P7: Den 160.

Poslední ráno v Mláce. Toník vstává před sedmou. Dopoledne balení. U toho pár krizových situací, kdy prostě chlapské myšlení je někde úplně jinde. Ale ve finále stíháme. Přišla se rozloučit Míša. Bude mi chybět to její kočičí mazlení. K obědu kachna. Toník je nadšen a masíčkem se doslova cpe. Dopakování posledních věcí, rozloučení se se všemi a vyrážíme k mlékárně. Velký nákup oblíbených místních mléčných lahůdek na doma, Toník si vypíjí mléko a při prvních metrech jízdy usíná. Vydrží spát hodinu, pak potřebujeme nabrat plyn a ruch benzínky ho probouzí. Je ale naprosto v pohodě a cestování si užívá. Okolo třetí jsme doma. Už tu na nás čekají moji rodiče, táta pomáhá sundat box a kola z auta a máma si užívá Toníčka. Průběžně něco vybaluji a uklízím, ale věcí stále přibývá. Po odchodu rodičů se tu chvíli plácáme a pak se jdeme s Toníčkem projít a nakoupit. Toník si užívá koupání ve svém a usíná kolem půl deváté. My jsme rádi, že jsme rádi. Zítra Honziho čeká denní. Brrrr.

A jaká byla dovolená?
Náročná. Poprvé s Toníkem na 14 dní. Krásných ale intenzivních. Jsem grogy. Doma mi hodně pomáhá Toníkův polední spánek, kdy můžu orazit. Tady skoro nebyl. Když Toník spal, tak jsme buď šlapali na kole nebo pěšky. A taky se tu hodně prohloubilo Toníkovo stále trvající mama období. Jsem tu na něj sice byli dva, ale stále to bylo jen "máma, máma". Dokonce i první dny nemohl ani Honzi koupat - doma je to jeho doména. Takže k výhradně mému krmení, takřka stálému přebalování přibylo i koupání. Ale zase nechci si jen stěžovat. Bylo to fajn, jen mě překvapilo, jak jsem byla unavená. Díky tomu jsem neustávala některé náročnější situace, čím jsem byla sama sobě protivná.
Druhý týden jsme tu byli s Honziho rodiči a pak i jeho sestrou s dětmi. Bylo to příjemné, ale pro mě děsně náročné. Najednou se naše zažité místní tempo roztříštilo, řešilo se dříve neřešitelné, jiné jednání lidí a já už po našem týdnu grogy. Nu, měla jsem často co dělat a i tak jsem občas něco nedala. Toník spokojen. Příště opačně. Nejdřív s někým a pak sami. To bude lepší:-)

Intenzivní. 24 hodin denně spolu. Toník si nás dosyta užil a my jeho. To bylo moc a moc fajn:-)

Toníková. Přijde mi, že tu udělal obrovský pokrok a skok. Jak pohybově - je jistější v chůzi po nerovnostech, zkouší svojí obratnost a šikovnost; tak mentálně. Naučil se nějaká nová citoslovce a DĚDA. Začal vědomě kývat hlavou na souhlas - zpočátku jen u jídla, postupně to rozšiřoval i mimo jídlo a vědomě používá ne, když něco nechce. Zkouší jíst sám lžící. Na povel se zamračí. Mohl si tu dosyta užít volnost zahrady, od rána do večera byl venku. A zamiloval si kočičku.

Nekojící. Podle plánu jsem na dovolené Toníka odstavila. Koupila jsme si k tomu homeopatika, ale šlo by to asi samo i tak. Plánovala jsem, že ještě první ráno ho tu nakojím a tím se s kojením rozloučím, ale nové prostředí, touha po kočičce a volnosti na zahradě způsobili, že první den si na mléko vůbec nevzpomněl. Další dny už ano, ale to už nebylo. Toník to dává v pohodě, byť si stále občas vzpomene. Mě to bylo líto. První dny mi hodně chyběl ten fyzický kontakt. Toník neměl potřebu se mazlit, chtěl být furt v pohybu. Teď už se i pomazlí, tak jsem spokojená. Každý den si ale aspoň jednou vzpomněl, nechal si vysvětlit, případně pomohlo odvést pozornost. Definitivně už to není naše miminko, ale velký kluk.

Cyklistická. Honzimu se splnil sen, celá rodina na kolech. Mě vyhovoval terén a délka výletů, horší to bylo s užitím si jízdy. Trvalo dva výlety než jsme vychytali Toníkovo pohodlí ve vozíku. K tomu to bylo o tom jet max půl hodiny a pak Toníka nechat vyběhat. I tak během jízdy neustále po mě volal a já tak musela být furt nablízku a odpovídat. Ale jo, za rok klidně znovu. Ale zase někam na rovinu :-)