P7: Den 128.

Když Honzi dopoledne spí, snažím se mít všechny domácí povinnosti hotové už po ránu, ať můžeme jít s Toníkem ven. Přeci jen, venku ten čas více utíká než doma v jedné místnosti, kde ho ještě krotím v rámusu, ať nevzbudí tátu spícího v ložnici. A kór když je venku teď tak hezky. Takže i dnes jsem připravila věci na vaření a Toníkův oběd a hurá do parku. Tam jsme pozorovali ploštice, objevovali kořeny, sbírali kamínky a klacíky, Toník se snažil uzvednout každou lavičku, kterou jsme potkali, štěkal na všechny pejsky, také jsme viděli kosáky a zeleného brouka, slyšeli sojku a prozkoumávali listí a kůry stromů. Prostě intenzivně strávená hodina. A nejvíc jsem si užila, když jsem otevřela náruč a Toník vysmátý od ucha k uchu se do ní rozběhl a s vervou se přitulil:-) Doma pak rychle zapnout brambory i troubu, naobědvat Toníka, vzbudit tátu, uložit Toníka, naobědvat se a teď jen čekáme až se vyspí a budeme moci uskutečnit druhou dnešní objevovací výpravu:-)

Odpoledne bylo venku spoustu radosti a veselého pištění. Kluci prostě spolu umí řádit:-) A já fotila jaro:-)

P7: Den 127.

Původně jsme dnes mysleli, že půjdeme za pratetou, ale ta už měla na dnešek jiný program. Volný den jsme se tak rozhodli strávit venku.Toník je tam ve svém živlu, navíc příroda je teď nejkouzelnější, tak by byla škoda trávit takový krásný den doma. K tomu se nám povedlo spojit příjemné s užitečným - na výlet jsme vyrazili pěšmo, ale s vozíkem za kolo, abychom otestovali, zda se tam podaří Toníkovi usnout. To se povedlo velmi snadno, ale spal jen asi 3/4 hodiny. To tedy nic moc. Kupodivu, ale zbytek dne zvládl v pohodě, jen těsně před spaním už bylo vidět, že je hodně unavený ale bez protivnosti a prudivosti. Naštěstí. Takže, pokud budeme cyklovýlety prokládat pěšími túrami s normálním kočárkem, bude to asi v pohodě. Uvidíme.
Šli jsme našich obvyklých 11 km po okolních obcích. Příroda zase o kus zezelenala a rozkvetla se. Toník byl opět ve své úžasňákové formě. Chodil se mazlit, hladí, dělá šimry šimry a pusinkuje - celou otevřenou pusou :-) A my s Honzou si připadali rozteklý blahem a neskutečnou láskou. Sbíral všechny kamínky, které jsme potkali, štěkal na pejsky a těšil se na kačenky. Jediné co ho moc nebavilo, když byl delší dobu přivázaný v Croozeru. Jenže, jakmile byl vypuštěn ven, začal zkoumat a pokud šel, tak zásadně jinam, než jsme potřebovali:-) Tohle nám moc nejde, zatím jsme nepřišli na tu správnou motivaci. Ale i tak si to myslím užil dosyta, byť tedy pokud by HOnzi zase večer nemusel do práce, tak se asi couráme o trochu víc.
Byl to nádherný den, jen víc takových:-) Všichni spolu, to je prostě nejvíc!

P7: Den 126.

Honzi na denní a tak za námi přišla babička. Dopoledne vzala Toníčka ven a já tak měla prostor důkladně všude vyluxovat a vytřít. Odpoledne jsme ven vyrazili všichni. Zase byly středobodem zájmu klacky. Dokonce jsem dostala i kytku, kterou našel ležet na zemi:-) A večer ještě Honzi stihl Toníka před tím, než šel spát. Spokojenost tak na všech stranách:-)

P7: Den 125.

U rodičů. Honzi totiž celý den na denní. Venku deštivo a hnusně. Proto celý den doma. Byť bylo fajn, že byla změna a aspoň jsme se svezli busem dopo k našim a večer zpět, tak to na Toníka pak už bylo nudné. Venku je to prostě lepší.

P7: Den 124.

Dopo plavání, odpo venku.

P7: Den 123.

Dnes jsme vyvezli ven Croozra. Pomalu začínáme testovat před dovolenou. Krátká procházka v pohodě.

P7: Den 122.

První máj. HOnzi dopoledne spal po noční. Krásné počasí by byla škoda nevyužít, tak jsme šli s Toníčkem ven už dopoledne. Po odpoledne repete. Tentokrát i s tátou a s babičkou. Toník si to užíval dosyta. Schovávání se za stromy, běhání, pozorování tatrovky a bagrů... Prostě krásně strávené odpoledne:-)