vždy tak po třetině kelímku začne hrozně protestovat a několik dalších lžic je boj. Pak se to většinou zlomí a zase jí chvíli v pohodě. A nebo taky ne a je po jídle. Zatím se mi nepodařilo zjistit, kde je problém (žízeň, jídlo vychladlo, nudí se...), proto dnes oběd bez této vsuvky potěšil. Nezkazil si to ani večeří a já musela přidělávat kaši:-)