P3: Kulturní středa - Den 256.

A to s pravidelnou várkou Plíhala. První koncert s novou deskou Vzduchoprázdniny. U toho jsme přece nemohli chybět:-) První koncert s deskou, která ještě nevyšla. Prostě jak Plíhalovské. Karel se také během koncertu za to několikrát omluvil a já doufám, že příští týden už mi deska dorazí domů:-)  A koncert? V Semaforu, pod dohledem Jiřího Suchého, který se také přišel podívat a seděl hned za námi. Jinak vše naprosto stejné jako obvykle - stejné písně, stejné mluvené slovo, stejné básničky. Od minule přibyla snad jen jedna (prostě v létě opravdu nahrával desku a neměl na básničky čas) a jedna nová lidová píseň (Píseň malé vesnické pumpy: Až já budu velká, bude ze mě Shellka...). Ale jak já jsem už psala mnohokrát, ta stejnost mi nijak nevadí. Prostě Karel mě úžasně nabíjí. I když tedy tentokrát jsme seděli až na balkoně, tak to nebylo takové, jako když na něj koukáme třeba z třetí řady. Co se týče nových Plíhalovských písní, jsou krásně melodické, s poetickými texty. A favoritem tohoto večera je tato:

Vzhledem k tomu, že se koncert konal v Semaforu, bylo v publiku jen skromně mladších diváků. Proto mě překvapilo, že ani pro tentokrát nevynechal píseň Sprej (Vím, že to píši skoro pokaždé, ale sem se oblzvlášť nehodila. Mám pocit, že do tohoto koncertního bloku se nějak nehodí, že stačí, když jsou sprostší básničky, které právě vyrovnává nádherně poetickými písněmi, no a neslušná píseň - byť s Karlovým úvodem, který na ní diváky připraví, mi tam nějak nesedí). Zvláště poté, co po jeho básni Lenka publikum zůstalo skoro bez reakce. Například pán sedící před námi Sprej vydýchával opravdu jen tak tak. Ale to je prostě folkař se vším všudy. V porovnání s tím bylo krásné, když po jeho dvou krásných dlouhých básní publikum s obdivem zašumělo, aby to pak Karel s klidem shodil zase nějakou lehkou prasárnou:-)

Pánu Bohu vypad z kapsy notýsek,

zastavil se až na pláži o písek.

Pak jej vlny do hlubin vod smetly,

všechny ryby si v něm v noci četly.

Co je psáno,

to je dáno,

proto od těch dob,

mají ryby nakázáno,

mlčet jako hrob.

Baví mě, jak se s věkem jeho tvorba trochu mění, objevuje se tématika internetu a počítačů, více a více se písněmi a básničkami míhá Bůh a většinu písní uvádí tím, že ho napadla, když seděl v kavárně a čekal na večer. To doplněné neskutečnými kytarovými kreacemi. Prostě těším se, že na něj opět za nějakou dobu vyrazíme a hlavně až si budu moci pustit Vzduchoprázdniny i doma. 

Jo a řekněte mi někdo, jak někoho může napadnout, že: Ochranka v japonské zahradě je SAKURITY apod. Nebo ten text v písni zde v odkazu - "pozoruju kotě jak zdrhá před psím vínem, před psím vínem, které stěží umí, když se snaží povel k noze". To je neuvěřitelné hraní s češtinou!