P7: Den 164.

Jedeme za Honziho tetou. Honzi nás doma nabírá cestou z práce. Jde spát a já trávím dopoledne s Toníčkem. A je to tedy něco. Protiva, umíněnec a nenaleděnec. Asi zuby. Odpoledne je o trochu lepší. Ale i tam má pěkné záseky. Nejvíc si pak užíváme doma, kdy se vzbudí v momentě kdy jdeme spát. Je neklidný, s mírnou teplotou a protivný. Nakonec dostává čípek a uspávám a uspávám a uspávám. Daří se. Naštěstí. Ach jo, ty zuby, to je něco.