P8: Den 250.

Hitem posledních dní je vaření, tady jedno pískové :-)

P8: Den 249.

Den strávený v činorodém ruchu. Ráno jsem si vzpomněla, že bych Toníkovi měla obnovit průkazku na MHD (tedy abych já s ním mohla jezdit zadarmo, dokud mu nebudou 3). Takže jsem se jala vyfotit - naštěstí jedna z dvou fotek, které mi umožnil, se povedla. Pak jsem se jí jala tisknout, což mi moc nešlo, ale ve finále se povedlo. Mezitím jsem ještě prala a věšela prádlo. Pak jsme se sbalili a hurá k rodičům. Po obědě uspat Toníka a já vyrazila na Letnou za B. a J., s kterými jsme měli sraz u obchodu s látkami, abychom vybrali ty správné látky na hnízdečko pro Johanku a kapsář pro Toníka. Kvůli tomu jsem ještě ráno musela postavit tunelový baldachýn, abych budoucí kapsář naměřila. S B. společná cesta až skoro k nám domů. Na Hájích jsem i vyřídila Toníkovu průkazku. A pak už jen čekat, než se vrátí Toník s babičkou. Dneska byl pochválen, takže si vyžehlil i včerejšek. Byla jsem moc ráda. Večer krásné nebe.

P8: Den 248.

Po více než dvou měsících, kdy byli rodiče na chatě, dnes zase došlo na hlídání Toníka babičkou. A Toník to nějak nedával. Věřím, že to bylo jen kvůli tomu, že přes léto odvykl a že jsme ho na to asi nepřipravili moc důkladně. Já jsem strávila 3 hodiny na testu na cukrovku, Honzi mě tam vezl, pak se snažil natankovat plyn, nakoupil, zachránil babičku a vypravil je ven a pak zase pro mě jel. Vzdušnou čarou to bylo totiž kousek, autem o trochu delší, ale MHD bych domů i tam jela min. 45 minut. Proto takto lehce krkolomné. Já pak byla s babičkou a Toníkem na hřišti a pak hurá na oběd, který nám Honzi uvařil. Odpoledne už v poklidu domova.

P8: Den 247.

Sychravé víkendové počasí se dnes umoudřilo, tak jsme využili příležitosti a nechali se Honzim odvézt do ZOO. Ten se mezitím jal bourat zeď na zahrádce, aby tak pak byla ve výsledku ještě hezčí. Otázka, ale kdy to bude. S Toníkem jsme si to v ZOO užili. Byť jsem tedy ještě zvolila sebou kočárek a tak toho chlapec moc nenaťapal. Proč taky, že. Ale riskovat, že se mi sekne u tygrů, že už nechce jít, to se mi prostě nechtělo. Momentálně mi fyzická kapacita na nějaké větší nošení chybí. Toník se svezl tramvají, snědl zmrzlinu (mě moje část spadla na zem), nakrmili jsme ovečky a tentokrát byl i zájem o zvířátka. A na oběd zase náš rodinný taxík domů. Odpoledne jsme se pobalili, uvedli vše do původního stavu (alespoň jsme se o to snažili) a po večeři honem k nám domů. Tam ještě rychle smontovat postýlku a s menším zpožděním mohl Toník do hajan.

P8: Den 246.

Pokračujeme ve včerejším započatém programu. Honzi brousí a natírá Toníkovu větší postel, aby jí zbavil samolepek po předchozích majitelích a udělal jí ještě hezčí.

P8: Den 245.

Honziho rodiče jsou na dovolené, my se tak na víkend přesouváme k nim domů, abychom obhospodařili zahrádku, pobyli s pratetou, pomohli tam s resty, připravili něco pro Johanku a hlavně byli spolu.

Toník si na půdě hrál s domečkem pro panenky a já se pomalu začala prohrabovat krabice s věcmi po Toníkovi a jeho sestřenici.

P8: Den 244.

Opět na nákupech. Tentokrát i s babičkou. Toník dostal balónek. Celou cestu domů jsem ho opatrovala jak oko v hlavě, aby ho Toník hned u prahu do bytu praskl. Ach jo. To bylo slzavé údolí. A pak k rodičům.