P6: Den 341.

Po dlouhé době jsme spolu od rána doma. Moc se na těch našich společných 10 rán a večerů těším. Nevím, z nějakého pro mě neznámého důvodu se Toník v noci vzbudil jen 1, podruhé pak v 6:05 a po nakojení už chtěl vstávat. Jako, nevěřím, že se mi to nezdálo:-)
Dopoledne klasicky spolu doma. Po o Honzi k zubaři a já čekám, zda se vrátí ok a dostanu zelenou pro svůj další program. Vrací se v pohodě a tak vyrážím s mámou na nákupy. Těším se hlavně do knihkupectví, chybí mi pro Toníčka nějaká hezká knížka k Vánocům. Těch úžasných leporel. Jsem nevěděla co koupit dříve. Peněženka se prohla, ale mám už něco i k svátku a k narozeninám. No, nekupte to, když to je ve slevě. Snad se mu to bude líbit. Kluci to spolu zvládli, byť byla krize a už to prý vypadalo, že budou volat SOS. Ale ustáli to, což jsme ráda. Je potřeba našeho mamánka zvykat, že maminka není vždy po ruce. Vyfotili mi i tenhle krásný západ slunce. Jen na fotce je znát, že Toník si s foťákem hrál a důkladně zkoumal objektiv:-)

P6: Den 340.

Rodinná oslava Mikuláše na výstavě. Ještě před tím ale Honzi spal po noční. A v noci se Toník vzbudil jen 2x a já se tak po pár krušných dnech zase obstojněji vyspala. A když k tomu přidám dobře naladěného Toníčka, bylo dopoledne hned úplně super a skvěle jsme si ho spolu užili.

P6: Den 339.

Mikuláš. Já u rodičů. Honzi spí po noční, pak jde za námi. Toník dostává nadílku nejprve u prarodičů, pak i u nás doma, kde mu Mikuláš nechává za oknem hasičské auto. Chvíli si s ním s tátou pohrají a ten pak pospíchá opět na noční.

Foto z minulého týdne od Honziho rodičů. Je ale tématické k dnešku, tak je tu dnes.

P6: Den 338.

Opět utekl týden a tady ani čárka. Postupně zase dopíšu a doplním i fotky k předchozím příspěvkům.
Zatím jen takové malé shrnutí:

- Toník je přes den úžasňák a stále větší suverén a mazel, v noci spí stále špatně - poprvé se budí kolem 23 hodin a pak pravidelně každé dvě hodiny. Poslední tři dny by se podle něj daly řídit hodinky. Mezi druhou a třetí přidal vrcholné číslo v podobě 30 minut - 2 hodin nespaní. Ráno nám začíná budíčkem v půl šesté, uspáním a následným opravdovým vstáváním v 6:30. Poslední 3 noci nám daly poslední špetku odhodlání k tomu zrušit noční kojení. V plánu je to příští týden, kdy má Honzi v práci volno. Obecně kojení je teď lahůdka - zase má občasné kousací období (podezírám růst zubů) a jeden vydařený stisk jeho zoubků momentálně vyřadil jedno prso z kojení, protože ta bolest z té cca 2 mm ranky když saje je neuvěřitelná. Tolik lehce intimní okénko.

- Adventní kalendář je nainstalován, plněn je průběžně a stále není dokončen. Stroj mi stávkoval a tak chybí 3 pytlíčky. Vzhledem k tomu, že to letos beru hlavně jako testovací verzi a přípravu na roky příští, jsem zatím spokojena. Jen došít pytlíčky, doplnit je a bude to úplně dokonalé.

- Vánoční přípravy jsou zatím pozvolné. Máme světýlka a adventní věnec. Svíčka zatím ale nezapálena. Kvůli Toníkovi je uklizen na bezpečné místo, kde je vidět, ale na zapálení svíčky tam není prostor. Navíc je Honzi stále v práci a já si chci zapálené svíčky užít s ním. S pečením cukroví jsem zatím nezačala, ale za to jsem vyzkoušela recept na špaldové sušenky slepované dýňovým krémem. A asi ve verzi slepované marmeládou budou zařazeny mezi vánoční cukroví. Hlavně proto, že jsou zdravě vhodné pro děti.

- Fotokalendáře byly v neděli úspěšně zadány do výroby, v pondělí zaplaceny a včera doručeny. Super. Další dárky doma:-)

Jinak si užíváme společné odpolední chvíle, chodíme ven, vídáme se s přáteli a prarodiči. A o tom všem pak v jednotlivých dnech, až je doplním. A to bude až dodělám adventní kalendář. Ať nejsem moc velká ostuda:-)

Jo a dnes jsme se po 2 měsících viděli zase s M. a holkama. Snad se povede se vidět zase častěji, bylo to fajné.

P6: Den 337.

Sušenky ze špaldové mouky slepované dýňovým krémem.

P6: Den 336.

P6: Den 335.

Ráno jsem si mohla přispat. S Toníčkem ráno vstával Honzi. A bylo to poznat:-) Ale prý se měli fajn:-) A o tom to je!