P7: Den 281.

Dopoledne jsme zkoušeli zase malovat, opět maloval Toník po sobě, musela jsem to utnout, když si chtěl malovat po jazyku. Odpoledne přišla babička. Toník chtěl k svačině auto - tak měl auto:-) A já mu slíbila, že mu koupím autobus. Nakonec se povedlo - asi ve třetím obchodě. To bylo - a stále je - radosti:-)

P7: Den 280.

U rodičů. Toník pomáhal babičce s langošema:-)

P7: Den 279.

Po obědě jsem jela nakupovat, Honzi hlídal. Už na cestě domů mě zastihla sms "Potřebujeme maminku". Toník probuzení po o a zjištění, že tu máma není (ač o tom věděl), nedal a brečel a brečel. Nu, pro Honziho nic moc zjištění, protože v sobotu má hlídat a rozhodně to bude déle. Já jdu do divadla. Poté si kluci užili kutilskou chvilku - vyměnili kliku u dveří do ložnice. Honzi pak na noční.

P7: Den 278.

Ráno je nám dobře. Vypadá to, že to mělo stejný průběh jako u Toníka - jeden den teplota, pak už víceméně klid. Jen Toník je k tomu stále ještě dost zahleněný. Plavání se proto nekoná. Užíváme si spolu doma. Odpoledne se pak jdeme projít k přehradě.

P7: Den 277.

Honzi dnes měl mít denní, ale ráno jsme ho našli v obýváku v posteli. Nebylo mu dobře. Přesunul se do ložnice a my s Toníkem vegetili doma. Na chvíli přišla babička a já rychle uvařila. Kolem poledne začalo být nedobře i mě a těšila jsem se, až půjde Toník spát. Honzi se z teploty vyspal a po obědě mu bylo o dost lépe. Mě nikoliv. A Toník mě vyspat nenechal. Těšila jsem se na večer, až budu moci v klidu zalézt do pelechu a spát. Povedlo se i upéct i dýňový cheesecake. Normálně bych se na pečení vyprdla, ale dovykapala mi domácí lučina a nechtěla jsem jí nechat déle bez zpracování.

P7: Den 276.

Ráno Toník bez teploty, ale stále v né moc dobrém rozmaru. Přemýšlím, zda jít k rodičům, nakonec jdeme. Aspoň to bude změna.

P7: Den 275.

Náročný den. Toník od rána očividně není ve své kůži. Zvýšená teplota, večer 38,3.