Koukáte se do tváře ostatním a víte. Víte, že se stalo něco špatného. Hodně špatného. Jen ještě nevíte co. Těch pár vteřin, než mi to řekly, bylo nejhorších. GA. Proč? Mladá, krásná... Život je krutý, moc krutý. Hodinu sedím sama v kanclu, koukám na videa z tábora, které sestříhala, poslouchám její oblíbené písničky a jsem totálně mimo. Přichází Ma. První pohled a oba víme, že ten druhý ví. Chybí už jen Pe. Schytá to asi nejdrsněji. Pět mlčících postav s kamennými obličeji. Plánujeme co dál. Pracovat se nedá. Volám to Pa a Bě. Nejhorší dva telefonáty v mém životě. Domlouváme se, že půjdeme do její oblíbené hospody. Co taky jiného:-) Prvotní šok pomalu opadá, objevuje se první lehce černý humor. Víme, že tak by se to GA líbilo. Pivo, vtipy, historky, fotky... Vzpomínáme, ale i bavíme se. Řešíme co se zítřkem. Nejsme v rozpoložení normálně fungovat na klubu. Domů se dostávám před půl dvanáctou. Jsem moc ráda, že pro mě přijel Honza. Povídáme si. Jsme spolu. Potřebuji cítit, že mám někoho, o koho se můžu opřít.
PS: Zbylé dny postupně doplním, jen teď to není nějak důležité...
Žádné komentáře:
Okomentovat