P4: Spací - Den 307.

Spát jdeme asi v půl třetí. Některé děti ještě povídají - potichu, tak je necháváme. Ráno se chlubí, že šli spát v pět. Letos je to poprvé, co při budíčku v osm děti budíme. Jsme zvyklé, že v tu dobu, už jsou děti dávno vzhůru. Ale pro nás i pro ně je budíček krušný. Snídaně, úklid, hodnocení akce a pak odchod domů. Zbytek dne jsem totálně mrtvá. A ráno do práce - osmý den za sebou, kdy tam vkročím. Volný den až za týden. To je hrozně daleko.

Ještě předtím, než jsem šli spát, jsme zapálili dušičkovou svíčku za Gabču. Sice už po půlnoci, ale na to správné datum nebyl čas. Gábi by to nevadilo, naopak, bylo to v jejím stylu. Chybí nám.