Honzi dopoledne spal po noční. S Toníkem jsme se tak snažili dostat do našeho obvyklého režimu. Něco se povedlo, něco šlo ztuha. Uvařena k obědu čočka. Toníkovi nejela. Odpoledne po spaní jsme vyrazili ven. Oblečení a vypravení se v rekordním čase. Venku Toník nasadil tempo a šel a šel a šel. Dobrou 3/4 hodinu v kuse. S malými pauzičkami na mé focení. Často jsem ale kluky musela dobíhat, jaké nasadil Toník tempo:-) Dole u přehrady trochu krize, bo chtěl jít na úplně jinou stranu, než jsme potřebovali. Nakonec ukecán na kačenky. Doufala jsem, že tam budou a opatrně připravovala půdu pro to, že taky tam být nemusí. Byly. Radost veliká. Zbytek cesty se pak už nesl u Honziho na ramenou. Doma pak Toník řádil jak černá ruka. Vůbec na něm nebyla znát nějaká únava. Za to rodiče by šli hned spát:-)
Nádherné fotky.
OdpovědětVymazatDěkuji :-)
Vymazatať to cvaká a celé rodince vše dobré .)
OdpovědětVymazatDíky, Tobě nápodobně :-)
VymazatObdivuju, jak 365 dáváš. Hodně elánu do nového roku!
OdpovědětVymazatDěkuji, ale dost často to jde hodně ztuha a těch myšlenek, že toho nechám už bylo taky dost. Nakonec ale vždy zatím vyhrálo to, že se mi nechce zahodit těch 7 let, co tu mám uloženo:-) S tím elánem nápodobně a taky hodně zdraví do toho roku 2017!
Vymazat