P4: Uklízecí - Den 33.

Honzi v práci, já doma a uklízím a uklízím. A v rámci úklidu konečně věším srdíčkový závěs. Hodně špatně se fotí, není zas tak výrazný, ale sluší mu to na okně:-) A večer k rodičům.

A zase jsem se pustila do digitalizace kazet, jedna tématická ukázka toho, co mám v mp3. To ještě byla politická satira na úrovni. Šimkův humor mám moc ráda.

P4: Červánkový - Den 32.

Ráno krásné červánky nad panelákem. Trocha práce, trocha nákupu a hodně odpočinku. Odpočívali i plyšáci.

A hodně čtecí. Pokořila jsem další Torey. Opět skvělá. A Honzi šel a přinesl mi ze své dárkové skrýše další:-)

P4: Spokojený - Den 31.

Dneska úspěšný den. Nejprve zjištění, že MPSV se uráčilo konečně zveřejnit výsledky dotací na tento rok. Výsledek není špatný, takže ufff. No a odpoledne jsem 2 hodiny nevylezla z kontaktní a pracovala a pracovala a pracovala. A ten spokojený pocit:-) Prostě fajn den. A spokojený byl i pan Maty:-)

P4: Dočtený - Den 30.

Čtu. Ráda a často. Musí se mi ale chtít. Většinou hltám tzv. brakovou literaturu - románky, detektivky, ... Prostě knihy nad kterými se nemusí moc přemýšlet a je to ideální oddechové čtení do autobusu. Ježíšek mi ale přinesl Tygřici. A tak teď 3 dny jsem četla nejen cestou do a z práce, ale i doma, což už jsem dlouho nedělala. A když jsem nečetla, tak o knížce dlouze přemýšlela. Dneska jsem jí dočetla a líbila se mi. Moc. Což je dost masochismus, protože je to knížka tak trochu z oboru. Ale já jsem kouzlu těchto knížek propadla už na VOŠce, kdy jsem naprosto fascinovaně zhltala knihu Dítě zvané TO. Autobiografický román o týrání malého chlapce. Přečíst si takovouto knihu je stokrát lepší než jen studovat popisy jevů z učebnice. Kniha má navíc i 2 pokračování (Ztracený chlapec a Člověk jménem Dave) čímž popisuje, jak si člověk následky týrání nese sebou celý život. Kniha Dítě zvané TO byla asi to nejsyrovější, co jsem zatím četla a odstartovala vyhledávání a čtení dalších knih z mého oboru. Přečetla jsem jich spoustu a týkaly se různých problematik od braní drog přes sexuální zneužívání až po anorexii. Tento čtecí maratón se postupně vytrácel s tím, jak jsem v oboru stále více a více pracovala. Né, že bych tam řešila tyto témata, ale často zažívám situace o kterých musím přemýšlet i mimo pracovní dobu a tak nad knihou chci vypnout a odpočinout si.
Před 2 lety jsem ale dostala knihu Spratek, která pojednává o holčičce Sheile, která se dostane do třídy pro děti s poruchami chování. Kniha to byla zase trochu jiná popisující pedagogickou a terapeutickou práci se zanedbávaným dítětem. Před Vánoci jsem při psaní dopisu Ježíškovi objevila, že kniha má pokračování a já tak dnes dočetla Tygřici, kde je osud Sheily zmapován po jejím odchodu ze speciální třídy až do dospělosti. A stejně jako u série Dava Pelzera jsem byla fascinována tím, jak si člověk následky událostí, které se mu přihodí v dětství, sebou nese celý život a ovlivňují jeho chování a jednání, aniž by si to uvědomoval. A pochopit to je hodně těžké.

P4: Dveřní - Den 29.

Po včerejšku obrat a dnes dětí jen pár, navíc si nechtějí povídat, chvílemi až nuda. Takže co je lepší? :-)
Jediným zpestřením byla akce dveře, kdy 3 chlapi vyrazili vyrazit zaseklé dveře od zkušebny. Proběhla rozcvička, foťáky nažhaveny a dveře se otevřely hned po odemknutí. Prostě večer přimrzly a s oblevou zase rozmrzly:-)

P4: Zmatený - Den 28.

Nějak jsem dnes měla pomalý rozjezd a tak jsem se v jednu chvíli přistihla i takhle:

Klub pro starší je dnes zavřen, tak je u nás hodně rušno. Přispívá k tomu i to, že sem už může i partička a tak zase zkouší co a jak. Jasně určujeme, co se bude dít, když se nadále budou chovat stejně, takže se snaží prudit jen v určitých hranicích a po chvíli odcházejí. Jinak jsem udělala hodně práce, takže jsem s dneškem spokojená:-)

P4: Prvosenkový - Den 27.

Už aby tu bylo jaro...