P4: Martyový - Den 216.

Nenapadlo by mě, že letos už budeme mít čtvrtého potkana. Ale stalo se, nějak je vše ňák začarované. Když nás opustil ve stařeckém věku Maty, byla jsem už těhotná s prckama a tak jsem přemýšlela, zda si ještě nějakého potkánka pořizovat. Bylo mi totiž jasné, že až se prcci narodí, budu mít tolik starostí, že myšák bude na poslední koleji a proto by bylo lepší si žádného nepořizovat. Ale doma nám myšák tak chyběl, že bylo rozhodnuto a až se prcci narodí, vezme si ho k sobě máma, která mi potkánky vždy hlídá a jednu dobu jsme dokonce každá měla svého. A tak k nám přišel Max první, který ale byl nemocný a bylo mu dopřáno u nás strávit pouze 14 dní a pak Max druhý. Úžasně živý potkan, který mi rozeháněl smutky, když jsem potratila a já se na něj hodně upnula. Zasáhla ale souhra různých náhod a Max už tu není. Mrzí mě to moc. Potřebuji ale aby s námi doma ještě někdo bydlel. Kór v tomhle né moc psychicky dobrém období. A proto tu s námi bydlí Marty. Doufám, že už vše bude v pohodě a bude se blýskat na lepší (nejen potkaní) časy.