Po 14 dnech spal Toník ve své postýlce. V noci mě vzbudil 3x, mléko chtěl jednou. Takže dobré. Za zbytek může mé lehké spaní:-) Budíček v půl osmé, skoro do osmi jsme se váleli v posteli. To by se mi takhle líbilo:-) Bála jsem se, jak dá první bezkojící vstávání doma, ale v pohodě. Přes den si vzpomněl jednou a v pohodě vysvětleno. Ráno dlouhý rozjezd, takže když před půl desátou přišla mamka, nebyla jsem ještě ani po snídani. Ale Toník zaopatřen dle plánu a priorit a i tu lehce poklizeno.
Toník se na babičku moc těšil, od probuzení jsem v podstatě nic jiného neslyšela. Ani nijak nekomentoval, že tu nebyl táta (hned po dovolené denní), ale babičky se dožadoval opakovaně. Bez problémů s ní také šel ven. Já tak měla čas uvařit, důkladně všude vyluxovat a taky se trochu věnovat sobě (rozuměj umýt si vlasy a tak).
Po odpoledním spánku jsme se už pomalu chystali ven, když máma koukla z okna a řekla, že se tu něco stalo. A opravdu hlavní silnice pod okny uzavřena policejními auty a to samé i u Alberta. V podstatě hned vznikl dopravní zmatek - dlouhé autobusy s touto překážkou nepočítali a otočit se pro ně byl dost problém. Toníka to vše pozorovat dost bavilo, bylo na co koukat. Stále jsem nechápala, co se děje. Po nějaké době přijeli na naší stranu hasiči a na druhou stranu sanitka. Ta očividně jen preventivně. To už jsem začala tušit, že problémem bude asi výkop v silnici, kde se už několik týdnů něco opravuje. Ten byl součástí uzavřené lokality. Pak přijelo policejní auto ještě ve starých barvách a okolo výkopu začalo být život. To už i na FB naší městské části se objevil příspěvek o tom, že se jedná o objevení podezřelého předmětu - rozbušky. Po chvíli bylo něco vyloveno, uklizeno a manévry skončily. A my tak mohli jít konečně ven.
Toník si užíval parku. Lezl na lavičky, sbíral kamínky, chodil s klacíky, schovávali jsme se za stromy a on u toho naprosto úžasně vřískal a pak se dobrou půl hodinu rochnil v drobném i větším štěrku. Naprosto spokojen. Cestou domů byl potkán i bagr. Takže co víc si přát. Domů jsme dorazili později, takže večeře a pomalu chystání do hajan. Nějak se nám to ukládání protáhlo, takže na posledních 5 minut Toníka zastihl i táta, který se zdržel v práci a navíc jel domů na kole. Jako fajný den to byl:-)
PS: Pokusila jsem se dnes důkladně poměřit Toníkovu nohu a vypadá to, že se potvrdilo to, co už tak týden tušíme - další boty jsou mu malé. A to už týden z nich má vyndanou stélku. Naštěstí v těchto botech to nevadí, ale v Třeboni měli tak špatný výběr, že dávat tisícovku za boty, které by byly jen dočasně do návratu do Prahy, protože bych nechtěla, aby je nosil delší dobu, se mi nechtělo. Tak to bylo vyřešeno takto. Jako, nečekám, že mu boty vydrží nějak dlouho, ale tohle už mi přijde trochu moc. První boty koupeny v únoru (č. 22) - vydržely přesně 40 dní. Na začátku dubna koupeny č. 24 a na začátku června mu jsou malé i ty. Jak jen to ten Toník dělá:-)
PS2: Prořezává se první stolička!
Žádné komentáře:
Okomentovat