P7: Den 157.

Dnes Toníček všechny překvapil - vstával až před půl devátou (samozřejmě s nočním krmením), což bylo dost příjemné. Poslední dopoledne v současném osazenstvu, odpoledne se naše řady rozrostou o Honziho ségru s dětmi. Dopoledne vyrážíme na kola, chceme dojet do Stříbřeže, ale ve Staré Hlíně nutně potřebuje Toník pauzu na hřišti a tak neodoláme hned naproti stojící restauraci a dáváme zde oběd. V jeho závěru se přižene bouřka - sice spíše hrozí, než aby konala, ale mraky se honí fest, tak volíme ústup a návrat domů. Cestou se k jedné bouřce fest blížíme, tudíž tempo jízdy je hodně svižné. V lese pak hrom udeří jen kousek od nás. Nic moc příjemný pocit. Toník ve vozíku usnul. Očekáváme, že se probudí jen co zabrzdíme před brankou, ale kupodivu se nám ho spícího podaří zaparkovat do hračkárny a ještě si nějakou tu půlhodinu schrupne dál. V pozdním odpoledni přijíždí Honziho ségra s dětmi, cestou řešila problém s autem, cestování jim tak trvalo o dost déle než plánovala. Děláme společnou fotku, zbytek večera se pak tráví na zahradě. Po uspání Toníčka se vydáváme s Honzim směr Třeboň a užíváme si nasvíceného města a toho, že jsme takhle na výletě jen sami dva. Na náměstí si dáváme večeři a pak fotíme nasvícené centrum a vracíme se k autu. Krásný večer. Ale stejně nám Toník chyběl.