Zítra to vypukne

Rok se s rokem sešel a máme tu opět tábor. Přes všechny zádrhele, nervy a nepříjemnosti se zítra ukáže, zda se povedlo a odjedeme skutečně s celým počtem dětí (11), což je za ty 4 roky rekord:-) Kruh se uzavírá a my se vracíme tam, kde jsme s tradicí táborů pro Jahoďáky začínali - do Českého Ráje. Program je připraven, děti natěšené (aspoň ty s kterými jsme tento týden mluvili), někteří dospělí také a já mám trochu nervy z toho, aby vše zítra dopadlo - děti přišly všechny, měly vše co mají při odjezdu odevzdat, autobus dorazil, přežili jsme cestu a dorazili tam kam máme. Pak už to bude v pohodě, protože o program se nebojím, to vím, že máme připravené, umíme improvizovat, jsme prostě sehraný tým:-) Letos je ale všechno jiné i tím, že máme vše na triku my (nebo já). Program jsme si vždycky dělali sami, ale ty věci okolo zařizovala Gábi a my se mohli soustředit jen na programovou stránku. Letos to je všechno v naší režii, vím ale, že nás Gábi bude i tak ze shora jistit a dohlížet na to, aby vše klapalo. Večery ale budou asi smutné a vzpomínací. Hlavně ten nedělní, kdy má narozeniny. Nakoupili jsme sýrové koule, zabalili její hrníček a tak prostě bude s námi:-) Dokonce i v etapové hře, kdy jí Pavel  zahrnul do loga. To prostě musí být. Gábi, neboj, i letos jedeš na tábor s námi!