B: Karel Plíhal v KC Greenpoint

Půlrok utekl jako voda a bylo načase zajít opět na koncert Karla Plíhala. Tentokrát jsme zavítali do KC GreenPoint, což je nový areál kousek od Skalky. Areál víceúčelový, tudíž sál slouží k různým účelům nejen koncertním. Byli jsme tam v dostatečném předstihu, tudíž se nám povedlo uhájit krásná místa v druhé řadě. Koncert začal lehce po osmé a to obvyklou úvodní písní z poslední doby Pojďme si hrát se slůvky. Na začátku bylo vidět, že je Karel dost nervózní, ale s více odehranými písněmi byl více a více v pohodě. Jen mě překvapilo, že za ten půlrok, co jsem ho neviděla, se dost vizuálně změnil – zhubl a působil lehce ztrhaně (že by opravdu bylo něco na těch drbech, co se ke mně dostali, že byl viděn s kočárkem?). Sám se později ke svému zdravotnímu stavu dostal v lázeňském okénku, kdy vysázel několik básní se zdravotní tématikou a mimo jiné se zmínil i o tom, že má cukrovku, a že si vymyslel tématický náhrobní nápis – Karel Plíhal – diabetik – Spi sladce. Takovýto černý humor může vymyslet jen on. Během hodiny a půl stihl vyvenčit cca 10 nových písniček, což je super a nové CD vidím zase o něco reálněji (ale kdy se mu to povede, toť otázka). Básniček zaznělo nepočítaně a to nejen krátké úderné, ale i dlouhé poetické. Klasicky střídal 2 kytary a staré osvědčené písně měly zase o něco složitější kytarový doprovod. Jediné co mě trochu mrzelo je, že kvůli novým písničkám jeho repertoár kromě Pohádky opustila i Nagasaki Hirošima, ale chápu, že si potřebuje ohrát nové věci. Kupodivu stále hraje Sprej, což mi dnes nepřišlo nějak vhodné, ale asi má potřebu ten koncert něčím uzemnit. Potěšilo mě, že je pravda, to co tvrdil v jednom rozhovoru, že jeho básničky jsou vlastně nedokončené písně, protože z jedné ještě loni recitované básně se teď vyklubala sloka v jedné z jeho nových písní. A poprvé jsem byla svědkem toho, že i perfekcionista Karel pomotal a zapomněl text. Stalo se mu to dokonce 2x, i když jednou (pomotal slova ve Vose) se z této chyby nakonec vyklubal další vtipný rámec písně. No ale po druhé si nevzpomněl na slova Nosorožce a musel se nejdřív uklidnit hromadou básniček, než ho tedy bravurně vystřihl. Jako obvykle zakázal focení a stihl několik lidí v publiku sprdnout. Byl úžasně roztomilý, když na konci dostal kytku a nevěděl co si s ní má počít. Při přídavcích nám popřál hezké Vánoce a hurá domů. Tak hezky mě naladil, že si říkám, že si ho zopakuji ještě v prosinci v KD Krakov:-)  

Playlist: Blues o jehle a niti, Dej mi můj sprej, Levitační, Morseovka, Napadl sníh, Nosorožec, Pojďme si hrát se slůvky, Ráda se miluje, Sedí topič u piána, Starý muž, V kině, Ve skříni, Vosa a nové písně, které jsou jak vtipné, tak mile poetické – prostě klasicky Plíhalovské s krásnou melodií:-)