P7: Den 168.

Cestovní den. Nejprve dopoledne za pratetou na zahradu. Toník to tam moc nedával, byl chvílemi dost protivný a opakovaně kýval na to, že chce jet domů. Nevím, nějak není ve své formě. Vše přisuzuji zubům. Už aby byl zase klid.
Hodinový přesun přes Prahu za Honziho tetou byl v pohodě jen díky tabletu. Ač vypadal, že každou chvilku usne, po příjezdu tam najednou obživl. Čekala na nás totiž kočička a zase chvíli neokoukané hračky. Nakrmení a spinkání. Na chvíli jsem to zalomila také. Odpoledne na zahradě, pak bojování s tím, že máme jet domů. To se Toníkovi vůbec nechtělo. Cesta ale v pohodě. Chvíli po příjezdu jsme pozorovali blížící se slejvák a pak krásnou dvou duhu. Toník ve své úžasňákové formě. Ovšem koupání s tatínkem dnes nedal. Ach jo. To mama období se nám nějak prohlubuje. Teď koukáme na černočerné mraky, které nad nás ženou další bouřku.