Dovolená I. - Den 3.

Ráno po snídani balíme, loučíme se a přesouváme se ještě o kousek dále - do obce Zlíčko, kde máme na týden pronajatou chalupu. Cestou nákup v Náchodě a pak už si jen užíváme klidu a kouzla místa.

Dovolená I. - Den 2.

Den D pro B.+H. a my si s nimi užíváme jejich svatební den. A já se po mnoho letech ocitám u Vily Čerych. Neznám pro sebe dům s větším genius loci. Nádherná stavba s úžasnou atmosférou. A hlavně plná vzpomínek. Na tu "pravou" Jahodu,  na ty skvělé večery a na tu spoustu překonání a poznávání sama sebe. Byla jsem neuvěřitelně dojatá - z B., z dětí, z toho, že tu zase jsem a vím, že tam byla s námi i Gábina. Kouřila na terase jako vždycky. Tohle je pro mne ta moje Jahoda, ta co je hluboko schovaná v mém srdci, ta co se bohužel už nikdy nevrátí.
Bylo zajímavé chodit rozkvetlou zahradou, já jí znám vždycky jen plnou spadaného listí nebo ještě zimně spící. A barvy jí rozhodně sluší:-) Tak jsme se taky vyřádili a fotili a fotili.
Odpoledne ve znamení svatebního veselí v Penzionu Barunka.

Dovolená I. - Den 1.

Toník vstával brzy, nemohl se dočkat nového měsíce, což znamená nový obrázek v kalendáři a možnost vzít si penízky z kasičky a jít si něco koupit. Navíc je Den dětí a tak tu na něj ráno čekal i dárek - nová knížka. Jinak klasický den odjezdu na dovolenou. Dopoledne dobalujeme, na chvíli tu mám mamku, aby mi pomohla a já měla čas ještě pakovat, co je potřeba. Honzi jel natankovat a pak už nosil věci do auta. Velké auto = hodně věcí. V půl druhé dorazila P., kterou vezeme dnes sebou. Skládáme se do auta a lehce po druhé vyjíždíme. Děti usínají, vše tak jde podle plánu, ale jen kousek za Prahu, kdy přijíždíme k zúžení a obr koloně. V ní strávíme více než půl hodinu. Děti se probouzejí a my máme stále většinu cesty za sebou. Důvodem kolony je americký konvoj, který jede do Polska a který má problém s hummerem. Na první benzínce za kolonou stavíme, občerstvujeme se, Johy se kojí a během pauzy zjišťujeme, že konvoj se už rozjel. Po chvíli ho tak na dálnici znovu dojíždíme a trvá dlouho, než ho konečně předjedeme a cesta se zrychlí. Johy to nedává a řve. Chudák P., ta to má z první ruky a snaží se co může, aby  Johy utišila. Marně. Přemýšlíme, zda zastavit. Nakonec to zavrhujeme, to by nás zase předjel konvoj, opět kolona než bychom ho pak zase předjeli, další  zdržení a delší zpruzení dětí. Johy tak po asi 20 minutách řevu usíná a spí zbytek cesty. Toník už se  ke konci nudí, je to dlouhé. Konečně kolem 17 hodiny po 3 hodinách dorážíme do Penzionu Barunka u České Skalice. Ubytováváme se, zkoumáme venku hřiště, večeříme, ukládáme děti. První noc naší první dovolené ve 4 je tu :-)

Včelí svět a Vodní dům

Dva zajímavé objekty v Hulicích, co stojí za návštěvu. Včelí svět - interaktivní expozice ze života včelstva a Vodní dům - návštěvnické středisko evropsky významné lokality Želivka s úžasnou expozicí o vodě a parádním atriem s vodními herními prvky.

Dendrologická zahrada v Průhonicích

My spolu, příroda, přátelé, příjemná procházka, krásné hřiště, nádherná jarní rozkvetlá příroda všude kolem nás - to byla naše sobota v Dendrologické zahradě v Průhonicích.

Miluji jaro :-)

Zoopark Zelčín

Než tady doplním jednotlivé týdny, budu už nejspíše léto. Tak alespoň rychlé vložení našich výletů. Konečně jsme zahájili letošní výletní sezónu.

A jedním z prvních výletů byl ten do Zooparku Zelčín. Jezdíme tam s Toníčkem každoročně, letos už potřetí. Zklamáním bylo ošizené hřiště - chyběli dřevěné mašinky i všechny skluzavky, tak hraní tu bylo poměrně rychlé. Ani to moc nevadilo, nedělní počasí bylo chladné. Došli jsme si tu na oběd, okoukli zvířátka a Toník se 2x svezl na koni. Pak už jsme se vydali na naše tradiční kolečko k plavebnímu kanálu, podél trubek k Vltavě a po cyklostezce zpátky do Vrbna k autu. Endomondo mi naměřilo přes 6 km (i tedy s chozením po zooparku), Toník ušel sám tak 5,5 km. Velká pochvala! V autě usnul skoro jen co se octl v autosedačce :-) Johanka byla taky v pohodě, prdíky si odbyla ještě na hřišti u auta a zbytek výletu tak buď spala nebo koukala. Jen příroda byla ještě hodně spací, byť už první kytičky se daly najít.

A vzpomínali jsme na loňský rok a přeli se o to, jestli už tu byla Johanka s námi. Blog mi prozradil, že byla, jen jsme to ještě nevěděli a jen doufali. Byli jsme tam přesně mezi transferem a pozitivním testem. Tak letos už oficiálně :-)