3. prosince

Toník zůstává doma, zdobíme perníčky.

2. prosince

Pečeme perníčky. Toníček nadšen a zvládl pracovat celou dobu. Hned by i zdobil, ale to zase někdy příště :-)

1. prosince

Letos jsem úplně zapomněla na adventní denní dokumentaci. Tedy, dokumentaci mám, ale jen v mobilu, né tady na blogu. Tak to jdu rychle napravit. On ten rozjezd prosince je u nás nějaký zdravotně náročnější, tak jsem většinu dní, že jsem ráda. A to nemluvím o tom, že jako každý rok na poslední chvíli dodělávám fotoknihu. Opět začít dříve nějak nevyšlo.

1. prosince měla být oslava Johančniných narozenin, ale ze zdravotních důvodů jsme jí museli odložit. Předáváme si doma střevní potíže, teď je řada na mne. Ale začátek adventu stíháme - věnec je, kalendář také a dokonce se mi povedl i věnec na dveře - to byl super relax, tak si to sem hezky fotkově odložím :-)

Pozvánka na Vánoční výstavu 2019

Rok se s rokem sešel a je tu opět pozvánka na tradiční výstavu v podzemních prostorách Betlémské kaple letos s názvem Vánoční ohlédnutí. Jedná se o jubilejní 40. ročník, kdy bude k vidění to nejlepší z předchozích 39. ročníků. Otevřeno je od 30. listopadu do 2. ledna. Nenechte si ujít krásné naladění na Vánoce, je totiž možné, že jubilejní 40. ročník by mohl být i ročníkem posledním (ale zatím není nic jisté, jen úvahy o budoucnosti výstavy jdou i tímto směrem).

Chorvatsko 2019 - Privlaka

Byla by škoda si sem neuložit naší letošní první dovolenou s dětmi u moře. Tak tedy, tady je. Bylo to fajn a mám pocit, že už je to děsně dávno. Přitom od návratu uběhl teprve měsíc a půl. A jak tak koukám na fotky, hned bych se tam zase vrátila. Ano, cesta byla náročnější. Ale zvládli jsme to. A samotná dovolená? Hodně intenzivní, rozhodně ne odpočinková (to prostě s 2 malými dětmi nejde, ale s tím jsme počítali) a naprosto jiná než naše předchozí dovolené. Poznali jsme jiné Chorvatsko - písečné pláže, ubytování na konci městečka, jen pár kroků do "divočiny" jak jsme říkali, vysoké rákosy, štíři v obýváku, neopakovatelné západy slunce z naší terasy a hlavně jsme byli spolu a to bylo prostě nejvíc.  Skvěle vybrané místo - Privlaka má nespočet písečných pláží s velmi pozvolným vstupem do moře. Takže jsme se skoro pokaždé koupali někde jinde. V okolí byla spousta výletních cílů a jezdit na výlety a poznávat okolí bavilo i děti. Vyšlo i počasí, snad krom 3 dní jsme se každý z těch 14 dní, co jsme u moře byli koupali. Ubytováni jsme byli u moc příjemných majitelů, takže si hodně vážně pohráváme s myšlenkou jet tam příští rok ještě jednou. Toníček se loučil s mořem voláním "Ahoj moře, zase za rok!" Tak snad nám to vyjde a třeba se už budou v moři i koupat nějak více než jen se cachtat ve vodě po kolínka :-)

Slatiňany

Užíváme si léta, jsme v jednom kole a tak moje sporadické psaní zde, je ještě sporadičtější. Máme za sebou skvělou dovolenou ve Východních Čechách s přáteli a než ten krásný týden překryjí zase jiné prázdninové zážitky, honem si sem aspoň něco schovám.

Ubytování jsme měli nedaleko Seče a tento kout Čech nás naprosto nadchnul. Spousta výletních cílů v okolí, od nás hodinu a půl cesty naprosto bez dálnic, což Honzi jako řidič má rád. Určitě jsme tam nebyli naposledy, máme tam toho ještě spoustu k objevování.

Nejdelší a opravdu celodenní výlet byl do Slatiňan. Nejprve jsme objevovali okolní krajinu z rozhledny Bára, děti okusily místní hřiště a pak hurá o kousek dál k menhiru Strážce Železných hor. Poté procházka lesem přes lesní tělocvičnu ke Kočičímu hrádku. Cestou několik zastavení naučné stezky s aktivitami pro děti. Naprosto bez problému jsme tak ušli asi 3 km bez zbytečného remcání. Od Kočičího hrádku pak do Švýcárny do Interaktivního muzea starokladrubského koně. Pro děti naprostá bomba - sedlaly, hřebelcovaly a mazlily se s plyšovými koníky, vyzkoušely koňský simulátor i největšího plyšového koně v ČR. Pro dospěláky hned vedle herny promítali zajímavý dokument. Pak už jen večeře a hurá domů.

Protože ale z živých koní jsme toho moc neviděli, cestou domů z dovolené jsme se sem ještě vrátili a navštívili místní hřebčín. Pro ty naše dvě prťata to bylo dost utrpení, povídání průvodkyně je moc nebavilo, ale nakonec i ty koníky jsme viděli.  Jsou nádherní. Na někdy příště jsme si nechali místní zámek. Ten už jsme si prohlédnout nezvládli.

Mezno

Na přelomu května a června jsme byli na víkend v Meznu. Byl to můj narozeninový dárek - být spolu, výletit, užívat si přírody. A bylo to krásné. Nádherná chalupa, skoro letní příroda, pohoda klid. Prošli jsme si ZOO v Táboře, vylezli na rozhlednu Hýlačka, Toník potrénoval na kole, prozkoumali jsme zříceninu Borotín, užili si trampolíny, opekli si buřty a taky si na pár minut jen tak sedli na zahradu. Děkuji za krásný narozeninový dárek, který jsem si maximálně užila :-)