Slatiňany

Užíváme si léta, jsme v jednom kole a tak moje sporadické psaní zde, je ještě sporadičtější. Máme za sebou skvělou dovolenou ve Východních Čechách s přáteli a než ten krásný týden překryjí zase jiné prázdninové zážitky, honem si sem aspoň něco schovám.

Ubytování jsme měli nedaleko Seče a tento kout Čech nás naprosto nadchnul. Spousta výletních cílů v okolí, od nás hodinu a půl cesty naprosto bez dálnic, což Honzi jako řidič má rád. Určitě jsme tam nebyli naposledy, máme tam toho ještě spoustu k objevování.

Nejdelší a opravdu celodenní výlet byl do Slatiňan. Nejprve jsme objevovali okolní krajinu z rozhledny Bára, děti okusily místní hřiště a pak hurá o kousek dál k menhiru Strážce Železných hor. Poté procházka lesem přes lesní tělocvičnu ke Kočičímu hrádku. Cestou několik zastavení naučné stezky s aktivitami pro děti. Naprosto bez problému jsme tak ušli asi 3 km bez zbytečného remcání. Od Kočičího hrádku pak do Švýcárny do Interaktivního muzea starokladrubského koně. Pro děti naprostá bomba - sedlaly, hřebelcovaly a mazlily se s plyšovými koníky, vyzkoušely koňský simulátor i největšího plyšového koně v ČR. Pro dospěláky hned vedle herny promítali zajímavý dokument. Pak už jen večeře a hurá domů.

Protože ale z živých koní jsme toho moc neviděli, cestou domů z dovolené jsme se sem ještě vrátili a navštívili místní hřebčín. Pro ty naše dvě prťata to bylo dost utrpení, povídání průvodkyně je moc nebavilo, ale nakonec i ty koníky jsme viděli.  Jsou nádherní. Na někdy příště jsme si nechali místní zámek. Ten už jsme si prohlédnout nezvládli.

Mezno

Na přelomu května a června jsme byli na víkend v Meznu. Byl to můj narozeninový dárek - být spolu, výletit, užívat si přírody. A bylo to krásné. Nádherná chalupa, skoro letní příroda, pohoda klid. Prošli jsme si ZOO v Táboře, vylezli na rozhlednu Hýlačka, Toník potrénoval na kole, prozkoumali jsme zříceninu Borotín, užili si trampolíny, opekli si buřty a taky si na pár minut jen tak sedli na zahradu. Děkuji za krásný narozeninový dárek, který jsem si maximálně užila :-)

Jizerské hory

K Vánocům jsme dostali voucher k pobytu na chatě Prezidentská. Moc fajn to tam bylo. Kousek od ní je chata Královka s rozhlednou a skvělým dětským hřištěm. A hlavně nádherná příroda, jaro v horách a 3 dny spolu. Podívali jsme se k Josefodolské přehradní nádrži a když poslední den počasí nepřálo, tak do Dinoparku v Liberci. Užili jsme si to dosyta :-)

Drábské světničky

Cestou do Jizerských hor jsme to vzali s výletní zastávkou na Drábské světničky. A byl to moc fajn výlet :-)

Klokočná

Jedna sobota a konečně výlet do lesa. A bylo to moc fajn, Toník remcal jen trochu, krásné počasí, okolo zeleno a příjemných 5 km v nohách. To je tak na Toníka akorát. A Johanka? Ta je zatím nadšená ze všeho :-)

Jak rostou?

Toník 4 a půl, Johy 17 měsíců

Fotil děda. Jsem moc ráda za tuhle krásnou fotku Toníka, protože toho vyfotit je umění. Sice se nekouká do objektivu, ale i tak se mi tahle fotka moc líbí. Johanku vyfotit není problém, inu slečna :-)

A jak se máme? Tak nějak normálně, Toník chodí do školky, zatím jen dopoledne, začalo se mu tam líbit, našel si kamarády a hlavně jednu kamarádku. S ní se scházíme i na hřišti a Toník je z ní úplně poprděnej :) Taky se začal děsně předvádět a večer je s ním naprosto nemožné pořízení, jak je po celém dni vyřízenej. S Honzou chodí do Sokola a trénuje na velkém kole - jde mu to, ale tak nechce. Johanka je kočička, co říká mamí, babí a tím má všechny omotané kolem prstu. Pořád bojujeme s nějakými bacily, přes Velikonoce měla i atb, teď si pro změnu pořídila kopřivku, takže mám pocit, že furt chodíme jen k doktorce, kde to fakt nemá ráda. Ale krom té nejakutnější fáze jsme hlavně venku, protože v kočárku je více v klidu, než při řádění s bráchou doma. Stále řešíme Toníkovo žárlení, byť asi je to trochu lepší. Přetrpuji Johančino noční buzení po 2 hodinách a více a více to vidím na ukončení kojení. Jen bych chtěla, aby se jí aspoň prořízly stoličky, ale zatím se k tomu nemají. Odstavu se dost bojím, na rozdíl od Toníka nechce ani dudlík, ani flašku. Jen prso. Nu, ale cítím, že dlouho už to nevydržím, začínám být dost grogy. Jakmile to jde, výletíme, protože co taky s nimi doma. Pořád se tu pošťuchují, Toník je zase ve fázi nezabavení se (a to to bylo cca leden až březen naprosto super), nic ho doma z hraček nebaví, chtěl by dělat samé věci, které moc nejdou s Johankou. A těšíme se na září a na moře. To bude teprve výzva :-) 

Vestecký rybník

Kousek za Prahou je Vestec a v něm rybník, kolem kterého je vybudován odpočinkový areál se sportovišti, super hřištěm ve stínu stromů, cyklostezkou, planetární stezkou a super okruhem po chodníčkách přes rybník, kde se dají krmit kačeny a hlavně nenažraní kapři. A že jsou fakt nenažraní, pro kousek rohlíku neváhají žďuchnout a tím odehnat i kachnu. Opět tip na výlet z Ověřeno rodiči, vyzkoušeno jedno sobotní odpoledne a opravdu se nám zde líbilo. Zařazujeme do kategorie - "musíme sem ještě někdy jet, dalo by se stihnout odpoledne po školce".