P4: Nejlepší - Den 211.

Nejlepší den, byl dnes podle dětí. Skoro celý den se sportovalo - byla westernová olympiáda. Největší úspěch sklidila finská stezka, kdy se běželo s koněm a zdolávalo se několik překážek (včetně vlezení do bazénu s koněm nad hlavou). Také jeden kůň to nepřežil a vykoupal se. Před večeří rychlá hra v lese - výroba opratí k dostavníku z přírodnin. Po večeři konečně došlo na už dva dny připravené scénky, do kterých se zapojili i vedoucí. Při hodnocení dne spokojenost na obou stranách - den, co měl spád a nestala se žádná nepříjemnost.

P4: Muzejní - Den 210.

Výlet do Jičína do regionálního muzea, kde mají úžasně promakanou prohlídku pro děti (interaktivní součásti, hledání kódu k tajné komnatě, obrysy mincí...). Cestou zpět nás zastihl pořádný slejvák. Dobrodrúžo musí být.

P4: Zpomalený - Den 209.

Po včerejším prokoupaném odpoledni a hraní přehazky jsou dnes všechny děti jak ze zpomaleného filmu. Je to únavné a hlavně nakažlivé. Odpoledne příjezd El., vydařená hra a bouřka nás zahání v osm hodin do chatek. Ukládáme děti brzo a do půl jedné zpíváme s kytarou.
Bouřka je dnes dost symbolická. Gábina by oslavila 28. narozeniny. Připíjíme jí tam nahoru...

P4: Úrazový - Den 208.

První celý táborový den a hned ho začínáme výjezdem na pohotovost a šitím prstu. Zbytek dne v poklidu, táborový program jde podle plánu a díky obrovskému vedru jsme celé odpoledne na koupání. Neplánovaná návštěva El., z které jsme všichni paf:-)

P4: BezMaxový - Den 207.

Odjezd na tábor. Od rána stažený žaludek, aby vše klaplo. Dobalování věcí. Přišly všechny děti, autobus přijel včas, cesta v pohodě, stejné chatky jako loni, určité úpravy v areálu (k lepšímu), ubytovávání a předvečeřová koupačka v novém malém bazénu. Honzi mi volá nečekanou informaci o tom, že Max bohužel nezvládl horké počasí a cestu na chatu. Totálně mě to položí. Tohle jsem nečekala. A navíc jsem na něj teď byla hodně fixovaná. Snažím se dát co nejrychleji do kupy, abych fungovala. Letošní červenec fakt stojí za to. Už aby byl srpen. Doufám, že v něm bude lépe.

Maxi, mrzí mě, že jsi u nás nemohl pobýt déle. Tvůj odchod si dávám za vinu, i když jsem s tebou nebyla. Ale nic na tom už nezměním. Chybíš mi a je mi smutno.

Další potkánek bude, potřebuji ho. Ale každopádně už to nebude Max, tohle jméno nosí potkanům smůlu...

P4: Hughový - Den 206.

Na dnešek jsem se těšila už snad půl roku a konečně jsem se dočkala - koncert Hugha Laurieho. Objevila jsem ho díky Dr. Housovi, do kterého - jako seriálové postavy - jsem se zamilovala. Kouzlo a šarm oné postavy by nebylo, kdyby House neztvárnil právě Hugh Laurie. A já začala objevovat kvality a neuvěřitelný záběr tohoto herce. Je skvělý šoumen (miluji jeho skeče s Fryem, byť tedy humor je to často opravdu typicky britský), zhltla jsem jeho knihu a byla unešena z jeho prvního bluesového alba. Ano, pravda je taková, že na tohohle chlapa s modrýma očima prostě trpím. Už to není takový fešák, jako v prvních sériích House, ale pohled má pořád stejně uhrančivý a hlas pro mě stále stejně líbivý. Druhé album mu vyšlo letos a s koncertem k němu zajel i do Prahy (koncerty se konají dokonce dva). A na první z nich jsem dostala lístky k narozeninám. Hughovo album je spíše do menšího klubu, Kongresové centrum je tedy pravým opakem. Ale Hugh to s publikem umí a tak ke konci všichni stáli, tleskali, tancovali. Písničky prokládal mluveným slovem, né vždy jsem díky své mizerné angličtině pochopila pointu, ale i tak to mělo spád a já si koncert užila. Hugh se doprovázel na klavír nebo na kytaru a svůj sólový zpěv střídal se zpěvem zpěvaček. Zazněly hlavně písně z jeho druhého alba a také několik písní, které nejsou ani na jednom z nich. Nebylo to jen o Hughovi, ale o celé doprovodné skupině a zpěvačkách, kterým to neuvěřitelně hrálo a zpívalo. Je prostě vidět, že je hraní baví a koncert si všichni opravdu užívají. A tak by to mělo být. A i takhle naživo musím říct, že je prostě boží:-)

P4: Zakrývací - Den 205.

Dneska jsem přišla domů úplně vyřízená. Ale stihly jsme to všechno. Na tábor je zabaleno a klub připraven na malování. Doufám, že letos už je to naposledy, co vše sestěhováváme, vyklízíme a přikrýváme. A třeba takový fotbálek je šíleně těžký kus nábytku. Třikrát fakt už stačilo. Ale těším se, až to vše bude v nových barvách a my se budeme moci vyřádit v dílčích úpravách:-)

A k tomu předtáborovému času jedno tématické video. Vždy když ho vidím, vzpomínám si na své návraty ze skautských táborů, to vybalování věcí na chodbě před bytem, spoustu trávy, bahna a jiného bordelu, který jsem přivezla sebou. Tři týdny v přírodě jsou prostě tři týdny v přírodě. Bylo to moc fajn:-)