Dopoledne jsme začali na kafi se Zoranem a Sanjou, kterým patří náš apartmán a kteří nám ochotně vysvětlili, jak se dostat za jakými zajímavostmi ostrova a Zoran pak povídal o Brači spoustu zajímavostí. Ještě, že Honza je tak komunikativní a já nemusela anglicky ani žbleptnout. Jen se mi tak potvrdilo to, co už dlouho vím - anglicky poměrně slušně rozumím, ale cokoliv říct je trága. Holt jsem tak naposledy "mluvila" na gymplu a to už je dávno.
Po kafi jsme byli prozkoumat zbylou část Postiry a pak hurá domů uvařit oběd.
Po obědě jsme vyjeli na Vodovu Goru, což je nejvyšší hora ostrova Brač (778 m.n.m.) a kochali jsme se nádherným výhledem. Jako na dlani jsme měli pláž Zlatni Rat, na které jsme se byli projít včera a na kterou vystrkuje své prsty ostrov Hvar.
Mezi kameny se na vrcholku hory slunila ještěrka.
Krásný slunečný výhled na ostrov Hvar.
Cestou z Vidovy Gory jsme zajeli do Škripu, což je vesnička plná původní architektury s domečky s bílými střechami, které byli pro starý Brač typické. Nikde ani noha, sluníčko se pomalu sunulo k západu, vše tak získalo tajuplnou atmosféru.
Počasí: U moře stále fučí, ale teplota líže dvacítku. Nepřestáváme věřit, že se vykoupeme.
Uff, fuhu...ta jesterka me vydesila, ale jinak parada. Zavidim, zavidim.
OdpovědětVymazatJé, geko;-) Na jihu jsou ještěrky mnohem větší než u nás;-)
OdpovědětVymazatNa Hváru jsem byla, když mi bylo 5 nebo 6 let. Moc si z toho nepamatuju, plážičku, útesy, růžové keře oleandrů, a vesničku, kam jsme chodili na kozí sýr a svatojánský chleba (ale lepší než to jíst bylo krmit tím ty kozy). TAkže věřím, že na tom vašem ostrově bylo také krásně;-)
zapomněla jsem se podepsat... Ty komentáři mi pořád blbnou, přidat ho sem je umění... Kač.
OdpovědětVymazat