P6: Den 122.

Honzi vaří. Mexické filé.

P6: Den 121.

První máj. Návštěva u M+M a holek, večer rychlá pusa pod sakurou.

P6: Den 120.

Spolu všichni doma, odpo pak k Honziho rodičům

P6: Den 119.

Dnes se realizoval můj vánoční dárek. Šla jsem s B. na muzikál Dracula do Hudebního divadla Karlín. Na tuto akci probíhaly doma velké přípravy a já lehce před šestou opouštěla mírně rozechvělá své dva chlapy. Užívala jsem si jízdu autobusem i metrem, i když jsem se neubránila myšlenkám, jak to doma zvládají. Ve 20:10 mi přišla sms Spí :-) Přečetla jsem si jí sice až o přestávce, ale byla jsme moc ráda, že se vše očividně povedlo.

A kulturní zážitek? Daniel Hůlka v hlavní roli nám nevyšel, ale Marián Vojtko udělal od minulého nastudování v divadle Hybernia pokroky a jeho podání hraběte bylo příjemné. Hezky mu to ladilo s Kamilou Nývltovou, které dvojrole Adriany a Sandry skvěle sedla. Dobrý byl i Tomáš Trapl v trojroli šašek/sluha/profesor. Hodně potěšila Hanka Křížková v roli nymfy. Na tu jsem měla štěstí při každém mém shlédnutí tohoto muzikálu a furt jí to zpívá moc pěkně. Jediné výhrady k obsazení mám k Leoně Machálkové. V jistých pasážích se Lorrainne snažila přezpívat, když ubrala, bylo to o moc lepší.

O přestávce jsme se shodly, že první dvě dějství se tomuto nastudování povedly. Scéna byla hezky provedená - třeba příchod Draculy byl impozantní, kostýmy naštěstí postrádaly přeplácanost z minulého nastudování, potěšily nás i výkony zpěváků. O to víc jsem se těšila na třetí dějství, které mám hodně ráda. Líbí se mi pěvecká i taneční čísla Stockers i samotné gradování muzikálu. Jak to tak bývá, to,, co je nejvíce očekáváno, je nejslabší. Závěr byl klasicky dobrý. Zklamali mě ale mí oblíbení Stockers. Chyběla motorka, poznat, že jde o motorkářský gang bylo umění, honička v podzemí kasina ubohá a hlavně osekané pěvecké i taneční party.

Jsem ráda, že jsem Draculu opět viděla. Je to moje srdeční záležitost. Chápu, že můj pohled v porovnáním s někým, kdo na něj jde prvně, je prostě jiný. V mých očích si napravil reputaci oproti provedení z Hybernie. Mrzelo mě jen třetí dějství. A tak stále pro mne bude nej to původní úžasné obsazení i nastudování z rozlehlé scény Kongresového paláce. Mrzí mě, že jsem ho tu viděla jen jednou. Ještě že bylo zaznamenáno a dá se shlédnout na netu.

Přijela jsem domů ke spokojenému Honzimu, že zvládl Toníka nakrmit i uspat. Ten spokojeně spal,
Takže povedený večer:-)

P6: Den 118.

6 měsíční prohlídka - Toník má 8 kilo a 72 cm

P6: Den 117.

Honzi v práci a z práce rovnou na koncert Vlasty Redla. A tak jsme si den zpestřili návštěvou dědy a babičky. Děda si v mém dětském pokoji udělal skvělé houpací křeslo. Toník ho musel hned vyzkoušet.

P6: Den 116.

Začalo mě bavit pečení. A to bych potřebovala nějaké to kilo shodit. Nevadí, hlavně, že nám chutná  :-)