P7: Den 355.

Další z aktivních dní. Ale taky už dost tekly nervy. Nejdřív zdobení perníčků - Toníkovi to moc nešlo - přeci jen tuba byla na něj asi ještě dost tuhá, dělat to se mnou nechtěl. Navíc přišel na to, že je to sladké a dobré a tak chtěl vše uždibovat a jíst. Ale povedlo se nazdobit. Pak jsme pekli mrkvové sušenky, což už nervy přetekly. Nějak neumím být tak spontánní jako Honzi a sypat si mouku na oblečení mi prostě vadí. Ale zvládli jsme to, jen tedy druhý plech se mi povedlo připálit, tak večer ještě repete z poloviční dávky. Kluci odpoledne na cvičení, já mezitím luxuji celý byt a vytírám.

Honzi jde na noční a my se pouštíme do malování hvězdiček na dárky. Toník nápadem nadšen, hned se usazuje na židli a chce malovat, já nestíhám chystat všechny propriety a zabezpečovat prostředí i dítě. Vysvětluji, dávám Toníkovi štětec do ruky. Ten pomaluje 2 hvězdičky a začne si čmárat po ruce (výtvory s otisky ručiček jsou na jednu stranu hodně efektní a jednoduché, na druhou trochu kontraproduktivní). Trpělivě (chvílemi i trochu méně trpělivě) čekám, až své ruční dílo dodělá, rychle zasahuji při snaze pomalovat si i vlasy a přemýšlím, co udělám s dalšími asi 25 nepomalovanými hvězdičkami. Když tu Toník pokládá  štětec, bere hvězdičku do rukou, s nadšením zjišťuje, že se dá hezky těmi barvami z rukou umazat a prstovou technikou během asi 15 minut můj problém vyřeší. Dětská kreativita je prostě nej!

Večer opět třpytkuji a dělám první várku jmenovek na dárky. Spát jdu pozdě, jsem unavená, ale šťastná, tyhle aktivity a aktivní dny mě prostě baví!