mají za sebou Jahodoví potkaní kluci. Klec je to pro ně nová, předtím ji obývali jejich předchůdci - Džamy s Montym. Pro Mikyho s Kejchym to byla velká sláva - konečně se zbavili těsného obydlí v kleci pro křečky. Vím, že srdce potkaních chovatelů musí krvácet. I nám z toho bylo smutno. Ve velké kleci odjel Džamy na prázdniny, z kterých už se k nám do Jahody nevrátil. Klub bez myšiček jsme si nedokázaly představit, tak se odsouhlasilo, že si pořídíme nové Jahodové myšáky a že než se doveze velká klec, budou v malé. Jsou přece malí a klec tu bude hned. A ano byla - v březnu. No comment. Hlavně že už jí tu máme. A kluci jsou z ní nadšení, ani nechtějí vylézat ven.
Kejchy se uvelebil v boudě a odmítal tam bráchu pustit. Je to takový nedůtklivec, který piští, jen co se ho člověk dotkne a hned bere roha. Je to taky pořádný žravec, lakota, hamoun a sběratel - všeho, co se dá do klece odnést - propisek, pastelek, lžic a velký milovník papíru. A taky ten, kdo furt piští, protože ho Miky neustále ožužlává. I přes tyhle všechny negativa ho mají děti radši. Fakt nechápu proč.
Miky se uvelebil v hamaku. Je hubenější než Kejchy - není to holt takový hamoun. A taky to je mazel, zvědavec, co se nebojí vylézt z klece ven, průzkumník a vždycky ten, co je první vzhůru a jde se podívat, kdo se to na ně do klece kouká. I přesto, že je to ten společenštější, je v oblíbenosti až druhý. Aspoň u dětí.
Po příchodu do práce spali oba myšáci v boudě. Spolu.
Žádné komentáře:
Okomentovat